Preklady fanfiction Harryho Pottera

Gentrifikace 3 

V neděli ráno odjel Gavin za prací do Devonshiru a já jsem se přemístila do Londýna, abych si vyzvedla většinu svého majetku. Harry i Ron měli o víkendu službu, takže jsem jim nechala vzkaz, zmenšila své věci, naházela je do korálkové kabelky a vydala se zpátky na sever.

Vypadalo to, že Gavin se před odjezdem pokusil o základní úklid, takže jsem to tu ještě trochu vylepšila hůlkou a považovala to za hotové. Následovala cesta do obchodu s potravinami a doplnění zásob do spižírny. Když jsem bydlela v čísle dvanáct, nakonec vařil - nebo objednal jídlo s donáškou - ten, kdo byl k dispozici, a já věděla, že už jenom proto, kdyby pro nic jiného, mi bude chybět přítomnost mých přátel. Byla jsem si jistá, že Molly Weasleyová bude trvat na tom, abych k nim občas přišla na jídlo, a v kombinaci s mými základními kuchařskými dovednostmi a Gavinovou tolik oblíbenou mikrovlnkou nebudu hladovět. Byla jsem nahoře a uklízela si oblečení, když se ozvalo zaklepání na dveře.

Našla jsem tam stát své přátele s úsměvy od ucha k uchu.

„Harry! Rone! Neříkejte, že jste nevěřili, že to zvládnu sama. Neměli byste být v práci?“

Harry po mně střelil podrážděným pohledem, když vcházel dovnitř. „Byli jsme v práci. Je šest hodin večer, víš?“

„Cože? Už?“ Podívala jsem se na hodinky a nechtěla jsem uvěřit, že už je tolik.

„Nemohli jsme si nechat ujít příležitost podívat se sem. Není to vůbec špatné, Hermiono,“ řekl mi Ron a točil se kolem dokola, aby si prohlédl mé nové bydlení.

„Tohle je fajn, ale počkej, až uvidíš patro. Není to tam ani zdaleka tak hotové jako tady.“

„Sousedství vypadá dobře,“ poznamenal Harry. „Vlastně ne hůř než na Grimmauldově náměstí.“

„Já vím,“ souhlasila jsem. „A po nějakou dobu tu žít mi dá možnost porozhlédnout se kolem a rozhodnout se, kde přesně se chci usadit. Nechte mě vám to tu ukázat, ano?“

„Takže Gavin je muzikant, co?“ všiml si Harry kytar a zesilovačů.

„Jo. Proto chtěl, aby tu někdo zůstal a hlídal to.“

Ukázala jsem jim všechna vylepšení, která Gavin udělal v obývacím pokoji, a pak jsem je zavedla do kuchyně.

„Docela malá,“ podotkl Ron. „Ale pro tak báječnou kuchařku, jako jsi ty,  to není žádný problém.“

Hravě jsem ho plácla po paži.

„Velmi vtipné, Ronalde. Jsem si docela jistá, že to zvládnu.“

„Hermiono…“ Harry stál u dřezu a díval se z okna. „Na tvém dvorku je nějaká dívka.“

„Cože?“

„Dívka. Snaží se přelézt přes tvůj plot na vedlejší dvůr.“

Zírali jsme. Skutečně tam stála dospívající dívka, vzepřená o předloktí na vrcholu zdi s výhledem na dvůr čísla jedna.

„Co to proboha je,“ zamumlala jsem. „Další?“

„Chceš říct, že to není poprvé?“ podotkl Ron, zcela vyvedený z míry.

„Ne - dobře - za chvíli ti to vysvětlím.“ Otevřela jsem dveře. „Promiňte! Co si myslíte, že děláte?“

Dívka, plavovláska s krátkým culíkem a ustřiženými džíny, okamžitě slezla ze zdi.

„Promiňte,“ řekla omluvně. „Nevěděla jsem, že je někdo doma.“

„No, jsme. Co si přejete? Pokud se snažíte přelézt, nepůjde to.“ Doufala jsem, že se nezeptá proč; byla jsem příliš unavená na to, abych vymýšlela nějakou mudlovskou výmluvu o ochranách a o tom, proč nemůže přelézt zeď.

„Já vím. Už jsem to zkoušela.“

„Ale proč? Co chcete?“

„Jen jsem ho chtěla vidět,“ řekla dívka, pak se otočila a utekla ze dvora do uličky.

„Vidět koho?“ vyhrkla jsem do prázdna.

„No, tohle bylo divné,“ řekl Ron v návalu podhodnocení.

„Hermiono, co jsi chtěla říct tím, že to nebylo poprvé?“ zajímal se Harry.

Jeho výraz říkal ‚jsem oficiální seriózní bystrozor, jsem tady, abych vyšetřoval‘. Povzdechla jsem si.

„Když jsem se poprvé přišla podívat na ten dům, viděla jsem na ulici dívku, která jen tak chodila sem a tam kolem domu a vypadala, že ho sleduje, ale snažila se, aby to nebylo nápadné.“

„Dívku? Dospívající, jako byla tahle?“

„Jo.“

„Zeptala ses jí, co dělá?“

„Viděla jsem ji shora, Harry. Když jsem ten den odcházela z domu, už tam nebyla, abych se jí zeptala. Gavin říkal, že viděl několik dívek, které dělaly totéž.“

„Hmm,“ zamračil se Ron. „Možná ten dům patří nějaké slavné mudlovské rockové hvězdě nebo tak a ony se ji snaží zahlédnout.“

„Tady?“ řekli jsme s Harrym zároveň a pohlédli z Rona na méně než impozantní číslo jedna a zase zpátky.

„No, nejspíš ne,“ zamumlal. „To by bylo trochu moc, ne?“

„Jasně,“ řekla jsem. „Slavná hvězda bydlí ve zchátralém domě v Cokeworthu hned vedle mě.“

Všichni jsme se zadívali na dům a plot a začali se smát.

„Víte,“ řekl nakonec Harry, „nejspíš to jsou jen místní holky, které se honí za klukem, co tu bydlí. Řekl bych, že to nemyslí zle. Aspoň tahle nevypadala jako nějaká otrlá pouliční pankačka, kterou byste podezřívali z toho, že obchází dům, aby naplánovala vloupání nebo něco podobného.“

„Ani ta druhá, kterou jsem viděla,“ připustila jsem. „Určitě máš pravdu.“

Ukázala jsem klukům venkovní záchod a oni patřičně okomentovali, jak je to nechutné, a pro jistotu přihodili pár záchodových vtipů. A pak se samozřejmě Ronův první dotaz týkal dobrých restaurací v okolí. Vždycky myslí na jídlo.

Některé věci se nikdy nezmění.

xxx

Na svůj druhý týden v zaměstnání jsem dorazila s rozzářenýma očima a s chutí do práce. V noci mě napadlo: než čekat, až se čarodějky a kouzelníci v mé oblasti služeb objeví u dveří našeho malého úřadu se svými problémy, co uspořádat měsíční fórum? Představovala jsem si volný tok otázek a odpovědí, z něhož by kouzelníci odcházeli spokojení, že ministerstvo má na srdci jejich nejlepší zájmy. Přesto mi skutečnost, že jsem byla jen kousek od toho, abych zůstala bez práce, velela postupovat opatrně. Nejdřív jsem měla v úmyslu poslat Kingsleymu sovu, abych zjistila, co si o tom myslí.

Když jsem však vešla do dveří, našla jsem Sondru Fosterovou sesutou na židli za stolem, v ústech žvýkačku a čtoucí si časopis pro teenagery. To nebyl dojem, kterým jsem chtěla na naše návštěvníky zapůsobit.

„Sondro,“ podívala jsem se krátce na chodbu, abych se ujistila, že Dex ani Clare nejsou dost blízko, aby zaslechli mé pokárání, „byla bych raději, kdybys omezila žvýkačky na přestávky na kávu nebo na oběd. A ten časopis si na ně nech taky.“

Dívka se krátce zatvářila, ale vzpamatovala se a s omluvou: „Promiň, Hermiono,“ zvedla odpadkový koš pod stolem a s hlasitým PFFT do něj vyplivla žvýkačku.

Dokázala jsem se zdvořile usmát a byla jsem vděčná, že jsem za tři roky života s Harrym a Ronem přivykla občasnému drzému chování.

„Děkuji,“ řekla jsem. Otočila jsem se, abych zamířila chodbou do své kanceláře, ale pak jsem si to rozmyslela a zastavila se uprostřed kroku. „Vlastně, co kdybych ti ten časopis dala do odpočívárny?“

„Jistě.“ Sondra se teď zatvářila víc než trochu trucovitě, ale stejně mi časopis podala.

„Díky,“ řekla jsem znovu a zamířila k sobě.

Magazín dospívající čarodějky. Pokud jsem viděla jeden výtisk, který koloval po nebelvírské dívčí koleji, viděla jsem všechny. Byly samozřejmě oblíbenou četbou Parvati Patilové a Levandule Brownové. Už pouhý pohled na ten plátek mi připomněl všechny ty dny, kdy jsem ho odhazovala stranou ve prospěch pořádné četby, zatímco na mě spolužačky zíraly, jako by mi narostly další tři hlavy. Sotva jsem se teď podívala na obálku, už jsem přesně věděla, co tam najdu: články o tom, jak zapůsobit na kluky, nejnovější letní styly, nezbytné tipy na líčení.

Ztuhla jsem uprostřed kroku. Pod obvyklými titulky tam stálo: !SEVERUS SNAPE, ROMANTICKÝ IDEÁL! str. 12

Cože?!

Spěchala jsem do své kanceláře a znovu se rozhlížela po Dexovi nebo Clare, tentokrát jsem měla větší strach, aby mě neviděli s časopisem tohoto druhu v rukou a neudělali si špatný dojem. Zavřela jsem za sebou dveře, hodila věci na židli a otevřela ten hloupý plátek na straně dvanáct.

„I když jeho minulost může být sporná, není pochyb o tom, že Severus Snape je sexy magnet na kočky! Mluvíme o romantickém hrdinovi! Není to váš typický hezoun; temný, zádumčivý bývalý ředitel Bradavic není jen hezká tvářička. Je chytrý, zábavný-“

Zábavný?

„- a navíc velmi mocný kouzelník! Kdybyste měly to potěšení sedět v jeho třídě, určitě byste měly problém se soustředit. Ty temné, bezedné studny, kterými jsou jeho oči, smyslná křivka jeho rtů… Samozřejmě, teď už známe důvody jeho tehdejšího odpudivého chování. Copak po něm všechny netoužíme? Muž tak oddaný své první lásce, že se obětuje pro její památku?“

Hlasitě jsem zasténala. Po válce, když bylo jasné, že Severus Snape svá zranění přežije, Harry z nově nabyté úcty k němu mírnil význam jeho nehynoucí lásky k Lily Potterové. Snape sám po válce neposkytoval žádné rozhovory, kromě nezbytného slyšení před Starostolcem, jakmile ho byl fyzicky schopen. Pokud jde o všechny, profesor Severus Snape byl prostě válečný hrdina, muž, který ochránil Harryho Pottera a umožnil straně dobra zvítězit.

Věděl Snape o tomto článku? Pokud ano, jistě byl právě teď připraven vrhnout několik Avada Kedaver. Bylo mi známo, že se vrátil do Bradavic, aby vyučoval obranu proti černé magii, a v krátké době se z kouzelnického vyvrhele stal váženým učitelem. Slyšela jsem, že na obranu teď chtějí chodit všichni, dokonce i ti, kteří se o úroveň OVCE z ní nezajímají. Podle Minervy McGonagallové se jeho předmět snadno stal nejoblíbenějším na škole. Správní rada musí mít z tohohle článku záchvaty, pomyslela jsem si. To poslední, co by si přáli, bylo, aby se o učiteli psalo jako o sexuálním objektu. Snad to šílenství opadne, než přijde září. Další číslo časopisu by jistě přešlo k obvyklým, předvídatelným tématům.

Četla jsem dál. Článek byl plný mladistvé prózy a překypující chvály. Byly tam i obrázky: oficiální fotografie Snapea z Bradavic spolu s několika nenaaranžovanými snímky pořízenými zjevně bez profesorova svolení. Ano, musí být úplně rozlícený.

Zrovna jsem psala Harrymu naléhavý dopis se slovy „Sežeň si nejnovější vydání Magazínu dospívající čarodějky IHNED!“, když mi na dveře zaklepala Sondra. Její tváře rudě plály a oči měla vytřeštěné. Spěšně jsem strčila plátek pod hromadu pergamenu.

„Promiň, Hermiono, ale máš návštěvu. Profesor Severus Snape chce mluvit s osobou, která to tu vede.“

Moje první myšlenka, bůh mi pomoz, byla protestovat, že ten debakl v časopise není moje vina. Polkla jsem slova sebeobrany, která se mi vynořila v mysli, a připomněla si, že jsem úřednice ministerstva, ne vzdorovitá studentka.

„Pošli ho sem, Sondro.“ Vstala jsem zpoza svého stolu a šla přivítat vcházejícího Snapea.

Vtrhl dovnitř se zlostnou tváří. Vlastně to nebyl neznámý pohled. Když mě poznal, změnil se na překvapený.

„Pane profesore Snape, ráda vás vidím.“ Vztáhla jsem k němu ruku, rozhodnutá ji tak držet, dokud jí buď nepotřese, nebo ji neodstrčí stranou.

Snape se podíval na ni, pak zpátky na mou tvář a nakonec mi rukou zběžně potřásl.

„Slečno Grangerová. Vy zde pracujete?“

„Vlastně teprve druhý týden. Prosím, posaďte se.“ Ukázala jsem na židli a vrátila se na své místo. „Jak se máte, pane profesore?“

„Dobře, děkuji. A vy?“

„Docela dobře.“ Nastala krátká pauza, protože Snape zřejmě usoudil, že pro letošek vyčerpal svůj repertoár zdvořilostního tlachání. Přitlačila jsem.

„Co pro vás mohu udělat?“

„Chtěl bych nahlásit nějaké incidenty u mého domu,“ řekl upjatě.

„Kriminálního charakteru? Dovolte mi zavolat Clare, to je místní bystrozorka.“

„Ne kriminální. Drobné nepříjemnosti.“

„Jaké nepříjemnosti?“ Popadla jsem brk a pergamen, připravená napsat hlášení.

A udělala jsem tu velmi hloupou chybu, že jsem se podívala na Severuse Snapea tak, jak ho popisoval článek v časopise. Temné, bezedné studny místo očí? No, možná ne bezedné. Ale podmanivé. Rozhodně podmanivé. A smyslná křivka jeho rtů? Normálně jsem si je pamatovala jako věčně posměšné, ale teď, když jsem se podívala blíž, vypadaly svým způsobem velmi… svůdně. Navíc už nebyl upnutý od hlavy k patě v staromódních černých šatech. Pravda, stále nosil černé kalhoty, ale šedé tričko a černé sako na míru byly rozhodně změnou.

No páni, pomyslela jsem si, ten článek na něco přišel. Severus Snape byl vskutku rajcovní. Zahnala jsem tu myšlenku a povzbudivě kývla, aby pokračoval.

„Poslední týden nebo déle se poblíž mého domu potulovalo několik lidí. Snažili se nahlížet do oken. Posílají mi dost explicitní dopisy.“

Smrtijedi na útěku. Nevím, co mě k tomu přivedlo, ale dokázala jsem si to představit až příliš jasně. Věděla jsem, že existují smrtijedi, kteří uprchli ze země, když skončila válka. Harryho i Ronova pracovní kóje byla polepená nejméně tuctem plakátů hledaných mužů a žen, kteří by mohli slavné postavení Severuse Snapea jako špeha Řádu brát dost špatně a přijít se pomstít.

„Je některý z těch lístků podepsaný? Myslíte, že by mohly pocházet od bývalých Voldemortových příznivců?“

Zmateně na mě zíral.

„Ne, ledaže by měl ve svých řadách kohortu dospívajících dívek.“

Dospívající dívky?

A pak se mi rozsvítilo.

„Kde přesně stojí váš dům, pane profesore?“ zeptala jsem se tiše.

„Tkalcovská ulička číslo jedna.“

Posadila jsem se zpátky na židli a zadusila v sobě záchvat smíchu.

„Ach jo. Jak se ukázalo, jsme sousedé. Právě jsem se nastěhovala do čísla tři. Pronajala jsem si dům na tři měsíce. Majitelem je synovec naší bystrozorky.“

Snape nad tím odhalením zamrkal. „Netušil jsem, že vedle bydlí kouzelník.“

„Teď už ano. Gavin Stringfellow je moták.“

„A co to má společného s mým problémem, slečno Grangerová?“

„Viděla jsem dospívající dívky, o kterých mluvíte. Jedna byla zrovna včera večer na mém dvoře a snažila se nakouknout přes plot. Zřejmě se na vás chtěla jen podívat. Ale ty listy… nejsou tedy výhružné?“

„Jen pokud považujete za hrozbu popis mnoha způsobů, jakými chtějí pustošit mé tělo.“

Tady jsem se opravdu zasmála. Nemohla jsem si pomoct.

„Omlouvám se, nesměju se vám, jen té situaci.“

„Chtěla byste, aby vám někdo posílal dvojsmyslné listy, slečno Grangerová?“ podrážděně zvedl obočí.

„Ne, vůbec ne. Ale jsem si jistá, že se to uklidní, až vyjde další číslo.“

„O čem to mluvíte? Další číslo čeho?“

Sakra. Nevěděl to a já opravdu nechtěla být tou, která mu tu novinu sdělí. Neochotně jsem zpod pergamenů vytáhla výtisk Magazínu dospívající čarodějky a posunula ho po stole. „Před necelými patnácti minutami jsem ho zabavila své recepční.“

Snape ho uchopil a zadíval se na obálku s výrazem rostoucí hrůzy ve tváři.

„Co je to za idiotský nesmysl?“ vyprskl.

„Nejnovější číslo časopisu. Mám podezření, že ‚návštěvy‘ u vašeho domu začaly hned po jeho vydání.“

„To je… to je…“ Ať už to bylo cokoli, neupřesnil to, protože horečně listoval na stránku s článkem a fotografiemi. Myslím, že jsem možná jediný člověk, který kdy viděl Severuse Snapea neschopného slova. Z šokované nevíry se jeho výraz rychle změnil v neskrývaný vztek.

„Budu potřebovat jméno dobrého advokáta, slečno Grangerová,“ procedil skrz zaťaté zuby.

„Rozumím. Nějaká tu mám a mohu vám je dát. Jste si jistý, že nechcete mluvit s bystrozorem? Clare je hned na konci chodby.“

„A bude hlídkovat na chodníku před mým domem s hůlkou v pohotovosti? Možná bych měl prostě rozšířit svá ochranná opatření. Případně přidat pár bodavých kouzel jako dodatečnou ochranu.“

Bylo by to vůbec legální? Předpokládala jsem, že pokud o tom někdo ví, tak Severus Snape. I když…

„Víte, že v mudlovských oblastech platí omezení ohledně velikosti ochran,“ cítila jsem povinnost mu připomenout. „Můžu se podívat na konkrétní předpisy a vrátit se k tomu.“

„Merlinovy zatracené koule,“ zamumlal a hodil po mně časopis zpátky. „Kdo se zdravým rozumem čte tyhle bláboly?“

„Hormonální puberťačky,“ řekla jsem. „Určitě jste viděl tyhle časopisy kolovat po Bradavicích.“

„Ne, když se v nich píše o mně!“

„Podívejte se, co kdybych si za svůj dům také nastavila ochrany? Alespoň by to udrželo na uzdě jednu dívku, možná i další. Na druhou stranu, jakmile přijde září, budete všichni zpátky v Bradavicích. Tam se vás neodváží provokovat.“

Snape se zvedl. Chvíli jsem si vychutnávala fakt, že v těch stylových šatech skutečně vypadá docela žádoucí.

„Nevrátím se do Bradavic, slečno Grangerová.“

„Ach?“ To mě překvapilo.

„Minerva mi udělila roční volno. Požádali mě, abych upravil Klingbeekovu Obrannou magii.“

„Opravdu?“ Teď jsem byla skutečně ohromená. Obranná magie v teorii a praxi byla zlatým standardem příruček na toto téma, a pokud jsem věděla, nebyla aktualizována už více než století. „To je docela čest.“

„To bych si myslel, ale ne, když mě pronásledují v mém vlastním domě, zatímco se snažím pracovat.“ Profesor Snape zamířil ke dveřím mé kanceláře. „Předpokládám, že máte pravdu a děvčata se za měsíc vrátí do školy. Jen se budu muset vyhnout tomu, abych některou z nich přizabil, než ten čas nastane.“