mu záviděli. Nejenže byl mocným čarodějem s velkým bohatstvím, ale byl také ženatý s jednou z nejkrásnějších čarodějek své doby. Měl všechno — až do chvíle, kdy se jednou v noci vracel se svou ženou Rosemary domů z příjemné večeře v sídle svého přítele a narazili na skupinu mladých čarodějů, kteří se rvali na ulici. Diagona i Rosemary to znepokojilo, a tak se rozhodli zakročit a zastavit to, než se někomu něco stane. Když se však přiblížili, uvědomili si, že situace je vážnější, než si původně mysleli. Dva mladí čarodějové už leželi mrtví na zemi a všichni ostatní na sebe mířili hůlkami a křičeli různé neodpustitelné kletby. Diagon a Rosemary tam jen zděšeně stáli a sledovali, jak si ti mladí muži navzájem berou životy — všechno jim to připadalo tak nesmyslné. To, co se stalo potom, se odehrálo tak rychle, že Diagon nestačil zareagovat: jeden z mladých čarodějů namířil hůlku na jiného mladíka a vykřikl na něj smrtící kletbu. Druhý čaroděj byl ale příliš rychlý a stihl uskočit dřív, než ho kouzlo mohlo zasáhnout. Místo toho pokračovalo dál kolem zamýšleného cíle a zasáhlo Rosemary přímo do hrudi, čímž ji na místě zabilo. Diagon byl samozřejmě v šoku. Nejprve si klekl vedle své ženy a snažil se ji oživit, ale byla... mrtvá. Diagon věděl, že bez ní nedokáže žít, takže ho hned napadlo, co bude muset udělat: bude muset použít obraceč času, aby ji získal zpět. Utíkal domů, jak nejrychleji mohl, aby si ho vzal. Stále si nebyl jistý, jak přesně ho použít, ale bylo mu to jedno. Jakmile ho měl, nastavil hodiny asi o hodinu zpět a pak se přemístil zpět do sídla svého přítele, kde zrovna se svou ženou večeřel. Seslal na dům mocné kouzlo — takové, které by zabránilo komukoli odejít, a tím i jemu a Rosemary, aby se nedostali do blízkosti té skupiny mladých čarodějů. S dobrým pocitem nastavil hodiny dopředu, zpět na čas, který byl předtím, než použil obraceč času. Byl nadšený, protože si myslel, že až se vrátí, bude tam jeho žena, aby ho přivítala. Místo toho mnoho očitých svědků na ulici později tvrdilo, že viděli, jak se před nimi Diagon na chvíli objevil a pak jim prostě zmizel před očima. Navzdory kouzlu, které na sídlo seslal, se Diagonovi a jeho ženě podařilo ho ukončit a odejít. Ale podle všeho se to malé zdržení promítlo jen tak, že když se s Rosemary na ulici setkali se skupinou čarodějů, byl to Diagon, kdo byl zasažen smrtící kletbou, a ne Rosemary — proto se všem na ulici zdálo, že mají vidiny — protože nebylo možné, aby procházel ulicí kolem nich, když před chvílí zemřel-\" Nakonec toho měl Draco dost a přerušil ředitele. \"Při vší úctě, pane, tuhle báchorku už jsem slyšel, a nic víc to není — jen báchorka. Taková, kterou rodiče vyprávějí svým dětem v naději, že je odradí od toho, aby někdy použily obraceč času. Můj otec mi tu historku vyprávěl, když mi bylo asi osm let, a já jí ani tehdy nevěřil. Především to ani není věrohodná situace, už jenom kvůli tomu paradoxu, že v minulosti nemohl zemřít, protože by musel být stále naživu, aby se vůbec mohl vrátit do minulosti-\" Brumbál se usmál. \"Ach. No, tahle báchorka obvykle funguje. Ale myslím, že lépe funguje u dětí, které ani nechápou pojetí časového paradoxu. Dokonce ani já mu plně nerozumím...\" \"Profesore, potřebuju ten obraceč času. Prosím.\" Brumbál se posadil zpátky na své židli. \"I kdybych ho měl, pane Malfoyi — což nemám — nedal bych vám ho. S časem si nelze zahrávat.\" \"Ale vy tomu nerozumíte,\" naléhal Draco. \"Byl byste překvapen, čemu rozumím, Draco. Kdybyste chtěl použít obraceč času, abyste se mohl účastnit hodin vyučování navíc, protože si jsem jistý, že přesně to prováděla slečna Grangerová ve třetím ročníku, pak bychom se o tom pravděpodobně mohli pobavit. Ale na to, jak ho chcete použít — obávám se, že s tím vám pomoci nemohu.\" \"Ale profesore-\" Brumbál zvedl ruku, aby ho umlčel. \"Je mi líto, Draco. Vím, že máte jen ty nejlepší úmysly, ale tohle je něco, co je třeba nechat být. Vím, že pokud to opravdu chcete udělat, najdete způsob — jakkoli by to bylo obtížné — a já vám v tom nemohu zabránit. Ale musíte to nechat být. Nechte ji odejít.\" Stařec vstal a obešel svůj stůl. \"Jestli mě omluvíte, pane Malfoyi, musím teď zařídit něco velmi důležitého. Ocenil bych, kdybyste vrátil plášť panu Potterovi, a příště si dvakrát rozmyslel, než se mi znovu vloupáte do kanceláře.\" Jeho hlas nebyl zlobný, ale pevný. Draco se cítil poražený. Následoval Brumbála k točitému schodišti. Ten se ještě naposledy