krbu. Draco jen upřeně civěl — neznal prakticky žádné děti kromě Pansy Parkinsonové, své nejlepší kamarádky — a Gregory se pod jeho drobnohledem nejistě ošíval. Pamatoval si, že mu Gregoryho rozpaky dodávaly pocit moci. Lucius je pozorně sledoval a záhy je představil. Dva dospělí muži spěchali do pracovny a mlčky dali najevo, že se chlapci mají zabavit jinde. Draco chytil Gregoryho za příliš malý rukáv, netrpělivě jím zatřásl a nařídil: \"Tak pojď.\" Nepřekvapilo ho — přestože možná mělo — když Gregory ochotně cválal po jeho boku, jako by přenos autority z jeho otce na Draca byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Draco mířil k jednomu z pokojů v přízemí — dokonce už tehdy bedlivě střežil před cizinci soukromí svého pokoje — ale najednou si všiml prosluněného schodiště a zahnul k němu. Gregoryho náhlá změna směru zastihla nepřipraveného a málem zakopl, ale rychle našel balanc a snažil se zamaskovat vlastní nemotornost. Jako by se narodil s přirozeným talentem uspokojit každé Dracovo přání. Jako by to bylo důležitější než jeho vlastní potřeby. Draco si nového kamaráda okamžitě oblíbil. Posadil se na třetí schod a ihned cítil, jak slunce prostupuje jeho bledou kůží a černým oblečením. Gegory zaváhal, než sebou plácl vedle něho, ale ne moc blízko, aby nezaclonil paprsky, jež proudily k Dracovi. Když pootočil hlavu, všiml si, že ho Gregory sleduje s pootevřenými ústy a dlaněmi nejistě mne rukáv. Draco si zakryl oči před sluníčkem, vnímal ostré paprsky, jež pronikaly oknem, a cítil pohled druhého chlapce i křehké pouto, které mezi nimi vznikalo. Byl nadšený, že má mužského kamaráda stejně jako jeho otec. Dodávalo mu to pocit jistoty. Zavřel oči. Druhý chlapec si odkašlal, zakoktal a nakonec vyhrkl: \"Seš anděl?\" Draco se překvapeně otočil. \"Cože?\" \"Seš anděl?\" zopakoval Gregory o něco méně zbrkle, jako by si byl vědom, že řekl něco divného, čím by ho mohl urazit. Nevěděl, jak má odpovědět, a tak raději mlčel a pleštil oči nad nečekanou otázkou. Upřímně řečeno si nebyl jistý, co je to anděl. Vybavoval si jeden obrázek, který kdysi viděl, na němž byla světlá bytost oděná v bílé s obrovskými křídly, obklopená paprsky světla. Byla to však žena, nikoli malý, sivooký chlapec sedící na kamenných schodech ve všedním oděvu. Gregory se zavrtěl, jako by tušil, že vyslovil nezvyklou otázku, ale přesto pokračoval. \"Seš hrozně krásnej. Máš kolem sebe záři. Anděly už jsem viděl a ty vypadáš přesně jako oni. Záříš.\" \"Kde?\" Gregory se tvářil, jako by si jeho otázku nedokázal spojit s tím, co právě řekl, a tak to Draco zkusil znovu. \"Kdes viděl anděly?\" \"Aha. Doma máme okno, barevný. Víš, takový, jak se v něm dělá obrázek. A v něm jsou andělé.\" \"Andělé jsou holky.\" \"Ti naši jsou holky i kluci. Kluk může být určitě taky anděl.\" \"A co křídla?\" Zapomněl, že je Gregory pomalejší než on, a tak svoji otázku blíže specifikoval. \"Mají andělé z tvého okna křídla?\" \"Ano. Křídla. Ano.\" \"Ale já žádná nemám.\" \"Ne, Draco.\" Všiml si, že si ho druhý chlapec prohlédl, aby se ujistil. \"Ještě ne.\" Takže Gregory předpokládal, že mu narostou křídla? Čím víc se nad tím zamýšlel, tím víc se mu ta představa zamlouvala. Možná by se mu to líbilo — ne, určitě by ho to nadchlo — mít silná křídla. Věděl, že draci je mají taky — viděl jich na obrázku už asi tak milion a často si představoval, že stejně jako jeho jmenovec vyletí na oblohu a bude chrlit oheň. Rodiče ho nikdy nevarovali, že by mu měla narůst křídla, ale byl si jistý, že před ním skrývají mnohá tajemství. Třeba bylo tohle jedno z nich. Pokud to mělo být tajemství, neměl by to říkat Gregorymu. Aspoň ne hned. Snad až z nich budou nejlepší přátelé, tak by mohl. Stejně by před ním taková křídla těžko skrýval. Gregory na něj zíral, jako by očekával, že mu křídla narostou každou chvíli, vyraší z nějakého skrytého místa a rozpřáhnou se do plné krásy. Vypadalo to, jako by se ho chtěl dotknout, ale Draco si byl jistý, že se neodváží, protože si byl již nyní intuitivně vědom svých hranic. Gregory se naposledy pokusil zapříst s ním rozhovor. \"Než mi sem otec dovolil přijít, tak mě varoval, že se před tebou musím chovat opatrně. Říkal, že jsi výjimečný chlapec.\" Ach. To už slyšel od svého otce, matky a dalších Malfoyů. Netušil, že to ví také zbytek světa, a náhle ho to zahřálo u srdce. Časem se Draco vzdal nápadu, že je tajný anděl v přestrojení. Pochyboval však, že tomu Gregory za celou tu dobu, co se znali, přestal byť