Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 18

PA: A máme hotovo! Obrovské díky za všechny komentáře, všech si moc vážím!

PP: Obrovské děkuji za betování Sevikovi99.

Tuto kapitolu věnuji Yuki a Lupině, které komentovaly každou část příběhu. Děkuji vám.

„Cordelie Georgino Snapeová! Pro lásku Merlinovu, hned pojď dolů!“

Severus se zasmál a přistoupil blíž, aby objal svou ženu kolem ramen. „Dýchej, čarodějko. Ještě žádný student nezmeškal vlak.“

Hermiona se v jeho náručí otočila a povytáhla obočí v děsivém napodobení jeho vlastního gesta: „Prosím tě, nezapomeň, o kom mluvíš, Severusi. Tohle je Lia. Nejspíš to bude brát jako zatracenou výzvu. A vlastně, Harry a Ron ho ve druhém ročníku nestihli, jestli si vzpomínáš.“

Severus při té připomínce zasténal: „Přiznávám, že jsem na to záměrně zapomněl, nicméně vzhledem k tomu, že Lia nemá žádné dotěrné domácí skřítky, kterých by se musela bát, myslím, že bude v pořádku.“

Hermiona pomalu přikývla. „Nejsem připravená na to, že odejde.“

„Bude v pořádku,“ zopakoval jemně, „stejně jako ty. Ne že bys školu nenavštěvovala. Pomysli na všechny ostatní rodiče, kteří své děti neuvidí až do Vánoc.“

„Upřímně řečeno nevím, jak to zvládají,“ přiznala tiše. „Budeš na ni dávat pozor, že?“

Severus se ušklíbl: „Navzdory tomu, že tím pohrdne, jak mohu s jistotou říct, samozřejmě že ano. V kolik hodin se máme sejít s Potterovými?“

„Ve čtvrt. Gin říkala, že James je z představy odchodu do školy nadšením bez sebe, nebo byl, dokud mu nepřipomněla, že jeho táta a strýc jsou v profesorském sboru, a proto ho budou sledovat.“

Severus se poškrábal na nose, jako to dělával vždycky, když se o něm mluvilo jako o Jamesově strýci, což Hermionu rozesmálo. „Jsou druzí dva připraveni?“

„Myslím, že ano, nechala jsem je na pohovce a dívají se bůhví na co v televizi.“

Severus si odfrkl. „Možná bys jim měla jít obléct kabáty, já se podívám po Lie.“

Hermiona přikývla, vyvinula se z jeho objetí a vydala se za jejich mladšími dětmi, zatímco Severus stoupal po schodech. Našel Liu, jak sedí na posteli a vypadá trochu ztraceně.

„Lio?“

Zvedla hlavu, v její tváři byly jasně vidět obavy: „Myslím, že tam nechci jít, tati,“ přiznala tiše.

Severus se posadil na postel vedle ní a přitáhl si ji do objetí: „Budeš si užívat tolik legrace, holčičko. Méně než tvoje matka, pokud dovolíš, ale i tak si užiješ spoustu zábavy.“

Lia se ušklíbla: „Byla máma opravdu tak špatná?“

„Ještě horší,“ řekl s kamennou tváří, až se zachichotala. „Zapálila mi hábit, víš?“

Zalapala po dechu: „To neudělala, tati!“

„Ale ano, už v jejím prvním ročníku. Ve druhém mě okradla. Ve třetím pomáhala uprchlému trestanci…“ odmlčel se, nechtěl se zatím pouštět do Hermioniných posledních let, protože k tomuhle rozkošnému povídání mělo dojít o vánočních prázdninách, a on už se toho děsil teď.

Lia na něj zírala. „Páni, teď se zdá být tak nudná!“

Severus se zazubil. „Možná bys tenhle konkrétní názor své matce neměla sdělovat,“ navrhl a zvedl obočí.

Lia se začervenala. „Takhle jsem to nemyslela!“ Odmlčela se a přitiskla se k jeho boku. „Budete mi všichni moc chybět,“ zašeptala.

„Budu tam, holčičko moje. Budeš mě vídat každý den a oba víme, že tvá matka tě bude navštěvovat tak často, jak jen bude moci. Nebudeš mít šanci nás postrádat.“

„Nebude to stejné,“ durdila se a tiše dodala: „V noci tu budeš s mámou, se Zanderem a s Lenou a já budu v Bradavicích.“

„S Jamesem, tetou Min, strýcem Harrym, tetou Ginny, strýčkem Nevillem, tetou Hannah, Jasperem, Alicí a Rupertem.“ Severus důrazně dokončil: „A to kromě přátel, které si najdeš. Je v pořádku, že jsi nervózní, holčičko moje, všichni jsme byli.“

„Ty jsi nebyl nervózní, tati!“ odsekla nevěřícně.

„Ujišťuji tě, že ano.“

„Opravdu? Neříkáš to jen proto, abych se cítila líp?“ zeptala se tichým hláskem, který ho zabolel u srdce.

„Ne, holčičko moje. Každý, kdo jde poprvé do školy, je nervózní. Je to normální. Teď pojď, vezmi Artemidinu klec a pojďme, než se tvoje matka ještě víc rozruší a rozhodne se, že si tě tu nechá.“

Přikývla, zhluboka se nadechla, než vstala, objala ho kolem pasu a pevně ho stiskla, než zvedla klec se sovou a zamířila dolů. Severusovi chvíli trvalo, než se znovu ovládl. Jeho první holčička dospívala a on na to nebyl připravený o nic víc než Hermiona. Krátce ho napadlo, jestli by Hermionu nepřemluvil k dalšímu dítěti. Lysanderovi už bylo šest, Helen čtyři, sedm let mu teď, když o tom přemýšlel, nepřipadalo opravdu tak dlouho a nedovedl si představit, že by v domě neměl žádné ze svých dětí. Možná by ji měl zkusit přemluvit k dalším dvěma, to by jim mělo dát aspoň třináct let. To znělo mnohem rozumněji.

„Severusi!“ trochu sebou trhl při tónu hlasu své ženy. Možná by přemlouvání k přírůstku do rodiny mohlo počkat, až bude jejich prvorozená bezpečně ve vlaku.

„Už jdu!“

xxx

„Jamie!“ Po nástupišti se rozlehl nadšený hlas Lii, na kterou se zubila miniatura Harryho Pottera, načež začali ve vzrušeném rozhovoru probírat všechny lumpárny, které by mohli provádět, až budou zařazeni.

„Mám ti připomenout, kolik lidí tě bude ve škole sledovat?“ zeptala se Ginny a věnovala pronikavý zlobný pohled synovi, který se odmlčel a zamumlal něco o tom, jak je nespravedlivé, že jeho rodiče nezůstanou doma.

Ozvala se píšťala vlaku, oznamující odjezd za deset minut, a Hermiona i Lia zbledly.

„Uložíme ti kufr do kupé a pak se můžeš přijít rozloučit,“ nasměroval Severus Liu k vlaku, pomohl jí dát kufr do prvního prázdného kupé, a pak ji vedl zpátky k Hermioně, která se očividně snažila neplakat.

Lia objala matku kolem ramen. „Budeš mi chybět.“

Hermiona jí sevřela paže a zašeptala: „Nebudeš mít příležitost. Budu tě navštěvovat tak často, že se ti z pohledu na mě bude dělat špatně.“

Lia se lehce vodnatě zachichotala. „Táta to říkal taky.“

Hermiona se odtáhla a dlaněmi pohladila Liu po obou tvářích, sama měla podezřele skelné oči: „Chytrý člověk, tvůj táta. Mám tě moc ráda, budeš si to pěkně užívat.“

Lia se trochu usmála, než ji znovu vroucně objala, a zašeptala tiché: „Taky tě mám ráda,“ než se přesunula obejmout sourozence a slíbit jim, že jim bude psát.

Severus ji chytil právě ve chvíli, kdy se ozvalo druhé zapískání, a přitáhl si ji do pevného objetí. „Mám tě ráda, tati. Můžu za tebou přijít, že?“

„Já tě mám taky rád, holčičko. A přijď kdykoli. Teď tě dostaneme do vlaku, než odjede bez tebe. Uvidíme se na hostině.“

„Tati? Co když nebudu zmijozel?“

Severus se ušklíbl a dlouze si trpce povzdechl: „Lio, jestli půjdeš do Zmijozelu, tak prohraju sázku.“

„Jakou sázku?“

„To je jedno. Jsi příliš podobná své matce, než abys byla had, dítě moje. Nezáleží na tom, v jaké koleji jsi, všechny by byly šťastné, kdyby tě měly.“

„Dokonce i Nebelvír?“

„Tvoje matka je nebelvírka,“ odpověděl bezvýrazně a pak se na ni usmál: „Ukázalo se, že jimi jsou některé z nejlepších žen, i když jestli to budeš opakovat před tetou Min, tak to zapřu.“

Z Liiných ramen spadlo veškeré napětí, které v sobě dosud měla.

„Lio, no tak! Jedeme!“ ze dveří vagónu k nim dolehl vzrušený hlas Jamese Pottera.

„Už jdu!“ Lia se otočila k odchodu, pak se obrátila a pevně otce objala, načež se rozběhla za svým kamarádem.

xxx

Severus seděl u vyvýšeného stolu a prohlížel si místnost; sotva se udržel, aby neobrátil oči v sloup, když se objevila Hermiona. Ovládl se, i když ji Minerva obdařila shovívavým úsměvem a vykouzlila další židli. Neville se uchechtl a podotkl, že teď ředitelka vytvořila precedens a může Hannah očekávat za dva roky při zařazování Jaspera. Minerva se jen zasmála.

Když Kratiknot přivedl skupinu prvňáčků, u profesorského stolu zavládlo ticho, Lia otce okamžitě vyhledala očima a lehce se zarazila, než při pohledu na matku vykulila oči.

Severus sotva slyšel píseň Moudrého klobouku, letmo zaregistroval, že ‚Potter, James‘, šel podle očekávání do Nebelvíru, ale celkově to bylo nejdelší zařazování v jeho životě. Cítil, jak mu Hermiona pevně stiskla ruku, když Filius zvolal: „Snapeová, Cordelie.“ Lia na okamžik ztuhla, než pokrčila rameny způsobem tak připomínajícím Hermionu, že se usmál. Zdálo se, že rozhodování klobouku trvá věčnost, než vykřikl: „Nebelvír!“ a Lia se rozběhla a posadila se vedle Jamese.

„Neboj se, Lena je tvoje,“ zamumlala mu do ucha Hermiona.

Severus si odfrkl, nemohl jí odporovat. Jeho nejmladší dcera půjde téměř určitě do jeho koleje. „A Zander?“

„Hmmm, to je nerozhodně. Možná do Havraspáru nebo Nebelvíru.“ Zlomyslně se ušklíbla: ‚Dokážu si představit, že Rupertovo zařazení by na to mohlo mít nějaký vliv, a tedy… Hannah byla mrzimor.“

Severus zabrblal: „Možná bychom potřebovali ještě jedno, jen tak pro jistotu.“

Hermiona se ušklíbla: „Nech toho! Žádnému mrzimorovi bych nezkřížila cestu! Jsou zatraceně děsiví.“ Odmlčela se a pozorně se na něj zadívala: „Počkej… ty to s tím dalším myslíš vážně.“

„Já… no, přemýšlel jsem. Sedm let mi nepřipadá dost dlouhá doba na přípravu na prázdný dům, ale třináct se mi zdá být mnohem zvládnutelnější,“ odpověděl a uvědomoval si, že v jeho hlase je slyšet určitý tón prosby.

„Třináct?“

„No ano, samozřejmě bychom potřebovali další dvě, ale třináct let zní rozhodně lépe než sedm.“

Hermiona na něj mírně zírala, Neville se natáhl přes Severuse a zatlačil jí čelist zpátky nahoru s něčím, co se dalo popsat jen jako chichotání.

„Další dvě děti, Severusi?“

„Ano?“

„Báječné,“ vložil se do toho Neville, „Hannah je zase těhotná, takže kdybys s tím mohl pohnout, moc bych to ocenil. Když čekala Ruperta, bylo mnohem snazší, že měla Hermionu, se kterou mohly vzájemně soucítit, než aby čekala, že pochopím, co se jí honí hlavou.“

Severus mu chtěl vynadat, ale odmlčel se, když si vzpomněl, jak náročné bylo těhotenství s Lenou ve srovnání se Zanderovým.

Krátce přikývl: „Gratuluji, Longbottome, souhlasím.“

Hermiona vyštěkla: „Já ne!“

„Sedm let, čarodějko, a pak budeme mít prázdný dům,“ významně se podíval na Liu, která si povídala se svými novými spolubydlícími.

Hermiona se zarazila. „Dobrá. Jedno. S druhým nebudu souhlasit, dokud neuvidím, po kom bude to první. Přísahám, že Zander je spíš Georgeovo dítě než naše.“

„Což je ironické vzhledem k tomu, že není pojmenovaný po něm.“

„Abych pravdu řekla, lásko, Kings taky není zrovna nevinný andílek.“

Severus obrátil oči k nebi: „Vskutku. To další pojmenujeme nějak rozumně.“

Neville si odfrkl. „Myslím, že Lysander Kingsley má určitou dávku vážnosti.“

„To Kingsley taky,“ odvětil Severus sarkasticky.

„Neville Snape má správný břink, víš, a bylo by to fér, Rupert se jmenuje po tobě.“

„Neville Snape!“ Severus vyprskl a ve tváři se mu zračilo jasné zděšení.

„Minerva je solidní jméno pro dívku,“ ostře ho přerušila Minerva.

„Dobří bohové, chceme, aby další dítě bylo klidné, a ne zatracená dračice, třímající meč a mobilizující brnění!“

Celá Velká síň ztichla, když stůl zaměstnanců propukl v smích a zděšený profesor Snape zíral na ředitelku, jako by jí vyrašily rohy.

xxx

O devět měsíců později přišla na svět Isabella Minerva Snapeová, která se ukázala být stejně divoká jako její teta Min. Její dvojče Eleanor Ginevra způsobila, že Severusovi zešedivěly vlasy, neboť se vyrovnala sestřině temperamentu a spojila jej s lehkovážností a důsledným ignorováním pravidel, díky čemuž by vedle ní Sirius Black vypadal jak beránek, ale její strýc George byl velmi, velmi hrdý.

Ještě o tři roky později je všechny překvapil Cassius Neville. V té době byl dokonce i Severus ochoten připustit, že klidný dům bez dětí zní nádherně.

„Sedm let,“ zašeptala Hermiona a s něčím, co se podobalo úžasu, pohlédla na svého nejmladšího syna schouleného do peřin. Na tváři se jí objevil drobný úsměv, možná proto, že se ve čtyřech letech konečně naučil spát ve vlastní posteli.

„Sedm let,“ souhlasil Severus, pohladil syna po hlavičce a přitáhl si ji k sobě.

„Miluji tě, víš? I když můžeš za to, že naše děti jsou v beznadějné přesile.“

Severus si odfrkl a políbil ji na temeno hlavy: „Taky tě miluju, má čarodějko. Nic z toho bych neměnil ani za všechno zlato u Gringottů. I když jsou v beznadějné přesile.“

„Nemůžu se dočkat, až to budou vnoučata, která budeme moci vrátit,“ zazubila se Hermiona. Nevšímala si Severusova zděšeného prskání, vtiskla hlavu do jeho hrudi a rozesmála se.