Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sbohem, na neshledanou, baj baj, táhněte k čertu! 2. část

Poznámky špatné autorky: Nedokážu napsat dobrý francouzský přízvuk, ani kdybych si tím zachránila život. Dokonce jsem nedokázala napsat ani špatný. Našla jsem ale webovou stránku French Accent Translator, kterou jsem použila k napsání části Fleur a Maxime v této kapitole. Takže pokud si myslíte, že francouzský přízvuk je příšerný, obviňujte tu stránku, a ne mě. :P

Poznámka překladatelky: Dělala jsem, co jsem mohla...

Tři ze čtyř šampionů čekali s nervózní trpělivostí, zatímco Ludo Pytloun znovu kontroloval hodinky.

„Už je skoro čas,“ zamumlal si pro sebe. „Kde je pan Potter?“

„Mošná on plánuje jak vy rššíkáte felké entrée,“ poznamenala Fleur z rohu, kde seděla.

„To není Harryho styl,“ ozval se Cedrik. „Má tendenci vyhýbat se pozornosti.“

Fleur Cedrikovu poznámku s povzdechem odmítla. „On, prroč si nechal sapsat své jméno, když nemá rrád pozorrnost?“

„To nevím,“ řekl Cedrik uštěpačně. „Že by jeho jméno za něj vhodil někdo jiný? Víš, třeba někdo, kdo ho chtěl vidět zraněného nebo zabitého?“

„No, už je čas,“ řekl Pytloun udýchaně při pohledu na šampiony, „… a musíte mě omluvit, potřebuji si promluvit s rozhodčími.“ Rychle vyšel ze stanu.

„Chtějí odložit úkol,“ hádal Viktor a sledoval, jak se zavírání stanu třepetá.

„Možná,“ odpověděl Cedrik a pokrčil rameny.

„Těšško,“ ozvala se Fleur. „Oni se neodváží ublíšit nám prrostě kvůli chlapci, kterrý byl pršíliš vyděšený na to, aby se objevil. Mademoiselle Maximé to nedovolí. Ten chlapec půjde poslední, to je všechno.“

Viktor a Cedrik si vyměnili pohled přes Fleuřinu hlavu, když se prudce rozletěla přední strana stanu.

„Kde je?“ chtěl vědět Brumbál, když se rozhlédl po stanu a pak se podíval na tři šampiony.

Cedrik zavrtěl hlavou. „Dnes jsem ho neviděl,“ prohlásil. „Možná to ví někdo z jeho přátel.“

Brumbál se otočil a podíval se za sebe. „Najděte Grangerovou a Rona Weasleyho,“ nařídil McGonagallové.

„A co my?“ Fleur se dožadovala odpovědi. „Máme dát sebe do nebezpečí, prrotože se chlapec lekl?“

Brumbál obrátil pozornost k francouzské šampionce a věnoval jí pohled, který jí říkal, aby byla zticha.

„Byli lidi, kteří se mi snažili zabránit, abych se zúčastnil,“ nabídl se Viktor. „Mohl by někdo udělat totéž?“

Brumbálovi se rozšířily nosní dírky. „Kde je Malfoy?“

„Na tribuně,“ odpověděl Snape.

„Přiveďte ho,“ zavrčel Brumbál.

„Nemůžeme strršet la začátek úkolu moc dlouho,“ prohlásila Maxime. „Dovolte Pytlounovi fysfětlit úkol. Monsieur Pottérr bude muset být poslední. To vám dá čas, abyste našli chlapce.“

„Souhlasím,“ přidal se ředitel Karkarov. „Naši šampioni by neměli být ohroženi jen proto, že se jeden z vašich šampionů bál objevit.“

Brumbál mávl rukou, čímž jejich obavy zamítl, a obrátil pozornost ke dvěma studentům, kteří následovali McGonagallovou zpět do stanu.

„Kde je Potter?“ zeptal se.

„On tu není?“ Hermiona zalapala po dechu, když její oči zamířily ke shrnuté stěně stanu. „Měl by tu být. Pokud se nezúčastní, přijde o svou magii.“

Ron také nahlédl do otevřeného stanu. „Včera večer byl v posteli.“

„A dnes ráno jste ho viděl?“ pátral Brumbál.

Ron zavrtěl hlavou. „Spal jsem dlouho. Přišel jsem pozdě na snídani, ale jeho závěsy byly roztažené.“

Ředitel zaměřil plnou pozornost na Hermionu. „Jaký byl jeho plán pro první úkol?“

„To nevím,“ vykřikla Hermiona. „Nechtěl mi to říct, když jsem se ho zeptala. Říkal, že má nějaký plán. Musíte ho najít. Mohl by být zraněný někde na hradě nebo v lese. Nebo ho někdo unesl, aby nemohl soutěžit.“

„Zjizvenec je nezvěstný!“ šťastně zajásal Draco, když došel ke skupině s profesorem Snapem. „Jen počkejte, až se to dozví můj otec.“

„Pane Malfoyi, co jste vy nebo vaši spojenci udělali s panem Potterem?“ zavrčel ředitel.

„Já?“ Draco překvapeně vytřeštil oči. „Já nemám se Zjizvencovým zmizením nic společného.“

„To je lež,“ vyštěkl Ron a vyrazil vpřed, aby se Dracovi postavil. „Nejspíš jsi ho unesl a někde schoval, aby nemohl soutěžit. Chtěl jsi, aby přišel o magii.“

Draco se na Rona podíval jako na odporného brouka. „To je dobré. Nebyl jsi to ty, kdo dělal všechno pro to, aby selhal?“

Ron napjatě ucouvl. „To jsem tedy nedělal,“ vykřikl.

„Povzbuzovat všechny kolem, aby ho nazývali podvodníkem a lhářem. Nechávat je ho proklínat a šikanovat. Pobízet je, aby mu podráželi nohy, když procházel kolem nebo scházel ze schodů. Sabotovat jeho práci,“ komentoval to Draco. „Nebýt toho, že jsi to dělal ty, předpokládal bych, že na to jdeš oklikou a snažíš se Pottera dohnat k sebevraždě.“

„Tak dost,“ zařval Brumbál dřív, než se Ron stačil na Malfoye vrhnout. „Kde je Potter?“

Draco pokrčil rameny. „Nevím,“ prohodil. „Přišel jsem sem, abych viděl, jak ho upeče drak, nebo abych alespoň mohl přihlížet, jak vyděšeně utíká z arény.“

Brumbál na Malfoye chvíli zíral, než se s povzdechem odvrátil. „Chci okamžitě prohledat hrad i pozemky.“

„A co ten první úkol,“ vložil se do toho Pytloun. „Nemůžeme to odkládat donekonečna.“

„Dobře. Potter půjde poslední, až ho najdeme, ale musíte turnaj co nejvíc protahovat,“ nařídil Brumbál.

Pytloun pokýval hlavou. „Udělám, co bude v mých silách, jenže je tu určitá hranice, jak dlouho mohu věci zdržovat.“

„Pak povzbuďte krotitele draků, aby při výměně zvířat pro jednotlivé šampiony postupovali pomalu,“ prohlásil Brumbál.

Pytloun přikývl, pak vklouzl do stanu a zavřel vchod.

Hermiona, Ron a Draco sledovali, jak se učitelé rozbíhají, aby se porozhlédli po Potterovi, zatímco ředitel odcházel s madam Maxime a ředitelem Karkarovem, kteří ho mlčky následovali.

„Kde myslíš, že je?“ zeptal se Ron tiše.

Hermiona zavrtěla hlavou. „To nevím.“

„Potter nejspíš našel způsob, jak uniknout z turnaje, a nechtěl, aby ho někdo zastavil,“ nadhodil Draco.

„Za cenu ztráty jeho magie? To bych raději zemřel,“ prohlásil Ron, než se odloudal.

Draco se podíval na Hermionu, zvedl jedno obočí a čekal, až se k tomu vyjádří.

Hermiona si skousla spodní ret. „Nedokážu si představit, že by to Harry udělal. Ví, že Brumbál říkal, že se s tím nedá nic dělat, že musí soutěžit.“

Draco si odfrkl. „Grangerová, napadlo tě někdy, že to ředitel řekl proto, že chtěl, aby Potter soutěžil?“

Hermiona zavrtěla hlavou, buď proto, aby popřela, že ji to napadlo, nebo aby zavrhla možnost, že by Brumbál tohle provedl. „Ředitel by něco takového nikdy neudělal.“

„Proč?“ oponoval Draco. „Protože je takzvaný vůdce světla? Ohledně našeho drahého ředitele si musíš uvědomit jeden fakt, a to, že je politik, a politik vždycky dělá věci, které jsou výhodné pro něj samotného.“

Pak odešel a nechal Hermionu přemýšlet o svých slovech.

xxx

Diváci byli stále vzrušenější, když sledovali, jak krotitelé draků přivádějí největšího tvora, jakého během turnaje viděli.

„To je maďarský trnoocasý,“ oznámil student šestého ročníku Mrzimoru. „Je to jedno z nejnebezpečnějších dračích plemen, ne-li vůbec nejnebezpečnější na světě. Z Pottera zbude jen škvarek, jestli se proti tomuhle postaví.“

„Pokud ho najdou,“ ozval se havraspár ze sedmého ročníku, který seděl za mrzimorem.

„Cože?“ otočil se mrzimor.

„Neslyšel jsi, že se Potter pohřešuje?“ zeptal se havraspár. „Učitelé a domácí skřítci po něm pátrají na hradě i na pozemcích.“

„Myslíš, že ho najdou včas?“ zeptal se šesťák, než drak zařval a vychrlil proud ohně. Studenti cítili žár ohně i na tribunách, kde seděli.

„Kdybych byl Potter, myslím, že bych nechtěl, aby mě našli,“ přiznal havraspár.

„Proč to říkáš?“ divil se jeho protějšek.

„Kdybych si mohl vybrat mezi dlouhým životem bez magie a krátkým s ní,“ odpověděl havraspár a kývl směrem k drakovi, „myslím, že vím, co bych si vybral.“

„Čistokrevní a ti, kdo vyrostli v kouzelnické společnosti, by to tak neviděli,“ namítl mrzimor.

„Jo, ale to proto, že jsou hloupí.“

„A teď náš poslední šampion, Harry Potter,“ oznámil Pytloun stadionu.

Téměř jako jeden muž se všichni otočili k bráně, kterou šampioni vcházeli do arény.

Pytloun si odkašlal. „Harry Potter, čtvrtý šampion.“

Diváci se mezi sebou začali bavit.

„Správně… ehm… možná je Potter neviditelný. Velmi neobvyklé, ale… Začněme.“ A s tím Pytloun zapískal na píšťalku, aby zahájil poslední zápas tohoto dne.

Všichni se zaměřili na bojiště a hledali jakoukoli známku Pottera. Lidé často ukazovali na některou část pole a tvrdili, že něco viděli.

Asi po deseti minutách začali lidé hledání Pottera na hřišti vzdávat.

Zhruba po patnácti minutách se dračice stočila kolem svého hnízda a položila si hlavu; s otevřenýma očima pozorovala čarodějky a kouzelníky na tribunách.

Blížila se půlhodina, když rozhodčí učinili rozhodnutí.

„Pozor všichni,“ zavolal Pytloun. „Ehm… porotcům se dostalo… ehm poznání, že Harry Potter, nevstoupil… do arény. Proto… pan Potter vzdal… první úkol.“

V reakci na to se ozval ohlušující hluk, protože všichni kladli otázku, zda Harry Potter ještě má nebo nemá magii a život. Jaký by mohl být jeho trest za porušení smlouvy?