Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sbohem, čau, na neshledanou, kašlu na vás 1. část

Good Bye, Farewell, So Long, Fuck You

Originál: https://www.fanfiction.net/s/14124126/1/Good-Bye-Farewell-So-Long-Fuck-You

Autor: Lady FoxFire

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: ano

Humor

Harry, Neville, Kratiknot

Rating: 16+  Kapitol: 1

Slov: 11 558

Shrnutí: Harry byl donucen zúčastnit se Turnaje tří kouzelníků, ale díky jedné radě se rozhodne udělat to, co je správné.

Éra/období: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Lady FoxFire. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

V nebelvírské chlapecké ložnici čtvrtého ročníku seděl Harry na židli u okna, pozoroval západ slunce a hladil Hedviku po peří.

„Ahoj, Harry,“ řekl Neville, který za ním přišel nahoru.

Harry se otočil a podíval se na svého spolužáka. „Ahoj, Neville.“

„Tak jak se máš, Harry?“ zeptal se Neville, a pak prudce dodal: „Já vím, já vím, je to hloupá otázka. Chci říct, vím, že jsi najednou čtvrtý šampion v tom pitomém turnaji. Jaký naprostý debil by se dobrovolně přihlásil do soutěže, která víceméně zaručuje smrt?“

„Ron,“ nabídl Harry. „Dvojčata…“

„Většina Nebelvíru. Cedrik a řada dalších,“ dokončil Neville. „Prakticky většina čarodějek a kouzelníků v Británii.“

Harry si odfrkl. „Prakticky.“

„Tak jak se ti vede?“ zeptal se Neville ještě jednou. „Uvědomuji si, že tohle všechno… Turnaj, tisk, ti idioti ve společenské místnosti. Tak jak se držíš?“

„V téhle věci nemám moc na výběr,“ připustil Harry. „Jako by mě nikdo neposlouchal, když jsem řekl, že jsem své jméno do poháru nedal. Kromě toho, mít v turnaji takzvaného Chlapce, který přežil, je podle těch, kteří to mají na starosti, dobrá reklama.“

 „Jo,“ souhlasil Neville zachmuřeně. „Věřím ti. A vím, že Hermiona taky.“

„Zatím.“

„Ech?“ Neville se na Harryho zmateně podíval.

„Hermiona mi prozatím věří,“ upřesnil Harry.

Neville se na Harryho překvapeně zahleděl. „Myslíš, že ještě změní názor?“

„Ne tak docela. Jde spíš o to, co jí někdo řekne, aby udělala. Myslím, že kdyby ji ředitel nebo McGonagallová požádali, aby se obrátila proti mně, a tvrdili, že je to součást plánu, jak vylákat toho, kdo skutečně vložil mé jméno do poháru… myslím, že by je poslechla,“ vysvětlil mu Harry. „Kdyby ji Brumbál o něco poprosil, řekl bych, že by mu vyhověla.“

„Je tak trochu jako učednice velekněžky v kultu Brumbála,“ souhlasil Neville.

„Učednice?“

„Současná velekněžka je McGonagallová,“ objasnil Neville.

Harry se uchechtl. „To se nedá popřít. Dělá za něj jeho práci, navíc ke všem svým ostatním povinnostem.“

„Buď je jeho velekněžka, nebo je do něj zamilovaná,“ dodal Neville.

„A on toho využívá ve svůj prospěch,“ prohlásil Harry.

Mezi chlapci nastala chvilka ticha, když to vstřebávali.

„Tak, a teď mi řekni, Neville Longbottome, proč se bavíš s podvodníkem a lhářem známým jako Harry Potter,“ zeptal se Harry.

„Abych byl upřímný, mluvím s tebou kvůli něčemu, co napsal můj pradědeček,“ přiznal Neville.

Harry na něj vrhl zvědavý pohled.

„Letos v létě jsem si četl pradědečkův deník, a řeknu to svými slovy, protože tu knihu nemám před sebou. V životě se někdy musíš rozhodnout, jestli uděláš to, co je správné, nebo to, co je snadné. A to, co si vybereš, ti pomůže utvářet nejen tebe, ale i tvoji rodinu,“ vysvětlil Neville.

„Takže sis vybral to, co je správné,“ řekl Harry.

„Ani ne,“ pronesl Neville. „Vím, že jsi nelhal o tom, že jsi nedal své jméno do poháru. Nebyla to otázka toho, jestli dělat to, co je správné, nebo co je snadné. Nebylo na výběr.“

Harry zavrtěl hlavou. „To není pravda, Neville. Snadné by bylo obrátit se proti mně a přidat se k nim,“ kývl hlavou ke dveřím kolejní ložnice, „nebo mlčet a vyhnout se pozornosti. Ty jsi tady a mluvíš se mnou, ptáš se mě, jak se mi daří. To je volba.“

„Harry, viděl jsi, jak se ke mně chovají. K motákovi. Nejslabšímu z kouzelníků. Vtipu z Nebelvíru. Zacházeli by se mnou stejně, ať jsem s nimi, nebo s tebou, a já bych raději podporoval tebe,“ přiznal Neville.

„Nejsi slabý, Neville,“ prohlásil Harry. „Jsi jeden z nejsilnějších a nejčestnějších kouzelníků, které jsem kdy poznal. A jednoho dne si to možná uvědomí.“

„Ten den nastane, až budu moci převzít plášť lorda Longbottoma,“ řekl Neville s úšklebkem. „Jak zní to mudlovské rčení, mám v plánu rozdrtit své nepřátele, vyhnat je z jejich země a naslouchat nářku jejich žen.“

Harry na okamžik ztichl, a pak se mu na tváři objevil úsměv: „Naprosto s tebou souhlasím, Barbare Neville.“

„Ech?“

„Dovol mi, abych ti vysvětlil, odkud tohle mudlovské rčení pochází.“

xxx

Harry ležel ve své posteli, zcela bdělý, jak se z ostatních postelí ozývaly noční zvuky.

„Co je správné, nebo co je snadné,“ říkal si pro sebe. „Co je…“

Náhle se posadil a popadl hůlku. Seslal kouzlo, které znemožnilo, aby kdokoli slyšel, co se děje v jeho posteli.

„Dobby,“ zavolal tiše. „Slyšíš mě?“

Skřítek se objevil v nohách postele.

Mírně poskakoval a řekl: „Velký Harry Potter, pán, zavolal Dobbyho.“

„Pšššt. Ticho, Dobby,“ řekl Harry rychle a dal mu rukou znamení, aby byl ticho. „Použil jsem kouzlo, aby nás nikdo neslyšel, ale nechci nic riskovat.“

Dobby luskl prsty. „Teď už Harryho Pottera nikdo neslyší, pane.“

Harry se usmál. „Díky, Dobby. Ehmm… Vím, že jsi stále svobodný skřítek, ale zajímalo by mě, jestli bych si tě mohl najmout… nebo jestli nechceš být můj skřítek. Myslím tím, že bys pořád dostával plat a volno, a kdybys měl pocit, že potřebuješ být potrestaný, tak bychom si o tom promluvili, ale nebylo by to nic podobného tomu, co ti dělali Malfoyovi,“ blábolil Harry.

„Harry Pottere, pane, chcete, aby Dobby byl váš domácí skřítek?“ zeptal se opatrně Dobby.

„Moc rád, ale jen když budeš chtít,“ přiznal se Harry.

Dobby se začal tahat za uši a přitom tichounce úzkostně kvílel.

„Nemůžeš se se mnou spojit, že?“ zaúpěl Harry.

Dobby přikývl. „Dobby je svázaný.“

Harrymu poklesla ramena. „S ředitelem?“

Dobby zavrtěl hlavou. „Dobby je svázaný s Harrym Potterem, pane.“

Harry na něj vrhl zmatený pohled. „Ech?“

„Dobby byl špatný domácí skřítek,“ přiznal malý chlapík. „Dobby počkal, až Harry Potter usne, pane, a Dobby se zeptal Harryho Pottera, pane, jestli by Dobby mohl být domácím skřítkem Harryho Pottera, a Harry Potter, pane, souhlasil. A tak se Dobby spojil s Harrym Potterem, pane.“

Harry několikrát zamrkal, když zpracovával jeho řeč. „Proto ti ostatní skřítci říkají špatný domácí skřítek?“

„Ano,“ zaječel Dobby a zatahal se za uši. „Dobby je špatný domácí skřítek. Dobby si zaslouží být potrestán. Dobby by si měl vyžehlit ruce.“

Harry se nadechl. „No, protože jsi teď můj domácí skřítek, tak jsem to já, kdo rozhodne o tvém trestu… o kterém rozhodnu později. Teď mám pár věcí, které potřebuji, abys udělal… pokud je zvládneš.“

„Dobby je může udělat. Dobby je silný domácí skřítek. Dobby dokáže spoustu věcí,“ blábolil Dobby.

„Dokážeš odnést dopis ke Gringottovým, aniž bys o tom dal vědět Brumbálovi?“ zeptal se Harry.