Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sbohem 5.2 část 

„Protože pan Potter nebyl k dispozici, aby vám poradil, jak by si přál, abyste hlasoval, měl jste se řídit podle předchozích rozhodnutí posledního Pottera, který zastával toto místo. Myslím, že to byl Fleamont Potter,“ prohlásil Bitterwood. „Neměl jste slepě následovat Brumbála.“

„Má pravdu,“ prohlásila madam Bonesová a vrátila mu svitek. „Děkuji vám za vaše služby pro Starostolec a kouzelnický svět.“

Spindlewheel k sobě svitek přitiskl jako tonoucí, který se drží záchranného kruhu. „Ano. Ehm… Brumb…“

„Brumbál je velmi mocný a mimořádný muž. Je těžké jít proti přání takového člověka,“ poznamenal Bitterwood.

Spindlewheel pokýval hlavou a pohlédl na ženu, která byla přítomná této výměně názorů.

„Jestli chcete, můžete toto zasedání sledovat z galerie pro návštěvníky,“ nabídla mu.

„Ano, ano, myslím, že to udělám,“ řekl Spindlewheel a odspěchal.

„Děkuji vám za pomoc, madam Bonesová,“ řekl Bitterwood.

Madam Bonesová kývla hlavou na znamení souhlasu. „Myslím, že toto sezení bude velmi zajímavé.“

„Ach, bude,“ řekl Bitterwood s vědoucím úsměvem.

„Jak to myslíte, že tohle je vaše místo!“ zařval někdo na druhé straně sálu.

„Podle článku 179, odstavce 67, může aktivně zaujmout místo ve Starostolci pouze uvedená osoba nebo její zástupce. Podle článku 841, odstavce 12, musí být dědičné křeslo ve Starostolci deklarováno v závěti předchozího držitele tohoto křesla,“ řekla mladá žena se světlými vlasy staženými do přísného drdolu, a shlédla na Averyho Shorese.

„Co mají znamenat tyhle kecy,“ vyhrkl Shores. „Jsem dědicem majetku svého otce. V tomhle křesle sedím posledních padesát let.“

„Kdybyste si závěť svého otce důkladně přečetl, zjistil byste, že zatímco jste dědicem jeho majetku, do Starostolce jmenoval někoho jiného,“ prohlásila žena.

„Promiňte, slečno…“ madam Longbottomová přerušila výbuch, který se Shores chystal spustit.

„Poisonwoodová, Maple Poisonwoodová,“ řekla mladá žena. „Co pro vás mohu udělat, madam Longbottomová?“

„Říkáte, že Avery není dědicem křesla jeho rodu, tedy místa, které zastával jeho otec,“ konstatovala starší žena.

„Ano, madam. Pan Shores předpokládal, že je dědicem křesla, neboť je dědicem panství. A protože to nikdo nezpochybňoval, ani Gringottovi v tom nepátrali, bylo to bráno jako fakt… až do teď,“ vysvětlila Poisonwoodová.

„Tomu nevěřím,“ vykřikl Shores, zvedl se a tyčil se nad mladou dámou. „Žádám, abyste tu snůšku lží dokázala. Vím, že mi otec toto místo odkázal!“

„Žádáte o audit Starostolce a těch, kteří v něm mají křesla,“ řekla žena obezřetně.

„Ano! Ano, žádám,“ vykřikl Shores. „Chci důkaz toho, co říkáte!“

Na její tváři se objevil úsměv, na který by byla pyšná každá kočka. „Děkuji.“

„Cože?“ vyprskl Shores, když viděl, jak se zatvářila.

„Podle článku 57, odstavce 5, provedou Gringottovi audit všech křesel ve Starostolci, aby potvrdili správné majitele,“ vysvětlila Poisonwoodová.

„Ach, drahý Merline,“ vykřikl někdo.

Mladá žena se obrátila k madam Longbottomové: „Vzhledem k povaze vašeho případu vyšetří vašeho syna a snachu skřet léčitel.“

Augusta mírně zbledla ve tváři: „Naznačujete snad, že já bráním svému synovi zaujmout jeho místo!“

„Ne, madam,“ odvětila Poisonwoodová. „Naznačuji, že by někdo mohl chtít, aby váš syn a snacha nebyli k dispozici, aby mohli vykonávat svou… povinnost.“

„Jakže?“ Augusta se zarazila a přimhouřila oči. Lehce pootočila hlavu, aby mohla koutkem oka sledovat konkrétní osobu. „Ráda bych dostala úplnou zprávu o nálezu vašich léčitelů.“

„Samozřejmě, madam,“ řekla Poisonwoodová s mírným úklonem hlavy.

„Jak dlouho bude audit trvat?“ zeptal se Shores, když se znovu posadil poté, co si uvědomil, že byl oklamán úskokem téhle osoby.

„Ach, tak tři až šest měsíců,“ prohlásila. „Možná i déle, podle toho, jak moc se té kontrole někdo bude bránit, například Malfoy.“

„Jestli zařídíš, aby ten panchart přišel o křeslo, odpustím ti, že jsi mě podvedla, holka,“ řekl Shores tiše.

„Můžu vás ujistit, že Gringottovi udělají to nejlepší, co půjde,“ odpověděla Poisonwoodová.

xxx

„Co myslíte tím, že se Starostolec nemůže sejít?“ zaječel Popletal z místa, kde stál s Brumbálem a Bonesovou.

„Jak jsem vysvětlila, Starostolec se nemůže sejít, dokud Gringottovi nedokončí audit,“ vysvětlila Bonesová.

„Ale já jsem ministr. Žádám, abychom zasedali, a to hned teď,“ rozkřikoval se Popletal.

Brumbál si povzdechl: „Jsou tři věci, kterým nemůžete zabránit. Smrt, daně a audit Gringottů. Vracím se do Bradavic, protože domácí skřítci budou k obědu podávat pečené kuře.“

„A já mám papírování, které musím vyřídit,“ přidala se Bonesová a také zamířila k východu.

„Ale já jsem ministr,“ zakňučel Popletal. „Musíte dělat, co vám přikážu. Malfoy to řekl!“

xxx

Hluboko v jeskynním systému Gringottových se tři skřeti společně napili. „Přípitek na Harryho Pottera. Na člověka s myslí skřeta.“

„Na něj! Na něj!“

„Překvapuje mě, jak snadno všechno zapadlo na své místo,“ prohlásil Furluk, druhý nejdůležitější skřet na světě.

Poté, co si zhluboka lokl ze svého džbánku, Raglirg, vůdce skřetů, řekl: „Souhlasím. Ohromilo mě, že tvá agentka dokázala přimět Shorese, aby si vyžádal audit.“

„To byl Potterův nápad,“ prohlásil Bannaff. „Jak podotkl, někdo, kdo se rychle rozčílí, může být snadno oklamán. Jen nechcete být blízko něho, když si uvědomí, že jste ho obelstil.“

Raglirg souhlasně pokýval hlavou. „Ti s jasnou hlavou si ji jasnou udrží.“

Druzí dva skřeti přikývli.

Furluk se zhluboka napil. „Je zajímavé, že nikdo nezpochybnil Shoresův nárok zasedat ve Starostolci.“

„Proč by měl,“ řekl Bannaff s úšklebkem.

„Pokud závěť jeho otce… přenechal jeho otec křeslo někomu jinému?“ zeptal se Furluk a položil džbánek na stůl.

Bannaff zavrtěl hlavou.

„Tvoje agentka lhala,“ uvědomil si Raglirg.

„Jakmile bude audit dokončen, ona prostě prohlásí, že si spletla člena Starostolce, a omluví se za svou chybu,“ vysvětlil Bannaff.

„Což jí on odpustí, zvlášť když už ve Starostolci nebude sedět Malfoy,“ dodal Raglirg.

„Koho jmenoval Arcturus Black dědicem? Pochybuji, že Siriuse, protože všichni věří, že byl usvědčen ze zločinu, z něhož byl obviněn,“ nadhodil Furluk.

„Siriuse,“ odpověděl Raglirg jednoduše. „Starý kouzelník věděl, že jeho vnuk je Potterovým kmotrem, a magie by mu nedovolila dítěti ublížit. Jen to nemohl dokázat. Věděl, že kdyby něco takového otevřeně hlásal, Siriusův čas na zemi by byl mnohem kratší, než by měl být. Mohl jen doufat, že pravda vyjde najevo a že vnuk bude pořád normální.“

„A pokud by nebyl příčetný, pak by křeslo připadlo Potterovi,“ dodal Bannaff. „Ten chlapec byl od svého narození Blackovým dědicem.“

„Mocný mladý kouzelník,“ konstatoval Raglirg, než zvedl svůj džbánek a znovu se napil. „A co Black? Říkal jsi, že Potter utekl z Británie? Co je s Blackem?“

„V současnosti pobývá v kouzelnickém úkrytu na Sibiři,“ prohlásil Bannaff.

„Na Sibiři?“ opakoval Raglirg.

„Užívá si místních horkých pramenů,“ vysvětlil Bannaff. „Zařídili jsme mu také prohlídku léčiteli, aby mohli řešit škody způsobené jeho uvězněním.“

„To jsme udělali?“ zeptal se Raglirg obezřetně.

Bannaff přikývl. „Na Potterovu žádost.“

„A k našemu prospěchu,“ dodal Furluk. „Black i Potter budou na skřetí národ díky naší pomoci pohlížet příznivě.“

„Přesně tak,“ řekl Bannaff a připil si na to.

„A když už mluvíme o Potterovi,“ řekl Raglirg. „Jak se mu vede.“

Bannaff se na chvíli odmlčel, než všem doplnil džbánky. „Nedávno jsem o něm dostal zajímavou zprávu.“

„Zajímavou v dobrém nebo špatném smyslu slova?“ chtěl vědět Furluk.

„Setsakra zajímavou,“ prohlásil Bannaff.

Raglirg i Furluk na jeden zátah vyprázdnili své džbánky.

„Vysvětli to,“ nařídil Raglirg a nechal Furluka, aby mu znovu nalil.

„Na ostrově, na kterém se Potter zdržuje, nedávno pobýval návštěvník, který praktikuje haitské vúdú,“ vysvětlil Bannaff. „Ten člověk tvrdí, že barona Samediho velmi uráží Potterova jizva.“

„Myslím, že mi něco uniká,“ řekl Furluk. „Kdo je baron Samedi?“

„Podle toho, co jsem pochopil, a moje chápání je omezené,“ upozornil Bannaff, „je baron loa neboli duch. Zdá se, že jeho úloha ve vúdú spočívá v tom, že je pánem mrtvých.“

„A Potterova jizva ho uráží,“ dodal Raglirg.

Bannaff přikývl. „Jestli tomu dobře rozumím, do jizvy byl vložen kus něčí duše, pravděpodobně Pána zla.“

Raglirg znovu jedním lokem vyprázdnil svůj džbánek a pak s ním praštil o stůl. „Zatracená nádoba na duši. Vsadím se, že Brumbál o tom ví!“

„Nádoba na duši?“ zeptal se Bannaff.

„Je pravda, že ty jsi v mládí necestoval po Egyptě, že?“ ujišťoval se Raglirg.

„Po sídlištích Inků,“ uvedl Bannaff. „Můj talent se hodil spíš k rozplétání jejich pastí a prokletí než k objasňování těch egyptských.“

Raglirg přikývl hlavou. „Nádoby na duše, neboli viteály, jak jim říkají kouzelníci, jsou způsob, jak si čaroděj může prodloužit život. Rozdělí svou duši a část umístí do nějakého předmětu. Ta nádoba pak ukotví zbytek duše k zemi, když zemřou. Mohou buď posednout tělo někoho jiného, nebo nechat své následovníky, aby pro ně vytvořili nové tělo, a pak jsou zpátky ve hře.“

„Fungují? Vždyť jsem o nich ještě nikdy neslyšel, ani jsem neslyšel, že by se někdo vrátil,“ řekl Bannaff.

„O tom se trochu diskutuje. Bylo tu pár temných kouzelníků a čarodějek, kteří se vrátili, ale nevydrželi dlouho. Normálně jsou do deseti let zase mrtví,“ uvedl Raglirg.

„Takže, když toho barona uráží nádoba na duše, co čekal, že s tím Potter udělá?“ pátral Furluk.

„Potter koupil krabici kubánských doutníků a největší láhev rumu, jakou na ostrově našel,“ vysvětlil Bannaff. „O tom, co následovalo, mi můj kontakt odmítá cokoli říct, snad jen to, že baron problém vyřešil.“

„Potterovu jizvu, nebo vyřešil problém?“ chtěl upřesnit Raglirg.

„To druhé,“ odpověděl Bannaff.

Furluk rázně vydechl. „Rád bych to věděl dřív.“

„Souhlasím.“

„Tu zprávu jsem dostal až dnes ráno a měl jsem pocit, že bude lepší, když se soustředíme na zasedání Starostolce,“ hájil se Bannaff.

Raglirg chvíli mlčel, než přikývl. „Kolik členů Starostolce podle vás přijde o křesla?“

Bannaff a Furluk si vyměnili pohled, než Furluk řekl: „Čtvrtina až třetina. Většinu z nich budou tvořit mladší členové, ti, kteří zaujali svá místa během války.“

„Takže ti, kteří s největší pravděpodobností následovali Pána zla?“ zeptal se Raglirg.

„Ano.“

Raglirg několik okamžiků mlčel, než řekl: „Co bychom měli podle vás dělat?“

„Pokud se ptáš na to, co bychom měli udělat s takzvanými smrtijedy, rád bych připomněl, že to je lidská záležitost. Ne něco, do čeho by měl národ skřetů zasahovat nad rámec toho, co může navrhnout náš klient,“ prohlásil Furluk.

„Ale vměšovali se do obchodů Gringottových. Stáli nás zisky při jednání s našimi klienty a jejich účty. Navíc zvýšili náklady na zabezpečení banky,“ odporoval Bannaff.

„Ovšem jestliže je Pán zla skutečně pryč, očekáváte, že jeho stoupenci budou stále působit problémy?“ pátral Furluk.

„Ano,“ odpověděl Bannaff rychle. „Nešli jen za kouzelníkem, ale za myšlenkou, za vírou.“

„Takže když zničíš ideu, zničíš i jejich uvažování,“ řekl Raglirg. „Ale jak to udělat?“

„Pomocí knihy,“ řekl Furluk tiše.

„Cože?“ Bannaff a Raglirg se na něj zmateně podívali.

„Kniha. Svitek. Něco, co najdeme během auditu. Něco, co někdo ukryl před veřejností. Možná v té knize bude uvedeno tajemství původu mudlorozených. Třeba druidské kouzlo na zvýšení kouzelnické populace po nějaké katastrofě a mudlorození byli jeho výsledkem,“ navrhl Furluk.

„Muselo by to být něco spojeného se Salazarem Zmijozelem, protože se zdá, že většina z nich na něj přísahá,“ přidal se Bannaff. „Možná na to Zmijozel přišel až v pozdějším věku a před smrtí nestihl ten objev oznámit. Něco ho přimělo změnit jeho názor na mudlorozené.“

„Třeba to, jak Bradavice s těmi dětmi nakládaly,“ nadhodil Raglirg. „Vždyť je posílali zpátky domů do míst, která převzala katolická církev. Nechat své děti zmizet a znovu se objevit téměř po roce, to muselo pokaždé vyvolat mezi sousedy jisté nepokoje.“

„Lidé jsou hloupá stvoření,“ prohlásil Furluk a nalil si další džbánek.

„Myslím, že to musíme udělat ve dvou krocích,“ řekl Bannaff. „Nejdřív najdeme svitek, ve kterém stojí, že mudlorození jsou výsledkem druidské magie. O šest až devět měsíců později se najde Zmijozelův ztracený deník.“

„Jaký pro to máš důvod?“ ptal se Raglirg.

„Furluk má pravdu. Člověk může být chytrý, ale lidé jsou hloupí,“ odpověděl Bannaff. „Je třeba jim to podávat po troškách, nechat je to strávit a zase trochu přidat. Když jim dáš všechno najednou… bude to zmatek.“

„Další otázka je, dokážeme zfalšovat potřebné dokumenty?“zeptal se Furluk.

„Samozřejmě že ano. Vše, co musíme udělat je označit to ‚potvrzeno Gringottovými‘, a oni to přijmou jako pravdu,“ prohlásil Raglirg pevně.

„Ale obstálo by to v mudlovských testech?“ staral se Furluk. „Snažíme se oklamat nejen britské kouzelníky, ale všechny čarodějky a kouzelníky na světě. Dáváme jim důkaz, jak vznikli mudlorození. Budou svitek testovat a snažit se zjistit, jestli je nebo není pravý.“

Bannaff a Raglirg si vyměnili pohledy. „Mohl by se hodit římský svitek z příslušné doby. V indické kanceláři je skřet, který vypracoval studii o používání inkoustů v průběhu věků,“ uvedl Bannaff.

„To je neobvyklá studie,“ poznamenal Furluk.

„Často musí úředně ověřovat pravost dokumentů, takže si dovedu představit, že měl zájem vytvořit něco, co oklame všechny,“ prohlásil Bannaff. „Myslím, že s deníkem nemusíme zacházet tak daleko, protože většina čarodějů mimo Británii se o něj nebude až tak zajímat.“

Raglirg souhlasně pokýval hlavou. „Souhlasím. Jak rychle to může být hotové?“

„Nejdříve za čtrnáct dní, pokud budeme mít svitek ze správného časového období. Nejpozději za měsíc,“ odpověděl Bannaff.

„Rodina Blacků je dobře známá sbíráním informací. Svitek by se objevil při auditu jejich trezorů,“ řekl Furluk.

„Bude s tím Black souhlasit?“ uvažoval Raglirg.

„Měl by, zvlášť když se mu zmíníme o nádobě na duše a naznačíme, že jeho příbuzní mohli ukrýt takové předměty ve svých trezorech,“ prohlásil Bannaff.

„A přitom mu zapomeneme říct, že všechny nádoby na duše byly zničeny,“ dodal Raglirg. „A co deník?“

„Mudlovský obchod se vzácnými knihami,“ navrhl Bannaff.

Furluk si odfrkl. „To by čistokrevné pěkně popíchlo.“

Vůdce národa skřetů mlčel, ve tváři měl vypočítavý výraz, když přemýšlel nad plánem. „Nevidím v tom záměru žádný problém. Proveďte ho. Je načase, aby kouzelnický svět dospěl.“

„V tom případě mohu navrhnout přípitek? Něco, co řekl pan Potter,“ řekl Bannaff a pozvedl svůj džbánek. „Na rozbití stávajícího stavu.“

„Na rozbití stávajícího stavu.“

KONEC