to, čeho se dopustil, nenáviděl, stejně jako se nenáviděl on sám. Nezradil Řád. Místo toho obětoval svého nejlepšího přítele. A kdyby si sáhl hodně hluboko do svědomí, nedokázal by odpřisáhnout, že ho tady nepotřeboval. Podvědomě toužil po tom mít Seamuse u sebe, prahl po uklidňující přítomnosti člověka, který byl spoustu let jeho blízkým přítelem. Nechtěl umřít sám. Doplazil se ke svému kamarádovi, ignoroval bolest svých zranění a slzy, jež mu stékaly po tváři, a padl Seamusovi do náruče. Pevně se drželi jeden druhého, sužováni strachem a zoufalstvím. Dean se nakonec odtáhl dost na to, aby jeho ústa mohla zamumlat zhoubná slova, jež musel vyslovit, utajená před ušima jejich věznitelů — šeptem vyzradil Seamusovi krutou pravdu o své zradě. Seamus tiše, šokovaně seděl a po tváři se mu nezadržitelně kutálely slzy. Dean ho jen odevzdaně pozoroval, připraven přijmout jakýkoli trest od svého přítele, poněvadž si to zasloužil, to a mnohem víc. Pořád dokola šeptal: \"Je mi to hrozně líto,\" ale Seamus jako by ho neslyšel. Seděli beze slov několik hodin. Ze zahloubané nálady je vytrhl dusot bot. Goyle a Bryce byli zpátky a křičeli na ně, aby si stoupli. Seamus se vyškrábal na nohy a pomalu se postavil, ale Dean toho po mnoha zraněních nebyl fyzicky schopen. Bryce ho nešetrně vytáhl na nohy a Dean se snažil neomdlít bolestí. Seslali na ně další poutací kouzlo. Ocitl se přišpendlený ke zdi, ani nevěděl jak, ale stále mohl volně pohybovat končetinami. Seamus byl, podobně spoutaný, po jeho boku. \"Jsi na řadě, Finnigane,\" oznámil Goyle zlověstně. V ruce držel lahvičku s čirou tekutinou. Udělal krátký krok, hrubě chytil Seamuse za čelist a nalil mu do hrdla veritasérum. Vrátil se také bleskobrk. Deana si nikdo nevšímal. Seamus byl podroben stejným otázkám — kdo, kde, proč — a Deanovi se potvrdil jeho předpoklad: jeho kamarád nevěděl nic užitečného. \"Tihle dva jsou úplně k ničemu,\" konstatoval nakonec Goyle a Bryce souhlasil. \"Řád je ani nebude postrádat. Nevypadá to, že hráli důležitou roli.\" Cítil smrt skoro na jazyku. Splnil svoji povinnost. Jeho informace zůstala v bezpečí. Cena, kterou musel zaplatit, se však nedala vyčíslit. \"Deane.\" Bylo to jen šeptem vyslovené jméno, sotva slyšitelné, a přesto se mu rozbušilo srdce. S bolestí otočil hlavu, aby se mohl podívat na Seamuse, který byl k němu otočený co nejvíce čelem, ačkoli mu to ztěžovalo kouzlo omezující pohyb. Pomalu, pomaloučku, zvedl ruku a natáhl dlaň směrem k Deanovi, co nejblíž. Dean v reakci natáhl vlastní ruku. Jejich dlaně se letmo dotkly, pak pevně semkly, téměř bolestivě, a přesto každá sekunda, kdy se drželi, pro ně byla požehnáním. \"Odpouštím,\" zašeptal nakonec Seamus pohnutě. \"Odpouštím ti.\" Dean nevěřícně zavřel oči, ale potřeboval to vidět, podívat se do tváře příteli, naposledy dopřát spásu své duši, a pokud to mělo být to poslední, co na tomto světě uvidí, pak to stačilo. Naprosto. Seamus se na něho usmál. \"Číslo tři.\" Střežte své informace. Zalila ho úleva a hluboký vděk a konečně se uvolnil. Seamus to pochopil. Odpověděl: \"Číslo čtyři.\" Nečekejte, že vám někdo přijde na pomoc. Číslo pět neexistovalo, ale pokud by jedno směl na seznam přidat, bylo by to: Nedělejte si falešné naděje. Přesně v ten okamžik, těsně po jejich smíření, se totiž otevřely dveře cely a vstoupili dva muži, které ihned poznal. V tu ránu s naprostou jistotou věděl, že jeho chabý pokus nevyšel a byl totálně v prdeli. Obětoval Seamuse zbytečně. Stál před nimi Draco Malfoy. Za ním se důstojně tyčil Severus Snape. Dokonce i Goyle a Bryce se tvářili, jako by měli nahnáno. Malfoy došel pro brk a pergamen a přelétl jej očima. Zdržel se komentáře, i když na něm Dean poznal, že se musí ovládat. Beze slov podal papír Snapeovi, který ho rychle přečetl. Snape se přiblížil k Deanovi a svou majestátností k sobě strhl pozornost všech přítomných. Nikdo však nepromluvil. Díval se Snapeovi zpříma do očí a čekal, až promluví, podrobí ho výslechu, nebo ho udeří — ale nic z toho se nestalo. Jen upřený pohled. Deanovi najednou do popředí mysli vytanula všechna jeho tajemství, jedno po druhém, zcela proti jeho vůli: lež o tom, že dostal veritasérum, lokace Harryho Pottera a vše, co věděl o plánech na poslední bitvu. Snape po celou tu dobu, kdy se prodíral jeho myšlenkami, tajemně mlčel. Pak se z ničeho nic otočil na podpatku a odešel ke dveřím. \"Draco,\" vyštěkl. Malfoy ho bez váhání poslechl. Předtím, než odešli, vydal Snape rozkaz určený Goyleovi a Bryceovi: \"Čekejte.\" Pak výše postavení