Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Nepříteli můj

Kapitola 30.

Nepříteli můj
Vložené: Lupina - 29.01. 2025 Téma: Nepříteli můj
Lupina nám napísal:

Autor: Kirby Lane

Překlad: Lupina, Beta: marci

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3514260/

Rating: 13+

Kapitola 30. Boření zdí

 

„Soustřeďte se!“

„Snažím se!“

„Snažte se víc.“

„Jé, díky, to mě nenapadlo!“ Harry měl nejspíš sarkasmus přeskočit, ale byl příliš frustrovaný, než aby ho to zajímalo. Snape mu znovu a znovu splýval s myslí a Harry se nikdy nedokázal plně soustředit na posilování své mentální hradby, a teď byl unavený, hladový a vyloženě podrážděný, jak na sebe, tak na Snapea. Profesor byl tak náročný a netrpělivý.

„Máte mě v hlavě, Pottere,“ vyštěkl Snape. „Možná byste si měl počkat na vhodnější chvíli, kdy mě budete znevažovat svými myšlenkami!“

A hrubý a puntičkářský a totální otrokář, pomyslel si co nejjasněji.

Snape náhle pustil jeho zápěstí a vzdálil se od Harryho mysli. Následná dezorientace byla nevítaná, ale Harry už si na účinky lektvaru zvykl natolik, že ho neohromila déle než na několik vteřin.

„Tohle není těžké!“ Snape se na něj zamračil. „Při prvním pokusu před několika dny vám to šlo lépe než teď. Vaše mentální stěna není silnější než hromada větví!“

Harry zkřížil ruce. „Já to nekazím schválně, víte! Je to těžké.“

„Jako všechny hodnotné dovednosti na začátku. Ale pokud nechcete, aby se vaše nejzranitelnější myšlenky nebo vzpomínky četly jako kniha, zaměříte se na to, abyste svou mentální zeď posílil!“

„Já vím. Snažím se,“ opakoval Harry podrážděně.

„Jste roztěkaný.“

Harry se na něj podíval pohledem, který, jak doufal, dostatečně vyjadřoval slovo ‚pche‘. Koneckonců to byly tři dny, co Remus zmizel. Za ty dva dny, co se o tom Harry dozvěděl, se nedokázal soustředit na nic jiného. Snape kvůli jeho roztržitosti včerejší hodinu nitrobrany zkrátil, ale dnes už nebyl zdaleka tak chápavý.

„Pokud se nedokážete naučit soustředit, když jste ve stresu nebo pod tlakem, pak nikdy pořádně neovládnete dovednosti potřebné k nitrobraně!“

„Já vím,“ odsekl nakvašeně. „Ale to, že to vím, mi to nijak neulehčuje.“

Snape vydechl a protřel si kořen nosu. „Ještě jednou. Tentokrát, až budu vyvíjet tlak na vaši mentální zeď, nedovolte, aby se propadla jako hromada dětských kostek.“

Harry chtěl zabručet, kam si může ty dětské kostky strčit, ale profesor už mu svíral zápěstí – silněji, než Harry považoval za nutné – a chystal se mu znovu vstoupit do mysli. Harry se zhluboka nadechl a snažil se ji zbavit všech stop podráždění. Snažil se, to je to správné slovo.

Když se jejich mysli spojily naposledy, Snape spojení přenesl za hranice pouhého pozorování. Nyní se aktivně zapojoval do Harryho mysli a pokoušel se zachytit myšlenky a vzpomínky mimo jeho bezprostřední, vědomé myšlení. Šel na to pomalu a nechal Harryho, aby přišel na to, jak jeho pokusy blokovat. Tentokrát mu měl Harry zabránit v přístupu do svého podvědomí tím, že postaví ‚zeď‘ z neškodných myšlenek a emocí. Jak metaforickou zeď zneviditelnit, se naučí později, vysvětlil mu Snape. Prozatím potřeboval jen zeď postavit a udržet ji.

Jak rychle zjistil, to se snadněji řekne, než udělá. Zvlášť když ho rozptylovaly myšlenky na to, jestli je jistý Remus Lupin živý, nebo mrtvý.

Snape mu tentokrát dal na přípravu necelou minutu, než na zeď zaútočil. Harry slyšitelně zabručel při silném náporu na jeho obranu. Bylo mu jasné, že Snape na něj jde stále zlehka, ale vždyť se ani nestihl připravit!

Tak se připravte, prolétla mu Snapeova slova hlavou.

Věděl, že tentokrát nebude mít slitování, a tak se soustředil, aby stěnu zaplnil vzpomínkami – na to, jak poprvé letěl na koštěti, na snídani ve Velké síni s kamarády, na procvičování kouzel ve formulích – a emocemi – nadšením, štěstím, odhodláním. Soustředil se jen a jen na tyto myšlenky a představoval si, jak se splétají dohromady, jako to viděl u Snapea v jeho vlastní mysli, až se zdálo, že tvoří bariéru mezi vědomými a podvědomými myšlenkami.

Jakmile byla na svém místě, Snape znovu zaútočil. Okamžitě si našel slabé místo a Harry se ocitl zaplavený vzpomínkami – procházel se parkem poblíž Zobí ulice… házel žabku kamenem do Velkého jezera… s Ronem se zuřivě šprtali na zkoušku z dějin kouzel. Snažil se je vrátit zpátky, zabránit Snapeovi v přístupu k dalším vzpomínkám, ale prosakovaly: sledoval Dudleyho, jak jezdí na svém novém narozeninovém kole… Tesák mu olízl celou tvář… trénoval na famfrpálový zápas proti Havraspáru.

Snape se odtáhl a vzpomínky se zastavily. „To bylo ubohé,“ konstatoval nahlas.

Harry se zhluboka nadechl a nechal oči zavřené. „Snažil jsem se,“ řekl znovu, ještě frustrovaněji než předtím.

„Snažil?“ Snape se ušklíbl. „V podstatě jste mě pozval, abych se podíval dál. Ani jsem se neponořil hluboko do vaší mysli, jen jsem z povrchu vašeho podvědomí vytáhl pár neškodných vzpomínek. Vsadil bych se, že kdybych se pokusil získat přístup k vašim přísněji střeženým tajemstvím, snažil byste se přinejmenším o polovinu usilovněji.“

Harrymu ztuhla krev v žilách a přinutil se nemyslet na žádnou ze vzpomínek nebo myšlenek, které výslovně nechtěl, aby Snape viděl.

„Jo, to nebudeme dělat,“ řekl rychle.

„Tak mě blokujte. Tentokrát vynaložte přiměřené úsilí a já nebudu nucen hrabat se hlouběji ve vašem podvědomí.“

Harry se soustředil na zeď, aby si nevzdychl, nezabručel a nepomyslel na nic, co by Snapea rozčílilo ještě víc než teď. Znovu si v duchu prošel několik vzpomínek a emocí a představoval si, jak se vlákna spojují, jak se trhliny slévají, až se zeď zdála pevná a bezpečná. Snape zaútočil stejně rázně a Harrymu se tentokrát podařilo ho zadržet. Zvedl mentální pěst na oslavu… a pak Snape zaútočil na další místo a Harryho zeď jako by se složila sama do sebe. Najednou ležel v nemocničním křídle se zlomenou rukou… a pak běhal po Bradavicích a snažil se dostat na věštění včas

Vzpomínka se náhle přerušila, když Snape mentální vlákno opustil. „Nevynaložil jsem ani zlomek síly, které jsem schopen, Pottere. Udělejte něco, abyste mě zastavil!“

Harry se tentokrát neobtěžoval naléhat, že se snaží. Prostě jen sevřel rty a začal znovu. Ach, ale kvůli tomu se bude později rozčilovat.

„Stejně jako já, jestli mě nezačnete skutečně blokovat!“ utrhl se na něj Snape .

Tentokrát ho zadržel přes tři útoky, ale nebyl si jistý, jestli má slavit, protože se zdálo, že Snape šel nejdřív po nejsilnějších místech. Zanedlouho našel skulinu v Harryho obraně a vzpomínky začaly proudit.

„Zastavte mě!“

„Přesně o to se snažím!“

Pak ucítil silnější nátlak na svou mysl a vynořila se nová sada vzpomínek. Rozbaloval vánoční dárek od příbuzných – párátko… slyšel, jak ho vyvolávají poté, co jeho jméno vypadlo z Ohnivého poháru, ohromený a zmatený… Vernon ho poučoval o tom, že má plnit své povinnosti, a vyhrožoval mu slovy ‚jinak!‘… Petunie zvedla pánev

„Přestaňte!“ zařval. „Vypadněte z mé hlavy!“

Vy to zastavte,“ odpověděl Snape. „Zastavte mě, jak to máte dělat!“

Pánev ho škrábla do boku hlavy, když uskočil a za zvuku Petuniina křiku se dostal ven zadními dveřmi… zuřivě trhal plevel a snažil se ignorovat puchýře na rukou. Harry se snažil Snapea odstrčit od trhlin ve své zdi, snažil se je zalepit vzpomínkami na školu, famfrpál a kamarády, ale Snape nabíral převahu. Cítil další nápor na svou mysl a hrůzou ztuhl, že s tím nemůže nic dělat.

Skrz krb Grimmauldova náměstí prošlo Ronovo bezvládné tělo… „Toho přespočet zabij,“ slyšel a Cedrik mu ležel mrtvý u nohou… Ležel na zemi vedle rozbitého žebříku a zíral na střechu Dursleyových, dech vyražený… Snapeova mysl zakolísala a Harry se toho pokusil využít ve svůj prospěch, zatlačil proti útočící mysli, ale sotva získal převahu, odrazila se a ponořila se hlouběji.

Profesorka Umbridgeová na něj zírala s potměšilým úsměvem a on cítil, jak mu po zádech přeběhl mráz strachu smíšený s odporem… popadl ze spíže kousek cukroví a schoval ho, aby ho Petunie neviděla… škvírou z přístěnku sledoval, jak Dudley rozbaluje jeden dárek za druhým, a přál si, aby tentokrát mohl aspoň sedět u vánočního stromečku… bylo mu horko a učitel se ho zeptal, proč má na sobě svetr; zalhal a řekl, že je mu zima… Vernon ho chytil za už tak dost potlučenou ruku, ze rtů mu létaly sliny, byl tak rozzlobený a

„Vypadněte!“ křičel a tlačil na Snapeovu mysl, ale jeho přítomnost se sotva pohnula.

– a Harry zároveň s postrčením ucítil, jak mu nohy vylétly nahoru, schody se mu ve výhledu rozkmitaly…

Pokusil se vyprostit ze Snapeových rukou, ale ten mu sevřel zápěstí jako svěrákem.

„… do Polepšovny svatého Bruta pro nenapravitelné nezletilé delikventy,“ říkal Vernon a sousedka se na Harryho dívala, jako by chtěl zabít její kočku… Petunie zavřískala, když se pokusil ukousnout Dudleymu kousek narozeninového dortu… Dudley se smál s kamarády: „Nech ho! Třeba umrzne.“ A Harry se rozplakal, bosé nohy mu ve sněhu znecitlivěly

„VYPADNĚTE!“ vykřikl Harry a vší silou zatlačil – stěna emocí se zvedla jako vichřice, nahoru a ven s přívalem síly, a… zabralo to. Až příliš dobře.

Ucítil obrovský nápor a hlavou se mu prohnala řada obrazů, které nebyly jeho vlastní. Bledý tmavovlasý chlapec sledoval zpoza keře dvojici hrajících si dětí… Chlapec se schovával a plakal, zatímco kolem něj se potácel muž a volal na něj… Muž na něj křičel a říkal mu, že z něj nikdy nic nebude

Harryho paže se náhle uvolnily a on spadl dozadu z šoku, že se jejich mysli tak náhle oddělily. Zastavil se o loket a zasténal. Později tam bude mít modřinu. S vytřeštěnýma očima se podíval na Snapea. Ten ztěžka oddechoval a v jedné ruce si držel hlavu.

Málem se zeptal, jestli mu neublížil, když se takhle prolomil do jeho mysli, ale zarazil se přívalem hněvu. No a co, že to udělal? Vždyť to byla Snapeova vina, že se to vůbec stalo! A ty věci, které viděl! Harry by se možná styděl, kdyby nebyl tak rozzlobený. Prudce se od Snapea odlepil, což bylo obtížné, protože ho přepadla vlna závrati. Jakmile mohl, postavil se na nohy a rozběhl se ke dveřím. Pokusil se je vypáčit, ale nechtěly se pohnout.

„Pusťte mě ven!“ křičel. Nebylo zamčeno; Snape musel dveře začarovat.

„Ne.“

Otočil se. „Neměl jste na to právo! To jsou moje vzpomínky a vy jste neměl právo se v nich hrabat jako ve svém osobním filmovém představení!“

„Jestli jste nechtěl, abych si je prohlížel,“ uštěpačně se na něj podíval Snape, „tak jste mi v tom měl zabránit!“

„Věděl jste, že nemůžu!“

Mohl jste. Rozhodl jste se, že se nebudete dostatečně snažit.“

Harry zkoprněl. „Rozhodl? Rozhodl jsem se, že vás nechám, abyste mi takhle narušil soukromí?“

„Rozhodl jste se mě zablokovat, až když vám na tom dost záleželo, že?“ křikl profesor zpátky a postavil se na nohy.

„Aha, takže vám mám teď poděkovat?“

„Protože jsem si jistý, že to bych po vás chtěl příliš, co kdybychom se dostali k té části, kdy jste lhal řediteli?“ Snapeův výraz se změnil v bouřlivý, a to Harryho ještě víc popudilo. Harry byl ten, kdo měl v této situaci právo být naštvaný, ne Snape!

„Nemám ponětí, o čem to mluvíte,“ vyprskl rozhořčeně. „O čem jsem mu lhal?“

„Řekl jste mu, že už mu nemáte co svěřit o svém dětství, důrazně jste mu naznačil, že ví všechno!“

Harry si odfrkl. „To jste čekal, že mu řeknu o každé vzpomínce? To by trvalo celý život! Podstatu už dávno zná. Nebylo už co říkat.“

„Pokusili se vás zabít!“

Harry zíral s otevřenou pusou. „Cože?“ zeptal se nakonec tak nedůvěřivě, že na chvíli zapomněl na svoji zlost. „Samozřejmě že nechtěli. No, chci říct, že někdy nebyli moc starostliví, co se týče zajištění toho, abych byl v pořádku, a mohli mě víc krmit a… no, abych byl upřímný, asi by jim nevadilo, kdybych umřel, ale…“

„Váš strýc vás shodil ze schodů!“

Harrymu chvíli trvalo, než si vzpomněl. „Aha. To.“

„Ano. To!“

Harry se zamračil a snažil se vzpomenout, co přesně Snape viděl. „No… neviděl jste celou vzpomínku. Chci říct, že jsem tak trochu spadl ze schodů, ale nezranil jsem se nijak vážně, jen pár modřin, možná výron. Myslím, že zafungovala moje nahodilá magie a způsobila, že jsem se tak nějak… ehm, měkce odrazil.“

Snape na něj nevěřícně zíral.

„Byl jsem v pořádku,“ trval na svém. „Stejně si nemyslím, že to chtěl udělat. Jen se choval jako obvykle jako tyran a nevšiml si, jak blízko jsme byli ke schodům.“

„Byl jste dítě. Shodil vás ze schodů,“ opakoval Snape, jako by se snažil dostat do hloupé hlavy jednoduchý pojem.

Harry rozpačitě pokrčil rameny. Bylo mu tehdy sedm let a byl k smrti vyděšený, ale necítil potřebu se Snapeovi s touto částí svěřovat. I když… popravdě řečeno, ten už to nejspíš věděl. Mohl cítit jeho emocionální stavy, tak intenzivní byly sdílené vzpomínky při splynutí myslí. Koneckonců on Snapeovy vzpomínky cítil také živě. Touhu, když se díval, jak si děti hrají, strach, když se schovával před tím mužem, a odpor, když křičel. Teď, když na to myslel, se zoufale chtěl zeptat, jestli to byl Snapeův otec… chtěl vědět, jestli i Snape ví, jaké to je, když ho vychovává tyran.

Nejspíš si tu otázku nechá pro sebe, dokud Snapeovi nepřestane cukat žilka na čele.

Snape stejně ještě neskončil. „Takový pád vás mohl zabít – nejspíš by vás zabil, kdybyste nebyl kouzelník.“ Nenechal Harryho odpovědět, než vykřikl: „A kdo nutí pětileté dítě pracovat na střeše bez dozoru a s vadným žebříkem?“

„Bylo mi osm,“ podotkl, ale podle Snapeova pohledu si nemyslel, že by mu to nějak pomohlo.

„Takže jste byl nucen vykonávat práce na střeše vašeho domu bez dozoru a s vadným žebříkem? V osmi letech?“

„No. Jo?“ připustil Harry, i když nechápal, proč je to tak hrozné jako ty schody. Koneckonců: „Okapy jsem čistil už dřív. Mám docela dobrou rovnováhu.“

„Až do dne, kdy jste spadl,“ ušklíbl se Snape. „Při takovém pádu jste se mohl zabít.“

„Nebo jsem se mohl zabít pádem z domku na stromě jako normální dítě,“ podotkl. „Nechápu, proč se tak rozčilujete, že Brumbálovi neříkám o každé maličkosti…“

„A kolik vám bylo, když vás schválně nechali venku, bosého a oblečeného v hadrech, za chladného a zasněženého večera?“

„Hm, šest,“ přiznal. „Ale to byl Dudley a jeho kamarádi. Myslím, že Vernon a Petunie byli přesvědčení, že jsem pořád zavřený v přístěnku.“

Snapeova tvář ztuhla a Harry měl znovu pocit, že neřekl správnou věc.

„Ale já jsem byl v pořádku,“ podotkl. „Tenkrát jsem taky musel nahodile kouzlit, protože jsem se druhý den ráno probudil v kůlně pěkně zahřátý.“

Snape se zamračil a zavrtěl hlavou, načež obviňujícím způsobem řekl: „Tvrdil jste, že vás strýc málokdy uhodil. Naznačil jste, že fyzické týrání se omezilo jen na tamto a na trochu hrubší zacházení.“

„Hm, ano…“ Harry netušil, proč ho kvůli tomu vyslýchá, a už vůbec netušil, jaká je správná odpověď. „Co jiného se podle vás stalo?“ zeptal se nervózně.

„Vyhnul jste se té pánvi až příliš dobře na to, aby to bylo poprvé, co vám mířila na hlavu.“ Snape to vyslovoval pomalu, jako by byl opožděný.

Harry se rozzlobil. „Nikdy mě s ní netrefila. Aspoň nikdy ne víc než škrábnutím.“

Snape rozhodil rukama. „Zvykli si mířit vám na hlavu kovovými předměty, v neuvěřitelně mladém věku vás stavěli do nebezpečných situací bez dozoru, zamykali vás na celou noc v mrazu a, ach ano, shodili vás ze schodů. A jediné, co vás napadne dobrovolně svěřit řediteli školy, je, že jste spal ve stísněných prostorách a vynechal několik jídel?“

Harry si nebyl jistý, co má říct, a tak neřekl nic.

„Merlin ví, co všechno ještě udělali, kolik dalších vzpomínek jste zamkl, které jsem ještě neviděl!“

Harry instinktivně o krok ustoupil.

Snape se na něj dlouze podíval. „Ale bez obav. Už jsem toho viděl dost.“ Zavrtěl hlavou a vykročil ke dveřím.

„Kam jdete?“

Položil ruku na kliku. „Zavolat Brumbála.“

„Moment. Cože? Proč?“

„Protože hrubé zacházení je jedna věc. Pokus o vraždu je něco úplně jiného,“ zasyčel.

„Děláte to horší, než to bylo,“ obvinil ho Harry. „Já jsem první, kdo říká, že Dursleyovi jsou hrozní lidé, ale vy tyhle vzpomínky zveličujete!“

„Proč je chráníte?“ obořil se na něj Snape. „Vždyť pro vás nic neudělali. Nic! A vy se tady snažíte obhajovat jejich odsouzeníhodné činy.“

„Já je neobhajoval!“ Harry ucouvl. „Jen jsem vám řekl, že…“

„Hrozní lidé, ano, já vím. Proto ty opakované pokusy o váš život,“ zavrčel Snape netrpělivě. „Tak proč tedy zlehčovat to, co vám udělali?“

Harry našpulil rty. Upřímně řečeno, nesnažil se je obhajovat. Cítil potřebu bránit sám sebe. Nebyl žádný chudáček, kterého by mohli vyhodit na sníh nebo shodit ze schodů. Nebyl slaboch, ne tak, jak to znělo, a poslední, co chtěl, bylo, aby ho tak Snape viděl.

Ale to říct nemohl, takže: „Oni jsou… rodina?“ zahučel nepřesvědčivě a nestřetl se se Snapeovým pohledem.

„To, že jsou rodina,“ Snape to slovo vyplivl, jako by bylo odporné, „jim nedává oprávnění hrubě týrat dítě, které mají v péči. Možná vám nezáleží na tom, aby ředitel školy znal všechny podrobnosti, ale jako dospělý, který je nejvíce zodpovědný za vaše blaho v příštích letech, by tyto podrobnosti znát měl!“

„Nechápu proč!“ vypálil na něj. „Je to moje věc, moje vzpomínky! Já bych měl rozhodovat o tom, kdo se o nich dozví!“

Snape na to neodpověděl, jen stiskl kliku.

„Takže předpokládám, že i vy jste Brumbálovi řekl všechno o své rodině!“ vykřikl Harry, protože jeho pud sebezáchovy se zjevně vydal na dovolenou. Přesto hned, jak ta slova vyslovil, věděl, že překročil hranici.

Cože?“ zašeptal Snape svým druhým nejnebezpečnějším tónem. (Ano, Harry začal Snapeovy tóny klasifikovat.) Profesor se zatvářil zuřivě, jeho rty byly bílé a Harry přemýšlel, jestli má pomalu couvat, nebo se ho pokusit obejít a utéct na chodbu. Rozhodně nebyl dobrý nápad postavit si hlavu a pokračovat dál.

Tak to samozřejmě udělal.

„Vy víte, jaké to je, když vás vychovává tyran, že?“ pokračoval a snažil se zmírnit tón. Tohle mu neprojde, ať se děje, co se děje, ale možná bude na konci dne ještě naživu, když bude znít aspoň trochu rozumně, a ne obviňujícím tónem. „Ani vaše dětství nebylo procházkou růžovou zahradou, že ne, a vsadím se, že jste kvůli tomu nechodil kňourat k Brumbálovi.“

Snape se očividně rozhodoval, jestli ho má zavraždit. Dobře, Harry nebyl nitrozpytec, ale byl si jistý, že právě to by viděl, kdyby se mohl podívat Snapeovi do hlavy. Ta žilka na čele mu už zdaleka necukala – teď vypadala, že je připravená prasknout. A ty bílé rty byly příliš pevně sevřené, než aby mohl ještě něco říct. Nemohl si pomoct, ale zajímalo ho, jak moc je profesor nadaný na neverbální kouzla. Přejel rukou hůlku, kterou měl schovanou v rukávu, a její přítomnost ho uklidnila. Snape by ho opravdu nezabil, to už věděl. Ale ten člověk měl stále nepříjemnou povahu. Nezdráhal by se použít jedno nebo dvě kouzla.

„Co vás přimělo,“ zasyčel nakonec Snape a ani se nepohnul ode dveří, „abyste si myslel, že máte právo se mě na takové věci vyptávat?“

„Mohl bych se vás zeptat na totéž! To, co se mi stalo, nemá s vámi nic společného…“

„Jsem dospělý a váš profesor, Pottere!“ vyprskl. „Jako váš učitel a jako někdo, koho sám vůdce Fénixova řádu pověřil vaší bezpečností, mám plné právo se o takové věci zajímat. Vlastně mám povinnost upozornit ředitele na cokoli, co by mohlo ohrozit vaši fyzickou nebo duševní bezpečnost. Vy vůči mně žádnou takovou povinnost nemáte. A tak,“ pokračoval pomalu a rozvážně, „si své drzé otázky a poznámky nechte pro sebe. Budete respektovat mé soukromí. Nebudete komentovat nic z toho, co během těchto cvičení uvidíte v mé mysli, nebudete se o to dělit s nikým mimo tuto místnost a nebudete se mě vyptávat na věci, které se vás netýkají. A pokud mě v některém z těchto bodů neuposlechnete,“ zasyčel a oči se mu zúžily do černých štěrbin, „pak – jsme – skončili. Rozumíte?“

Harry automaticky přikývl, oči vytřeštěné, když k němu konečně dolehla celá tíha mužova výhružného postoje. A navíc ho začínala pálit jizva. Asi by se o tom měl zmínit…

Snape už neřekl ani slovo, než se vytratil z místnosti a pevně za sebou zavřel dveře.

Harry unaveně vydechl a klesl na podlahu. Najednou byl nesmírně vyčerpaný. Celý týden se snažil naučit nitrobranu a zároveň se ze všech sil snažil ignorovat, že všichni jeho přátelé jsou ve smrtelném nebezpečí a on s tím nemůže nic dělat. Podařilo se mu nemít noční můry, jen když si vzal Bezesný spánek, který se stále snažil nebrat každou noc. A teď, poté, co celé dopoledne odrážel psychické útoky, musel Snapeovi poskytnout k nahlédnutí ještě více svých příšerných vzpomínek, o které se muž chystal podělit s Brumbálem, a napadal ho jediný způsob, jak tomu předejít – opět si Snapea znepřátelit tím, že bude strkat nos, kam nemá. Byl příliš unavený i na to, aby si dělal starosti s tím, že ho tady Snape zavřel s jasným pokynem, že má zůstat na místě, protože ještě neskončili s dnešní lekcí. Nebo možná Snape chtěl, aby tu zůstal jen proto, aby na něj mohl po návratu ještě chvíli křičet?

Frustrovaně si prohrábl vlasy, čímž si je nepochybně rozcuchal víc než obvykle, a zavřel oči. Seděl tam mnohem déle, než si myslel, že by Snapeovi stačilo k prostému zavolání krbem, a muž se stále nevracel. Nakonec si začal cvičně stavět mentální zeď ve snaze zablokovat své zmatené emoce. Stačilo mu vytáhnout tu vzpomínku, tu si vybavit emoci a pomocí každého kousku zablokovat vše, na co chtěl v danou chvíli nejvíc myslet. Žádné přemýšlení o tom, jak špatně se cítil, když mu někdo násilím vytrhl vzpomínky z mysli. Žádné přemýšlení o tom, jak si Brumbál bude myslet, že je blázen, který čeká na zlomení. Žádné přemýšlení o Snapeových vzpomínkách, o tom, že on a jeho profesor mají možná mnohem víc společného, než si myslel…

Nitrobrana se mu povětšinou povedla. Nedokázal se zcela zbavit kručení v žaludku, ale dokázal skrýt své myšlenky před vědomím a vyčistit je od všeho, co ho zatěžovalo víc než šumění listí v jemném vánku. Nadechl se, vydechl, nadechl… a začal se cítit klidný…

A pak jeho jizva vybuchla bolestí. Vykřikl a sevřel si hlavu v dlaních.

„Au, au, au, au,“ cedil skrz zuby, jak bolest ve vlnách sílila. Pocítil vlnu paniky. Jizva ho nikdy takhle nebolela, pokud nebyl poblíž Voldemort. Ale Voldemort nemohl být nablízku, že ne?

Ne. Ne, samozřejmě že ne. Byli ve štábu. Chráněni Fideliovým zaklínadlem. To by nemohl. Ani Remus to nemohl říct –

„Aaaaaaaau!“ zaúpěl a zhroutil se na zem. Lehl si na bok a přitáhl si kolena k hrudi, ale bolest se nijak nezmírnila.

Něco bylo špatně.

„Dob- au… Dobby!“ zavolal co nejhlasitěji a o několik vteřin později uslyšel nezaměnitelný zvuk přemístění domácího skřítka.

„Harry Potter chce Dobbyho, pane?“ vypískl šťastný hlas a Harry si i přes bolest trochu vyčítal, že od příjezdu Weasleyových Dobbyho většinou ignoroval. Bude si s ním muset někdy sednout a popovídat si – au, au, au, au! „Harry Potter je nemocný!“ zabědoval domácí skřítek, když viděl Harryho stav.

„Jo,“ zachraptěl. „Dob… sežeň… sežeň Snapea. Řekni…“ vyrazil ze sebe sténání a procedil skrz zuby: „Je to – au, au, au – naléhavé!“

„Dobby hned přivede profesora Snapea, Harry Pottere!“ vypískl skřítek naléhavě a s prásknutím zmizel.

Harry se soustředil na dýchání. Nádech, výdech, nádech, výdech. Nic však nedokázalo zmírnit bolest jizvy. Zrak mu ochaboval a v uších mu začínalo zvonit.

Harry Pottere… zdálo se mu, že slyší hlas, který ho volá, ale to nebylo možné. Byl sám…

Harry Pottere, zaznělo zřetelněji a temnotou jeho zraku se mihly Voldemortovy rudé oči. Pojď a vezmi si, co ti patří. A přestože měl zavřené oči, hlavou mu prolétl obraz mýtiny a muže – Remuse – a –

Slyšel, jak se prudce otevřely a zavřely dveře, a k jeho boku dolehly spěšné kroky. „Pottere?“ ozval se nad ním Snapeův znepokojený hlas.

„Nuuuuuh!“ podařilo se mu procedit skrz zaťaté zuby a zkroutil obličej vzhůru v naději, že Snapeovi to dojde a bude mít nějaký způsob, jak mu pomoci.

Pojď si pro to, co ti patří, Harry Pottere. Máš čas do půlnoci. Ukaž se, nebo jich zemře víc.

Cítil, jak mu ruce odtahují prsty od jizvy, ale napjal se proti nim. Nemohl se jizvy pustit, nemohl ji pustit, jinak by ho bolest přemohla. Snape byl však silnější a Harry i přes svůj boj cítil, jak mu odtahuje prsty od čela. Ruce měl mokré a lepkavé a uvědomil si, že mu jizva musí krvácet.

Snape se nadechl a vypustil ze sebe výraz, o kterém si byl Harry jistý, že by ho učitelé neměli říkat před svými studenty.

„Pottere, slyšíte mě?“

„Jo – aaaau,“ zasténal, když ho pohltila další vlna bolesti.

Dnes večer, Harry Pottere. Nebo jich zemře víc.

Cítil, jak mu někdo zvedá hlavu, pokládá ji na něco měkkého a rukou mu odhrnuje z obličeje ofinu. Bylo mu jedno, že je to Snape, bylo mu jedno, že Snape ví, že je při vědomí; sevřel mu ruku svou vlastní – potřeboval alespoň trochu útěchy.

K jeho úlevě se Snape neodtáhl. „Vytěsni ho z mysli.“

Chtěl se na toho muže utrhnout, říct mu, že to samozřejmě chce udělat, ale tohle nebylo obvyklé, že? V příštím okamžiku však bolest odezněla a Harry se konečně mohl nadechnout, aniž by si to musel připomínat. Dlouze nasál vzduch a rozklepal se. Ostrá, všepohlcující bolest byla pryč a spolu s ní i Voldemortova přítomnost, ale bolelo ho celé tělo a hlava mu pulzovala v rytmu bušícího srdce.

„Harry?“ V Snapeově hlase zazněla panika a Harry si uvědomil, že mu z úleku a vyčerpání ochablo celé tělo.

„Já…“ zaskuhral a pokusil se odkašlat si, ale to spustilo záchvat kašle. Snape vyčaroval sklenici vody a pomohl mu posadit se natolik, aby se mohl napít. „Díky,“ vydechl a položil si hlavu zpátky na něco, co, jak si uvědomil, byl svinutý plášť. Snapeův plášť, ten, který měl na zdi u dveří. „Jsem v pořádku. Je pryč.“

„To byl…“ Snape udiveně zavrtěl hlavou, zjevně otřesený. „Jak často se to stává?“

„Nestává se to,“ zaskřehotal Harry a snažil se zůstat co nejvíc v klidu, aby si Snape neuvědomil, že se opět drží jeho ruky. „Opravdu ne,“ zopakoval při Snapeově skeptickém pohledu. „Bylo to… bylo to hrozné, když se mě loni pokusil posednout, ale o-obvykle je to opravdu zlé, jen když je blízko. Když cítí silné emoce, může to hodně b-bolet, ale nikdy ne takhle. Tohle bylo… nové.“ Nesnášel, že se mu třese hlas, ale najednou si připadal jako malé vystrašené dítě. Voldemort mu sáhl do mysli. Úmyslně mu sáhl do mysli! To se mu ještě nikdy nestalo. No, dobře, stalo… ale nikdy to neudělal proto, aby mu poslal zprávu. A Harry začínal panikařit.

Snape se odtáhl a Harry měl co dělat, aby se znovu nechytil za jeho ruku s cílem udržet ho u sebe. Ale byl pryč jen několik vteřin, a když se vrátil, bylo to s vlhkým hadříkem. Jemně jím otřel krev z Harryho tváře.

Harry zavřel oči a zhluboka se nadechl. Chlad látky mu dělal dobře na tlukoucí hlavě, pomáhal mu zklidnit stoupající tep. „Bolí to,“ zamumlal.

„To si dovedu představit,“ zamumlal Snape. „Můžete mi říct, co se stalo?“

„Posílal mi z-zprávu. Remus… je naživu. Vy-víte-kdo chce, abych se vzdal. Myslím, že to má být výměna.“

Snape přerušil své ošetřování. „Nebyla to vize?“

Harry zavrtěl hlavou a zasyčel, když mu pohyb vyvolal příšernou bolest ve spánku. Natáhl ruku k hlavě, ale Snape ji zachytil a setřel mu krev z prstů hadříkem. „Udělal to schválně,“ vysvětlil. „Tohle… Tohle ještě nikdy neudělal, ne takhle. Proč to tak bolí?“

„Používal jste nitrobranu?“

„Ano, taky jsem si myslel, že mi to jde docela dobře,“ řekl nešťastně.

„Nejspíš měl těžký přístup do vaší mysli.“ Snape pustil čistou ruku a natáhl se po druhé. „Pravděpodobně se protlačil přes vaši obranu, což mělo za následek fyzické zranění.“

„Tak proč se snažím?“ vykřikl Harry a vzápětí zachrčel při bodnutí bolesti v jizvě. „Jestli ho nitrobrana nezastaví, jenom to bude bolet ještě víc, tak jaký to má smysl?“

„Jde o to, že čím zdatnější budete v nitrobraně, tím obtížněji se bude dostávat do vaší mysli a dříve či později – raději dříve – se mu to nepodaří vůbec.“

„Tak proč teď?“ stěžoval si Harry. „Už několik měsíců se nepokusil dostat se mi do hlavy – a i tehdy to bylo proto, aby mě obelstil, ne aby mi poslal zprávu. Tohle ještě nikdy neudělal!“

Snape položil druhou ruku, nyní čistou, na první a odložil zakrvácenou látku. „Říkal jsem vám, že od svého vzestupu získal moc. Je možné, že napíná své síly, zkouší jejich hranice.“

Harry si povzdechl. Ze světla ho bolely oči. Několikrát zamrkal a pak nechal oči zavřené. Stejně bylo nejspíš nejlepší se na Snapea nedívat, když si uvědomil, co musí říct dál. „Ukázal mi, kde je Remus. Říkal, že jestli za ním dneska nepůjdu, tak do půlnoci zemře víc lidí.“ Potlačil narůstající paniku. Snape bude vědět, co má dělat. Vždycky věděl, co má dělat.

„To se nestane,“ vyhlásil muž temně.

„Co když…“

„Kde je Lupin? Co jste viděl?“ přerušil ho Snape a jeho ostrý tón jasně sděloval, že nehodlá poslouchat žádné Harryho argumenty o tom, že by měl udělat, co mu Voldemort řekl.

Harry na něj zamžoural, ale kvůli světlu v místnosti bylo těžké se soustředit. „Byla to… mýtina vedle kopce a dvou velkých skal. Jedna byla vyšší než druhá, taková špičatá. Remus byl přivázaný ke stromu vedle té nižší skály a Smrtijedi tam byli s ním.“

„Vím, kde to je.“ Snape mávnutím hůlky ztlumil světla v místnosti. Harry si s úlevou oddechl a otevřel oči o něco víc. Snape pokračoval: „Pán zla tu mýtinu už dříve používal k rituálům a obětem.“

Harry se zachvěl při představě, kterou vyvolala obě tato slova. „Remuse?“ zašeptal vyděšeně.

„Říkáte, že je stále naživu. To je dobře,“ zněla odpověď, ale Harry slyšel i to, co muž neřekl: Voldemort skončil s tím, kvůli čemu Remuse držel při životě, a teď už byl dobrý jen jako návnada. Pokud ho dnes nedostanou zpátky, bude do rána nejspíš mrtvý.

„Co budeme dělat?“ Na Snapeův káravý pohled Harry protočil očima – i když ho i z toho malého pohybu zabolela hlava – a opravil se. „Dobře. Ne my. Co budete dělat vy?“

„Pán zla bude očekávat, že se ukáže Řád. Ví, že bychom vám nedovolili, abyste skočil na návnadu.“

„Proč mi tedy poslal tu zprávu?“

„Aby nastražil past,“ odpověděl Snape. „Však také ví, že to stojí za pokus. Zná vás přinejmenším natolik dobře, aby věděl, že byste se na návnadu chytil, kdyby tu nebyl nikdo, kdo by vám v tom zabránil.“ Snape při tom skutečně zavrčel. „Pokud už nemá pro Lupina využití, pak nemá co ztratit, když se ho při pokusu o vaše dopadení vzdá. Vsadil bych se, že nejenže tam skutečně bude, ale Smrtijedi, kteří ho hlídají, se zdrží jen tak dlouho, aby se ujistili, že tam nejste. Pokud se jim podaří zlikvidovat nějaké členy Řádu, když už tam budou, tím lépe.“

„Půjdete s nimi?“ Harry doufal, že v místnosti je dostatečné šero, aby Snape neviděl, jak moc ho ta myšlenka znepokojuje.

Snape zavrtěl hlavou. „Mám rozkaz se zatím držet stranou.“

„A vy vždycky plníte rozkazy?“ zeptal se Harry se zívnutím, upřímně zvědavý na Snapeovu odpověď.

„To docela záleží na tom, kdo ty rozkazy dává,“ odvětil profesor suše a vytáhl hůlku. Zamumlal kouzlo tak tiše, že ho Harry nedokázal rozeznat, a hned vedle něj se objevila malá matrace s měkce vypadající dekou a polštářem. „Měl byste si odpočinout. Tady, abych na vás mohl dohlížet, jestli nemáte nějaké následky. Dal bych vám Bezesný spánek, ale lektvar na splynutí mysli máte ještě v těle…“

„Ale jak mám spát? Remus!“ zaprotestoval a pokusil se posadit, ale to vedlo jen k bodavé bolesti v jizvě, která se mu odrazila v hlavě a dolů po páteři. Zasténal, když ho Snape navedl zpátky na podlahu.

„Vyřídím tu zprávu Řádu. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom ho získali zpět.“

„Slibujete?“ Oči mu proti jeho vůli klesaly, ale hledal Snapeovu tvář a potřeboval ujištění. Nevěděl, co by dělal, kdyby zjistil, že Remus zemřel. Bylo by to, jako by znovu prožíval Siriusovu smrt.

„Slibuji,“ zašeptal Snape a pak mu napůl pomohl, napůl ho přenesl na matraci. Harrymu ani nevadilo, že ho zvedá jako dítě, tak moc ho zaměstnávalo zatínání zubů proti bolesti, která mu proudila až do morku kostí.

„Říkal… že jich umře víc, když se neukážu. Co když…“

„Pán zla způsobí spoušť a zkázu bez ohledu na to, co se dnes stane,“ přerušil ho Snape. „Ve skutečnosti by pravděpodobně způsobil ještě větší škody, kdyby vás zajal a úspěšně použil vaši krev ke zvýšení své vlastní moci.“

Harry to chvíli promýšlel a pak se zeptal: „Myslíte, že se o to pokusí znovu? Vloupat se mi takhle do mysli?“ Nevěděl, jestli by se dokázal vyrovnat s takovou bolestí dvakrát během jednoho dne.

„Teď ne,“ ujistil ho Snape. „Předal svou zprávu. Ale aniž bychom znali jeho plány… a aniž bychom věděli, jak na vás jeho násilné vniknutí do mysli zapůsobí, je stejně nejlepší být ve střehu.“

„Profesore?“ zeptal se a zamrkal, aby zůstal vzhůru. Bylo příliš mnoho věcí, které bylo třeba říct, než mohl usnout, a ne všechny se týkaly Voldemorta.

Snape zabručel a přetáhl přes něj přikrývku. Harry zjistil, že se mu ten pocit, když je zachumlaný, docela líbí.

„Snad si opravdu nemyslíte, že se mě moji příbuzní pokusili zabít?“

Snapeovi zacukala žilka na spánku, ale jeho rysy byly netečné. „Opravdu si myslíte, že to neudělali?“

„Ano,“ odpověděl upřímně, hlas zhrublý ospalostí. „Nejspíš mají štěstí, že jsem několikrát nezemřel, ale nejsou to vrazi.“

„Hm,“ zaznělo od Snapea nesmlouvavě.

„Řekl jste to Brumbálovi?“

Snape se posadil vedle Harryho a chvíli ho studoval. „Ne… Ještě jsem to zvážil –“ Nadechl se, jako by chtěl říct víc, a pak jen zopakoval: „Ne.“ Podle toho, jak to řekl, Harry věděl, že se rozhodl to Brumbálovi vůbec neprozradit. Cítil se vděčný a zároveň zmatený.

„Proč ne?“

Snape zaváhal a pak připustil: „Měl jste… pravdu. Jste dost starý na to, abyste si mohl vybrat, komu se chcete svěřit.“

„Myslel jsem, že jste přesvědčený, že to Brumbál musí vědět.“

„Ano… no. Reagoval jsem… Tedy po zvážení celé záležitosti…“ Snape odvrátil pohled. „Domnívám se, že ředitel už ví dost na to, aby o vás mohl kvalifikovaně rozhodovat. Cokoli navíc…“ Hodnotícím pohledem se dotkl jeho tváře. „Cokoli dalšího budete muset říct vy, ne já.“

„Děkuji,“ zamumlal Harry a Snape na znamení potvrzení sklonil hlavu. Profesor teď vypadal klidněji, jako by na něj nechtěl vyjet, a tak napůl zívl a dodal: „Omlouvám se, že jsem se zase vtíral do vašeho osobního života.“

Jeho omluva se setkala s mlčením.

„Nevadí, když mi nechcete nic říct,“ zahučel. „Ale abyste věděl, není to tak, že bych vás litoval nebo tak něco. Vím, že rodinu si vybírat nemůžeme.“

Snape si povzdechl. „Běžte spát, Pottere.“

„Měl byste taky spát,“ zamumlal a snažil se udržet oči otevřené. „… vypadáte unaveně.“

„Budu. Později. Teď spi, Harry.“

„Hm-dobře…“

Spánek ho rychle zahalil, ale ne dřív, než mu chladná ruka odhrnula ofinu z obličeje a pak se jemně usadila na jeho vlasech. Zůstala tam ještě dlouho poté, co usnul.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Edit - 29.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 29.01. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 29.01. 2025
| |
Uf, tak tohle bylo emociálně náročné i pro mě, natož pro Harryho. Ale zase je to krásně vyvážené závěrečným Snapeovým pečováním. Vždycky si moc užívám, když se ti dva v povídce najdou. I když by to teď ještě oba popřeli.
Veliké díky za překlad, Lupinko a Marci.
Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 29.01. 2025
|
Popřeli by to, ale je to tam. Moc se mi líbí, jak spolu komunikují. A jak Harry dokáže být trochu přidrzlý.
Bylo to zase náročné, ale Harry už urazil kus cesty. Pokročil s nitrobanou a i na ostatní problémy má pomoc Snapea. A nechává si pomoct.
No, teď jak to s tím Lupinem bude, že?
Děkuji moc za komentář, Jacomo.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: AAZUZA - 29.01. 2025
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 29.01. 2025
| |
Takovou emocionální jízdu jsem nečekala, zadržovala jsem dech až do konce a uvědomila jsem si, že ho zadržuju, až když jsem došla k poslednímu slovu.
Přestože by to zatím ještě nepřiznali, vytvořili si mezi sebou křehké souznění, které ale postupně sílí.
Navíc se mi líbí, jak Snape občas Harrymu začne tykat. Je to najednou mezi nimi celé jiné...
Moc děkuju za další část, Lupino :)
Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 30.01. 2025
|
Byla to nálož. To tykání jsem vlastně dávala tak nějak pocitově. Protože jsem příběh četla už poněkolikáté, věděla jsem, co asi Severus prožívá. A chtěla jsem podtrhnout to, že v Harrym konečně vidí kluka opravdového, ne domnělého. Čeština má v tomhle výhodu, i když pro překladatele je to někdy peklo :D
Je krása sledovat, jak si začínají rozumět.
Děkuji za komentář, Yuki.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 29.01. 2025
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 29.01. 2025
|
Asi mě tu začínají zase strašit Haryho vize, jak je ve vězení, Voldy baží po jeho krvi, vedle v cele umírá, možná je už mrtvý někdo další. Do toho se musím přít se Snapeem, který učí nitrobranu, jak jinak zase v podzemí, vedle laboratoří, takže zatím v dohledu není žádný jasný den plný slunka, větru, zelené travičky, žádná řeka, voda, jejíž vlnky tiše šplouchají ke břehu.
Teď víme, kde je Remus, že Dobby dokázal najít Snapea a že Brumbál se nikdy nedozví, jak Dursleyovi trápili Harrýska. V zadním koutku vzpomínek určitě číhá u okýnka i teta Marge se svým psiskem, to ještě Snape neví, že by na ně platil Hagrid a jeho láska k tvorům ne přímo odporným, ale pofiderním. (?)
Děkuji za překlad. Lépe to číst až ráno, se slunkem, ne za nocí bez svitu měsíce.
Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 30.01. 2025
|
Kouzelníci evidentně jinak vnímají tolik potřebný pobyt na čerstvém vzduchu. Harryho by klidně nechali zavřeného v baráku do konce prázdnin.
Je uvnitř pochmurného domu, má ty svoje hrozné sny. No nic moc.
Aspoň že se Snapem si začínají rozumět.
Děkuji za komentář, sisi.

Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 29.01. 2025
|
Je to smutné, emocionálně náročné, ale krásné.
"Snape si povzdechl. „Běžte spát, Pottere.“
„Měl byste taky spát,“ zamumlal a snažil se udržet oči otevřené. „… vypadáte unaveně.“
„Budu. Později. Teď spi, Harry.“
Tohle mě dostalo.
Díky.
Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 30.01. 2025
|
Autorka prostě umí. Jsem ráda, že jsem začala překládat tohle dílo. Je to občas těžké, ale vlastně nádhera, jak si ti dva k sobě hledají cestu.
Děkuji moc za komentář, denice.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anonymka9 - 29.01. 2025
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 29.01. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: prodavacka - 29.01. 2025
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: barca666 - 29.01. 2025
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: alvap - 29.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 29.01. 2025
| |
Budování důvěry není jednoduché, ale daří se;)
Díky za překlad, čarodějky, je to paráda.
Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 30.01. 2025
|
Jsou na dobré cestě. Jenam aby na ní nepotkali nějaké výmoly. Děkuji moc za komentář, luiso.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ruby72 - 29.01. 2025
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 29.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Packa - 30.01. 2025
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 30.01. 2025
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 30.01. 2025
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fanny88 - 31.01. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Lia - 31.01. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: leol - 01.02. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 30. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 01.02. 2025
|
No ty brdo, to zase byl narez... Takovej pokrok mezi nima dvema, ikdyz nejdriv bolestnej, protoze se Harry nesnazi... Grrrr no to nevim, delal maximum, jenze to neni snadne a pak sonda do jeho minulosti... ach jo a Brumbal je zcela k hovnu, jenze to vime dlouho. A pak nasleduje mucaaaankooo s Tomem... Vcetne krve a bolesti. Neni nahodou Tomik nekde za rohem? Vlastne za zdi? Kdyz to Harryho tak boli, coz se deje jen kdyz je pobliz Voldyho. No fuuuuj, chudak Harry. Jake stesti, ze tam Severuse ma.
Ps. Jak mohou doufat, ze se Lupin nezlomi a nebo nezlomil?
dekuji za skvelou kapitolu, preklad jako vino, damy

Prehľad článkov k tejto téme:

Kirby Lane: ( Lupina )05.02. 2025Kapitola 31.
Kirby Lane: ( Lupina )29.01. 2025Kapitola 30.
Kirby Lane: ( Lupina )22.01. 2025Kapitola 29.
Kirby Lane: ( Lupina )15.01. 2025Kapitola 28.
Kirby Lane: ( Lupina )08.01. 2025Kapitola 27.
Kirby Lane: ( Lupina )01.01. 2025Kapitola 26.
Kirby Lane: ( Lupina )25.12. 2024Kapitola 25.
Kirby Lane: ( Lupina )18.12. 2024Kapitola 24.
Kirby Lane: ( Lupina )11.12. 2024Kapitola 23.
Kirby Lane: ( Lupina )04.12. 2024Kapitola 22.
Kirby Lane: ( Lupina )27.11. 2024Kapitola 21.
Kirby Lane: ( Lupina )20.11. 2024Kapitola 20.
Kirby Lane: ( Lupina )13.11. 2024Kapitola 19.
Kirby Lane: ( Lupina )06.11. 2024Kapitola 18.
Kirby Lane: ( Lupina )30.10. 2024Kapitola 17.
Kirby Lane: ( Lupina )23.10. 2024Kapitola 16.
Kirby Lane: ( Lupina )16.10. 2024Kapitola 15.
Kirby Lane: ( Lupina )09.10. 2024Kapitola 14.
Kirby Lane: ( Lupina )02.10. 2024Kapitola 13.
Kirby Lane: ( Lupina )25.09. 2024Kapitola 12.
Kirby Lane: ( Lupina )18.09. 2024Kapitola 11.
Kirby Lane: ( Lupina )11.09. 2024Kapitola 10.
Kirby Lane: ( Lupina )04.09. 2024Kapitola 9.
Kirby Lane: ( Lupina )28.08. 2024Kapitola 8.
Kirby Lane: ( Lupina )21.08. 2024Kapitola 7.
Kirby Lane: ( Lupina )14.08. 2024Kapitola 6.
Kirby Lane: ( Lupina )07.08. 2024Kapitola 5.
Kirby Lane: ( Lupina )31.07. 2024Kapitola 4.
Kirby Lane: ( Lupina )24.07. 2024Kapitola 3.
Kirby Lane: ( Lupina )17.07. 2024Kapitola 2.
Kirby Lane: ( Lupina )10.07. 2024Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )10.07. 2024Úvod