úmysly, Brumbále. Viděl jsem, kolik dobrých životů to stálo. Přežil jsem utrpení, které to vyvolalo. Neznalost je nezachrání, jen způsobí jejich zranitelnost, až si pro ně přijdou!\" Harry se pomalu, zhluboka nadechl a přinutil se uklidnit, ovládnout emoce, ale pohled nespustil ze zaraženého a rozčileného muže před sebou. \"Chci pro ně, aby dokázali přežít, aniž by se stali někým jako já. A jestli to znamená probít se vaší dobře míněnou, tvrdohlavou zabedněností, budu vás třískat po hlavě, dokud se vám konečně nerozbřeskne.\" Brumbál jen seděl a nemohl si pomoct, ale jen zíral do těch planoucích smaragdových očí. A pak uviděl něco, kvůli čemu se musel opravdu pozastavit. Odsouzení. Ne takové jako v Gellertových očích, s přetrvávajícími zbytky pochybností a výčitek, takže z jistého úhlu zůstalo slabé a zranitelné. Ne jako v očích Toma Raddlea, který střílel, řádil a zuřil bez směru a kontroly, než mu bezděčně dovolil uniknout od muže před ním, od Harryho Pottera. To bylo odsouzení, které dychtivě, nenasytně hltalo vše, čeho se dotklo, jen aby mělo dost potravy. Ne. Toto byl pevná, chladná ocel, kovaná bolestí a utrpením, a skrze to ztvrzená do moudrosti namísto hořkosti a hněvu. A to v něm vyvolalo nárůst emocí, které nemohl rozšifrovat. Než však některý muž promluvil, vzduch naplnila náhlá melodie, teplý proud sladkých tónů, které snadno pronikly do jejich tlukoucích srdcí a uklidnily pocuchané nervy. Nad nimi v pomalých kruzích létal Fawkes, fénix, který už zřejmě měl dost toho dohadování a rozhodl se zasáhnout. Fénix chvíli jen zpíval konejšivou, jemnou melodii, až se konečně snesl na Harryho rameno, jako by tam vždycky patřil, a významně se na mladého muže podíval. Ten pohled Harry nedokázal přečíst. Byl v něm smutek, pochopení, útěcha a naděje, vše smíchané tak, že se najednou cítil velmi, velmi unavený. Pomalu, téměř jako by neměl kosti, se Harry zhroutil zpět do židle a najednou vypadal mnohem starší, než jak ho Brumbál odhadoval. \"Když jsem byl malé dítě, mé rodiče zavraždil temný kouzelník, který se sám prohlašoval lordem. Zbytek mé rodiny zemřel, než jsem mohl dostudovat. Přišel jsem o kamarády, spolužáky, když jsem se na vlastní pěst snažil zvládnout jím vedenou ‚válku\'.\" Natáhl se a jemně pohladil Fawkese, který se pod jeho dotekem načepýřil. \"Lidé se mě usilovali držet v maximální nevědomosti, abych nepoznal to ‚zlo\'. Protože jsem byl dítě. Protože jsem si s tím neměl dělat starosti. Přicházeli s jednou výmluvou za druhou a snažili se mě chránit. Nechtěli bojovat a nás bojovat nenechali, jen námi manipulovali.\" \"Ale pořád jste zde,\" poukázal Brumbál. \"Jistě\" \"Jsem zde navzdory tomu, ne kvůli tomu,\" opravil jej Harry tiše. \"Nevyhrál jsem kvůli schopnostem nebo síle, nebo protože dospělí převzali zodpovědnost za ten bordel, který vznikl pod jejich dohledem. Měl jsem štěstí. Navlékl jsem to tak, aby se zabil sám. Kdybych to neudělal? Kdyby změnil názor a použil něco jiného? Vyhrál by.\" \"Tedy\" začal Brumbál. \"Pokud to můžu zastavit, nedovolím, aby svět spoléhal jen na štěstí nebo osud, že přežije,\" prohlásil Harry tiše. \"Nedovolím ostatním, aby nesli na ramenou stejnou tíhu jako já. Takže ano. Budu děti učit. Budu je učit, jak se pohybovat, jak myslet, jak přežít. A mimo to? Pokud budete chtít, abych je naučil bojovat, udělám to.\" Na chvíli se odmlčel, načež pokračoval. \"A zajistím, aby pochopili, jaké škody můžou nadělat, pokud to nevezmou vážně. Chci, aby vyrostli v muže a ženy, kteří mají sílu a charakter, aby udělali, co je správné, a ne to, co je snadné, pane řediteli. A jestli je dokážu naučit jen toto jediné? Pak to bude znamenat, že jsem svoji práci odvedl dobře. Protože temnota přežívá tam, kam světlo nevstoupí, protože není snadné ho dosáhnout.\" Když se Albus podíval na svého mazlíčka, jeho výraz mohl pochopit jen jako samolibý. Opřel se a zdráhavě zareagoval: \"Chápu. Myslím, pane Pottere, že dnešní den byl až dost emocionální. Můžeme pokračovat jiný večer?\" Harry unaveně přikývl. \"Výborně. Pošlu naši učitelku přeměňování, Minervu McGonagallovou, aby vám ukázala komnaty,\" pronesl Brumbál a podíval se na Fawkese. \"Ačkoliv bych oceňoval, kdybyste mi vrátil mého mazlíčka.\" \"Cože?\" zamrkal Harry. \"Po tom všem?\" \"Už jsem vám, pane Pottere, říkal, že za současného klimatu jste jedinou přijatelnou volbou. Tudíž jste přijat. Dostanete k dispozici učební plány vašeho předchůdce a vaše vlastní budu chtít nejpozději do patnáctého srpna. Jakékoliv změny