Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 16.2 

„Pane Weasley, okamžitě se vzdalte od mé osoby, než budu nucen seslat kletby na vaši rodinu vám nad hlavou. Hermiona by mi nikdy neodpustila, kdybyste se stal vedlejší obětí, i když můj život by byl mnohem klidnější,“ zašeptal Severus výhružně Georgeovi do ucha.

George se zarazil a o krok ustoupil: „Určitě ani oni nejsou tak hloupí, aby tady dělali problémy,“ odpověděl tiše, skoro jako by mluvil sám k sobě.

„Váš nejmladší bratr a jeho žena nebyli zrovna známí svou chytrostí,“ důrazně poukázal Severus.

„Dobrá připomínka.“

„Chci vědět, o čem si šeptáte?“ zeptala se šelmovsky Hermiona, když se ovládla. „Mám vás nechat, ať si užijete svou chvilku? Nerada bych přerušila vzkvétající románek.“

„Přicházejí,“ zamumlal Severus, ignoroval její veselí, protáhl ji kolem George a přitáhl si ji k sobě.

„Ale krucinál!“ zasyčela, když si všimla, jak k ní odhodlaně mašíruje Levandule Weasleyová.

„Hermiono,“ pozdravila ji, když k nim došla, a znechuceně si ji měřila od hlavy až k patě. „Vypadáš… velmi… moderně.“

Severus předpokládal, že by se hodilo pogratulovat jí k tomu, že slovo moderně vyslovila jako nejhorší urážku na světě, a Hermiona se dusila smíchy. „Řekla bych, že většina přítomných čarodějek vypadá moderně tváří v tvář tvému… tradicionalismu,“ odpověděla tak sladce, že se George uchechtl.

Levandule obrátila oči v sloup: „Georgi, tvoje matka tě chce vidět. Je zděšená kvůli tomu, jakého hlupáka ze sebe děláš, zatímco se všichni dívají.“

„Nejsem pes, Levandule,“ odpověděl George se zvednutým obočím, „a což je zajímavé, nejsem dítě. Laskavě informuj mou matku, že může žádat, co chce, já jsem naprosto spokojený tam, kde jsem!“

„S tou mrchou, která zlomila srdce tvému bratrovi?“ Levandulin hlas se zvýšil jen natolik, aby ji slyšely okolní stoly: „Styď se! Víš, jak byl můj Lonánek rozrušený.“

Hermiona si odfrkla: „To byl sex s tebou tak špatný, Levandule? Protože vzhledem k tomu, že s tebou šoustal… doslova, v naší posteli, když jsem ho opouštěla, nedokážu si představit, proč by mu jinak mělo nějak zvlášť vadit, že nejsem poblíž.“

„No tohle, ty malá…“

„Myslím, že to stačí, Levandule,“ vedle své snachy se objevil Arthur Weasley a jeho obvykle klidný tón byl protkán varováním. „Georgi, tvoje matka chce, abys za ní přišel.“

„A jak jsem už řekl Levanduli, jsem šťastný tam, kde jsem.“

„Vážně, Georgi,“ povzdechl si Arthur, „ať už se stalo cokoli, Hermiona ublížila tvému bratrovi a já doufal, že projevíš alespoň špetku loajality.“

„Hermiona ublížila Ronovi?“ zeptal se George jízlivě. „Předtím, nebo potom, co šukal s Levandulí v jejich posteli, tati?“

Arthur sebou trhl při jeho hrubém výrazu. „No tedy, Georgi. To stačí, viděl jsi, jak byl Ron rozrušený, a bohužel všichni víme, že Hermiona má svou pověst.“

Hermiona zalapala po dechu: „Prosím?“

Arthur k ní krátce přelétl očima, ve tváři měl zřetelnou lítost. „To fiasko s Viktorem Krumem a Harrym,“ řekl konečně.

„Myslíš to, co si vymyslela Rita?“ vyplivla Hermiona.

„Molly řekla…“

„Molly řekla co, Arthure? Že se chovala k šestnáctileté dívce jako k odpadu, a to jen kvůli drbům? Že jí Harry musel výslovně potvrdit, a taky to udělal, že nejsem a nikdy jsem nebyla jeho děvče?“

Arthur se otočil, aby se na ni pořádně podíval, a zbledl ve tváři: „Ale… ale Molly říkala… když George… že Ron…“

„Molly říkala, že důvodem rozpadu vztahu musím být já, a ne Ron, který za mými zády souloží s Levandulí, protože jsem ve svých šestnácti podváděla Harryho s Krumem?“ doplnila ho Hermiona.

„Něco takového,“ zamumlal Arthur. „Nejdřív jsem tomu nechtěl věřit, ale…byla neústupná.“

„Protože Merlin nedopusť, aby byl Ronánek zodpovědný za své činy,“ vyprskl George.

Po Georgeově boku se objevil Bill. „Zítra budete všichni na titulní straně,“ povzdechl si.

„To je zatraceně úžasné,“ mumlala Hermiona. „Vlastně ty jsi u toho byl, když Harry před třetím úkolem potvrdil, že jsme nikdy nebyli víc než přátelé, že?“

Bill se na okamžik zarazil „No… ano?“

„Možná to Molly špatně pochopila?“

Bill si odfrkl: „To těžko, tati, Harry to řekl mámě přímo. Proč je to důležité?“

„Protože se to používá jako ospravedlnění toho, proč Ron nemůže být nevěrný hajzl,“ rýpla si Hermiona.

Bill na ni zamrkal: „Já… cože?“

„Zřejmě mám svou pověst.“

„No do prdele,“ zamumlal Bill. „Chceš říct, tati, že máma fakt věří těm kecům, že Hermiona se naštvala kvůli penězům? Pro lásku Merlinovu, Levandule visela Ronovi na krku dřív, než vychladla Hermionina strana postele. Neříkej mi, že jsi těm zatraceným nesmyslům věřil?“ Arthurovou tváří prolétla plejáda emocí, když Bill pokračoval: „Hermiono, omlouvám se, myslel jsem, že na Georgeově svatbě jsi pochopila, že jsme tomu nevěřili. Percy a Audrey se zoufale snažili s tebou spojit, ale nevěděli jsme, jestli to bude vítané, odešla jsi dost definitivně, a i když jsi byla na svatbě zdvořilá, nebyli jsme si jistí, jestli to není jen kvůli Georgeovi.“

Hermiona ignorovala Levandulino prskání a usmála se: „Já… vlastně by bylo hezké, kdyby ses ozval. Převzala jsem Svazky a svitky, takže mě můžeš zastihnout tam. Mám nějaké knihy, které by Percyho rozhodně měly zajímat, a Audrey se zdá být milá.“

Bill se na ni usmál: „Vyřídím to. A teď vážně, protože jsem si jistý, že nikdo z vás určitě nechce, aby byl celý jeho život vylíčen ve Věštci, možná bychom teď tenhle rozhovor mohli ukončit? Tati? Na slovíčko?“

Arthur nepřítomně přikývl, stále vypadal otřeseně. „Vrať se k Ronovi, Levandule,“ řekl s povzdechnutím. „Hermiono… já… no, nemyslím si, že by tě zajímalo, jak moc mě to mrzí. Bez ohledu na to se omlouvám. Měl jsem zvážit všechny úhly pohledu, ne jen věřit Ronovi.“

Hermiona přikývla, nebyla si jistá, co na to říct. Severus vycítil její zmatek, beze slova si ji přitáhl blíž a cítil, jak se k němu lehce tiskne.

„Pojď, čarodějko, dlužíš mi tanec, než paní Potterová splní svou hrozbu.“

Hermiona se na něj chvíli zmateně mračila, než se rozesmála. „Výborně, princi, můj Severusi.“ Udělala přehnané pukrle, což George rozchechtalo a Severus obrátil oči k nebi. „Ochráním tě před děsivou paní Potterovou.“

Ginny, která to zaslechla, mrkla: „Ne na dlouho.“

Panikařící Severus vytáhl rozesmátou Hermionu na parket a odmítal se jí vzdát, dokud se jeho úzkost nezklidní a nebude si jistý, že Ginny je zaměstnaná jinak.

xxx

Večer se začínal chýlit ke konci, Ginny před několika hodinami k velkému pobavení všech ukradla Severusovi svůj tanec, zatímco George si přivlastnil Hermionu a vedl ji v poněkud chaotické verzi tanga, a nyní se lidé pomalu vytráceli, protože je začala dohánět konzumace alkoholu a pozdní hodina.

„Půjdeme, čarodějko? Určitě už jsme se zdrželi dost dlouho?“

Hermiona se jemně usmála a opřela se o něj, když ji objal kolem pasu, a přemýšlela, jestli ho někdy omrzí, že se jí smí takhle dotýkat. „Hmmm. Nejspíš ano, i když možná bychom měli zachránit Hannah před Percym, než půjdeme.“

Severusovy oči putovaly k baru, kde velmi střízlivá a nesmírně trpělivá Hannah Longbottomová poslouchala velmi opilého Percyho, jak blábolí o nějakém novém nařízení. Sotva potlačil smích, když na něj upřela prosebné oči.

„To bychom asi měli,“ souhlasil.

„Hej! Musíme si promluvit!“ dřív, než se stačil pohnout, rozlehl se sálem agresivní hlas. Cítil, jak Hermiona před ním ztuhla, než jeho oči spočinuly na potácejícím se Ronaldu Weasleym se zarudlým obličejem.

„Vlastně si myslím, že ne, pane Weasley,“ začal, jen aby byl přerušen.

„Nemluvil jsem s tebou, ty zasranej netopýre,“ zavrčel. „Ty!“ píchl Hermioně prstem do obličeje, „co si sakra myslíš, že děláš, když se taháš se smrtijedy a nutíš mou rodinu, aby si vybrala, na čí straně stojí. Nejsi nic jiného než zatracená mrcha. Jsem šťastný, že jsem se tě zbavil, moje Levandule je desetkrát lepší ženská než ty! Divím se, že Snapeovi nezmrzlo péro, jsi tak zatraceně frigidní. Nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem si musel najít opravdovou ženskou, šukat s tebou bylo jako šukat s prknem,“ otočil se a změřil si Severuse od hlavy až k patě, „na druhou stranu, už se mu asi nemůže postavit, chci říct, že nejsi žádná Lily Potterová, a všichni vědí, že ona je jediná, kterou kdy chtěl.“

Severus se pomalu vzpamatoval, tělem se mu prohnalo uvědomění, když viděl, jak Hermiona ztuhla. Než se Ron stačil pohnout, jeho ruka se zvedla, sevřela límec jeho hábitu a hůlku mu zaryl do krku. „Teď poslouchej, ty absolutní odpade nechutné kůže,“ zavrčel a sledoval, jak kluk zbledl. „Jestli se ještě jednou jenom podíváš Hermioniným směrem, utrhnu ti ty tvoje mizerné koule a přilepím ti je na čelo. Jsi tak zatraceně pod její úrovní, že se ani nedostaneš na stejnou stupnici. To nejlepší, co jsi kdy udělal, bylo, že jsi to podělal tak, že ani ta nejchápavější ženská na světě nedokázala vymyslet rozumnou omluvu pro tvoje idiotství. Teď se sakra vrátíš zpátky do kterékoli díry, ze které jsi vylezl, a vezmeš si s sebou tu ubohou, kecy blijící náhražku manželky. Jak sis kruci mohl vybrat tuhle panenku z držáku na toaletní papír místo Hermiony, to se zatraceně nikdy nedozvím, ale možná bych ti měl poděkovat. Ona je to nejlepší, co mě kdy potkalo… A Weasley, jestli byla zatraceně frigidní, tak jsi nedělal svou práci správně… se mnou nikdy nebyla jiná než pohotově reagující.“

Nejasně si uvědomoval hlouček vyděšených Weasleyových a naprosté ticho v místnosti. Do hajzlu. Na okamžik ho napadlo, jestli se ho Hermiona nechystá vykastrovat. Když Weasleyho nechal být a pomalu se k ní otočil, ruce už měl prosebně zvednuté, ale ona k němu dvěma kroky přilétla a vrhla se na něj. Sotva ji stačil zachytit, vůbec nečekal její reakci, když ho bez dechu líbala. Matně zaregistroval vlčí zavytí, o němž si myslel, že by mohlo pocházet od George, a žuchnutí něčeho těžkého, co dopadlo na podlahu, spolu s tlumeným „kruci“. Netušil, co se stalo, a byl si jistý, že ho to nezajímá, dokud ho Hermiona bude takhle líbat.

Když se od sebe konečně odtrhli, tvářila se mírně rozpačitě a omámeně se rozhlížela po místnosti. Ronald Weasley ležel na podlaze, Harry Potter, jak se zdálo, si ošetřoval pohmožděné klouby, George se šklebil jako šílenec, Kingsley vypadal rozpolcený mezi rozčilením a radostí a Molly Weasleyová se tvářila naprosto zděšeně a zároveň měla blízko k slzám.

„Není možné, aby se to zítra neobjevilo v novinách, že?“ zasténala Hermiona a uhodila hlavou o jeho hrudník.

Pevně ji chytil kolem ramen a potlačil smích. „Ani náhodou, čarodějko,“ zašeptal. „Pojďme domů.“

Přikývla, napřímila záda a objala ho rukou kolem pasu. Když vycházeli z haly, uslyšeli Molly Weasleyovou křičet: „Ronalde Billiusi Weasley! Jak jsi mohl?“

Severus se usmál, vstoupil do krbu za svou čarodějkou a následoval ji domů.

xxx

„Zneuctěný válečný hrdina! Zvláštní vydání o Weasleyových,“ křičel titulek Věštce, podrobně popisující předchozí večerní ples. Krátce zauvažoval, jestli by je dokázal přesvědčit, aby mu poslali kopii fotografie, na níž tančil s Hermionou. Stálo za to se zeptat, krotký titulek naznačoval, že článek nepsala Holoubková. Pěkným doplňkem jeho pracovního stolu by mohla být i fotka Harryho Pottera, jak sráží Weasleyho k zemi. Mohl by si ji nechat zvětšit… a zarámovat.

„Z čeho máš dnes ráno takovou radost?“ zamumlala Hermiona a rukou mu přejela po ramenou.

„Tak jsem přemýšlel, kde by se nejlépe vyjímal obrázek uzemněného Weasleyho,“ přemítal jen napůl žertem.

„Aha, určitě na záchodě v přízemí,“ odpověděla bez přemýšlení. „Mohli bychom si pořídit jednu z těch malých panenek na toaletní papír, aby mu dělala společnost.“

Severus vyprskl čaj nosem.