Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: ShayaLonnie

Překlad: Lupina, Beta: marci

Rating: 16+

Originál: https://www.fanfiction.net/s/11153333/

Kapitola 7. Pax – 2/2

„Draco.“

Draco vzhlédl ke své matce, která na něj prosebně hleděla, ať k ní přijde. Pořád váhal, jeho oči znovu sklouzly ke Grangerové, která se zřetelně třásla mezi Siriusem Blackem a Severusem – jeho vlastním kmotrem, který teď očividně stál na opačné straně války.

Kdy se to stalo? A proč mě z toho sakra nedostal? pomyslel si Draco a podíval se dolů na Znamení zla na svém předloktí.

Zlomený pod naléháním své matky se s olověnýma nohama vydal vpřed a přešel neviditelnou hranici mezi stranami. Zastavil se, když po něm Pán zla vztáhl ruku – trhl sebou.

„Dobrá práce, Draco.“

Draco krátce přikývl, žaludek sevřený při zvuku Voldemortova hlasu. Spěšně přešel k matce a vrhl se jí do náruče, pevně ji objal a přemítal, jak se z toho všeho dostanou. Jak mám sakra zachránit ty, které miluju? Cítil otcovu ruku na rameni a podrážděně ji setřásl.

Když se otočil zpět ke skupině naproti, jeho pohled se okamžitě setkal s pohledem Grangerové. Ani se nepohnul – dokonce, ani když mu matka nenápadně strčila hůlku do ruky. Nemusel se dívat, věděl, co to je. Jeho hůlka, kterou zjevně vzala z Potterova těla, když zemřel.

„No tak, nestyďte se,“ promluvil Pán zla. „Kdo je další?“

Dracovy oči se rozšířily, když vpřed vykročil – ze všech lidí – právě Longbottom.

Vrať se, ty idiote! chtěl po něm štěknout. Vypadal, že sotva stojí, natož aby mohl bojovat.

Jestli si Longbottom myslel, že zvládne přijmout Znamení zla, byl na velkém omylu. V tomhle stavu by nepřežil. Draco sám měl co dělat, aby ten rituál vůbec přečkal.

Pán zla se zasmál vysokým, chladným smíchem a jeho zvuk se rozlehl celým prostranstvím. „Musím říct, že jsem doufal v něco lepšího,“ prohlásil a Smrtijedi kolem něj – kromě Draca a jeho rodičů – se připojili k posměšnému smíchu. „A kdopak jsi ty, mladý muži?“

„Neville Longbottom.“

„Vítej, vítej, Neville Longbottome. Jsem si jist, že pro tebe najdeme nějaké místo.“

Belatrix se zachichotala. „Někdo přece musí prát prádlo.“

Smrtijedi propukli v hurónský smích.

„Ale, ale, Belatrix. Nepodceňujme našeho mladého přítele. Tím, že předstoupil, si vysloužil další den života a –“

„Rád bych něco řekl,“ přerušil ho Longbottom.

Pán zla se při těch slovech skutečně uchechtl a mávnutím ruky mu naznačil ‚jak je libo‘.

„Nezáleží na tom, že je Harry mrtvý. Tohle nebyla válka o Harryho. Šlo o mnohem víc. Nebyl první, kdo zemřel, a pravděpodobně nebude ani poslední. Ty zemřeš,“ ukázal na Pána zla třesoucí se rukou, zatímco v té druhé svíral jen potrhaný starý klobouk. „Neskončilo to,“ sáhl do klobouku a vytáhl z něj ohromný meč.

Dracovi se rozšířily oči ve stejnou chvíli, kdy Pán zla pozvedl hůlku – a v jeho hrudi se cosi rozhořelo, něco podobného naději. Pán zla poslal na Longbottoma kletbu, ale ten se vrhl stranou a zároveň pozvedl meč, jen aby jej nechal dopadnout na Naginiinu hlavu.

„Ne!“ zakřičel Pán zla.

A všechno se začalo dít najednou.

Longbottom si instinktivně zakryl hlavu, když na něj Pán zla opět zamířil hůlkou. Draco koutkem oka zachytil, jak se nehybné tělo Harryho Pottera náhle vymrštilo z Hagridovy náruče a vyrazilo k Longbottomovi.

„Musíme utéct,“ zašeptala jeho matka a zatáhla ho za paži.

Draco se ale ani nepohnul. Spatřil Belatrix, jak se rozběhla vpřed, oči upřené na Grangerovou. Dívka na opačné straně nádvoří se pohybovala rychle, ale netušila, že se k ní řítí smrtelné nebezpečí.

V rozporu se vším, co mu kdy bylo vštěpováno o pudu sebezáchovy, se Draco vysmekl matčině sevření a rozběhl se.

„Pottere!“ zakřičel, a když se chlapec otočil, Draco po něm hodil hůlku z hlohu. Sledoval, jak ji Harry chytil a okamžitě vztyčil kolem Longbottoma štít, který odrazil kletbu Pána zla.

Za sebou slyšel matku křičet své jméno, ale její hlas mu zněl tlumeně, přehlušený hukotem krve v uších.

„Grangerová!“

Spatřil, jak se na ni Belatrix vrhá, sypajíc jednu kletbu za druhou, jak to byla její druhá přirozenost. Grangerová, navzdory své houževnatosti, bojovala jako o život, jen aby s ní vůbec držela krok.

Draco zvedl hůlku – tu, kterou sebral Vincemu v Komnatě nejvyšší potřeby – zamířil, jak nejlépe dovedl, a zakřičel: „Avada kedavra!“

Netrefil se.

Netrefil se – a Belin pohled se okamžitě obrátil na něj.

„Zase jsi přišel zachránit tu mudlovskou šmejdku?“ zachechtala se Belatrix a pohlédla na něj s šíleným výrazem. „Věděla jsem, že jsi lhal, když jsi říkal, že nepoznáváš, kdo to je! No tak, Draco! Postav se tam, kam patříš! Vedle té špíny!“

Byla to výzva. Provokace. Draco zatnul zuby a oči plné nenávisti nespustil z Belatrix, když skočil vedle Grangerové, aby ji ochránil.

Jeho matka se s křikem rozběhla k Belatrix: „Belo, nedělej to!“

„Ne!“ zavrčela Belatrix. „Už si vybral stranu! Expelliarmus!“

Obě jejich hůlky vyletěly do vzduchu a přistály jí v ruce. Rozchechtala se, jako by sama nemohla uvěřit, že to vyšlo.

„Do háje,“ zašeptal Draco.

V tom momentě na ně Belatrix namířila hůlkou a v očích se jí zalesklo, když vykřikla: „Crucio!“

Nikdo nečekal, že se k sobě přitisknou a obejmou se – právě ve chvíli, kdy je kletba zasáhla.

Draco, fyzicky silnější, vykřikl, jak se jeho tělo otočilo, aby přijalo většinu bolesti do zad. Okamžitě se mu stáhly svaly, napjaly kolem dívky v jeho náručí, a oba padli k zemi.

Bolest mu projela celým tělem – horší než žár zložáru. Už předtím zažil Cruciatus – právě od své tety – ale zjevně se tehdy držela zpátky. Tohle se rovnalo bolestem, které cítil při přijetí Znamení zla – jenže teď to nebylo jen na paži, ale všude. Jako by mu někdo bodal žhavými jehlami do každého nervu, do každého póru. Soustředil se na cokoliv, co by mu pomohlo neupadnout do bezvědomí.

Záchranným lanem mu byl hlas Grangerové, když křičela jeho jméno: „Draco! Draco, vydrž!“

Někdo zakřičel: „Mdloby na tebe!“ – a mučení skončilo.

Kletba zjevně minula cíl, naštěstí se ale Bela zaměřila jinam – na někoho, kdo je zachránil.

„Narciso,“ zazněl hluboký, rozhněvaný hlas Severuse Snapea, „byla bys tak laskavá a ustoupila od své sestry, aby tě omylem nezasáhla kletba? Poté, co právě mučila tvého syna, doufám, že jsi dost chytrá na to, abys poznala, na čí straně opravdu stojíš.“

Jeho matka ustoupila rychle, ale když udělala krok k Dracovi, Bela po ní vystřelila kletbu, která jí popálila ruku.

„Zlobíš, Ciso. Jestli si chceš vzít toho krvezrádce, tak si ho vem,“ ušklíbla se Belatrix a o krok couvla, aby jí dovolila přiblížit se k Dracovi. „Ale tu šmejdku mi necháš.“

„To slovo nepoužívej,“ zavrčel Severus sametovým hlasem.

Belatrix se zachechtala. „Pořád tě to bere, co? Nikdy jsi nebyl jeden z nás.“

Snape se na ni ušklíbl. „Bohužel byl. Ale tahle dívka není mudlorozená. Je to moje kmotřenka a ty se jí ani nedotkneš.“

Cože?!

Draco, ještě stále se třesoucí bolestí, se od Hermiony odtáhl jen tolik, aby jí mohl pohlédnout do tváře. Chtěl potvrzení – ale ona hleděla na Severuse s rozšířenýma očima a výrazem plným zmatení.

„Cože?“ zasyčela Bela a zamračila se. „Kdo by, pro Merlina, byl dost pitomý na to, aby zrovna z tebe udělal kmotra nějakého dítěte?“

Severus se pousmál. „Regulus Black.“

Draco si všiml, že Hermiona sebou škubla, ale ne překvapeně. To jméno pro ni nebylo novinkou.

„Ne!“ zaječela Belatrix a opět pozvedla hůlku.

Ale kletba, kterou chtěla seslat na Grangerovou, jí zůstala v hrdle, když Severus vykřikl: „Sectumsempra!“ – a rozřízl jí hruď.

Příval nepříjemných vzpomínek zaplavil Draca, který uvolnil jednu ruku z Hermiony a dotkl se svého vlastního hrudníku, když sledoval, jak se tělo jeho tety sesunulo k zemi.

„Malfoyi, jsi v pořádku?“

Zamrkal a pohlédl dolů na Hermionu. Uvědomil si, že se stále sklání nad ní a vlastním tělem ji chrání před světem.

Jeho dech byl těžký a oči rozšířené, když se na ni zadíval. „Blacková?“ zašeptal to jméno, stále v šoku z odhalení, které právě zaznělo z úst jeho – ne, jejich – kmotra.

Ani jeden z nich neřekl nic dalšího, když ho otec odtáhl zpátky k sobě, a Hermiona tam zůstala sedět na zemi, hledíc na všechny okolo těma svýma šedýma očima.

„Je to pravda?“ zeptala se jeho matka chvějivým hlasem a se slzami v očích. Natáhla ruku, něžně, ale Severus se před dívku postavil a chránil ji vlastním tělem.

„Severusi?“ pronesl Lucius s přimhouřenýma očima.

Při pohledu na zkrvavené Belino tělo právě přibíhající Rodolfus Lestrange zaječel bolestí a vztekem a zuřivě namířil hůlku na Severuse. „Avada kde –“

„Mdloby na tebe!“ vykřikl jiný hlas a Rodolfus s tupým žuchnutím dopadl na zem. „Ha!“ ozval se vítězně Sirius Black, když se objevil s úšklebkem na tváři a samolibě se podíval na Severuse. „Dlužíš mi život!“

„Avada kedavra!“ vykřikl Severus a namířil hůlku přes Siriusovo levé rameno.

Ten se otočil právě včas, aby uviděl, jak tělo ztuhlého Rabastana Lestrange, s hůlkou stále namířenou na Siriuse, padá k zemi – mrtvé.

„Do hajzlu,“ zamumlal Sirius zklamaně.

„Jestli už tu máme hotovo,“ zabručel Severus a natáhl se k Hermioně, aby jí pomohl na nohy.

„Kde je Harry?“ zeptala se okamžitě.

„To není možné,“ mumlal si Lucius Malfoy pro sebe, oči upřené na malou čarodějku. Udělal krok vpřed – jen aby mu Sirius vrazil hůlku pod bradu. V jeho tváři nezbylo po úsměvu ani stopy.

„Ještě jednou se přiblížíš k mé neteři, Malfoyi,“ zavrčel Sirius, „a s radostí udělám z mé sestřenice vdovu.“

Lucius pomalu zvedl ruce, zatímco Sirius a Severus uchopili Hermionu za ramena a odváděli ji pryč.

„To není možné,“ zopakoval.

ooOOoo

Hermiona mířila do Velké síně, kde bitva zuřila dál, s oběma muži po bocích. Cestou se otočila a pohlédla zpět na Malfoyovy – překvapilo ji, v jakém byli šoku. Toužila válku ukončit, vrátit se na Grimmauldovo náměstí a znovu se ponořit do otcových deníků. Potřebovala zjistit, proč byli rodiče Draca Malfoye tak otřeseni pohledem na ni. Nemohlo to být jen kvůli příbuzenskému poutu, nebo snad ano?

„Dobře ty, Náměsíčníku!“ zařval Sirius a Hermiona se otočila právě včas, aby viděla, jak její bývalý profesor obrany zlomil vaz Fenriru Šedohřbetovi.

Pocítila nával úlevy a hrdosti – a pokusila se zapudit vzpomínky na to, jak se jí ten prohnilý vlkodlak při jejím krátkém pobytu v sídle Malfoyů nechutně dotýkal, olizoval si rty a osahával ji. Pohled na jeho mrtvé tělo u nohou muže, kterého kdysi nakazil, jí přinesl skutečné zadostiučinění. A jakmile si ten pocit uvědomila, v duchu potěšení ze smrti muže, byť konkrétně tohoto muže, svedla na Blackovskou krev proudící jí v žilách.

„Hermiono!“ zvolal Ron a sevřel ji v objetí. Oba si úlevně vydechli. „Viděl jsem dobře, jak Malfoy schytal kletbu kvůli tobě?“ zeptal se nevěřícně. „A Snape zabil Belatrix?“

„Kde je Harry?“ zaznělo zároveň od Siriuse i Hermiony.

Ron zakroutil hlavou.

„Takže o tom to všechno je, že jo?“ rozlehl se Harryho hlas Velkou síní a všichni se obrátili k chlapci, který zůstal naživu, stojícímu tváří v tvář Voldemortovi. „Víš vůbec, že hůlka, kterou držíš, pozná, že její poslední pán byl odzbrojen? Protože pokud ano… pak já jsem pravý pán Bezové hůlky.“

Hermiona a Ron se jeden druhého pevně chytili, oči upřené na jejich nejlepšího přítele. A na okraji svého zorného pole si Hermiona všimla, jak se Sirius a Remus zároveň pohnuli směrem k bojující dvojici – jako by Harrymu chtěli poskytnout podporu.

ooOOoo

Malfoyovi dorazili do Velké síně. Draco šel před svými rodiči, svaly mu stále nepřestávaly cukat bolestivými záškuby, když se postavil těsně za Hermionu a Severuse, oči plné úzkostné naděje upřené na Harryho Pottera bojujícího jeho vlastní hlohovou hůlkou s Pánem zla.

Voldemort zavrčel a Potter pozvedl hůlku se vzpurným výrazem. Oba zároveň vykřikli kouzla.

„Avada kedavra!“

„Expelliarmus!“

Draco zavřel oči a modlil se.

Prosím, ať už není žádná další válka.