Počúvanie textu

Nadpis: Kapitola 12. Kapitola dvanáctá Pat Donnelly si přidal do čaje mléko a dva cukry a poté strčil hlavu do malé kanceláře na konci chodby. \"Udělal jsem čaj. Určitě ho nechcete? Nebo kafe jestli potřebujete kofein, můžu udělat kafe.\" Štíhlá, černě oděná postava ani nevzhlédla, ani neodpověděla. \"Jako fakt. Mají tu jednu z těch francouzskejch presovacích věcí\" Pořád žádná odpověď. Donnelly pokrčil rameny a otočil se zpět ke dvěma hrnkům na stolku. \"Kávovar.\" \"Cože?\" \"Tohle je Anglie, Donnelly. Tady tomu říkají kávovary a prosím, vypadni, protože se opravdu potřebuju soustředit, a když tady rachotíš, tak to nejde. Sledovat stopovací kouzla není jako sledovat GPS, víš. Není to hlídání tečky na monitoru.\" Donnelly zvedl ruce na znamení ústupu. \"Hej, žádné obavy. Už jsem pryč.\" Vzal hrnky z pracovní desky a odnesl je na terasu. S bouchnutím zavřel dveře nohou a zaklel, když mu na ruku vyšplíchl horký čaj. \"Zasraná upjatá anglická mrcha.\" \"Radši ať nemluvíš o mně, Donnelly, nebo ti odstřelím koule.\" Imogen Masonová seděla na dřevěné lavičce, nohy opřené o nízký stolek a v ruce cigaretu. Odsunula nohy stranou a Donnelly před ni položil druhý hrnek, přímo vedle čerstvě vyčištěné pětačtyřicítky. \"Klídek, Masonová. Mohl bych tě označit lecjak, ale jako upjatou tedy rozhodně ne. Mluvím o tamté Morgan le Fay.\" Masonová se napila čaje a uznale přikývla. \"Udělal jsi na mě dojem, Donnelly, konečně ses naučil dělat slušný čaj a ještě větší dojem na mě udělalo, že znáš artušovské legendy.\" Donnelly se opatrně posadil na jednu z levných dřevěných židliček, která pod jeho vahou zlověstně zaskřípala. \"Moje bejvalka měla slabost pro ten bláznivý film ze sedmdesátek hodně kouře a divný sračky. Ženská, která hrála Morgan le Fay, byla ale fakt kus pořádná kobyla. Ne jako tamta.\" \"Ten film se jmenoval Excalibur a herečka, o které mluvíš, je lady Helen Mirren, ty ignorante.\" Masonová pozorovala dvojice světlometů auta, které se šplhalo po boku údolí, ve kterém se nacházeli, a znovu popotáhla z cigarety. \"Myslíš, že je to fakt čarodějnice? Od té doby, co mě najali, jsem už viděla spoustu podivných technologií a věcí - nemluvě o Inhumans ale skutečná magie?\" Donnelly pokrčil rameny. \"Co jiného by to bylo říkala jsi, že složila Romanovku ze vzdálenosti víc než dvou metrů a pak se s ní vypařila do vzduchu. Škoda, že nás sem nemohla přivést stejným způsobem. Ty zasrané horské silnice jsou na hovno.\" Masonová protáhla obličej. \"Au, chudáčku. Myslela jsem, že se chystáš strávit celou cestu s hlavou v pytlíku\" Její partner ji probodl pohledem, ale odmítl na posměšky reagovat. Seděli, popíjeli čaj a prozatím čekali a užívali si večera. Nakonec si Donnelly otráveně povzdechl a odložil hrnek na stůl o něco tvrději, než bylo nutné. \"Tráví hodně času čučením do té mísy s vodou, že jo? Myslel jsem, že čarodějnice používají křišťálové koule.\" Jeho společnice obrátila oči v sloup. \"To dělají věštci, ty blázne.\" Zaposlouchali se do ticha, které se kolem nich táhlo, rušené jen několika nočními zvířaty a měkkým syčením dohořívající cigarety. \"Mí rodiče měli nedaleko odtud, poblíž Abersochu, letní dům. Jezdila jsem sem s matkou, když jsem byla doma na prázdninách. Někdy jsme si vyjely do hor a ona si vymýšlela příběhy o kouzlech, dracích, rytířích a čarodějkách. Ale ne když on byl poblíž. On na pohádky nevěřil.\" \"Tvůj fotr.\" Přikývl. \"Mizera. Umřel při autonehodě, když mi bylo patnáct. Říkali, že musel usnout za volantem, protože si vzal nějaké prášky.\" Stočila pohled stranou. \"Dala jsem mu je do kafe. Byla jsem ták hodná holčička.\" \"Neudělali mu krevní test, jako o tom mluví v televizi?\" Líně se usmála a zapálila si další cigaretu. \"Přesvědčila jsem policajta, který to vyšetřoval, že je bral na stres.\" Výraz její tváře nenechal Donnellyho na pochybách o tom, jakou formu ono \'přesvědčování\' mělo. \"Líbilo se mu, že jsem byla oblečená jako zlobivá školačka, kterou jsem ostatně byla což bylo v pořádku, ačkoliv kotníkové ponožky trochu nahánějí hrůzu. Nakonec mě to začalo nudit, vypůjčila jsem si videokameru a potom jsem mu pohrozila, že pošlu ten film jeho nadřízeným, jestli neodprejskne.\" \"Pak už ti dal pokoj?\" Bezstarostně pokrčila rameny. \"Jak se to vezme. Našli ho následující den. S mozkem vystřeleným z hlavy. Takže předpokládám, že byl druhým mužem, kterého jsem zabila. A když už je řeč o zabijácích, jak ti to jde s naším hostem?\" Donnelly se zamračil. \"Měla mě nechat

abych té mrše střelil kulku do hlavy, jakmile jsem dostal příležitost. Když potkáš vzteklého psa, zastřelíš ho, nebo ho necháš být. Neuvážeš si ho do sklepa a nečekáš, až zjistí, jak se vyvlíknout z provazu a rozsápat ti krk.\" \"Ale no tak, Donnelly. Myslíš, že bys to neudělal, kdybys měl šanci? Viděla jsem tě, jak jsi ji sledoval tam na té ulici, když byla s tím svým parťákem. Podle boule ve tvých kalhotách bych řekla, že se ti ta scéna líbila. Rozhodně jsi vypadal pěkně nasraně, když ji zvedl a odnesl domů. Když o tom tak přemýšlím, on sám byl pořádně sexy a podle toho, jak reagovala, asi má lecjaké zajímavé přednosti neřekla bych ne.\" \"Radši to ne řekni, Masonová, nebo to bude poslední věc, kterou řekneš\" ozval se ze stínu hlas Araposy. Ani Donnelly, ani Masonová neslyšeli, že by se otevřely dveře. \"Kopněte do vrtule, vy dva. Jsou v pohybu. A postarejte se, ať je náš \'host\' zabezpečený, než ji budete přesouvat.\" Predel. Starkův vrtulník měl - jak Harry očekával - nejmodernější vybavení, a když dorazili, pilot byl přichystaný a čekal na ně na rozjezdové dráze. \"Vítejte na palubě, pane Smithi a pane Blacku, a prosím, udělejte si pohodlí, pánové. Máme povolení ke startu za deset minut. Předpověď počasí naznačuje nějaké problémy nad Snowdonií, takže se vydáme nahoru k Liverpoolu a pak podél pobřeží. Let by měl trvat asi dvě hodiny, a pak mě pan Stark informoval, že musíme provést průzkum útesů South Stack.\" Harry zaregistroval, jak se Draco pochybovačně dívá na vrtulník, a usmál se. \"To zní fajn, díky. Prosím, omluvte mého přítele, je z létání poněkud nervózní.\" \"To není problém, pane, zjistíte, že to vůbec není stresový zážitek. Stačí se připoutat a užít si cestu. Ve skříňce před vámi je k dispozici občerstvení, voda a nealkoholické nápoje. Pokud byste potřebovali mluvit se mnou nebo s druhým pilotem, prosím použijte laskavě sluchátka s mikrofonem.\" Jakmile byli ve vzduchu, Draco se viditelně uvolnil. \"No, musím říct, že mudlovská doprava je dost snesitelná. Jak jsi to vůbec zvládl zařídit, Harry?\" \"Tony Stark je Iron Man, víš,\" usmál se Harry samolibě. \"A Iron Man je další z \'nejmocnějších hrdinů světa\' a k tomu Tašin přítel. To s ním jsem včera večer mluvil přes její telefon z nemocnice.\" Draco se na chvíli odmlčel, a pak se chápavě pousmál: \"Ty zákeřný ďáble. A to jsem si myslel, že jsme vyrazili na jednu z tvých šílených misí za smrtí a slávou. Kde se setkáme se zbytkem Avengers?\" \"Ehm,\" zatvářil se Harry poněkud rozpačitě, \"promiň, Draco, ale je to jen ty a já. Nabídli se, ale řekl jsem, že to zvládneme. Obávám se, že vrtulník je maximum pomoci, co dostaneme.\" \"Cože?! Měl jsi na předvolbě nejmocnější hrdiny světa a řekl jsi ne, díky?\" Draco si promnul spánky, protože bojoval s počínající bolestí hlavy. \"Proč?\" \"Klid, Draco, není to tak střelené, jak to zní. Nataša je bývalá agentka KGB, vychovali ji, aby udržela tajemství, která jsou u ní ve stejném bezpečí jako u Gringottů. Řekněme prostě, že ostatní členové Avengers nemusí být tak spolehliví, pokud jde o ponechání zbraní, jako je Merlinova hůl a deník, v rukách anglických kouzelníků. I když se Stark jeví jako dobrý chlap, je notoricky známý tím, že se rád předvádí, a na můj vkus má příliš rád pití, a podle toho, co jsem slyšel o kapitánovi Amerika, neexistuje žádná záruka, jestli se nerozhodne, že by měly skončit v trezorech SHIELDu. Je to skrz na skrz voják a dává přednost tomu jednat podle zákonných pravidel.\" Draco byl chvíli zticha a poté neochotně přikývl. \"Sice nerad, ale musím s tebou souhlasit. Navzdory lákavé představě, že máme supersilný záložní tým - čím míň lidí o tom ví, tím lépe. Nedej merlin, aby průměrný kouzelník z ulice zjistil, že pracujeme s mudly. Úřad pro utajení by chtěl naše hlavy.\" Na to se předklonil a otevřel skříňku. \"Tak jo. Co by sis dal k pití?\" Predel. Zatímco obloha po jejich pravé straně bledla svítáním a světla Londýna se vytrácela v dálce, Harry podřimoval. I když šlo o mudlovskou dopravu, řekl si Draco, uvelebený na svém sedadle, že jeden ze Starkových vrtulníků nebyla špatná volba. Sice to bylo stále hlučné, ale méně riskantní než přemístění a sakra teplejší než koště. Při pomyšlení na všechny ty dny strávené mačkáním a přimrzáním svých koulí nad famfrpálovým hřištěm v zoufalé naději, že konečně dokáže svému mizernému otci - že sám sobě dokáže, že je lepší než ten chlápek vedle něj - se Draco uchechtl. Harry to zaslechl a lenivě otevřel

jedno oko. \"Co je?\" \"Jen jsem přemýšlel o všech těch letech, které jsem ve škole strávil snahou tě překonat. Byl jsem blázen. Vybral jsem si špatně ty ne.\" Harry pokrčil rameny. \"To je minulost, Draco. Ironií je, že jsi se ukázal být lepším přítelem, než kdy byl Ron takže jsi možná měl ten první den na chodbě pravdu.\" \"Otázka zní, udržel bys mě na přímé a úzké cestě, nebo bych tě já stáhl s sebou do bláta?\" Draco nedokázal potlačit zachvění při pomyšlení na to, co by se mohlo stát, kdyby Pán zla a Harry Potter spolupracovali. Harry se usmál a zavrtěl hlavou: \"Nikdy jsi doopravdy nebyl Voldemortův stoupenec, Draco, myslím srdcem, a já jsem to pravděpodobně věděl od začátku - nefandi si, byl jsi totální zmrd, ale nikdy by z tebe nebyl Smrtijed. Měl jsem to udělat jinak, tenkrát v šestém ročníku, ne se tě snažit zabít. Každý pitomec měl poznat, jak zoufale potřebuješ cestu ven, dokonce i šestnáctiletý pitomec.\" \"Jak bys to asi udělal? Ve stavu, v jakém jsem se tehdy nacházel, bych pravděpodobně zabil já tebe kdybys mi dal šanci to udělat.\" Harry se usmál, srdečně a mazaně poprvé od chvíle, co ho našli v mudlovské nemocnici. \"Ale to je snadné, Draco. Měl jsem místo sebe poslat do té koupelny Hermionu\" Na to Draco nic neřekl a předstíral, že ho zaujal výhled z okna. Cítil ale, jak mu ruměnec zahřívá tváře, a slyšel Harryho chechtot. \"Mizero\" Predel. Když na ně pilot zavolal, že se blíží k angleseyskému pobřeží, Harry i Draco tvrdě spali. Blonďák si promnul ztuhlý krk a vyhlédl bočním okénkem přes Menai Straights na nízko položený ostroh naproti a na světla Beaumaris. \"Nechci tě strašit, ale nevidím tam moc cest k útesům, Harry. Jsi si jistý, že jsme na správném místě?\" Stále ještě rozespalý Harry zápasil se sluchátky a mikrofonem. \"Můžete nás vzít nejprve k severnímu pobřeží ostrova? Musíme prozkoumat všechny útesy, na které narazíme. Věřím, že místo, které hledáme, je na jihu pod majákem South Stack, ale chci si být jistý.\" \"Žádný problém, pane Smithi\" Predel. Trvalo jim nejméně čtyřicet minut, než se propracovali kolem ostrova a objevil se přístav Holyhead. Z kabiny se ozval hlas pilota. \"Promiňte, pánové. Máme ještě přibližně třicet minut letu, než budeme muset na letišti Anglesey natankovat. Měli bychom být schopni pokrýt pobřeží Holyhead, ale poletíme jen tak daleko, jak to půjde.\" \"Díky, doufejme, že to bude v pohodě\" Harry se vrátil k oknu, přes které sledoval útesy, a zůstal nadále ve střehu. Bylo tam několik štěrbin a plošin, ale zatím žádné, které by vypadaly tak, jak si je pamatoval. Draco, který viděl ostrov poprvé, musel uznat, že scenérie útesů, ostře se tyčících v ranním světle, je skutečně velkolepá. Když obkroužili další poloostrov a zbývalo už jim jen pár minut letového času, Harry triumfálně zavýskl, až Draca zabrněly uši. \"To je ono to je to místo. Věděl jsem to. To je ono.\" Draco sáhl po sluchátkách, aby kontaktoval pilota. \"Kapitáne, myslím, že to máme. Můžete tu někde přistát?\" Predel. Když je vrtulník vyložil na parkovišti pro turisty poblíž majáku, slunce už vyšlo, ale ranní chlad přetrvával. Navzdory silné bundě, kterou si Draco půjčil od Harryho, se v ostrém větru vanoucím od moře zachvěl. \"Proč nikdy neřešíme nějaký případ v Brightonu v polovině srpna?\" Poté se odmlčel a na chvíli se zahleděl na tyčící se skály. \"Ne, že by to nebylo velkolepé dokonce ohromující. Jen studené. A jestli tam půjdeme bude to studené a mokré.\" Harry se usmál: \"Draco, jsi kouzelník nebo ne?\" Rychlé kouzlo nepropustnosti seslané na jejich oblečení se postaralo, že měli alespoň malou šanci zůstat v suchu. Harry zvedl balíček se základními nouzovými zásobami a zamířili k útesům. Drželi se co nejvíc cesty, dokud ostře nezatočila doleva k oblasti níže položených skalních jezírek a oblázků. Harry opatrně nakoukl přes okraj a podíval se na Draca. \"Připraven?\" \"Připraven.\" Po rychlé kontrole, jestli se poblíž neprocházejí nějací mudlové, se oba čarodějové přehoupli přes vrchol útesu. Predel. Jejich přistání na skalní římse o kus níž bylo přinejmenším složité. Vodou ohlazené kameny, mokré a pokryté mořskými řasami, neumožňovaly bezpečný došlap a Harry byl na krátký příšerný okamžik přesvědčený, že on a Draco zahynou na poslední překážce, buď sletí do moře a utopí se, nebo se rozbijí na cimprcampr o kameny. Nakonec našli pevnou půdu pod nohama, vyškrábali se přes skály tyčící se u trhliny v útesu, která se tak živě zjevila v Harryho snu, a Draco jadrně zaklel

když sklouzl do skalního jezírka a nabral si do svých kvalitních bot z dračí kůže ledovou mořskou vodu. \"Proč nemůžeme jít hledat kouzelný poklad do příjemně vyhřáté restaurace nebo na panství? Proč je vždycky zima, obvykle mokro a\" odmlčel se a nakrčil nos, protože vstoupili do ústí jeskyně a uvítal je pach mořského ptactva a zahnívajících řas, \"... a často to páchne?\" Harry rozsvítil hůlku a opatrně se rozhlédl. \"Přestaň být taková cimprlína, Draco, pořád to nepáchne tak hrozně, jako ten sklep plný draků v Macclesfieldu.\" Jeho zástupce se nenamáhal odpovědět, jen se na něj v světle hůlky zamračil. \"Tak co hledáme?\" Harry pokrčil rameny. \"Nemám potuchy. Jdu tam, kam mě to zavede, od chvíle, kdy mi Kingsley ten zatracený úkol dal. Asi cokoliv, co sem nepasuje.\" \"Musí to být zatraceně dobře chráněné, když to tu celé ty roky zůstalo.\" Ale Harry zavrtěl hlavou. \"Bez lana a kladky sem žádná nekouzelná cesta nevede a viděl jsi ty skály pod hladinou, ne? Kdyby se tu někdo pokusil přistát s lodí, rozbil by ji na cucky. A na rovinu proč by to dělal? Používat jeskyni k pašování, pokud se nemůžeš dostat lodí k ní a odnést zboží druhou stranou, nemá smysl. Neexistuje o tom žádná zmínka, ale začínám si myslet, že bratr Caron musel být taky kouzelník. Protože jak jinak by se sem dolů dostal - připrav se na všemožné ochrany. Pokud byl kouzelník, dobře to během života v klášteře skrýval. Jsem si dost jistý, že se na takové věci tehdy moc přívětivě nedívali.\" Draco opatrně obešel jeskyni a mumlal při tom zaklínadla, zatímco Harry ji procházel opačným směrem a očima prohledával stěny, jestli neobjeví nějaké nepravidelnosti, které by mohly naznačovat nějaké skryté vodítko. Pátrali asi půl hodiny, když tu Draco vítězně vykřikl. Úzká štěrbina ve skále před ním se pod Dracovou hůlkou rozzářila podivným odporným zeleným odstínem. Za uplynulé roky viděl Harry hodně věcí, ale na tom, jak toto světlo vířilo a kroutilo se, bylo něco znervózňujícího. Vypadalo téměř jako živé. \"Co to je?\" Draco, který strávil nějaký čas prací u Hermiony na oddělení záhad, se hrbil nad zářícími kameny a něco si mumlal pod nos. Pak vzhlédl, ale v šedých očích měl zmatek. \"Tak co to je, profesore?\" Draco se znovu zadíval na světlo a ve tváři se mu objevil zamračený výraz. \"Říkám to nerad, ale musím přiznat nemám ponětí. Nemyslím, že je to kletba. Není to štít, to je jisté a taky si nemyslím, že je to začarované, ale nejsem si jistý.\" \"... co takhle portál?\" Draco pomalu zavrtěl hlavou. \"Nevím nechová se to jako jakýkoliv druh portálu, který jsem kdy viděl - ani to jako jeden z nich nevypadá, když o tom teď přemýšlím. Ale dávalo by to větší smysl. A jestli je to portál, kam sakra vede a\" \"A?\" \"A pokud jím projdeš, jakou máš šanci, že se zpátky vrátíš v jednom kuse?\" Když uviděl Harryho výraz, prudce couvl. \"Ale ne rozhodně ne. Pamatuj si, já jsem v tomhle seskupení mozek - hloupá nezodpovědná odvaha je tvoje parketa. Jsem tady jen proto, abych posbíral kousky. Navíc zachraňujeme tvoji dámu v nesnázích, ne moji.\" Pohlédl Harrymu do očí a smutně pokrčil rameny. \"Pokud vím, dáma mého srdce je pořád v bezpečí doma v Londýně, kam patř\" Spoutání celého těla se vynořilo jako by odnikud a strhlo ho bolestivě k zemi. Harry okamžitě zapomněl na portál a otočil se, hůlku v pohotovosti. \"No, není to dojemné Potter a Malfoy. Musím přiznat, že tohle jsem tedy neviděla přicházet, když to všechno začalo. Nejste vy sladký páreček?\" Iluze padla a ze stínu u vchodu do jeskyně vystoupila vytáhlá postava s hůlkou v ruce. Když uviděla, jak sebou Harryho pravá ruka škubla, vystřelila mu nad rameno omračovací kouzlo, které mu pročíslo vlasy. \"To bylo jen malé varování, Harry. Nech ruce tak, ať je na ně vidět, nepokoušej se o nic hloupého a možná je tu velmi malá šance, že se odtud dostaneš živý. Ale měj na paměti, že sebou i jen cukneš špatným směrem, a začnu ti s chutí odeklínat části těla.\" Harryho a Dracovy oči se setkaly v ohromeném šoku. Už to bylo několik let, i pro Harryho, ale ten hlas zněl až příliš povědomě. \"To není možné\" Postava popošla přes kamennou podlahu blíž, do pásu jasného světla pronikajícího vchodem do jeskyně, stáhla si kapuci z hlavy a poprvé odhalila svou tvář. \"Ginny Weasleyová?\"