Preklady fanfiction Harryho Pottera

The perfect Christmas

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4770098/1/The-Perfect-Christmas 

Autor: Laume

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Ano

Harry, Severus

Rating: 9+  Kapitol: 1

Slov: 2 625

Éra/období: Po Bradavicích

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Laume. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

PA: Vánoční pokračování Ruku na to

Překlad zde: https://hpkizi.sk/modules.php?name=News&file=article&sid=9163

PP: Ano, vím, jaké píšeme datum, ale do Vánoc prostě čekat nebudu :-)

Dokonalé Vánoce 

Od chvíle, kdy se Snape nastěhoval k Harrymu, přešla zima a léto. I když si oba už uvědomovali, že mezi nimi nikdy nebude normální vztah otce a syna, celkově vzato si Harry myslel, že to mohlo být horší.

Bývalý profesor sice vehementně protestoval proti tomu, co vnímal jako dobročinnost, ale poté, co se zotavil z nemoci, neochotně souhlasil, že za svůj pokoj a stravu v Harryho domě zaplatí tím, že ho bude doučovat v několika předmětech, aby mohl pokračovat ve snaze získat všechny OVCE.

Také pracoval na zakázku pro Weasleyova dvojčata, která byla potěšená výslednými vtipy a žerty. Nakonec mu dali podíl na zisku obchodu a obchodní výsledky byly takové, že za necelý rok dokázal obnovit své úspory.

Jednoho prosincového rána se Harry líně protáhl. Dovolil si měsíc volna a prvních pár dní z něj strávil na návštěvě u Hermiony. Do konce studia v Sydney jí už zbývalo jen šest měsíců a začínala se stresovat kvůli zkouškám, které bude skládat v létě.

Snape vstoupil do místnosti a podával mu několik pergamenů.

„Aha,“ povzdechl si Harry, „pozvánka od Weasleyových na vánoční večírek, samozřejmě… pozvánka od ministerstva na jejich každoroční vánoční večírek… vánoční večírek… vánoční večírek…“

Severus se zachmuřil. „Nevypadáš příliš nadšeně,“ poznamenal, když opatrně otevřel těch pár pergamenů, které byly adresovány jemu.

„No, to je… já nevím. Na jaké večírky jsi pozvaný?“ zeptal se Harry zvědavě.

„Weasleyovi pozvali i mě,“ zamračil se Snape, ale byl to jen symbolický odpor. To, že ho přijali, pro něj hodně znamenalo. „Poppy i Minerva vyjadřují naději, že se ještě objevím na vánočním večírku v Bradavicích. Ach, a Albus mě žádá, abych se s ním na Štěpána sešel na oběd.“

Harry zasmušile zíral na hromádku ve své ruce.

„To, že si tolik lidí přeje být v tvé společnosti, přece nemůže být tak depresivní?“ Snape na něj pozorně hleděl.

„No, ne,“ pokrčil Harry rameny, „ne že bych si toho nevážil… i když na ministerský večírek bych nevkročil, ani kdyby na tom závisel můj život… ale to není… v Bradavicích jsem byl na Vánoce vždycky s každým, kdo zůstal o prázdninách ve škole, a s učiteli. Zábavné, ale sotva nenucené. I když mám Weasleyovy rád, zvou si na večírek skoro každého, a už tak je jich teď tolik - je to hlučné a chaotické… ale mají dobré jídlo,“ přiznal s úsměvem.

„Když jsem byl malý, nakukoval jsem škvírami ve dveřích přístěnku… Štědrý večer a vánoční ráno byly pro tetu a strýce velmi výjimečné chvíle. Na Štědrý večer si dali dobrou večeři, pak horkou čokoládu a společně si sedli na gauč a pustili si film. Útulné. Na vánoční ráno byli jen oni tři, Dudley si rozbaloval dárky a teta Petunie se strýcem Vernonem si vyměňovali balíčky. Pak strýc Vernon pomáhal Dudleymu poskládat tu či onu hračku, teta Petunie se šla podívat, jestli má doma suroviny, aby vyzkoušela jeden z receptů z kuchařky, kterou jí strýc vždycky dával, a připravila nějakou dobrotu, pokud je měla…“

Harry pokrčil rameny. „Řekl bych, že když myslím na Vánoce, když si představuji, jaké bych si přál, tak to bylo vždycky takhle, víš. Intimní. Klidné. Žádný rušný shon. Ne že by mi to v Bradavicích vadilo, vždyť jsem předtím ani nedostal možnost, abych Vánoce slavil…“

Snape se trochu zavrtěl. Od chvíle, kdy viděl Harryho vzpomínky na dětství a uvědomil si, jak moc se v jeho výchově mýlil, se mu jeho posměšky během oněch let v Bradavicích vracely silněji.

„No,“ pokrčil Harry znovu rameny, „uvidím později, co s tím udělám.“

xxx

Hermionino studium přerušilo letaxové volání. Kvůli časovému rozdílu se těch pár hovorů, které měla, obvykle neuskutečnilo v čase, který by považovala za rozumný, i když se Harry snažil.

„Haló?“

Hermiona překvapením málem nadskočila. „Profesore Snape?“

Mírně rozpačitý výraz v mužově tváři ji přiměl uvědomit si, že tohle bude dost neobvyklý telefonát, a v duchu zavřela knihy na celé odpoledne.

„Už nejsem profesor, slečno Grangerová… i když jako jeden z vašich bývalých učitelů musím říci, jak mě těší, že jste se dostala do tohoto programu.“

Hermiona z toho uznání málem omdlela šokem, než si vzpomněla, že teď je všechno jinak. Harry jí o tom často povídal, ale nějak bylo těžké sladit historky, které jí vyprávěl o biologickém otci, který teď sdílel jeho domov jako svého druhu přítel, s jejich odtažitým, přísným a často nespravedlivým učitelem.

„D-děkuji,“ podařilo se jí vyslovit, „můžu pro vás něco udělat, pane?“

„Ach, ano,“ tmavé oči se upíraly do bodu poblíž jejích nohou - z krbu to nebylo těžké. Sedla si na podlahu se zkříženýma nohama.

„Vlastně se jedná o Harryho. V poslední době dostal mnoho pozvánek na nejrůznější vánoční večírky. Vyjádřil však velkou nechuť se jich zúčastnit. Dokonce i toho v sídle Weasleyových. Touží po… intimnější oslavě.“

Hermiona přikývla. „To mě nijak zvlášť nepřekvapuje, pro… pane. Harry nikdy nebyl na velké večírky a po Dursleyových… no, myslím, že chce jen trochu klidu a pohody.“

„Ano,“ v jeho hlase byla patrná úleva, že mu okamžitě porozuměla. Hermiona se skoro zazubila.

„Plánoval jsem… rád bych dopřál Harrymu takové Vánoce. Pošlu vzkazy pořadatelům oficiálních akcí a Weasleyovým vysvětlím situaci. Mám v plánu postarat se o výzdobu a připravit dobrou večeři. Doufal jsem, že vy a možná i pan Weasley jako jeho přátelé zvážíte, zda byste přišli. Pokud jsou pro vás náklady na cestu neúnosné, mohu to nějak uspořádat. Já sám se zúčastním večírku Weasleyových, abych se ujistil, že Molly nebude cítit potřebu Harryho nějak unést a nakrmit.“

Dívka se na něj usmála, vřelým, přátelským úsměvem. „Váš nápad se mi velice líbí, pane,“ řekla, „ale pokud bych mohla pár věcí navrhnout…“

xxx

Harry se zamračil, když se opět vrátil do prázdného domu. Věděl, že teď je v obchodě Freda a George nejrušněji, ale určitě si Severuse nenechávali v obchodě donekonečna? Stejně si nedokázal představit, že by ho někdo dokázal zdržet, pokud by si to on nepřál.

S pokrčením ramen se přesunul do kuchyně, aby připravil večeři. Severus byl dospělý muž, více než schopný se o sebe postarat. Možná si našel další zajímavý výzkumný projekt. Bylo o něm známo, že když se něco takového objeví, zapomene na jídlo, spánek a vlastně i na to, že existují jiné lidské bytosti. Harry se trochu ušklíbl - Minerva s Poppy tyhle zvyky vůbec neoceňovaly a Snape se s nimi kvůli tomu nejspíš dostával do problémů.

Krájel zeleninu a kuře a díval se na vánoční světýlka zdobící okolní domy. Sám se s výzdobou neobtěžoval, vzhledem k tomu, že na Vánoce nikdy nebyl doma.

Vchodové dveře se otevřely a zavřely. Zavolal směrem k nim pozdrav, který byl poměrně rychle opětován. Pak se nohy pohnuly po schodech nahoru. O několik minut později vstoupil Severus do vyhřáté kuchyně.

„Ahoj,“ vzhlédl Harry, „přijdeš dnes k večeři? Udělal jsem polévku - je na ni vhodné počasí.“

Severus elegantně pozvedl obočí: „Počasí teď určuje, jaká jídla se objeví na našem stole?“

„No, to ne, ale je zima a proto jsem měl chuť uvařit polévku.“ Harry připravil talíře: „Co teď vlastně podnikáš? Poslední dobou jsem tě moc často neviděl.“

„V obchodě je rušno,“ odpověděl Snape vyhýbavě, „nehledě na jiné projekty. Nebyl jsem si vědom toho, že se bez mé přítomnosti necítíš dobře.“

Harry obrátil oči k nebi. „Můžeš si dělat, co chceš. Jen jsem… si všiml, že tu nebýváš.“

„Hmm.“

„Takže, chystáš se na Vánoce k Weasleyovým?“ zeptal se Harry, „já jsem se ještě nerozhodl, kam půjdu. Možná prostě dám na Štědrý večer všechny pozvánky do klobouku a jednu vytáhnu.“

„To je jistě spolehlivý a ohleduplný způsob výběru sváteční zábavy,“ potřásl Severus hlavou, „ale vzhledem k okolnostem asi stejně dobrý jako kterýkoli jiný.“

xxx

Harry den před Vánocemi vyrazil na procházku po mudlovském Londýně, sháněl poslední dárky, které chtěl poslat přátelům, a vůbec prožil zábavný, ale osamělý den.

Domů se přemístil pozdě odpoledne. Obrátil se ke svému domu, zamrkal a zkontroloval číslo. Byl si jistý, že omylem přistál na špatném místě. Okny, která byla rozdělena červenou páskou na malé čtverečky, prosvítalo světlo. Na spodních tabulkách byl nastříkaný sníh.

„Co to…?“ Harry se poškrábal na hlavě, než vešel dovnitř.

Hala byla také zalitá světlem, a když vstoupil do obývacího pokoje, zíral na velký strom, který se tam tyčil. Sahal až ke stropu, na vrcholu měl zlatou hvězdu a byl ozdobený zlatými a stříbrnými cetkami. Pod ním byla rozházená opravdu až nemístně velká hromada dárků. Kolem dokola porůznu plápolaly svíčky.

Dveře za ním se otevřely a do místnosti spolu se Severusem pronikly lahodné vůně z kuchyně a jídelny.

„Uvažoval jsem o přidání červené,“ sametový hlas se mírně chvěl, jako by byl velmi nervózní, „ale tohle mi přišlo stylovější. Já…“

Severus viděl, že se Harrymu v dohledné době nevrátí řeč, a tak pokračoval.

„Když jsi mi svěřil svou představu ideálních Vánoc, rozhodl jsem se, že ti ji splním. Poradil jsem se se slečnou Grangerovou a vysvětlil jsem jí, že jsem tě omluvil ze všech večírků, na které jsi byl pozván. Arthur Weasley měl pochopení a porozuměl, i když Molly byla mírně zklamaná. Pokud si to přeješ, připojíš se k nim na klidný čaj na Štěpána, až půjdu navštívit Albuse. Já… já jsem to tady vyzdobil a večeře už čeká.“

Odkašlal si a odvrátil pohled. „Řekl jsem slečně Grangerové, že mohu zařídit, aby tu byla s panem Weasleym, ale ona trvala na tom, že to budu já, kdo s tebou oslaví letošní Vánoce… doufám… pokud se mýlila, když předpokládala, že ti to nebude vadit, rád se rozloučím…“

Harry se na něj zadíval. „Ty… tohle všechno jsi udělal… udělal pro mě?“ zeptal se zmateně. „Vadit? Ne, nevadí… rád bych s tebou oslavil Vánoce, já… chceš říct, že opravdu nemusím chodit na všechny ty večírky?“

„Ne, poslal jsem upřímné omluvy, že se nezúčastníš. Ministerstvo bylo velmi zklamané, ale nakonec pochopilo, že tvoje přání v tomto ohledu dalece převažuje nad jakoukoli ‚veřejnou povinností‘, kterou ti chtělo naložit.“

Harry se skoro zahihňal, protože měl jisté tušení, jak přesně ministerstvo k tomuto poznání dospělo.

„Takže… jaký je plán?“ vešel do jídelny. Talíře byly prostřené, atmosféra slavnostní, ale útulná.

„Připravil jsem večeři,“ Severus nasměroval Harryho k židli, „a dnes večer se podíváme na mudlovský film. Slečna Grangerová mě ujistila, že je to tradiční vánoční zábava - Vánoční koleda. Knihu jsem samozřejmě četl, ale tenhle film jsem nikdy neviděl. Bude to zahrnovat horkou čokoládu.“

Ukázal směrem k vánočnímu stromku. „Zítra ráno si můžeš rozbalit dárky. Jen mi slib, že mě kvůli tomu nebudeš budit v pět.“

„Chceš říct, že jsou pro mě?“ Harry zavrtěl hlavou: „Přidám k nim ty tvoje a rozbalíme je společně.“

„Ty jsi mi koupil dárky?“

O celou minutu později přerušil trapné ticho zvuk kuchyňské minutky.

xxx

„Kterého ducha by ses bál nejvíc?“ zeptal se Harry a líně usrkával další horkou čokoládu.

„Ducha minulých Vánoc, to dá rozum,“ odpověděl Severus, „moje současnost je docela dobrá a moje budoucnost se teď zdá být nadějnější než kdykoli předtím. To moje minulost je děsivá a politováníhodná zkušenost, na kterou bych raději zapomněl.“

„To samé já,“ Harry pozvedl hrnek k přípitku, „i když všechno nebylo špatné. Většinu dobrých věcí jsem si ale nechal, takže si nejsem jistý, jestli se to opravdu počítá jako ‚minulost‘. My dva spolu rozhodně vycházíme mnohem lépe.“

„Ano, to vycházíme. Nikdy jsem to nečekal, ne od té doby, co ti bylo čtrnáct, a Albus mi řekl o našem příbuzenství. Když říkám, že lituji své minulosti, lituji způsobu, jakým jsi byl počat, ale doufám, že chápeš, že nelituji toho, že jsem tě zplodil. Jsi… víc, než si zasloužím, a jsem na tebe hrdý.“

Černé oči ve světle svíček trochu změkly.

„Nečekej však, že tě budu zahrnovat chválou, jako bys byl batole, které si poprvé sedlo na nočník,“ úšklebek se téměř změnil v úsměv.

„Nikdy, ó hrozivý mistře lektvarů,“ zasmál se Harry.

„Nemyslím si ale, že by se mi moc líbil duch Vánoc, které teprve přijdou,“ poznamenal zamyšleně, „proroctví už mám dost.“

„Kdyby kouzelnický svět přijal varování toho ducha, nebylo by to TVOJE proroctví,“ upozornil Severus, „je to jen to, co se stalo, když se nic nezměnilo. Kdyby tento svět upravil své způsoby, nemusel bys bojovat s Pánem zla sám, a ani tak brzy ve svém životě. Řekl bych, že jeden fiktivní duch je moudřejší než celý kouzelnický svět.“

„Hmmm. Možná bychom mohli tyto duchy přemluvit, aby navštívili jisté lidi,“ uvažoval Harry, „myslíš, že by je Albus ocenil?“

Severus se pobaveně uchechtl. „Nabídl by jim hromady citronových dropsů a řekl by jim, že je to všechno pro větší dobro. Měl bych provést nějaký průzkum, jestli neexistuje nějaký způsob, jak je přivolat.“

S tichým pousmáním ve družném tichu sledovali film typu ‚šťastně až do smrti‘.

xxx

Druhý den ráno Harry sešel dolů a našel Severuse na pohovce se dvěma šálky čaje, croissanty a vařenými vejci.

„Já vím, že podle tradice musíme rozbalovat dárky před snídaní, ale zjistil jsem, že potřebuji čaj,“ omlouval se.

„V každém případě,“ Harry upil ze svého hrnku a pak si prohlédl přímo obscénní množství dárků.

„Tak jdeme na to?“

Rozbalování jim trvalo dlouho. Každý kousek pečlivě rozbalili a obdivovali. Ten malý obřad je oba uklidňoval a Severus zjistil, že si tu pokojnou chvilku nesmírně užívá. Byl také příjemcem několika promyšlených dárků od Minervy, Poppy a Albuse, dvojčat Weasleyových a jejich rodičů, ale většina jeho hromádky pocházela od mladého muže sedícího vedle něj, který s velkýma, rozzářenýma, dětskýma očima rozbaloval své vlastní balíčky. Snapeovi se cosi vzedmulo v hrudi. Dlouho se tu cítil nepatřičně, styděl se za domnělou dobročinnost, které se mu dostávalo. Teď se konečně cítil jako doma.

Když byli konečně hotovi, Harry nechal zmizet balicí papír.

„Tohle byly ty nejlepší Vánoce,“ povzdechl si šťastně a najednou se naklonil a otce rychle objal.

„Děkuju,“ chtěl Severuse pustit dřív, než ho prokleje, ale k jeho překvapení se zvedla ruka, aby ho váhavě poplácala po zádech.

„Poděkovat bych měl já tobě,“ připustil Severus, „ale ty nemáš zač. Veselé Vánoce, Harry.“