Preklady fanfiction Harryho Pottera

Marriage in mind

Originál: https://www.fanfiction.net/s/5201691/1/Marriage-in-Mind

Autor: Lady Azar de Tameran

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Drama/romantika

Harry/Lenka

Rating: 13+  Kapitol: 1

Slov: 3 023

Shrnutí: K tomuto mě přivedlo přečtení několika opravdu otravných příběhů o manželské smlouvě. Představte si, že poslední dvě knihy dopadly jinak. Úplně jinak.

Éra/období: Po Bradavicích

 Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Lady Azar de Tameran. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Harry si myslel, že to měl předvídat. Za poslední rok a půl od chvíle, kdy porazil Voldemorta, dostal spoustu nabídek a ještě víc bláznivek tvrdilo, že s ním buď čekají dítě, nebo že už ho mají. A ať se snaží sebevíc si to namlouvat a strhnout na sebe co nejvíc pozornosti, on ví, že to není nic jiného než lži. Byl jen s jednou osobou, a i když Lenka umí být rozevlátá, Harry si je jistý, že by si dítěte všimla.

Ale může jen zírat na oznámení, které drží v ruce. Dopis mu laskavě zaslali Gringottovi. Manželská smlouva. Tohle vůbec nečekal. Jeho otec se oženil z lásky, stejně jako jeho prarodiče. Vždycky však zapomene myslet na Blackovy kromě Siriuse, Tonksové a jejích rodičů. To je dnes v podstatě celá rodina, když Bellatrix je vyděděná a mrtvá, Narcissa nebude příští dva roky propuštěna z domácího vězení a nejmladší Malfoy je samostatnou hlavou svého rodu.

Miloval Siriuse, opravdu ho miloval. A Harry mu byl a stále je vděčný za to, co po něm zdědil. Pravděpodobně to byl mimo jeho přátel jediný důvod, proč se mu podařilo válku nejen přežít, ale také z ní vítězně vyjít. Jenže nějaká jeho malá část si vždycky říkala, jestli se mu to jednoho dne nevymstí.

A zdá se, že ten den nastane dnes. Přesněji řečeno, od čtvrtka za týden.

Vidí, jak se Lence v očích mihotají obavy, když čte, a pak znovu čte slova tak jasně napsaná na pergamenu. Na její tváři se usazuje palčivý výraz odhodlání, když dopis - úmrtní oznámení - odloží a jen na něj hledí přes jejich kuchyňský stůl. Pro jednou zmizí její zasněný úsměv a ona se soustředí na tady a teď tak, jak se to nestalo od chvíle, kdy porazila oba bratry Lestrangeovy a rozstřílela je na kousky. Koneckonců existuje důvod, proč o ni bystrozoři tak moc stojí. Stejně jako existuje důvod, proč se místo toho rozhodla pokračovat ve vzdělávání.

Jakkoli chytrá je Hermiona, nikdy nebude mít Lenčinu schopnost vykročit z obvyklého rámce řešení problémů. Utéct a vyhnout se způsoby, o kterých nepřítel ani netuší, že jsou možné, dokud je neuvidí, a i pak o nich pochybuje. Přelstít a polapit své protivníky dřív, než vůbec pochopí, že jejich plány byly zmařeny. U bystrozorů by takový dar přišel vniveč, ale zásahoví kouzelníci a Odbor záhad jsou úplně jiná věc.

„Tohle zvládneme,“ řekne pak Lenka, modrostříbrné oči jasné, ale odhodlané.

A jako vždycky, i teď jí Harry věří. Ani jednou mu nelhala. Ani jednou se nezmýlila.

Výraz její tváře je pevný, ocelově nelítostný a je tím posledním, co mnozí smrtijedi viděli.

„Najdeme cestu,“ dodá a už se k němu natahuje.

A on ví, že najdou.

xxx

Měl by cítit paniku kvůli tomu, co udělá - co se chystá udělat - o týden později, když jde ruku v ruce s Lenkou chodbou u Gringottů do zasedací místnosti. Harry však cítí jen silný pocit klidu. Naprostého přijetí, když její prsty láskyplně stisknou ty jeho.

Oni čtyři - Andromeda, Hermiona, Lenka a samotný Harry - mají plán hry. Možná to není zrovna nejobhajitelnější řešení. Nejdiplomatičtější. Nebo dokonce nejhumánnější. Ale bude muset fungovat. Bude fungovat. Cokoli menšího než jeho úplná svoboda volby, než zbytek života strávený se ženou po jeho boku, je zcela a naprosto nepřijatelné. Není mu ještě ani devatenáct let, ale Harry Potter už patří mezi legendy. Nic menšího než mozkomoři, Páni zla a samotná smrt ho nedokáže zastavit. Tohle se jim ani nepřibližuje.

Ještě před třemi lety by se možná vzdal. Souhlasil s tím, protože by neviděl žádné možné východisko, aniž by někomu ublížil. Ale válka umí člověka změnit. Přimět ho vidět realitu takovou, jaká skutečně je. Zatvrdit ho. Strašlivě. Umožní mu uvědomit si, že násilí a smrt nejsou nejlepší řešení, ani zdaleka ne. Ale jsou řešení. Takové, které je ochoten a schopen použít.

Harry už zažil příliš mnoho lidí, kteří se s ním snažili manipulovat, využít jeho slávu a jméno ve svůj prospěch a nenávratně mu přitom ublížit. Není chlapec, který by toužil napravovat svět. Ani ho zachraňovat. A tuhle absolutní špínu už snášet nemusí. Nesmířil se s ní od ministerstva během války a po ní. Ani od Voldemorta a jeho smrtijedů. Od zbabělců, kteří strkali hlavu do písku a nechali mučit a zabíjet vlastní děti, zatímco oni nic nedělali, jen přihlíželi.

Rozhodně si to nemusí nechat líbit od Greengrassových. Od Cassiuse a jeho sociopatické manželky Gardenie. Nebojovali za Voldemorta, ale také nepomáhali Harryho straně. Jen stáli stranou a spokojeně sledovali, jak svět hoří. Od Daphne, která se ani nepřidala k ostatním zmijozelům při obraně hradu, ale utekla a schovala se, zatímco její spolužáci a přátelé umírali při tom, co bylo správné.

Jsou to tři z nejzbytečnějších a nejkrutějších lidí na světě. Vzhledem k tomu, že léta, která ho formovala, prožil u Dursleyových, to opravdu o něčem vypovídá.

A teď po něm chtějí, aby si vzal Daphne. Aby upsal svou svobodu, svou budoucnost a svůj život dívce, která se ani nezúčastnila pohřbu své nejlepší přítelkyně. Která se nedívala, jak byla k zemi sražena Pansy Parkinsonová, dospívající, co položila život v boji ve válce, k níž vůbec nemělo dojít. Která neviděla Malfoyovu tvář, když mu matka jeho přítelkyně vyplakávala na rameni svůj žal.

Tihle lidé nestojí ani za vzduch, který dýchají. A brzy zjistí, co přesně si o nich Harry myslí.

Steelclaw, zástupce Gringottových, přečte smlouvu nahlas a v plném znění. Všechny klauzule a doložky a vysvětlení, proč byla převedena ze Siriusova prastrýce na Siriuse a následně na Harryho, a sankce na Harryho straně, pokud by ji nedodržel. Kdyby nebyly tak vysoké - značná část rodinného jmění Blacků, dům, který loni věnoval Andromedě, zděděné hlasy ve Starostolci, s nimiž má velké plány, a řada dalších věcí - Harry si myslel, že by to skoro stálo za to, jen aby setřel ten triumfální úšklebek z úst Cassiuse Greengrasse.

Chtějí jeho peníze; to je jasné. Ale chtějí také jeho rodinné jméno. Jeho konexe. Jeho postavení přemožitele Voldemorta, Brumbálova zákonného dědice a vycházející hvězdy u svatého Munga - v léčitelském výcviku, Poppy Pomfreyová se musí obracet v hrobě. Ale také chtějí jeho moc. Sílu jeho magie, která by se smísila s jejich a posílila jejich rodovou linii. V rodině Potterových se nikdy nenarodil žádný moták, nejspíš kvůli tomu, že se běžně ženili s mudlorozenými a dvojí krve. Blackovi ne, ale jsou celkově bohatší a mají více dědičných pozic. Navíc každé dítě Harryho a Daphne by mělo ne jednu, ne dvě, ale hned tři různé možnosti stát se hlavou rodu. Se všemi právy a výsadami z toho plynoucími.

Ne že by někdy měli děti. Tenhle trh ovládá Lenka.

Harry ji tedy jen drží za ruku pod stolem, když Steelclaw domluví a čeká na případné otázky. Žádné nejsou, vytáhne poslední stránku smlouvy. Všichni Greengrassovi ji už podepsali a čeká jen na poslední podpis, když ji Steelclaw Harrymu přisune. Ten však po nabízeném brku nesáhne. Jen se ušklíbne a potutelně na skřeta mrkne. To, co se chystá říct, není určeno jen tak někomu, ale Gringottovi ho ujistili o své diskrétnosti a o tom, že nic z toho, co je řečeno v této místnosti, není použitelné u soudu.

Lidé před ním netuší, co se bude dít.

„Proč se usmíváš?“ Gardenie Greengrassová téměř naléhá, zatímco vteřiny ubíhají a on stále nesahá po brku. Je zjevně dost chytrá na to, aby pochopila, že se něco děje, ale ani to ji nepřipraví na to, co uslyší.

Harry naposledy stiskne Lenčinu dlaň, pak se opře a proplete před sebou prsty obou rukou.

„Protože Daphne bude mou ženou jen podle jména.“

Cassius si odfrkne. Za normálních okolností by se o něm téměř dalo říct, že je pohledný muž. Ale Harry přesně ví, co je zač, a to přebíjí jakýkoli jeho dobrý vzhled.

„Bude tvou ženou po právu a ty se k ní tak budeš chovat,“ přimhouří oči, jako by Harryho vyzýval ke sporu.

Ten mu s radostí vyhoví.

„Tohle říká jen, že si ji musím vzít za ženu,“ poklepe ukazováčkem na smlouvu. „Ne že musím dělat něco jiného.“

Cassius úžasně skočí po návnadě.

„Ale? A co přesně chceš provést pak? Rozvést se s ní? To porušuje naši smlouvu stejně jistě, jako kdyby sis ji vůbec nevzal.“ Pohodlně se opře a znovu se usměje, když jeho žena prudce přikývne.

Ale Daphne najednou nevypadá tak sebejistě. Bojí se oprávněně.

„Nerozvedu se s ní,“ ujistí je Harry a ví, že Lenka vedle něj má na tváři zasněný úsměv a natáčí si vlasy na prst. „Jednoduše ji odložím na jeden ze svých pozemků. Je tam taková krásná chatka na břehu moře, kterou si prostě zamiluje. Je přímo na pobřeží, na míle daleko kolem nic není. Velmi prostá. Všechny ty kecy o návratu k přírodě.“ Neurčitě mávne rukou. „Žádný letax. Žádné kouzelnické bezdrátové spojení. Nemá ani vnitřní rozvody. Jen čtyři stěny a střechu.“

Po jeho vystoupení se na okamžik rozhostí ticho. Greengrassovi jsou jako omráčení. Steelclaw vypadá jen mírně ohromeně.

„Ty! To nemůžeš!“ Daphne se vztekle vloží do hovoru a poprvé promluví, prsty svírá okraj stolu.

Harry jí věnuje veškerou pozornost, kterou si zaslouží. Což je vůbec žádná.

Otočí se zpátky k jejím rodičům.

„Minimální péče,“ řekne jim. „To je ono. To je vše, co se tu píše, že musím poskytnout. Nemůžu ji legálně zabít, ale než s ní skončím, bude se chtít zabít sama.“

„Nevěřím ti,“ prohlásí Gardenie s narůstajícím hněvem ve svém téměř příjemném hlase. „Nemůžeš jí nic udělat.“ Má tmavé vlasy jako její dcera a ty se ježí silou jejího hněvu.

Harry si nemůže pomoct, nad jejich nevědomostí musí kroutit hlavou.

„Ale to je přesně ono. Já jí neudělám nic. Vůbec nic. Jí. Nebo pro ni.“

Podepře si bradu pěstí v předem domluveném pohybu, o němž ho Hermiona ujistila, že je zaručeně rozčílí; zdá se, že to funguje.

„Bude trávit dny sama. Jen ona a kterýkoli domácí skřítek, kterého pošlu, aby jí vařil. V té chatě bude jen ona. Bez její hůlky - protože tu si rozhodně vezmu - a s ochrannými štíty, které jí nikdy nedovolí odejít. Můj domácí skřítek přijde jednou denně, aby uvařil a možná trochu uklidil, ale bude mít přísný pokyn, aby s ní nikdy nepromluvil a ani nedal najevo, že existuje. Bude to jen Daphne a jakýkoli nábytek, který jí věnuji. Možná i nějaké knihy, když budu opravdu štědrý.“

Vedle něj se Lenčin úsměv rozšíří a ona si začne pobrukovat živou a nezbednou melodii. Jeho oči na ní setrvají jen pár vteřin, než se vrátí.

„Ale nic jiného,“ poznamená s naprostou upřímností. „Ani rádio. A už vůbec ne jakékoli návštěvy. Rozhodně se s ní už znovu neuvidíte a nikdy od ní nebudete mít vnoučata, protože jediná chvíle, kdy se jí dotknu, bude ta, kdy ji odstrčím.“

Tři Greengrassovi na něj jen zírají, zatímco Steelclaw vydá zvuk, který má nebezpečně blízko k chichotání. Všem trvá celou minutu, než se vzpamatují.

„A co budeš dělat ty?“ zaútočí Cassius se vzteklým gestem, „zatímco budeš mít mou dceru zavřenou v nějaké chatrči?“

„Já?“ zopakuje Harry, když se pořádně posadí. „Dokončím svůj léčitelský výcvik a budu si užívat společnosti téhle půvabné dámy vedle mě.“ Pokyne Lence, která mu oplatí rozzářený pohled.

„Nemůžeš si vzít tu flundru, co sedí vedle tebe, dokud jsi ženatý s mou dcerou, a všechny děti, které byste mohli mít, budou tak jako tak pancharti.“ Cassius to pronese, jako by to opravdu něco znamenalo.

Ale Harrymu to může být úplně jedno.

„Lenka a já nepotřebujeme být manželé, abychom věděli, že se milujeme, a na založení rodiny stejně ještě nejsme připraveni. A i kdybychom byli, jsem hlavou Potterů i Blacků. Mohu kohokoli legalizovat, nebo dokonce jmenovat svým dědicem.“

Jeho tón jim stačí, aby věděli, že každé slovo myslí vážně. Jeho úšklebek je jen třešničkou na dortu.

Nicméně má ještě poslední tah. A to je smrtící rána.

„Ona,“ Harry ukáže na svou přítelkyni s veškerou vřelostí, které je schopný, „si myslí, že vaše dcera do pěti let spáchá sebevraždu, ale já nevěřím, že to bude trvat tak dlouho. A pokud se budu cítit opravdu dobročinně, možná jí dokonce dám možnost udělat to poměrně rychle.“

Harry se pak jen usmívá. Tvář otevřená a upřímná, a o to hrozivější. Ale i přesto cítí, že jeho magie je nebezpečně blízko povrchu. Dost blízko na to, aby ji museli vycítit i všichni ostatní.

Válka lidi mění, ale láska je mění ještě víc. Dělá je ochotnými nejen umírat, ale i zabíjet. Spálit domy s lidmi uvnitř. Posílat lidi na smrt bez pocitu viny a výčitek svědomí. Riskovat sebe a všechno, čím je, aby děti, které ještě ani nemá, mohly vyrůstat šťastné a ve světě plném samých zázraků.

A Harry ví, že to musí být vidět. Oči žhnoucí a vlasy šelestící silou, drženou jeho magií. Pohled, který jim věnuje, je stejný, jaký viděl Voldemort, když umíral a jeho pokroucené tělo se rozpadalo v prach. Je to spíš příslib než projev. Záruka, že nebudou jen poraženi, že budou podrobeni. Že budou rozdrceni. A že při tom budou zcela jistě trpět.

Svítající hrůza, kterou vidí na oplátku, ho nepřiměje ani se ošít. Už v něm nezůstala ani trocha soucitu. Ne k nim. Je pryč, všechen ho vyčerpal. Určený pro lidi, jako je Lucius Malfoy, když umírá na následky hubnoucí kletby, která by zasáhla Hermionu, kdyby ji nezablokoval vlastním tělem. Pro Percyho Weasleyho, když tráví poslední chvíle tím, že říká své matce, že to bude v pořádku a že ne, vůbec to nebolelo. Pro Kingsleyho Pastorka, který pohřbí svou ženu, sestru a neteř ve stejný den, a přesto dokáže bojovat dál. Pro všechny malé mudlorozené čarodějky a kouzelníky, kteří teď mají na své rodiče jen vzpomínky a celý život stráví přemýšlením, proč byli tak nenáviděni.

Odsune se od stolu, a jakmile stojí na nohou, nabídne Lence ruku. Jejich prsty se automaticky propletou, když se jako jeden muž otočí k lidem před sebou. Nepodepsaná smlouva stále leží na stole před jeho židlí, což je pro všechny v místnosti zjevné znamení, co přesně má Harry v úmyslu.

„Opravdu si myslím, že byste měli zvážit, co jsem řekl,“ prohodí Harry s úklonem hlavy. „Takže se tu sejdeme příští týden ve stejnou dobu.“ Když nikdo neprotestuje, pokračuje: „No, když už je to vyřešené, mám schůzku s jednou krásnou čarodějkou. Steelclawe,“ kývne Harry na skřeta, „ať se ti zlato vždycky třpytí a tvé tunely jsou dlážděny krví tvých nepřátel.“ Podívá se na tři lidi. „Cassiusi. Gardenie. Daphne. Brzy se uvidíme.“

S těmi slovy vyjde s Lenkou ze dveří. Neohlédnou se.

xxx

O dva dny později obdrží oznámení, že manželská smlouva byla trvale a úplně zrušena. Pokud se k němu rodina Greengrassových po zbytek života nepřiblíží na méně než pětadvacet metrů, budou se považovat za šťastlivce. Harry se usmívá a cítí se pomstěn, když dopis ukazuje své přítelkyni, zatímco Lenka se jen směje.

A pořád je to ten nejkrásnější zvuk, jaký kdy slyšel.