nejen že nás tvoje neschopnost stála ty nejslibnější rekruty, ale také podporu rodu Blacků?\" \"Oni\" Avery bojoval o dech a bolest mu zastírala myšlení, \"řekli, že nám nechají, co již darovali, ale nemáme očekávat víc Prohlásili, že nepůjdou proti nám, můj pane, jen že nenabídnou další podporu!\" \"Ty myslíš, že tento nedostatek podpory znamená něco jiného než opozici?!\" Voldemort zavrčel a začal pochodovat, až se kolem něj hábit vlnil jako povrch oceánu v bouři. \"Kolik lidí o tom ví?\" \"O Blackových? Nikdo, můj pane,\" ujišťoval Avery rychle se zoufalstvím v hlase. \"Šlo o soukromou schůzku.\" \"A vydrží to tak jak dlouho?\" přemýšlel Voldemort nahlas, zatímco hleděl do dálky. Prsty kolem hůlky měl viditelně napnuté. \"Můj pane, prosím!\" žebral Avery na kolenou. \"Pokud se prohlásíme jako opozice Blacků, dojde k otevřené vzpouře v našich řadách!\" Ušklíbl se a shlížel na Averyho, jako by byl jen nedůležitým hmyzem, než se přinutil ke klidné neutrálnosti. \"Pro teď. Jaké další zprávy pro mě máš?\" \"Alastor Moody odhalil naše nájezdy,\" oznámil Avery a trhl sebou, když se Voldemortova tvář opět zkřivila hněvem. \"A domníváme se, že o svém objevu informoval Albuse Brumbála.\" \"Připlazil se k našemu drahému řediteli s nadějí, že je všechny zachrání,\" ušklíbl se Voldemort znechuceně. \"Blázni.\" \"A máme zprávy, že to individuum minulou noc zase udeřilo,\" trhl sebou Avery. Ve Voldemortových očích opět zablesklo, ale pak se na Averyho pevně podíval: \"Snad jsem řekl jasně, že už nebudou žádné nezávislé akce.\" \"Tato nebyla, můj pane,\" bránil se Avery rychle. \"Zprávy říkají, že minulou noc zabil Fenrira Šedohřbeta.\" Tentokrát k okamžité reakci nedošlo. Voldemort tu informaci zpracovával, než si vzpomenul, že měl být té noci úplněk. \"O úplňku?\" \"Ano, můj pane,\" přitakal Avery, ale pak zaváhal, než pokračoval mnohem tišeji, \"bez ohně nebo stříbra.\" Voldemort ztuhl, stiskl rty a nad těmi slovy popřemýšlel. Bojovat s vlkodlakem bez ohně nebo stříbra bylo obecně považováno za vrchol hlouposti. Pokud jste neměli co vrazit do vrozené slabé stránky této bestie, dala se překonat jen víc než těžce. \"Nakolik zraněný ten ‚Lovec bouří\' skončil? Už byl odhalen jako vlkodlak?\" \"Podle zpráv nebyl zraněn,\" přiznal Avery téměř k smrti tichým hlasem a celý se chvěl hrůzou. Voldemort na toho muže chvíli zíral, rozum se mu proti těm slovům vzpíral, načež zavrčel: \"KDO JE TO!?\" \"To nevíme, můj pane,\" zakňučel Avery bezmocně a svalil se na zem. \"Jediné, co víme, že má střapaté černé vlasy, zelené oči a nosí brýle.\" Voldemort podrážděně pochodoval sem a tam. Tato nová neznámá se mu nelíbila. Neznámé nikdy neměl rád, protože u něj vyvolávaly nejistotu, připravovaly o kontrolu. Byly víc než komplikací, byly hrozbou. \"Jak je možné, že nevíme, kdo je to? Měli bychom znát totožnost každého kouzelníka a čarodějky na ostrovech.\" Voldemort vklouzl zpět na své místo a přinutil se ke svému vzezření královského, vědoucího lorda, který dohlíží na svůj dvůr. \"Kouzelníci takovéhoto formátu se prostě neobjevují zčista jasna!\" \"To nevíme, můj pane,\" zopakoval Avery stejnou frustrující odpověď, trhl sebou a zvadl pod Voldemortovým pohledem. \"Vyptával jsem se, díval jsem se všude. Ptal jsem se na kontinentu a dokonce i za velkou louži. Nikdo o někom takovém neslyšel.\" \"Tak jej NAJDĚTE! Toto je MŮJ osud! Toto je můj čas!\" Voldemort zavrčel a zaryl prsty do područky své židle. Obličej se mu změnil do ohavné masky nenávisti a zlosti, ale pak najednou držel hůlku a ruku zvedl rychleji, než mohl Avery sledovat. Kolem jeho křesla vzrostly úponky temného, pulzujícího purpurového miazmatu, které syčely jako hadi a mihotaly se oblouky odporně zelených blesků. Pak Voldemortova hůlka zableskla a vzduch zavřeštěl hrůzou, když blesky zamířily k Averymu. Ten muž sice zvedl hůlku a pokusil se zaštítit, odrazit blížící se kouzlo, cokoliv, ale kouzlo zničilo jeho pokusy o obranu a zakouslo se mu do paže. Pak se Avery rozkřičel. Voldemort sledoval s chladným, krutým úsměvem, jak se kouzelníkova kůže pomalu začíná odlupovat z jeho paže, jak se kolem zapáchající hniloby tvoří bublající vředy. Voldemort kouzlo utnul a sledoval, jak každý z puchýřů nabobtnal, praskl a vypustil zhoubnou hmotu, která popálila Averyho kůži, kdekoliv se jí dotkla. Muž zatím začal zvracet bolestí a nevolností. \"Jistě jsi věděl, že toto přijde, můj drahý Avery,\" téměř zapředl Voldemort a předstíral, že si prohlíží hůlku. \"Nebo sis možná myslel, že to bude