Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: Sarah1281                  Překlad: Online překlady                  Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4536005/30/

Rating: 9+

Překlad: Ani

Beta: Jacomo, Lupina, martik

PA: Přichází druhá vzrušující kapitola z vyučovacích hodin! Je to napínavé, že? :P Ale přeskakuju bylinkářství, protože upřímně, jeho vyučující mě dost nudí.

PP: Části tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, v překladu od Pavla Medka.

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

Ráda bych tuto kapitolu věnovala Lupině k jejím dnešním narozeninám.

Lupinko, není to narozeninovka v pravém slova smyslu, ale je tam Severus, Hermiona, Sirius i Remus. Stačí si dosadit své oblíbené představitele a hned máš nový rozměr tohoto "kánonu".

Ať se Ti i v životě daří vše, na co jen sáhneš, tak jako se Ti daří s Tvými úžasnými překlady. Děkuji Ti za všechno, naše superčarodějko. m.♥

Kapitola 30.

Harry netušil, co může od hodiny dějin čar a kouzel očekávat. Šlo o jediný předmět, na který měl v Bradavicích vždycky jenom jednoho učitele, protože duch nahradit nikdy nepotřeboval. Tušil akorát to, že usnout na Siriusově hodině by byl velmi špatný nápad.

Sirius začal hodinu přesně s tímto varováním. „Dobrý den, jsem profesor Black. Studoval jsem v Bradavicích – Nebelvír do toho! – a také jsem musel podstoupit výuku svého předchůdce. Upřímně, nemyslím si, že bych byl vůbec někdy na hodině profesora Binnse vzhůru, a chápu, že spousta z vás má stejnou zkušenost. Pokud chcete spát na mých hodinách, nebudu vám v tom bránit. Vězte jen, že kouzla, která byla záhadně umístěna na tuto učebnu, vás mohou obarvit na modro, změnit pohlaví, zabránit vám používat písmeno ‚e’, nutit vás mluvit v sonetech, nebo něco úplně jiného, o čem ještě ani nevíme. Pro ty, kteří nevědí, jak složit sonet… no, měli byste raději zůstat vzhůru. Také se cítím povinný vás informovat, že nešťastníci nedbající mého varování zjistí, že na ošetřovně jim nejsou schopni nijak pomoct a zůstanou v tom stavu přibližně týden. Jsou nějaké otázky, než začneme?“

Okamžitě se zvedlo moře rukou.

„Nedostanete se do problémů, protože proklínáte studenty?“ chtěla vědět Levandule.

„Mohl bych,“ uznal Sirius, „kdybych to dělal já a ne moje učebna.“

„Proč jste se nepřestěhoval do jiné učebny?“ zeptal se Seamus.

„Zkusil jsem to s pátým ročníkem Mrzimorů,“ odpověděl Sirius. „Nefungovalo to.“

„Co se stalo profesoru Binnsovi?“ zajímala se Parvati.

„Profesorka McGonagallová objevila stopy po exorcismu v hradu ve chvíli, kdy jsem byl v ředitelně na pohovoru, a záhy se ukázalo, že z duchů chybí jen profesor Binns,“ vysvětlil Sirius.

„Proč jste se hlásil na pozici, která se neměla v dohledné době uvolnit?“ zeptal se Dean.

Sirius se na něj zamyšleně podíval. „Jste mudlorozený, že ano?“

Dean mu překvapeně a trochu obezřetně pohled oplatil. „Ano, jak to víte?“

Sirius se zasmál. „Lze to poznat podle smysluplnosti otázek; takovéto dostáváte od lidí méně zvyklých na kouzelnický svět. A hlásil jsem se, protože jsem doufal, že by ředitel měl radši živého učitele než ducha. To, že jsem se tu objevil, zrovna když došlo k onomu exorcismu, bylo jen dobré načasování.“

„Jak jste unikl z Azkabanu?“ zeptal se Ron.

Sirius ztuhl. „Nevím, o čem mluvíte, mladý muži. Nikdy v životě jsem nebyl v Azkabanu a vyzývám vás, abyste našel nějakou dokumentaci, která by dokazovala opak.“

„Tak kde jste byl většinu mého života?“ vložil se do toho Harry, aby ho taky popíchl.

„Na Mallorce,“ zalhal snadno Sirius.

„A přesto jste mě zanechal u mých příbuzných, kteří nenávidí magii?“ zeptal se Harry vyděšeným hlasem.

„Hej, koupil jsem ti Kulový blesk, ne? Co víc chceš?“ založil si Sirius ruce.

„Spustí se ta kletba, jen když usneme, nebo stačí přestat dávat pozor?“ zeptal se Neville.

„Nemám ponětí,“ odpověděl Sirius. „Ale vážně chcete polevit v ostražitosti v místnosti, která proklíná spící lidi?“

„Na tom něco je,“ připustil Neville.

„Budete se řídit osnovami profesora Binnse?“ zeptala se Hermiona naivně.

„Kdepak,“ odvětil vesele Sirius. „Všechno, co potřebujete vědět o skřetích povstáních je pro teď to, že k nim docházelo, protože skřeti mají krvežíznivou povahu a kouzelníci se je snažili podrobit. Jako třeba při Zákazu hůlek v roce 1631, který zabraňoval všem magickým stvořením kromě kouzelníků a čarodějek používat hůlky, přestože to nejspíš byla reakce na skřetí povstání v Prasinkách z roku 1612. Dávejte si na skřety pozor, děcka. Jsou chytří, bezohlední a kontrolují tok peněz.“

Studenti na něj jen zírali. To bylo prvně, co o skřetech slyšeli něco aspoň vzdáleně zajímavého, a mírně je znepokojilo, co by se mohlo stát s ekonomikou ve chvíli, kdy by došlo k dalšímu povstání.

„Ale to stačí, o skřetech si pohovoříme, až se přiblížíme NKÚ. Pojďme se místo toho bavit o Voldemortovi,“ vyhlásil Sirius.

Místnost se okamžitě zaplnila zvuky lapání po dechu.

„To jako vážně?“ zeptal se Sirius nevěřícně.

Harry jeho údivu rozuměl. Pochopitelně, že se lidi báli používat Voldemortovo jméno v dobách, kdy byl na vrcholu moci. Ale od té doby uplynulo už dvanáct let a nikdo až na Harryho nezažil jeho řádění, tak proč jsou u Merlina tak vyděšení? Harry si víceméně zvykl na tu všeobecnou paranoiu, ale Siriuse zavřeli do Azkabanu v momentě, kdy Voldemort zdánlivě zemřel a od té doby byl na útěku a/nebo obklopen lidmi, kteří skutečně poznali hrůzy Voldemortovy vlády.

„Víte co,“ rozhodl se Sirius, „každý, kdo přede mnou zvládne pronést jméno ‚Voldemort’ v nějaké větě bez ošívání, zakoktání nebo zblednutí, dostane 50 bodů, a kdyby se někdy dostal do potíží, tak mu osobně dohlédnu na jeden školní trest. Jenom si to poznamenám i pro další třídy…“ otočil se k tabuli a napsal nahoru velkými písmeny VOLDEMORT.

„Takže se budeme učit o Voldemortovi?“ zeptala se Hermiona okamžitě.

„Ve skutečnosti o Voldemortovi moc faktů nevíme,“ přidal se Neville, „jen mýty a pověsti.“

Sirius se zakřenil. „Sto bodů pro Nebelvír.“

„Super,“ reptal Harry. „Nejen že mě očividně nenávidí můj kmotr, ale dva z mých nejlepších kamarádů taky.“

„Neboj, Harry,“ zkusil ho Ron uklidnit. „Ne že já bych to někdy řekl.“

„Teď možná ne,“ uznal Harry „Ale když se nad tím zamyslím, vypadá to, že s Tím, jehož jméno nesmíme vyslovit, strávíme dost času.“

„Proč tak Voldemortovi říkáš?“ zeptala se zvědavě Hermiona. „Nikdy jsi to nedělal.“

„Zoufalé situace vyžadují zoufalá řešení,“ odpověděl Harry vážně.

„Abych si upevnil svou pozici na seznamu nežádoucích kteréhokoliv Smrtijeda se špetkou sebeúcty – pokud by nějaký takový existoval – začnu tím, že vám řeknu, že Lord Voldemort je přezdívka jistého Toma Rojvola Raddlea. Pro zajímavost, když přeskládáte písmena z ‚Tom Rojvol Raddle’, dostanete ‚já, lord Voldemort’. Takže to nejobávanější jméno široko daleko je jen výmysl znuděného puberťáka, který měl velké štěstí, že Voldemort znamená ve francouzštině únik před smrtí,“ pustil se Sirius do výkladu. „Raddle byl také poloviční krve a měl velký otcovský komplex, protože si jeho čistokrevná matka Merope Gauntová, jedna z dědiců Salazara Zmijozela, vzala mudlu Toma Raddlea poté, co ho nadopovala lektvarem lásky. Merope nakonec uvěřila, že je do ní její otrok skutečně zamilovaný, a přestala mu lektvar podávat. Raddle však okamžitě opustil ji i jejich nenarozené dítě a vrátil se domů. Z toho si lze vzít ponaučení. Může mi někdo říct jaké?“

„Nepředpokládat, že vás skutečně miluje chlap, kterému dáváte lektvar lásky, a kvůli tomu s jeho podáváním nepřestávat?“ navrhla Levandule.

Seamus pobledl a začal se od ní pomaličku sunout dál.

Sirius na ni zíral. „Ve skutečnosti jsem chtěl říct něco jako ‚nedávejte lidem lektvar lásky’ nebo ‚vždycky řekněte svému partnerovi, že jste čarodějka nebo kouzelník, předtím, než se vezmete nebo počnete dítě, abyste mu mohli vymazat paměť a jít o dům dál, pokud to nevezme dobře’. Ale tohle byla taky dobrá – byť trochu znepokojivá – myšlenka. No, poté, co Raddle odešel, Gauntová ztratila vůli žít, rozprodala svůj majetek, porodila v sirotčinci a zemřela. Malý Raddle nenáviděl svého otce za to, že ho opustil, a to také pravděpodobně sehrálo roli v jeho protimudlovské politice. Navíc otec a bratr jeho matky také zemřeli, čímž se z něj stal jediný žijící Zmijozelův dědic.“

„Znamená to, že to on před padesáti lety otevřel Tajemnou komnatu?“ zeptal se Dean.

Sirius přikývl. „Ano, to byl on. Zabil přitom svou spolužačku, kterou mnozí z vás znají jako Ufňukanou Uršulu z Havraspáru. Má k tomu někdo nějaké otázky?

Opět se zvedlo moře rukou.

ooOOoo

Když Harry přišel na lektvary, nebylo Snapea nikde vidět. Zato se za jeho stolem tyčil Lockhart a urputně se mračil

„Profesore Lockharte?“ zeptal se Harry trochu opatrně. „Co tady děláte?“

„Deset bodů z Nebelvíru za vaši drzost, Pottere,“ vyštěkl Lockhart.

Harry k němu chvíli zmateně vzhlížel, než mu to došlo. „Profesore Snape?“

„Dalších deset bodů za konstatování zjevného, Pottere.“

Jakkoliv Harryho potěšilo, že se mu daří zvrátit velký bodový příliv, který zajistili Hermiona s Nevillem za vyslovení Voldemortova jména, uvědomoval si, že Snape musí být vážně hodně naštvaný, když mu za méně než minutu strhl dvacet bodů v podstatě za nic. Očividně za jeho současný… stav mohl Sirius. Skoro ho potěšilo, že se Sirius k něčemu konečně odhodlal. Už si začínal dělat starosti.

„Co tady dělá Lockhart?“ zeptal se potichu Neville, když začali pracovat na zmenšovacím dryáku.

„Ve skutečnosti to není on, ale Snape,“ vrátil mu šeptem Harry. „Myslím, že si z něj Sirius vystřelil.“

„Proč?“

„Zůstalo mezi nimi nepřátelství z dob, kdy tu studovali,“ vysvětlil Harry. „Na Snapeovu obranu – a nemůžu uvěřit, že to říkám – Sirius ho spoustu let nelítostně šikanoval, měl podíl na odehnání jeho jediné kamarádky a skoro ho zabil, protože fakt Zmijozely nesnáší. A Snape taky býval Smrtijedem, což je možná důvod, proč ho Sirius pořád nemá rád…“

„Takže tvůj kmotr na něj pořád útočí? To se mi zdá… trochu ubohé,“ připustil Neville.

Harry pokrčil rameny. „Hm, jedl kvůli mně krysy, tak ať si teď užije trochu zábavy.“

„Vy dva tady máte debatní kroužek, nebo pracujete?“ nakráčel k nim Snape. „Longbottome, jak se vám, pro Merlina, podařilo mít ten zmenšovací dryák oranžový?“

Neville se zadíval na svůj lektvar, který byl skutečně oranžový. „Ehm, kdo ví? Opravdu je oranžový. Neměl by být zelený?“

„Vskutku,“ ušklíbl se Snape. Nemělo to ten správný efekt, protože pořád vypadal a zněl jako Lockhart, takže byl spíš směšný. „Longbottome, až tahle hodina skončí, dáme pár kapek toho lektvaru vašemu žabákovi a uvidíme, co to s ním udělá. Možná že vás to naučí dělat věci pořádně.“

„Dobře,“ souhlasil Neville předtím, než zvrhl svůj kotlík.

Snape vypadal, že bude vraždit. „TREST!“

Poté, co rozzuřeně odkráčel, Neville zamumlal: „Ještě že se profesor Black nabídl, že bude dohlížet na můj příští trest…“

„Proč jsi rozlil svůj lektvar, Neville?“ zeptala se šokovaná Hermiona. „Teď budeš muset začít znova!“

Neville pokrčil rameny. „Pořád lepší než riskovat chudáka Trevora. Pomůžeš mi s tím dalším, že jo? Pořád by to mohl chtít udělat.“

„Tak dobře,“ souhlasila váhavě Hermiona. Nechtěla, aby se Nevillově ropuše něco stalo, a věděla, že lektvary nikdy nebudou jeho silná stránka.

„Máš ho tu vůbec s sebou?“ zajímalo Harryho.

Ron si odfrkl. „Myslíš, že by ho to zastavilo? Mimochodem, pěkná práce, Neville. To bylo super!“

„Díky,“ usmál se Neville. Skutečně ušel dlouhou cestu.

ooOOoo

Harry se vážně těšil na první hodinu obrany proti černé magii, kterou nebude mít ani s podvodníkem, ani se zlounem. Nebo se Snapem. I když vzhledem k tomu, že předstíral, že je loajální Smrtijed, a právě se pokusil zabít Trevora, připadaly obě tyto vlastnosti taky v úvahu.

Vzpomínal si, že první hodina se týkala bubáků a že se odehrávala ve sborovně, ale trochu ho vyvedlo z míry, když zahlédl Snapea – pořád vypadajícího jako Lockhart – jak tam na ně čeká. A musel na ně čekat, jinak by odešel s mnohem větším povykem nebo by jinak komentoval přítomnost nebelvírských třeťáků.

„Možná tě ještě nikdo nevaroval, Lupine, ale do téhle třídy chodí Neville Longbottom. Radil bych ti být ve střehu, protože tráví příliš mnoho času s Harrym Potterem a je náchylný k tomu způsobit totální chaos při sebemenší příležitosti.“

Neville se na něj vzpurně podíval, ale nic neřekl. Nechtěl opět pokoušet štěstí.

„Doufal jsem, že právě Neville bude mým asistentem v první fázi našeho cvičení,“ prohlásil nenuceně Remus, „a jsem přesvědčen, že to zvládne naprosto dokonale.“

Neville vypadal potěšeně, zatímco Snape před odchodem pobavil Harryho názornou ukázkou toho, jak by vypadal Lockhart se znechuceně zkroucenými rty.

„Postřehl jsi to, Harry?“ probudil Remusův hlas Harryho. Ten si mezitím přehrával v hlavě, jak směšně vypadal Snape jako Lockhart.

„Co?“ zeptal se Harry automaticky.

„Čím můžeme nad bubákem získat výhodu?“ zopakoval Remus.

„Můžeme ho neutralizovat tím, že při mávnutí hůlkou pomyslíme na něco směšného a řekneme Riddikulus?“ tipl si Harry.

Remus se zamračil. „Chtěl jsem původně říct, že ho zmate to, že se bude snažit vyděsit víc lidí naráz a nebude vědět, jakou podobu na sebe vzít, ale tohle asi taky platí. Nejdřív si to kouzlo zkusíme bez hůlek. Opakujte po mně, prosím: Riddikulus!“

Po chvíli Remus vypadal spokojený s tím, jak kouzlo zvládali. „To stačí, Neville. Nejdřív to nejdůležitější: Můžeš nám říct, co ti na celém světě nahání největší strach?“

„Představa Harryho jako ministra kouzel,“ odpověděl Neville okamžitě.

„Hej!“ protestoval Harry, zatímco se celá třída rozesmála.

„Harry jako ministr kouzel… hmmm… Neville, pokud vím, bydlíš u babičky?“

„Je to tak,“ řekl vesele Neville. „Ale ona by byla jako ministr kouzel stejně děsivá, i když z jiných důvodů.“

„Ne, ne, ty mi nerozumíš,“ vysvětlil Remus. „Jen bych rád věděl, jestli bys nám dokázal popsat, jaké šaty tvoje babička obvykle nosí.“

V tom okamžiku z toho Harry začal mít opravdu velmi špatný pocit…

Jak se dalo čekat, o dvě minuty později vystoupila ze skříně o něco starší Harryho kopie a oslnivě se usmívala. „Víte,“ pronesl bubák Harry, „pondělí je nejspíš ten nejdepresivnější den. Pojďme ho zrušit. A kdo přišel s tím nesmyslem, že v Británii nemůžete vlastnit draka? Navrhuju, abychom ho dali každému, kdo bude mít licenci. Ó! A můžeme zavést dračí daň k dani z čistokrevnosti! A jak reagovala komunita duchů na můj dekret povolující siru Nicholasovi účastnit se Honu bezhlavých? Já –“

„RIDDIKULUS!“ zařval zoufale Neville.

Důstojný oděv bubáka Harryho se rázem proměnil. Skutečný Harry si rozhodně nemyslel, že je něco směšného na tom, když má na sobě dlouhé šaty s krajkou, vysoký klobouk se supem prožraným od molů a na ruce se mu pohupuje obrovská karmínová kabelka, ale zbytek třídy na to měl očividně jiný názor a válel se smíchy.

Harryho to popudilo a chtěl mít možnost bubákovi taky čelit. Věděl, že mu to Remus nebude chtít dovolit, tak vyrazil vpřed. Ozvalo se prásknutí a – k Harryho překvapení – se neobjevil mozkomor, ale záblesk zeleného světla.

Smrtící kletba, uvědomil si, když pozvedl hůlku a zvolal: „Riddikulus!“

Když se Avada kedavra proměnila ve světelnou show, Harry si uvědomil, že se vůbec nemusel obtěžovat, protože jeho spolužákům přišel strach ze ‚zeleného světla’ k popukání.

„Vážně, Harry? Zelené světlo?“ zeptal se ho Ron mezi záchvaty smíchu.

„Byla to smrtící kletba!“ trval na svém Harry. „Nechci, aby lidi, na kterých mi záleží, umřeli!“

„Samozřejmě, že ne, Harry,“ pokusila se ho uklidnit Hermiona, ale ani ona neudržela vážný výraz.

„Fajn,“ řekl Harry, „proč to nezkusíš ty?“

„Možná to zkusím,“ vyhlásila Hermiona a stoupla si před bubáka.

Ozvalo se další prásknutí a objevila se velmi zklamaná profesorka McGonagallová. „Nevím, co na to říct, slečno Grangerová. Měla jste takový potenciál… nebo jsem si to alespoň myslela. Nevím, co si o tom mám myslet teď. Propadla jste. Ze všeho. Ještě nikdy žádný student nepropadl ze všeho, takže vás vyhodíme z Bradavic!“

Hermiona zavřískla.

„Hermiono,“ přiběhl k ní Ron, „je to jenom bubák, pamatuješ? Není to skutečné. Představ si… představ si, že může mluvit jenom ve verších, jako to říkal profesor Black!“

Hermiona zavřela oči a třesoucím se hlasem zavolala: „R-Riddikulus!“

Chvilku se nic nedělo a pak McGonagallová pokračovala v Shakespearovském stylu.

„Slečno Grangerová, nevím, co říct,

propadla jste ve všem a to je fakt,

musíte opustit Bradavice ještě dnes,

jste zklamání a hanba, prostě děs,

zatím nikdo nevybouchl tak,

jak se vůbec opovažujete tu dosud být.

Bláhová holko, zmiz!

Bude ti líp jako mudle,

jsi pitomá jak vařená nudle,

líp umí přemýšlet i hmyz.

Nemáš budoucnost, jestli to nevíš,

tohle je pro tvoje dobro, drahoušku,

že tě teď vyhazuju, kam patříš,

když nedala jsi tu žádnou zkoušku.“

Ron se na Hermionu usmál a pak předstoupil před bubáka.

Prásk! Profesorka McGonagallová se změnila ve dvoumetrového chlupatého pavouka, který zlověstně cvakal kusadly.

„Riddikulus!“ zakřičel Ron po chvilkovém zaváhání.

Pavoukovi zmizely nohy a bubák se odkutálel směrem k Levanduli.

„Díky, Rone,“ kníkla Hermiona, zatímco pozorovali své další spolužáky, jak se vypořádávají s bubákem.

„Nic si z toho nedělej,“ řekl jí Ron. „Vážně. Jsi úžasná. Nejchytřejší člověk, kterého znám, až na Brumbála a občas Harryho. Nikdy by tě nevyhodili.“

„Dopřejme jim chvilku, ano?“ odtáhl Harry Nevilla stranou.

„Neville, doraž ho!“ zavolal Remus.

Neville přistoupil k bubákovi a ten se znovu změnil na ministra Harryho. „Riddikulus!“

Bubák se ocitl v ženských šatech a v tom okamžiku se hlasitě zablesklo.

Harry se otočil a zasténal, když ve dveřích uviděl Draca Malfoye s fotoaparátem v ruce.

Blonďák se ušklíbl: „Pomsta je sladká, Pottere.“

PA: Hermionina reakce se zdá trochu přehnaná, ale vzhledem k tomu, že ve třetí knize byla ochotná odejít uprostřed zkoušky, protože neunesla profesorku McGonagallovou říkající, že ve všem propadla, mělo by to být konzistentní. Taky jsem nikdy nestudovala poezii a musela jsem si najít, jak dělat sonety online. Úplně jsem ignorovala tu část o jambickém pentametru, protože by to bylo hrozně pracné. Možná, že Hermiona se v sonetech taky moc nevyzná, a tak to bubákovi přišlo dostačující.

PP: Na sonet jsem rezignovala a spokojila se s chabými rýmy. Mému bubákovi by to stačilo :)

PB: Rozhodně nesouhlasím se slovy rezignace a spokojením se. Já mořila bych se s tím ještě dnes a zbyla by z toho jen ta hanba a děs. Děkuji, Ani, nejen za skvělý překlad básně.