Nová kapitola
Autor: Douglette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Nová kapitola 16.1
Severus stál před zrcadlem a přemýšlel, jestli skutečně přišel o rozum. Posledních osm let se téhle zatracené události vyhýbal. Za sebou viděl Hermioniny vyděšené oči, které sledovaly jeho odraz.
„Nemusíme tam chodit,“ konstatoval a hleděl do jejích očí v zrcadle. Viděl, jak se pomalu nadechuje a vydechuje, zatímco se téměř zhroutila na postel.
„Slíbila jsem to Kingsovi,“ řekla tiše a sklopila zrak na svá kolena.
„A on pochopí, když nepřijdeš,“ prohlásil a posadil se vedle ní.
Pomalu přikývla, a pak se narovnala v zádech. V tu chvíli Severus věděl, že ať chce nebo ne, na ten mizerný ples půjde.
„Nemusíš se mnou chodit,“ šeptla, „vím, jak tyhle věci nesnášíš.“
Vysmál se jí: „A nechat tě napospas vlkům? To sotva.“
„Nejsou to vlci, koho se bojím,“ zamumlala, „jsou tu ty lasice.“
Odfrkl si a přitáhl ji k sobě. „S lasicemi to bude v pořádku.“
Několik minut seděli a nechali ticho, aby uklidnilo jejich rozbouřené nervy. Nebylo možné, aby tam dnes večer Ronald Weasley nebyl přítomen, a Hermiona ho neviděla od té doby, co odešla. Pokud její konfrontace s Molly něco naznačovala, pravděpodobně to nebude příjemné shledání. Bylo by příliš doufat, že ji nechá na pokoji.
Navíc kouzelnický svět jako takový neměl o jejich vztahu ani tušení. Severus předpokládal, že někteří lidé to vědí, nedokázal si představit, že by studenti po rozruchu s ministrem ve Velké síni nenapsali domů, ale dnešní večer to potvrdí. Dobře si uvědomoval, co si o něm většina lidí myslí. Myšlenka, že by Hermionu pošpinil svou pověstí, mu nedělala dobře, přestože věděl, že je nevyhnutelné, aby se to lidé dozvěděli. Trochu ho znervózňovalo, že jejich debut proběhne dnes večer.
„Dobře, pojďme, než si to rozmluvíme,“ pronesla Hermiona do ticha, vstala, natáhla se po jeho ruce a ústa zvlnila do pokřiveného úsměvu. „Moc ti to sluší.“
Zafuněl. „Čarodějko, ty jsi očividně zmatená. Obávám se, že bych tě měl nechat prohlédnout u Svatého Munga, a ne tě doprovázet na ples.“ Udělala na něj grimasu. „Nebuď absurdní, Severusi, mně se líbí, jak vypadáš,“ pokárala ho. Šla se naposledy podívat do zrcadla, a bez úspěchu se pokoušela upravit zbloudilou loknu.
„Vypadáš nádherně, má čarodějko,“ zašeptal tiše, přišel a postavil se za ni, ruce položené na jejích bocích.
Odbroukla: „Vypadám docela přijatelně. Bohové vědí, že nebudu ani zdaleka tak okouzlující jako některé jiné. Gin mi říkala, že prý Astoria Malfoyová každý rok najímá celou řadu magických stylistek, aby ji připravily.“
„Vypadáš nádherně,“ zopakoval a očima přelétl její odraz zahalený do zmijozelsky zelených plesových šatů, které obepínaly její trup krajkou a pak se přehouply do dramatické a mírně objemné sukně, její kadeře zůstaly volné a rozpuštěné, přesně tak, jak je měl rád. „Bral bych tě, má čarodějko, raději než tisíc zhýčkaných Astorií Malfoyových,“ zašeptal a když se k němu přitiskla zády, líbal ji z boku na krk až k odhalenému rameni.
„Severusi!“ zasténala, „je kruté začínat něco, co nemůžeme dokončit!“
Usmál se do její pleti a krátce se zamyslel, jestli není chlípné užívat si z tohoto úhlu pohled, který mu poskytoval výstřih bez ramínek, než se rozhodl, že vzhledem k tomu, co dnes večer bude muset přetrpět, využije všechna pozitiva, která najde. A tenhle výhled se mezi pozitiva rozhodně počítal. „Co se stalo s tím, že očekávání je polovina zábavy?“
„Vylítlo to komínem, když jsem zažila to, co jsem očekávala,“ zamumlala a zasmála se, jak ho tím překvapila.
„Tak pojď, netrpělivá čarodějko. Ať už to máme za sebou,“ povzdechl si a napřímil se.
Rychle se mu otočila v náručí, natáhla se na špičky, aby ho mohla pořádně políbit, a jako páku použila jeho kravatu. Zasténal, když ustoupila stejně rychle, jako se na něj vrhla.
„Udělej to ještě jednou, čarodějko, a z tohohle domu se nedostaneme,“ zavrčel.
Uličnicky se na něj usmála. „Jen zkouším tvou zdrženlivost, Merlin ví, že ji dnes večer budeš hodně potřebovat.“
„Nejsem si jistý, jestli mám nějaké sebeovládání, když jde o tebe,“ zaúpěl.
Zasmála se, jako by si dělal legraci, a táhla ho ven z pokoje.
xxx
„Mami! Vypadáš jako princezna!“ vydechla Lia s očima jako talíře, když se konečně dostali dolů.
Hermiona se usmála a napřáhla se pro ni, aby ji vzala do náruče: „Buď tu s Helen hodná, zlatíčko, a uvidíme se ráno.“
„Jdeš na ples, mami?“
„Ano,“ odpověděla Hermiona s úsměvem a cvrnkla Liu do nosu.
„Je můj Sev'us dneska princ?“
Severus si odfrkl při představě, že by byl něčí princ. „Řekla bych, že je,“ přemítala Hermiona a zazubila se na něj, než podala Liu zpět Helen.
Obrátil oči v sloup, ale nabídl jí rámě, aby se do něj mohla zavěsit. „Ať už to máme za sebou. Dobrou noc, slečno Lio.“
„Dobrou noc, princi Sev'usi!“ vypískla Lia a rozesmála Hermionu, když se natáhla, aby mu vlípla na tvář letmou batolecí pusu.
xxx
Přemístil se z tepla Hermionina domova, svého domova, jak předpokládal - očekávání, že za necelé dva měsíce bude mít skutečný domov, ho přivádělo téměř k šílenství, když už to bylo tak blízko - a přistál v atriu ministerstva.
„Tady se nic neděje,“ zamumlala Hermiona. Kráčeli k tanečnímu sálu a její sevření zesílilo téměř až k bolesti.
Zamířili přímou čarou k Georgeovi s Angelinou a vděčně přitom popadli šampaňské od kolemjdoucího číšníka.
„Dýchej, Miono,“ zamumlal jí do ucha George a objal ji. „To bude v pořádku. A kdyby ne, zapamatujeme si jejich jména a později na ně vypustíme Liu.“
Hermiona se zasmála a uvolnila se, pak se obrátila, aby objala Angelinu, a kývla na Kingsleyho, který mluvil se skupinou, kterou Hermiona nepoznávala.
„Vy jste ale prokoukli!“
Severus se zamračil na Minervu, která na něj jen mrkla, když objala nejprve Hermionu a pak Angelinu, a obezřetně se podívala na George, než přijala jeho objetí.
Na druhé straně místnosti si Severus všiml Ronalda Weasleyho, který se na ně znechuceně díval, jeho oči se zaměřily na Severusovu ruku kolem Hermionina pasu a jeho pihovatý obličej pomalu rudl. Jeho žena si prohlížela místnost, přitom ohrnovala nos a mírně se ušklíbla, když její oči spočinuly na Hermioně, než se vrátila ke svému zkoumání. Ačkoli Severus nebyl žádný znalec módy, připadalo mu, že vypadá v pastelových volánech a pentlích naprosto směšně. Krátce ho napadlo, jestli ji neoblékla Molly, šaty vypadaly jako něco, co se nosilo před mnoha lety. Předpokládal, že tradiční je to správné slovo, které hledal. Když se rozhlédl kolem, viděl mnoho starších matrón v něčem podobném.
Kingsley se objevil vedle Hermiony a přitáhl si ji k sobě: „Jsem tak rád, že jsi přišla,“ zašeptal jí do ucha, než se otočil a představil ji francouzskému a belgickému ministrovi. Severus, vděčný za to, že ji rozptýlili, nechal konverzaci kolem sebe plynout, dokud nezazvonil zvonek k večeři.
„Sedíte s ostatními profesory,“ zamumlal Kings, když se začali ubírat ke stolům. Severus vydechl, aniž si uvědomoval, že zadržoval dech, a nadmíru se mu ulevilo, že Hermiona bude chráněná. Z jejího výrazu usoudil, že sdílí jeho pocity.
Večeře byla hlučná a živá, ani Potterova přítomnost u stolu nedokázala zkazit náladu, protože učitelé si užívali vzácného večera. Neville a Hannah vypadali, že si slavnost a rozhovory s dospělými maximálně vychutnávají, když probírali studenty a plány na prázdniny. Všichni se modlili, aby příštích pár měsíců uběhlo rychle, zoufale toužili po odpočinku od hormony zmítaných teenagerů.
„Tvoje šaty jsou úžasné, Miono.“ Ginny se usadila po Hermionině boku a vytlačila Minervu, která se přesunula, aby si s Filiusem promluvila o teorii kouzel, o níž byl přesvědčen, že způsobí revoluci ve výuce.
„Tvoje taky. Kdy bude proslov?“
Harry z druhé strany stolu zachytil její otázku a zasténal. „Nepřipomínej mi to, doufal jsem, že Kings letos zapomene.“
Ginny protočila očima: „Jestli to budu muset poslouchat ještě jednou, asi budu ječet. Čestně!“
Hermiona se zasmála, v Harryho přítomnosti se cítila uvolněněji než dřív, nebyli přátelé, to ne, ale chovali se přátelsky, hlavně kvůli dětem. „Myslím to vážně! Vsadím se, že v tuhle chvíli by to dokázal odrecitovat i James.“
Harry na ni pohlédl a vyplázl na ni jazyk, než se zatvářil zamyšleně. „To není špatný nápad. Příští rok to může přednést on.“
Ginny vykulila oči. „A teď, Hermiono, kdy přijedeš na ten lázeňský den, jak jsi slíbila? Chci tě vidět bez dětí, které se dožadují naší pozornosti.“
Hermiona se zasmála: „Víkend před otevřením? Za předpokladu, že Severus bude volný?“
Ginny přikývla: „Pošli mi sovu, jakmile budeš mít definitivní datum. A možná podplatíš Nevilla, aby fotil? Celý den s dítětem, kterému nedokáže říct ne…“ Ginny se s úsměvem od ucha k uchu odmlčela, když se na ni Severus zamračil. „Ach, kruci. Jídlo je tu… schovejte mi tanec, profesore!“ mrkla na něj, než pustila Minervu na její místo.
„Změnil jsem názor, ta ženská má hrozný vliv a myslím, že bychom se s ní už neměli vídat.“
Hermiona se zasmála jeho trucování, vzala ho za bradu a stáhla si ho k sobě, aby ho políbila. Ani jeden z nich si nevšiml zděšené reakce poloviny hostů, ani blesku fotografa.
Severus na nich cítil pohledy, když Hermionu táhl na parket, jakmile skončila večeře a proslovy, a doufal, že když tančí, nikdo se nebude dožadovat jejich pozornosti.
„Prostě si jich nevšímej,“ slyšel syčet Molly, když s ní vířil kolem hloučku Weasleyových stojících po straně sálu, Ronova směšná manželka zase ohrnovala nos, zatímco zírala na jejich točící se těla. Severus se lehce ušklíbl, když se jejich pohledy setkaly, a ona s odporem přivřela oči.
„Severusi!“ Hermiona ho nakonec prosila, což v něm vzbudilo dojem, že se už nějakou dobu snaží získat jeho pozornost. „Potřebuji se napít a posadit, jestli budu ještě tančit, budu si muset sundat boty, tlumicí kouzlo už dávno vyprchalo!“
Severus se ušklíbl. „No to je krása,“ poznamenal, podíval se na ni a pak na ni seslal tlumicí kouzlo, až si úlevou povzdechla. Rychle ji odvedl zpátky k jejich stolu a usadil ji vedle George, který sledoval, jak Angelina tančí s Leem Jordanem a ve tváři měl výraz zjevného pobavení.
„Miono! Kdo by to byl řekl, že Snape umí takhle tančit!“ zasmál se a několikrát povytáhl obočí. „Je jeho rytmus stejně působivý i v jiných oblastech?“
Hermiona zafuněla: „Georgie! Na to odmítám odpovědět!“
„No tak, Mione, víš přece, že to všichni chceme vědět!“
„Proč by to, pane Weasley, měl někdo chtít vědět?“ zeptal se Severus tlumeným tónem.
George se ušklíbl: „No, pane profesore,“ začal přehnaně smyslným hlasem, položil Severusovi ruku na předloktí a zamrkal na něj řasami, „ve škole bylo tak málo vhodných hvězd pro naše fantazie… kromě půvabné ředitelky, samozřejmě,“ George rychle otočil hlavu a poslal Minervě tak oslnivý úsměv, že se přidusila pitím, „všichni jsme si říkali…“ pokračoval, přejel prsty po Severusově paži až k jeho ramenu, téměř neuvěřitelně se k němu přiblížil a přitiskl své tělo k jeho.
Hermiona se už déle neudržela, vybuchla hlasitým, bouřlivým smíchem a popadala se za břicho, přímo zavyla při pohledu na absolutní děs v Severusově tváři. Minerva vedle ní se snažila ovládnout. Několik hlav se k nim otočilo ve snaze najít zdroj náhlého hluku. Kingsleyho oči se zableskly vylekaným veselím, když se zaměřil na George a Severuse stojící tak blízko sebe, ale byla to reakce Weasleyových, kterou Severus sledoval.