Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sbohem 5.1 část 

Přesně tři měsíce po onom osudném dni, kdy byl Harry prohlášen za motáka, vpochodovali ke Gringottům ministr kouzel, členové Starostolce a kouzelnický tisk.

„Toto je pro ministerstvo velký den,“ prohlásil Popletal hlasem a způsobem vyvolávače na trhu.

„Jak to, pane ministře?“ zeptal se jeden z rozhlasových reportérů, a namířil mikrofon k ministrovi pro odpověď.

„Dnes je den, kdy ministerstvo přebírá majetek Potterů,“ odpověděl Popletal s úsměvem.

„Myslela jsem, že jejich dědicem je Harry Potter a že je stále naživu,“ řekla reportérka z novin, zatímco její brk zapisoval každé vyřčené slovo. „Pokud Potter nedávno zemřel, proč přebíráte kontrolu nad majetkem právě teď a nečekáte požadovaných třináct let, zda se neobjeví dědic?“

„Odpověď na vaši otázku je velmi jednoduchá,“ prohlásil Popletal. „Můj dobrý přítel Lucius Malfoy mě upozornil, že vzhledem k tomu, že pan Potter je moták a od smrti jeho magických rodičů uplynulo požadovaných třináct let, je ministerstvo povinno převzít majetek a bezpečně ho střežit pro dobro britského kouzelnického světa.“

„Ale pan Potter byl prohlášen za motáka teprve před třemi měsíci,“ vyhrkl jeden z novinářů.

„Zákony neříkají, jak dlouho musí být někdo moták, jen že jím je,“ vložil se do hovoru Malfoy.

„Co tady vy kouzelníci chcete,“ zahartusil skřet, který se vyřítil ke skupince. „Rušíte Gringottovy při obchodování.“

„Ano, ano,“ řekl Popletal přezíravě. „Jsme tu kvůli jednání ministerstva s Bassassem… Banfartem… nebo jak se říká tomu Potterovu účetnímu.“

„Bannaff,“ zavrčel skřet.

„Ano, pro mě za mě,“ přitakal ministr. „Prostě ho zavolej. Jsem zaneprázdněný kouzelník.“

Na skřetově tváři se objevil zlý úšklebek. „Samozřejmě. Hned ho přivolám. Vy a vaše družina můžete počkat tady.“ Otočil se a odešel.

„Opravdu nevím, proč jsme to museli udělat tady, a ne na ministerstvu,“ zakňoural tiše Popletal k Malfoyovi.

„Je to ukázka moci, příteli,“ vysvětlil Lucius. „Vy představujete ministerstvo celé Británie. Dokonce i skřeti musí poslouchat vaše příkazy.“

„Ano. Ano. Přesně tak. Já tu velím,“ řekl Popletal, o něco víc se napřímil a narovnal si hábit.

Novináři, kteří byli blízko, si rozhovor zaznamenávali, zatímco ti, co od nich stáli dál, si všímali bankovních pokladníků. Jeden po druhém, jakmile dokončili obchod se svým klientem, zavírali přepážky. Pak obrátili pozornost k ministrovi a jeho skupině, v níž byli i reportéři.

„Proč mám pocit, že by si přáli svačinu a pití,“ zeptal se Angus, jeden z reportérů z méně známé agentury, svého společníka.

„Pravděpodobně očekávají, že poteče krev, protože Popletal právě urazil jednoho z pěti nejdůležitějších skřetů u Gringottů,“ odpověděl mu Duncan, starší reportér.

„Jsme v bezpečí?“ se zeptal Angus, když se rozhlédl po strážích, které se přesunuly na místo.

„Nevytahuj hůlku a až začne boj, postav se zády ke zdi, rychle to skončí,“ poradil mu Duncan.

„Mohli bychom umřít, ale jestli se odsud dostaneme, bude z toho zatraceně dobrý příběh,“ prohlásil Angus s uspokojením, které projevuje většina válečných reportérů. „Myslíš, že nás skřeti nechají udělat s nimi rozhovor, až zabijí Popletala?“

Duncan se podíval na mladšího reportéra a pak se rozhlédl po skřetech kolem nich. „Možná. Mohla by to být zajímavá část článku. Budeme muset napsat dvě verze. Jednu pro britské noviny a druhou pro zbytek světa.“

„Jak to?“

„Britům to musíš dávkovat po troškách a dávat si pozor na to, co říkáš, protože se zdá, že jsou na některé věci citliví,“ vysvětlil Duncan.

Bannaff brzy vešel do hlavní haly Gringottových, avšak na rozdíl od druhého skřeta nebyl v obleku nebo ve zbroji, ale v prosté bílé košili, kalhotách a botách.

„Myslel jsem, že se skřeti obvykle oblékají lépe,“ poznamenal jeden z reportérů, což se naneštěstí rozlehlo po hale.

Bannaff se na reportéra podíval. „Kdybych jednal s někým důležitým, jako je můj klient, byl bych to udělal. Ale bohužel mám co do činění s touhle sebrankou,“ vysvětlil a mávl rukou směrem k Popletalovi a Malfoyovi.

„No tohle tedy!“ naštval se Popletal. „Já jsem ministr celé Británie. Jsem důležitý muž! Musíte mě poslouchat!“

„Byl jste vybrán za ministra, protože se necháte snadno vést a podplácet. Navíc máte inteligenci mrtvé ploštice. A koneckonců jste tu funkci dostal, protože by ji nikdo se skutečnou inteligencí a morálkou nechtěl,“ prohlásil Bannaff.

„Nebudu tu klidně stát a poslouchat takovéhle urážky,“ rozkřikl se Popletal.

„Tak si sedněte,“ navrhl mu Bannaff.

Popletal zíral na skřeta a otvíral ústa naprázdno jako ryba.

„Pan ministr je tu, aby se vypořádal s Potterovou pozůstalostí,“ vmísil se náhle Malfoy.

„Proč?“

„Protože Harry Potter byl prohlášen za motáka,“ vysvětlil Malfoy.

Bannaff si povzdechl. „A kdy se to mělo stát?“

Malfoy se lehce ušklíbl. „Před třemi měsíci. Já jen… pan ministr si uvědomil, že rodina Potterů nyní zanikla, protože její poslední člen přišel o svou magii, když se odmítl zúčastnit Turnaje tří kouzelnických škol.“

Bannaff pokýval hlavou. „A kdo prohlásil, že pan Potter je moták?“

„Já,“ řekl Brumbál a protlačil se mezi novináři, kteří ministra obklopovali.

„Chápu,“ pokýval Bannaff hlavou. „Pane Brumbále…“

„Pane řediteli… Ach, mělo by to být Nejvyšší divotvorce, protože v této záležitosti zastupuji Starostolec,“ řekl Brumbál s uchichtnutím.

Bannaff udělal rukou gesto, kterým toto téma odmávl. „A kdy jste přidal léčitele na svůj dlouhý seznam titulů?“

„Prosím?“

„Dotyčného musí vyšetřit koncesovaný léčitel, než může být prohlášen za motáka,“ vysvětlil Bannaff. „Uznávám, že řada rodin se potenciálního motáka zbaví dřív, než by mohl být vyšetřen, aby se zabránilo tomu, že se zpráva o problému dostane ven. Není to tak, pane Malfoyi?“

„O tom nic nevím,“ procedil Malfoy skrz zaťaté zuby.

„Moje chyba,“ odpověděl Bannaff suše, než se obrátil zpátky k Brumbálovi. „Tak kdy jste ho zkoumal?“

„Ano, ehm…“

„Protože když jsem ho 25. listopadu viděl, pan Potter svou magii měl. Velmi mě rozrušilo, když jsem se dozvěděl, že jedna z vašich zaměstnankyň, tuším Prýtová, mu na váš pokyn zlomila hůlku, aniž by ho někdo vyšetřil, zda je schopen kouzlit,“ prohlásil Bannaff.

„Co to znamená?“ zeptal se nechápavě Popletal.

„To znamená, že zatímco britské ministerstvo prohlásilo pana Pottera za motáka, Gringottovi a zbytek kouzelnického světa toto prohlášení neuznávají,“ vysvětlil Bannaff.

„Aah…“

„Znamená to, že nedostanete Potterovy peníze ani jeho pozemky,“ vysvětlil Bannaff tím nejjednodušším způsobem.

„Ale Lucius řekl…“

„Mýlil se.“

„Promiňte,“ ozval se jeden z reportérů. „Ale jestli Harry Potter není moták a pořád má svou magii, tak kde je?“

„V Británii ne,“ prohlásil Bannaff po chvíli ticha.

„Ale… ale on nemůže odejít,“ prohlásil Popletal.

„Souhlasím,“ ozval se Brumbál. „Jako magický opatrovník pana Pottera jsem mu nedal povolení odejít.“

„Brumbále, nikdy jste nebyl magickým opatrovníkem pana Pottera, a kdybyste jím byl, jsem si jistý, že by vás sama paní magie potrestala za to, že jste to dělal tak příšerně,“ prohlásil Bannaff. „Co se týče odchodu z Británie, pan Potter je díky ministerstvu a souhlasu tří administrátorů dospělý.“

„Administrátorů?“ opakoval jeden z reportérů.

Bannaff si povzdechl. „Ředitelů Brumbála, Karkaroffa a ředitelky Maxime.“

„Aha,“ řekl reportér, než se tiše obrátil k ostatním reportérům: „Proč to neřekl jednoduše?“

„Myslím, že to není legální,“ řekl Popletal váhavě.

„Je,“ ujistil ho s úsměvem Bannaff.

„Pan Potter si ještě musí dodělat N.K.Ú,“ upozornil Malfoy.

Bannaff přikývl. „Diskutovali jsme spolu o jiných magických školách mimo Británii. Věřím, že je se svým rozhodnutím velmi spokojený.“

„A pro kterou z nich se rozhodl?“ pátral Brumbál.

„To je soukromá záležitost mezi ním a mnou,“ prohlásil Bannaff.

„Já jsem ministr magie, žádám, abyste mi řekl, kde je pan Potter,“ zavrčel Popletal.

„Ne.“

„Já jsem ministr…“

„Podle smluv s britským ministerstvem vám nemusím o svém klientovi říkat vůbec nic,“ usadil ho Bannaff.

„To se ještě uvidí,“ zavrčel Popletal, otočil se a vyrazil ke vchodu.

„Jaký máte plán, pane ministře?“ vykřikl za ním jeden z reportérů.

„Svolat Starostolec, abychom se mohli touto záležitostí zabývat,“ zavrčel v odpověď Popletal.

„Z celého srdce souhlasím s panem ministrem,“ ozval se Brumbál.

Bannaff sledoval, jak poslední opozdilci pronásledují ministra a jeho skupinu, když k němu přistoupil další skřet, rovněž oblečený v podobném oděvu.

„Chápu to správně, že spolkli návnadu?“ zeptal se druhý skřet.

„Jak říkají mudlové, s háčkem, s vlascem i s olůvkem,“ odpověděl Bannaff se zlým úšklebkem.

Druhý skřet pokýval hlavou. „Zítra bude slavný den.“

xxx

Bylo dopoledne, den po pokusu ministra Popletala převzít kontrolu nad Potterovým panstvím, když členové Starostolce začali zaujímat svá místa.

„Kdo jste a proč sedíte na mém sedadle?“ zeptal se Ralph Spindlewheel a zíral dolů na mladšího muže na jeho místě.

„Mark Bitterwood,“ řekl ten muž. „Jsem správce majetku Potterů.“

„Ne, to jsem já,“ řekl Spindlewheel a v jeho hlase byl patrný zmatek.

„Byl jste osobou, kterou Brumbál jmenoval správcem, ale vaše služby už nejsou potřeba,“ řekl Bitterwood a vytáhl z hábitu svitek. „Pan Potter požádal Gringottovy, aby našli někoho, kdo bude tu funkci vykonávat, a tato práce byla přidělena mně.“

„Je to legální?“ zeptal se Spindlewheel, když si svitek přečetl.

„Naprosto,“ ujistil ho Bitterwood. „Jako člen Starostolce byste měl být se zákony obeznámen.“

„Mohu?“ madam Bonesová se objevila vedle Spindlewheela a natáhla ruku pro svitek.

„Jistě,“ řekl nervózně. „Brumbál říkal, že se nemusím starat o znalost zákonů, stačí hlasovat, jak mi naznačil.“

„Protože pan Potter nebyl k dispozici, aby vám poradil, jak by si přál, abyste hlasoval, měl jste se řídit podle předchozích rozhodnutí posledního Pottera, který zastával toto místo. Myslím, že to byl Fleamont Potter,“ prohlásil Bitterwood. „Neměl jste slepě následovat Brumbála.“

„Má pravdu,“ prohlásila madam Bonesová a vrátila mu svitek. „Děkuji vám za vaše služby pro Starostolec a kouzelnický svět.“

Spindlewheel k sobě svitek přitiskl jako tonoucí, který se drží záchranného kruhu. „Ano. Ehm… Brumb…“

„Brumbál je velmi mocný a mimořádný muž. Je těžké jít proti přání takového člověka,“ poznamenal Bitterwood.

Spindlewheel pokýval hlavou a pohlédl na ženu, která byla přítomná této výměně názorů.

„Jestli chcete, můžete toto zasedání sledovat z galerie pro návštěvníky,“ nabídla mu.

„Ano, ano, myslím, že to udělám,“ řekl Spindlewheel a odspěchal.

„Děkuji vám za pomoc, madam Bonesová,“ řekl Bitterwood.

Ta kývla hlavou na znamení porozumění. „Myslím, že toto sezení bude velmi zajímavé.“