Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sbohem 4. část 

Harry Potter a profesor Kratiknot se objevili v části Příčné ulice určené k přemísťování příchozích.

Harry se otřásl, jako by chtěl zkontrolovat, zda jsou všechny části jeho těla na svém místě. „Nejsem si jistý, co je horší. Asistované přemísťování, nebo přenášedla,“ prohlásil nahlas, když se vydali ke Gringottovým.

„Osobně si myslím, že nejhorší je Záchranný autobus,“ odpověděl Kratiknot.

Harry pokrčil rameny. „V případě Záchranného autobusu je podle mě problém v řidiči a v tom, že nic není přišroubované.“

„Ale kdybyste věci přišrouboval, pak byste nedodržoval tradici,“ opáčil Kratiknot a obrátil oči k nebi.

„Tradici?“

Profesor pokýval hlavou. „Než byl do kouzelnického světa zaveden Záchranný autobus, existoval Záchranný vůz, který táhli okřídlení koně.“

„Něco jako kočár, kterým jezdíme, když vystoupíme z vlaku,“ poznamenal Harry.

„Ne tak docela,“ odpověděl Kratiknot. „Podle toho, co mi bylo řečeno, byl Záchranný vůz trochu otevřenější, lidé v něm museli stát, pokud byl přeplněný. Navíc jste se při jízdě dost ušpinil, zvlášť pokud jste seděl v přední části vozu nebo blízko kol.“

„A nepřešlo se na kočáry, když byly vynalezeny?“ ptal se Harry.

„Byla to tradice a tehdejší ministerstvo prohlásilo, že je to příliš drahé,“ vysvětlil Kratiknot. „Na Záchranný autobus přešli teprve tehdy, když náklady na výživu a péči o okřídlené koně převýšily náklady na pořízení současného vozidla.“

„Předpokládám, že šlo o slevu za pět prstů a šestou dlaň,“ nadhodil Harry.

„Pokud narážíte na to, že vozidlo bylo nahlášeno jako ztracené při přepravě, nebudu s vámi nesouhlasit,“ přitakal Kratiknot.

„A co Bradavický expres?“

Profesor souhlasně přikývl.

Harry potřásl hlavou, když se zastavili u paty schodiště do banky. „Má každý tendenci dělat to, co je snadné, místo toho, co je správné nebo nepohodlné?“

Kratiknotovi přelétl po tváři zamyšlený výraz, pak odpověděl rozhodným: „Ano.“

Harry se na něj překvapeně a šokovaně podíval.

„Když šlo o celý tenhle turnaj, zvolil jsem snadnou cestu,“ prohlásil muž. „Jsem mistr kouzel, proto jsem to měl prozkoumat, abych zjistil, kdo tu zatracenou věc proklel,“ zafuněl. „Taky jsem měl na ten mizerný krám seslat vlastní kouzla, abych se ujistil, že se nic takového nestane. Ale spoléhal jsem na Brumbála… věřil jsem mu, že udělá to, co je správné, protože to bylo jednodušší.“

„Všiml jsem si, že lidé mají tendenci dělat to, co chce Brumbál,“ podotkl Harry.

Kratiknot pokýval hlavou. „Nejhorší je, že jsem poloviční skřet a naši lidé Brumbálovi důvěřují tak dalece, jako to jen dokážeme.“

„Tak proč mu věříte?“ zeptal se Harry, a vydal se po schodech nahoru k bance.

Kratiknot mlčel, dokud nedošli nahoru. „Částečně proto, že je ředitel školy. Částečně proto, že je starší bojovník. To, že je starší válečník, který ještě stále může bojovat, znamená pro skřetí společenství hodně.“

„I když mu nedůvěřujete?“ zeptal se Harry.

Kratiknot si vyměnil pohled se dvěma skřetími strážci u vchodu. „Brumbál je… problém. Skřeti mu nedůvěřují, ale ctí ho, protože je starší válečník. Je to mocný kouzelník, ale má nad britským magickým společenstvím větší moc, než by skutečně měl kdokoli mít. Tu může využít, aby ublížil nebo pomohl, podle jeho libosti.“

„Takže si vyberete tu snadnou cestu, protože kdyby se Brumbál obrátil proti vám, mohl by se obrátit proti všem skřetům,“ řekl Harry zamyšleně. „To musí být důvod, proč si ve škole drží Binnse.“

Kratiknot naklonil hlavu na stranu. „Jak to myslíte?“

„Zdá se, že jediné, o čem Binns učí, jsou vzpoury skřetů,“ odpověděl Harry. „Stará se o to, aby jim studenti, alespoň podvědomě, nevěřili, protože jednoho dne se zase vzbouří.“

„Možná někdo doporučí, že by se Smashmouth měl projít po Bradavicích,“ navrhl strážný na levé straně dveří.

„Máš pravdu. Někdo by to nastínit měl,“ souhlasil strážný na pravé straně. „Cvičení by mu prospělo.“

Harry nechápavě klouzal pohledem z jednoho na druhého, když se Kratiknot uchechtl.

„Smashmouth je… skřetí šaman, který má vrozený talent na jednání s duchy,“ objasnil mu profesor.

Harry sdílel se skřety lehce zlý úsměv. „Vypadá to tedy, že Brumbál přijde o jednoho ze svých učitelů.“

Kratiknot na souhlas pokýval hlavou. „Pojďme za pokladníkem, abyste mohl navštívit váš trezor,“ navrhl.

„Vlastně mám domluvenou schůzku s Bannaffem,“ odpověděl Harry.

„S Bannaffem?“ překvapeně se zarazil profesor.

Harry přikývl. „Myslím, že je to správce mého rodinného účtu.“

„A třetí ve vedení národa skřetů,“ poznamenal Kratiknot.

„Dobře,“ řekl Harry. „Jsem si jistý, že dá ministerstvu a Brumbálovi co proto, jestli se pokusí ukrást moje peníze.“ A s tím Harry vstoupil do banky.

xxx

„Pane Pottere,“ pozdravil ho Bannaff, když Harry vešel do jeho kanceláře.

„Bannaffe,“ kývl Harry hlavou. „Omlouvám se, ale neznám správný způsob, jak oslovit třetího nejdůležitějšího skřeta v Británii.“

„Stejně jako všechny ostatní,“ odpověděl Bannaff se zubatým úsměvem. „Většina kouzelníků zmiňuje cosi o zlatě a krvi mých nepřátel, bla bla bla.“

„Rozumím tomu tak, že je to špatně,“ konstatoval Harry.

Bannaff si odfrkl. „Spíš je to nenápadité. Jak se zdá, lidé věří, že jediné, o co se můžeme zajímat, je zlato a boj,“ prohlásil a mávl na Harryho, aby si sedl na křeslo před jeho stolem.

„Profesor Kratiknot říkal, že válečníci, tedy starší válečníci, jsou ve skřetím společenství respektovaní,“ řekl Harry.

„To jsou, ale proto, že jsou staří. Nezestárne ten, kdo je hloupý, neopatrný nebo má prostě smůlu,“ vysvětlil Bannaff. „Pokud touží po boji, není to muž, který by měl na světě dlouho vydržet.“

„A zlato?“

„To se týká těch, kteří počítají mince. A pokud se jejich chamtivost stane jejich životem, nakonec přijdou o všechno. Své blízké, přátele, rodiny. Bojí se vlastního stínu, protože si myslí, že jim jejich zlato ukradne,“ vysvětlil Bannaff.

Harry chápavě pokýval hlavou. „Takže co byste navrhoval, jakými slovy by se hodilo pozdravit?“

„Zjistil jsem, že Irové mají rčení, která jsou vhodná pro danou situaci,“ prohlásil Bannaff. „Myslím, že moje oblíbené je ‚Ať tě neštěstí provází po zbytek života a nikdy tě nedožene‘.“

„Ať tvoji nepřátelé nikdy nejedí chleba ani nepijí ohnivou whisky, ale ať je trápí svědění bez úlevy z poškrábání,“ opáčil Harry a pokrčil rameny. „Trochu upravené rčení, které občas říkával jeden spolužák.“

„S tím upřímně souzním,“ prohlásil Bannaff. „Ať jsi u nebeské brány o hodinu dřív, než se ďábel dozví, že jsi mrtvý.“

„No, pokud jsou nebeské brány kdekoli mimo Británii a Evropu a ďábel je Brumbál, tak bych s tím souhlasil,“ odpověděl Harry.

„Jsem si docela jistý, že je synovec nebo prasynovec ďábla,“ poznamenal Bannaff.

„Jak jste na to přišel?“ zeptal se Harry. „Předpokládal bych, že je přinejmenším ďáblův vnuk.“

„Brumbál není rafinovaný,“ vysvětlil Bannaff. „Je zvyklý dostávat, co chce, kvůli tomu, kým je, a co v kouzelnickém světě symbolizuje. Nahrazuje mazanost tím, že využívá svého postavení ředitele školy k manipulaci s dětmi, aby se staly jeho stoupenci.“

Harry chvíli mlčel, než souhlasně přikývl.

„K naší záležitosti, předpokládám, že stále máte magii?“ zeptal se Bannaff.

Harry zvedl pravou ruku a švihl ukazováčkem, který se náhle rozzářil. „A to je jediné bezhůlkové kouzlo, které zvládnu,“ řekl a mávl rukou, čímž světlo zhasl. „Zlomili mi hůlku.“

Bannaff ztuhl v křesle, než zopakoval: „Zlomili vám hůlku.“

Harry přikývl. „Nezkontrolovali, jestli mám svou magii. Prostě ji zlomili, protože Brumbál řekl, že jsem moták.“

Bannaff znechuceně zavrtěl hlavou. „Kouzelnický svět je s každou generací hloupější.“

„Rád bych si myslel, že Brumbálova slova jsou jediným důvodem, proč mi Prýtová zlomila hůlku, ale myslím, že to udělala proto, že jsem jejímu studentovi vypálil rybník. Koneckonců bradavický šampion byl Cedrik,“ prohlásil Harry.

„Myslím, že máte pravdu,“ souhlasil Bannaff. „Za ta dlouhá léta jsem si všiml, že mrzimoři mají tendenci být dost rázní, když mají pocit, že se někomu ublížilo, a to i v případě, že dotyčný byl ten, kdo se mýlil.“

Harry potřásl hlavou. „Alespoň jsem se jich teď zbavil.“

„Je to tak,“ souhlasil Bannaff a zamíchal nějakými papíry. „Měli bychom začít s tím, že… už jsme potvrdili, že máte stále svou magii, takže vám zůstanou všechna práva a výsady, které se podle mezinárodní dohody přiznávají osobám s magií.“

„Proč mám pocit, že kdybych ztratil magii, měl bych méně práv než moták?“ zeptal se Harry opatrně.

„Protože máte pravdu. Kdybyste se stal motákem poté, co jste měl magii, znamenalo by to, že vás magie sama o sobě zavrhla. Byl byste považován za někoho na stejné úrovni s tím, kdo má ‚rád‘ děti,“ vysvětlil Bannaff.

„To je níž, než jsem myslel,“ připustil Harry. „Čekal bych, že budu na stejné úrovni jako malomocní.“

„Ti se hodnotí mnohem výš,“ poznamenal Bannaff. „Kdybyste přišel o magii, poradil bych vám, abyste převedl své prostředky do jedné z našich mudlovských poboček a začal žít v mudlovském světě.“

Harry si Bannaffa zvědavě prohlížel. „Mám předpokládat, že to někdo udělal?“

„I když je proti politice Gringottových mluvit o bankovních aktivitách našeho žijícího klienta, mohu říct, že Barty Skrk mladší, který zemřel v Azkabanu v roce 1981, se včera objevil v naší bance a převedl svůj rodinný fond do naší mudlovské pobočky.“

Harry si povzdechl. „Alespoň znám jméno, které do téhle šlamastyky zapadá. Předpokládal bych správně, kdybych řekl, že Skrk starší už dávno není mezi živými?“

„Nemýlil byste se,“ souhlasil Bannaff.

Harry znovu potřásl hlavou. „Takže jaká práva a výsady mi dává magie?“

„Máte právo opustit Británii a přestěhovat se do kterékoli magické země, do které chcete. Máte právo vlastnit půdu a převádět peníze mezi pobočkami Gringottovy banky. Máte právo nechat si přečíst závěť svých rodičů a nárokovat si křeslo své rodiny ve Starostolci,“ vysvětlil Bannaff.

Když Bannaff uváděl Harryho práva a výsady, ten se v křesle napřímil, dokud Bannaff nebyl v polovině, pak se sklíčeně sesul. „Až budu plnoletý.“

„Asi jste si neuvědomil, že zařazení do turnaje a souhlas tří ředitelů škol plus souhlas vládních úřadů pořádající země vám umožňuje být považován za dospělého,“ poznamenal Bannaff.

Harry si odfrkl. „Možná jsem se trochu víc staral o svůj život než o to, jestli mě považují za dospělého.“

„Většina mladých válečníků má tento problém,“ prohodil Bannaff. „Musíte se dívat trochu dál než jen na to, jak přežít příští bitvu.“

Harry přikývl. „S touhle radou nemůžu nesouhlasit, zvlášť když jde o zničení současného stavu.“

Bannaff se na Harryho zmateně podíval.

„Takže kam mi doporučujete, abych se přestěhoval?“ zeptal se Harry, Bannaffův pohled ignoroval. „A co mám dělat se svým vzděláním? Po pravdě řečeno už vidím Brumbála… kohokoli, jak proti mně využívá fakt, že jsem nesložil ani N.K.Ú.“

„Nejjednodušší odpovědí na tento problém jsou soukromí učitelé,“ odpověděl Bannaff. „Pokud na to máte prostředky, vždycky jsou ochotní učit a cestovat.“

Harry si odfrkl. „Peníze dělají život opravdu jednodušší.“

„I složitější,“ namítl Bannaff. „Někdy je život chudého člověka ten nejlepší. Víte, že vás vaše žena miluje. Víte, že vaši přátelé jsou opravdu vaši přátelé.“

„Ale ze stejného důvodu můžete říct totéž o někom, kdo není slavný. Kromě toho se chudý člověk musí starat o příští jídlo a tím jsem si v životě prošel až příliš často,“ namítal Harry.

„Zásah,“ pokýval Bannaff hlavou. „Co se týká toho, kam se přestěhovat… předpokládám, že chcete zemi, kde se mluví anglicky, která vám umožní splynout s okolím a která nemá úzké vazby na Brumbála,“ vyhrkl Bannaff nějaké podmínky. „Tři nejlepší, které bych navrhoval, jsou Nový Zéland, Belize nebo Spojené státy.“

Harry přikývl. „Jaké jsou výhody a nevýhody každé z nich?“

„Kromě důvodů, které jsem zmínil už dříve, je Nový Zéland geograficky poměrně izolovaný. Má mírné oceánské podnebí a neobvyklý živočišný svět, a to jak magický, tak nemagický,“ vysvětlil Bannaff.

„A nevýhody?“

„Nový Zéland má úzké vztahy s britskou mudlovskou vládou,“ přiznal skřet.

„Což by Brumbál mohl využít k tomu, aby mě vystopoval, až mu opravdu uteču,“ přeložil Harry.

„Co se týká Belize, ze začátku sice budete vyčnívat, ale jsem si jistý, že se velmi rychle opálíte. Tato země má tropické podnebí s výraznými obdobími dešťů a sucha. Krásné pláže. Husté tropické lesy a širokou škálu živočichů,“ vysvětlil Bannaff. „Problémem Belize jsou hurikány a násilná kriminalita.“

„Mudlovská i magická?“

„Ano.“

„A Spojené státy?“ zeptal se Harry.

Bannaff chvíli bubnoval prsty, než řekl: „Je tam pěkný zmatek.“

Harry se na něj překvapeně podíval.

„Pokud jde o klima, je tam všechno, co byste si mohl přát. Od pouští přes horská pásma až po pobřeží. Problém je v magické vládě,“ vysvětlil Bannaff.

„Jak to?“ Harry se zeptal.

„MACUSA, magická verze vlády Spojených států, tvrdí, že ovládá padesát států, ale ve skutečnosti tomu tak není,“ vysvětlil Bannaff. „Jednotlivým regionům panují lokální vlády. Obvykle se skládají buď z místních indiánských kmenů, nelidských magických stvoření, nebo z covenu. Jednoduše tolerují MACUSA, dokud neudělá něco, co naruší rovnováhu, a pak jí dají ránu.“

„Těžko si dokážu představit, že by někdo praštil něco takového jako ministerstvo,“ poznamenal Harry.

„A to je jeden z problémů toho státu,“ prohlásil Bannaff. „Země balancuje na pokraji další občanské války. Jednoho dne bude MACUSA požadovat, aby se všichni magičtí občané podřídili její vůli, a mohu vás ujistit, že to neudělají. Největším problémem je, že to, co se děje v magické komunitě, se často přenáší i do normálního světa.“

„Takže skončí s válkou v mudlovském i magickém světě,“ shrnul to Harry.

Bannaff přikývl.

Harry si povzdechl. „Myslím, že Spojené státy můžeme z mého seznamu vyloučit. Jaké další země mi můžete doporučit?“

„Americké Panenské ostrovy,“ navrhl Bannaff.

„Počkejte,“ přerušil ho Harry. „Myslel jsem, že jsme právě dospěli k závěru, že Spojené státy nepřipadají v úvahu.“

„Americké Panenské ostrovy jsou území mudlovských Spojených států, ale nejsou součástí MACUSA,“ vysvětlil Bannaff. „A přestože má většina místních obyvatel tmavší pleť než vy, neměl byste mít problém splynout s okolím, protože cestovní ruch hraje v zemi významnou ekonomickou roli.“

Harry svraštil obočí a poklepal prstem na opěradlo židle. „Nejsem rád, že je to turistická lokalita. Je příliš velká pravděpodobnost, že by ji mohl navštívit někdo z mé minulosti.“

„Ti z britského kouzelnického světa se té oblasti spíše vyhýbají. Je příliš cizí,“ poznamenal Bannaff.

„Já se víc bojím lidí z časů, než jsem se dozvěděl, že jsem kouzelník,“ vysvětlil Harry. „Manželé, co bydleli naproti mé tetě a strýci, tam byli na výletní plavbě. Jaká je šance, že tam zavítají znovu?“

„Tak si obarvěte vlasy. Použijte líčidlo, abyste skryl jizvu. Barevné kontaktní čočky,“ oddrmolil Bannaff.

Harry zavrtěl hlavou. „Další země?“

„Japonsko.“

„Neumím japonsky,“ vyhrkl Harry.

„Naučte se to,“ řekl Bannaff a povzdechl si. „Většina anglicky mluvících zemí má vazby buď na mudlovskou nebo na kouzelnickou vládu, pokud ne na obě. Nebo mají problémy, které by je mohly učinit nestabilními, nebo je jejich ekonomika založena na cestovním ruchu.“

„A mluvit jiným jazykem znamená, že máme jiné možnosti,“ dodal Harry.

Bannaff přikývl hlavou.

„Existuje nějaký magický způsob?“

„Naučit se jazyk,“ řekl Bannaff a potřásl hlavou. „To je sen, kterého by chtěl dosáhnout nejeden mistr lektvarů a kouzel. Kouzelný způsob, jak to někoho naučit, aniž by si musel znalosti vysloužit. Osobně si myslím, že je to nereálná představa, ale oni se o to stále pokoušejí. Nyní existují překladatelská kouzla, ale ta fungují jen tehdy, když mluvíte s méně než pěti lidmi a jsou dostatečně trpěliví, aby nechali druhého člověka říct svůj názor. Kouzlo nefunguje, když mluví najednou. A nefunguje ani v tak přeplněném prostoru, jako je Příčná ulice.“

„Proto všichni, kdo přišli na turnaj, mluvili anglicky,“ podotkl Harry.

„Osobně bych si vybral buď západní část Spojených států, ale vyhnul bych se velkým městům, nebo Americké Panenské ostrovy,“ prohlásil Bannaff. „Obojí je poměrně bezpečná volba, ovšem kdybych už tam byl, pro váš další krok bych doporučil naučit se několik jazyků.“

Harry několikrát zamrkal. „Další krok?“

Bannaff si povzdechl. „Nepředpokládal jste doufám, že ať už si vyberete jakoukoli zemi, bude to ta, ve které prožijete zbytek života?“

Harry se nahrbil ve svém křesle. „Takhle dopředu jsem opravdu nepřemýšlel,“ přiznal. „Spíš jsem se bál, jestli se zvládnu dostat ke Gringottovým, nebo jestli mě někdo nenechá všechno zapomenout, když usoudili, že jsem moták.“

Bannaff si opatrně povzdechl, schoval oči do dlaně a zavrtěl hlavou.

„Tak na jakou barvu myslíte, bych si měl obarvit vlasy?“