Preklady fanfiction Harryho Pottera

Rondo - část 3

PP: Tato část kapitoly je rozhodně pro dospělé a dosud neprošla betareadem. Až ji Calwen zkontroluje, případné chyby samozřejmě dodatečně opravím, ale už jsem ji chtěla mít z krku. Jak já tohle nerada překládám...

***

Severus bydlel v bizarně vyhlížejícím činžáku, který byl celý obložený dřevem, ale stál v dochozí vzdálenosti od jeho obchodu, a blízké šplouchání vln ji vedlo k závěru, že přes den odtud bude úchvatný výhled. Když rozsvítil, zamrkala a usmála se nad kontrastem světlé plážové architektury, perských koberců a koženého nábytku v odstínu koňaku. Všude byly samozřejmě knihy a podle jemné vrstvy písku na dřevěné podlaze poznala, že nečekal společnost. Nebyl to velký byt, ale pohodlný a nepopiratelně mužný.

Severus se zamračil na cestičku písku, která vedla na balkon, kde se o zábradlí opírala dvě surfovací prkna, a rychlým mávnutím hůlky ji vymazal. Políbil Hermionu na tvář a zamířil do kuchyně.

„Udělej si pohodlí,“ vyzval ji, zatímco sypal do ručního mlýnku na kávu odměřené množství zrnek. „Troufám si říct, že ty knihy by tě měly na chvíli zabavit.“

Hermiona si bez rozmrzelosti odfrkla a vydala se na obhlídku místnosti, přičemž prsty přejížděla po hřbetech početných svazků. Vedle starého klavíru a pouzdra na housle trůnilo Victorovo violoncello. Na stoličce u klavíru ležela kartonová krabice s Vicovými učebnicemi z minulého roku. Nahlédla do jedné z nich zabývající se pokročilou teorií not, která ale byla vysoko nad jejími možnostmi, a pak se zabrala do knihy o počátcích magické akustiky, k jejímuž pochopení jí její znalosti fyziky stačily. Obzvlášť se jí líbily akustické a magické rozbory velkých koncertních sálů světa.

„Věděl jsi, že Clevelandský orchestr hraje na místě zvaném Severance Hall, Severusi?“ zeptala se, jakmile mlýnek na kávu ztichl.

Z kuchyně se ozvalo bublavé syčení kávovaru a nesouhlasné zavrčení. „To mi nemohlo ujít. Victor nábožně poslouchá v rádiu pořad Dnešní představení¹ a zdá se, že polovina koncertů, které vysílají, je nahraná právě tam. Pokaždé, když se moderátor zmíní o tom zatraceném místě, strnu.“

Hermiona se ušklíbla. „Kdybych někdy chtěla kouzelnickému světu nadzvednout mandle, spojila bych výrazné prvky tohoto sálu s objektem Snape Maltings², kde se pořádají Aldeburghské slavnosti, a nazvala bych to Severance Snape Hall.“

Z kuchyně se ozvalo další hlasité zavrčení: „Vyhořel by do základů ještě před prvním koncertem.“

„Všechny moje kontroverzní památníky jsou od střechy po základy opatřeny velmi kreativními ochrannými kouzly,“ upozornila ho Hermiona se zachichotáním.

„Myslím, že to by ty nejodhodlanější těžko zastavilo.“

„To by ses divil. O tom, co jsem provedla v Chroptící chýši, se Vic přesvědčil na vlastní oči tu noc, kdy jsme...“ Náhle se zarazila a přikryla si ústa dlaní.

Tiché zařinčení porcelánu bylo jedinou známkou toho, že porozuměl některému z aspektů jejích slov.

„Merline,“ zašeptala a přesunula dlaně na tváře, přičemž její mysl zachycovala nesourodé nitky myšlenek a začala je pozoruhodně rychle splétat. Kompletní odpověď tam už v obrysech byla. Zbývalo jen doplnit detaily.

Severus si naštěstí zřejmě uvědomil, co se v Hermionině hlavě odehrává, a tak přinesl ke stolku dva šálky espressa, posadil se a sledoval, jak skládá jednotlivé kousky dohromady.

Konečně trans odezněl a Hermiona k němu zvedla oči. „Ráda bych se podívala na Sallowovu knihu.“

Nebylo třeba ptát se, co tím myslela. „Je v mudlovské bezpečnostní schránce,“ sdělil jí. „Předpokládám, že bychom se tam teď mohli přenést, ale bezpečnostní kamery zaručují, že bychom za to zaplatili papírováním a pokutami od úřadu pro kouzelnické záležitosti. Vezmu tě tam zítra, pokud mi dokážeš souvisle vysvětlit ten nápad, který tě rozzářil jako vánoční stromeček.“

„Jak jsi z mého faux pas nejspíš pochopil, místo tvé údajné smrti je nyní památníkem, jehož ochranu a zachování bereme velmi vážně, a to nejen kvůli tvé pověsti, ale také proto, že dobrovolně darovaná krev je jednou z nejmocnějších sil, které známe,“ ušklíbla se, „v dobrém i ve zlém. Sallow to věděl. Vložil to do svého kouzla vzkříšení.“

Severus zavrtěl hlavou. „Kdybys jen tušila, kolik zlomených duší a zničených životů za ochranou toho grimoáru stálo. Potřebovali bychom desítky podobných obětí, abychom tu knihu zničili.“

Hermiona mu věnovala vítězoslavný úsměv. „Nenavrhuji, abychom ji zničili. Navrhuji, abychom ji učinili nepoužitelnou. Pokud se nám nepodaří překonat ochrany, což bys, kdyby to šlo, předpokládám, udělal už před lety, můžeme použít tvou oběť v Chroptící chýši k tomu, abychom kouzla pro uchování knihy posílili.“

Napil se espressa. „A proč přesně bychom to měli chtít udělat?“

Hermiona chytila jeho druhou ruku a vzrušeně ji stiskla. „Říkal jsi, že už jsi vyzkoušel všechno, kromě toho, že bys ji vitrifikoval a zakopal na Yucca Mountain. Co kdybychom zvětšili radius ochranného rámce knihy a zasadili ho do magického betonu? Betonový blok by byl chráněný, takže by ho nikdo nemohl rozbít, aby se dostal ke knize uvnitř.“

„Takže bychom zakopali desku z magického betonu na Yucca Mountain?“ zeptal se Severus.

„Nebo bychom mohli desku použít jako součást základů magické budovy. Třeba prvního kouzelnického koncertního sálu v Británii, postaveného v docházkové vzdálenosti od Bradavic poblíž McCoyova domu.“

Severus přimhouřil v zamyšlení oči. „Šikovné řešení,“ řekl po chvilce ticha.

Hermiona se vítězoslavně usmála a napila se espressa. „Že ano? Budeš mít od té zatracené věci pokoj a nikdy se nebudeš muset bát, že někdo odhalí Victorův původ, a kdybys chtěl, mohl by ses znovu usadit v Anglii, zcela bez vazeb na Pána zla.“

Zavrtěl hlavou a zamračil se. „Pokud neplánuješ stavět na místě té chýše, máme nemalý logistický problém. Krevní magie je specifická pro danou lokalitu. Proto se Pán zla musel oživit u hrobu svého otce. Nešlo jen o blízkost jeho kostí, ale také o do jisté míry posvátné místo odpočinku, jehož znesvěcení dodalo celému procesu potřebnou sílu. Jelikož je dodatečná moc z obětované krve nezbytná a krev je vázaná na chýši, musíme vymyslet způsob, jak grimoár, dokud bude jeho ochrana ještě tvárná, dopravit na místo uložení. K vytvoření dostatečně stabilního prostorového portálu, který by krevní magii přenesl z jednoho místa na druhé, by bylo zapotřebí nesmírně složitých kouzel a tuctu čarodějek a kouzelníků.“

Hermiona přešla ke stojanu na noty, který stál v rohu, a vzala do ruky magické vydání Gabrielliho partitury. „Nebo mocného kouzelníka, který má stejnou krev jako ty a dokáže používat hudební magii k přemisťování předmětů z místa na místo,“ řekla a podala mu noty.

Obočí se mu nevěřícně pozvedlo a ve tváři se mu tak viditelně zračila naděje, že partituru odhodila stranou a prudce ho objala. Pevně ji sevřel a ona cítila, jak se mu tiše zadrhává dech. Přejížděla mu rukou po zádech a on jí tiskl čelo do důlku mezi krkem a ramenem. Když se mu srovnal dech, začal ji rovněž hladit a zasypávat jí krk polibky.

„Jestli tenhle chytrý plán vyjde, Grangerová,“ zachrčel v krátké pauze mezi nimi, „budu do smrti tvým dlužníkem.“

„To je jen fér,“ zalapala Hermiona po dechu - jeho rty se dotýkaly místa, které jí rozechvívalo celé tělo. „My k tobě máme životní dluh už léta.“

Odtáhl se, aby jí viděl do tváře. „Nemáš vůči mně žádné závazky,“ namítl tiše.

„Myslím, že už jsme si řekli, co tohle je, a rozhodně to není závazek.“ Věnovala mu šibalský úsměv. „Je to přirozená reakce na to, že tě viděla v neoprenu.“

Odfrkl si. „Lichotnice. Jestli už jsi skončila s převracením mého života vzhůru nohama, napadají mě jiné, příjemnější činnosti, kterým bychom se mohli věnovat.“

Z jeho slov jí přeběhl slastný mráz po zádech. „Jestli tě to potěší, můžeš na oplátku obrátit vzhůru nohama mě.“ Stěží v tom hrdelním tónu poznávala svůj hlas a na Severuse měl elektrizující účinek. Vrhl se na ni, prsty se zabýval jejími knoflíky a svými kalhotami, a zároveň ji hltal ústy, přičemž v ní dotyky jazyka a pevných rtů vyvolával vlny horkého vzrušení.

Prohnula se mu v ústrety a on přesunul ruku na její záda a obratným škubnutím jí rozepnul podprsenku. „Upřímně doufám, že než se v budoucnu pustíš do podobných aktivit, nebudeš cítit potřebu vyřešit zbytek problémů světa,“ podotkl a v jeho hlase se ozvalo jízlivé napomenutí, které ale podkopávala syrová touha.

Zavrtěla se, aby se vyvlékla z ramínek. „Samozřejmě, že budu,“ řekla a hravě ho kousla do krku. „Jinak se nebudu schopna soustředit na práci.“

Jemně se dotkl kůže nad její klíční kostí. „Pak se budu snažit, abych tě co nejvíc rozptyloval.“

Zalapala po dechu, když se Severusova horká ústa přitiskla na její ňadro a jeho jazyk vklouzl pod látku podprsenky, aby se dotkl její bradavky. Přejela mu dlaněmi po pažích a stiskla mu svaly na ramenou, zatímco on opatrně vsunul pod její podprsenku ruce a palci přejel přes bradavky, což v ní vyvolalo další slastné vlny rozkoše.

Pomalu odhazoval oblečení a u ní se také zaměřil na části těla, které zůstaly zakryté. Hermiona lačně přejížděla rukama po jeho nově odhalené kůži a svalech. Na předloktí, kde míval Znamení zla, zůstala jen nepatrně změněná barva kůže a na krku měl pár dávno vybledlých jizev. Hermiona po nich přejela prsty a pak rty a uslyšela, jak zalapal po dechu.

„V pořádku?“ zeptala se, vzala ho za ruku a s polibkem vtisknutým na jeho krásně zúžený ukazováček ulehla na pohovku.

„Ano,“ vydechl. Jeho tmavé oči si vychutnávaly pohled na její vystavené tělo a ruce se zabývaly páskem jeho spodků. Hermiona neochotně pustila jeho prst a s opřením o loket se zvedla.

„Pomůžu ti s tím,“ nabídla, zasunula prsty pod pásek a stáhla mu spodky přes boky.

Trochu se zavrtěl, aby jí pomohl, a když se vynořil jeho penis, Hermiona neodolala a vtiskla na jeho růžovou špičku polibek. Severus zasyčel slastí.

Povzbuzena přejela po okraji žaludu jazykem a ochutnala jeho slané pižmo.

Když ucítila na své tváři jeho ruce, ustala a jemně zvedla hlavu, aby se setkala s jeho pohledem. „I když si toho vážím, musím tě požádat o dočasné přerušení tohoto zvláštního směru předehry, protože pokud budeš pokračovat v tomto druhu stimulace, obávám se, že se nebudu moci plně účastnit společného styku.“

Jeho škrobené vyjadřování vyvolalo u Hermiony úsměv. „Upřímně doufám, že nebudeš vždycky cítit potřebu tak přesně vysvětlovat jednotlivé pojmy, než se do podobných aktivit pustíš.“

Usmál se. „Samozřejmě že budu,“ odpověděl s vážnou ironií. „Jinak bych byl nucen použít nitrozpyt.“

Hermiona se ušklíbla a lehla si na pohovku. „Pak budu muset vyprázdnit svou mysl od všeho kromě toho, jak moc se s tebou chci právě teď milovat.“

Jeho oči se vpily do jejích, když se k ní sklonil. Zvedla k němu vstřícně boky, a jakmile se intimní partie jejich těl dotkly, oba zalapali po dechu.

Nakrčil tázavě obočí a ona se na něj šibalsky usmála. Poté znovu pohnula pánví vzhůru, čímž ho nepatrně postrčila k sobě.

„V pořádku?“ zeptala se zadýchaně.

Zachrčel hlubokým hrdelním zvukem a vklouzl do ní. Jeho paže se chvěly v rytmu třasu, který jí projel tělem do morku kostí v momentě, kdy ji naplnil, a ona se prudce nadechla, když se ten pocit změnil z naprosto příjemného na naprosto dokonalý.

Když začal nejprve pomalu přirážet a pak s mučivou rozvážností přešel do rychlejšího rytmu, s každým dalším pohybem v ní rozkvétala rozkoš. Přistihla se, že šeptá: syčí jeho jméno, vzývá různá božstva a historické postavy, a dokonce popisuje, jak na něj její tělo reaguje.

To se cítilo celistvé tak, jak už mnoho let ne. Její nervy při milování zpívaly a jeho tělo bylo jako tětiva, která se stále víc a víc napínala. Po chvilce se částečně odtáhl.

„Už to dlouho vydržím,“ podařilo se mu vydechnout.

Hermiona ho chytila za hýždě, láskyplně je stiskla a jemně přitáhla jeho boky zpět k sobě. „Nemusíš,“ řekla. „Už jen chvilku. Merline, ale tohle je zatraceně úžasné.“

Severus ztěžka dýchal a jeho přírazy se staly mnohem nepravidelnější. „Ty taky nejsi špatná,“ zaúpěl.

„To je ono,“ zašeptala a doširoka otevřela oči, jak se její tělo napjalo v očekávání. „Ach, ano, Severusi, prosím!“

Nadzvedl se na natažených pažích, a kdyby Hermionino vzrušení už nevrcholilo, pohled na muže s odevzdaně zakloněnou hlavou, jehož mohutné, dokonalé tělo se znovu chystalo proniknout do jejího, by stačil k tomu, aby se přenesla přes okraj.

Vykřikla, když na ni klesl, a sotva mohla dýchat, tak silná byla extáze, která jí procházela a nepopsatelně pulzovala v jejím těle. I on vykřikl potěšením z prožití jejich společného vyvrcholení počínaje okamžikem, kdy je zalilo, až do jeho odeznění, kdy zůstali ležet, zadýchaní a roztřesení.

Zvedla ruku k jeho tváři a zastrčila mu za ucho prameny vlasů, které se uvolnily, a on ji něžně políbil. Přejela mu prsty po zpocené kůži a jemně ho poškrábala nehty po páteři a lopatkách. Souhlasně zamručel a pohnul boky, což u obou vyvolalo nové lapání po dechu.

Nebylo třeba slov, ne když ze Severusových očí zářil klid a spokojenost a Hermiona věděla, že v těch jejích se odráží láska, kterou k němu cítila. Chtěl se stáhnout, ale neodolal a vtiskl jí na rty ještě jeden dlouhý polibek.

Bohužel tuto chvíli poněkud pokazil zvuk klíče v zámku. Severus z ní se zaklením seskočil a popadl kostkovaný přehoz, aby si ho omotal kolem boků.

„Victore!“ zahřměl. „Zůstaň, kde jsi!“

Pak jí hodil druhou deku, hnědou háčkovanou, a Hermiona se skrčila za pohovku.

Ze svého částečně skrytého místa uslyšela, jak se dveře otevřely a narazily do zdi. Bohužel se zdálo, že Victor má stejně jako jeho otec slabost pro zachraňování lidí.

„Tati, jsi... ?“ začal s panikou v hlase. A pak se zarazil. „Jsi...“ začal znovu a překvapení se rychle změnilo v rozhořčení.

„MAMI?“ vykřikl druhý hlas, který Hermiona identifikovala jako hlas svého syna.

Tváře jí hořely, ale pevně kolem sebe omotala přehoz a vstala, přičemž si v duchu opakovala, že se nemá za co stydět.

„Ahoj, zlatíčko,“ řekla. „Mohl bys nám dát pár minut, prosím?“

Vic zabořil hlavu do dlaní. „Já to nevidím. Já to nevidím.“

Hugova čelist se bezhlesně pohybovala nahoru a dolů, zatímco jeho obličej fialověl. Hermiona se připravila na blížící se výbuch, ale Severus se napřímil do celé své plné výšky.

„I když je pro vás možná šokující uvědomit si, že vaše matka je dospělá, se vším, co k tomu patří,“ pronesl tichým, nebezpečným hlasem, „důrazně doporučuji, abyste tirádu, kterou se chystáte pronést, pane Weasley, ještě zvážil, vzhledem k tomu, že stojíte v mém domě. Victore, odveď ho na pláž. Když to bude nutné, hoď ho do vody, a až se vrátíte, paní Weasleyová a já si s vámi chceme promluvit o tématu, které vůbec nesouvisí s tím, co jste možná viděli, nebo neviděli. To je to jediné, o čem budeme dnes večer hovořit. Vyjádřil jsem se jasně?“

„Ano, tati,“ řekl Victor, chytil Huga za ruku a prakticky ho táhl ven z místnosti.

„Ale...“ začal Hugo, jehož tvář se zbarvila do skvrnitě červené.

„Nashle později, paní Hermiono,“ hlesl Vic, vystrčil Huga na chodbu a tiše za ním zavřel dveře.

Hermiona slyšela, jak její syn cestou po schodech dolů a ven z domu hlasitě protestuje.

Když nastalo opět ticho, Severus beze slova podal Hermioně krabici kapesníků, po které vděčně sáhla. Zatímco si utírala kapky, které jí stékaly po nohou, začala se chichotat.

Severus se zamračil. „Co je tady k smíchu?“

„Tohle,“ zagestikulovala vlhkým kapesníkem. „My. Naši synové. Tohle je naprosto směšné.“

„Nakonec bychom jim to museli říct,“ řekl Severus, „pokud ovšem nepřeceňuji význam událostí.“

Hermiona nechala deku spadnout, objala ho kolem pasu a políbila. „Vůbec ne. Nemáš tu náhodou někde sprchu?“

„První dveře vlevo,“ odtušil, přešel k vestavěné skříni a vytáhl žlutou osušku.

„Díky,“ řekla, vzala si ručník a bezelstně se na něj usmála. „Nechceš se ke mně přidat?“

Tentokrát se opravdu zasmál, sytým, teplým zvukem, který se odrážel od stěn jako sluneční paprsky. „Nečekal jsem, že budeš tak nenapravitelná,“ řekl a koutky úst mu zacukaly směrem vzhůru. „Musím přiznat, že to z celého srdce schvaluji.“

Prudce ji políbil, což nadšeně opětovala. „Doufala jsem, že bys mohl,“ podotkla.

Když se Hugo s Vicem vrátili z procházky, našli své rodiče sedět vedle sebe na pohovce, úplně oblečené, a držící se za ruce. To pečlivě ignorovali, ale přijali espresso, které jim bylo připraveno na usmířenou. Hermiona se zhluboka nadechla a začala jim vyprávět o svém plánu.