odpověď nebo jí podobnou musel čekat. Draco si všiml, že pevně sevřel pěsti, i když mu ruce volně visely podél těla. \"Nemusí to takhle být. Každý má možnost volby. Dokonce i ty, Malfoyi. Nemusíš následovat Voldemorta jenom proto, že se tak rozhodl tvůj otec.\" Ohromeně si uvědomil, že na něho Potter vybalil svůj pravý, nefalšovaný proslov, do něhož vložil svoji brutální otevřenost, horoucí vášeň a zapálené přesvědčení. To vše dokázal vyjádřit s veškerou upřímností, která ho definovala. Draca popravdě řečeno překvapilo, že mu vůbec stál za to. Že dokonce i Draco Malfoy stál za záchranu a Potter se ho nehodlal vzdát bez boje. Potter na něho pomocí vznosných slov naposledy apeloval, Draco ho nechal mluvit a v duchu si přitom říkal: Tohle je naposledy, co naproti sobě stojíme. Kdyby byla jeho situace jiná, snad by se nechal přesvědčit. Kdesi ve svém nitru se zamyslel nad tím, jaké by to asi bylo. Jak by to Potter přijal? Dokázal by se oprostit od mnohaleté nenávisti, kdyby slíbil svoji věrnost Řádu? Zbavili by se konečně vzteku a vzájemné averze — stali by se z nich dokonce přátelé? Draca ale čekal jiný osud, a tak trval na svých posledních slovech: \"Už je čas, abych šel.\" \"Neodpověděl jsi mi. Chci to vědět. Proč?\" Musel uznat, že je Potter vytrvalý. Po tolika letech pro něho role spasitele kouzelnického světa byla nejspíš druhou přirozeností a nedokázal ji ze sebe setřást. \"Pottere, nedlužím ti žádné vysvětlení. Mám k tomu svoje důvody.\" Proč to musel komplikovat? \"Malfoyi-\" \"Hele, jednou, až tohle všechno skončí, si tě najdu, skočíme spolu na panáka a všechno ti vysvětlím. Co říkáš na Děravý kotel?\" Už ve chvíli, kdy to říkal a představoval si, jak spolu uvolněně sedí nad ohnivou whisky, si byl dobře vědom, že k tomu nikdy nedojde. Nebylo reálné, aby oba přežili válku. \"Ne. Nechoď, Malfoyi. Prosím.\" Zpětně už si nedokázal vzpomenout, proč se zachoval tak, jak se zachoval — snad to myslel jako rozloučení se svým dětstvím. Nebo to byl dozvuk ponižujícího přiznání, které učinil před Severusem. Vše působilo tak chladně a definitivně — chodba, noc, slova, jež se vznášela ve vzduchu. Všechno jako by na něho padalo a on zamrzl na místě. Možná jen hledal trochu lidského tepla. Sbohem sbohem tohle je naposledy Avšak něco v Potterově hlase, v jeho šeptané prosbě, ho přimělo přikročit blíž ke svému rivalovi, položit mu ruce na ramena, aby ho uklidnil, a přitáhnout si ho k sobě. Na tváři cítil jeho horký dech, náhle přerývavý ještě víc něž během jeho proslovu, intimní a lákavý. Jednal dříve, než se mohl pořádně zamyslet nad tím, co dělá — co dělají oni oba. Překryl Potterova lapající ústa svými rty a cítil na oplátku jeho dotek, jako by ho omyla vlna. Topil se v něm. Sbohem. V tmavé, prázdné chodbě, kde stál na rozhraní dvou světů — na pomezí mezi minulostí a nejistou budoucností — mohl předstírat, že na ničem jiném, než na tom polibku, nezáleží. Mohl zde věřit, že už není Draco Malfoy, s veškerou historií, kterou to jméno s sebou neslo, ale jen obyčejný osamělý voják, který se chystá do války. A mohl zde doufat, že Potter je také někým jiným. Oba se od sebe odtáhli, když je dostihl návrat do reality. Hlasitě mu bušilo srdce a měl zrychlený dech, když neochotně svěsil ruce a udělal krok vzad. Jednal unáhleně, nedokázal ani povědět proč, a točila se mu hlava. Rozhodně nečekal, že se mu polibek bude líbit, ani že si ho bude opravdu užívat — ale bylo to tak. \"Proč — proč jsi to udělal?\" vykoktal ze sebe Potter. Bezstarostně se usmál. \"Za snahu. A možná pro štěstí.\" Na Potterově tváři se objevil tvrdohlavý, odhodlaný výraz, který Draco po sedmi letech, kdy na sebe zahlíželi přes Velkou síň, vyzývavě na sebe hleděli v učebně lektvarů a soutěžili spolu na famfrpálovém hřišti, dobře znal. Druhý chlapec znovu překlenul vzdálenost, která je od sebe dělila, omotal ruce kolem Dracova krku a hrubě je zabořil do blonďatých, hedvábných vlasů. Naklonil se jako ve zpomaleném filmu, konečně se znovu přitiskl k Dracovým rtům, zprvu něžně, po chvíli zuřivě a náruživě. Draco ho neodmítl, neodepřel mu vůbec nic. Pokud jejich první polibek měla být otázka — Co pro tebe znamenám? — pak tento znamenal odpověď. Jak zněla? Podle Draca by se dala vykládat takto: Celý život jsme pro sebe něco znamenali. Až doteď jsem si toho nevážil. Ohromila ho radost, že Potter navzdory jeho očekávání opětoval polibek. Pokud se to, co zrovna cítil, dalo nějak pojmenovat, pak to slovo neznal. Náhlá výměna kontroly — mezi ním