Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Čas spálený na popel

Kapitola 14: Setkání

Čas spálený na popel
Vložené: Jacomo - 18.01. 2025 Téma: Čas spálený na popel
Jacomo nám napísal:

Čas spálený na popel

Ashes of Time

Autor: Dius Corvus      Překlad a banner: Jacomo      Betaread: Calwen a Ivet

Preslash

Setkání

Snape nikdy předtím v této krizové místnosti na ministerstvu nebyl. Nebyl důvod, proč by měl: všechny mimořádné schůzky, na které byl pozván, se konaly na Grimmauldově náměstí nebo v sídlech čistokrevných.

Ticho přerušila Grangerová: „Aarone?“

„Ano, doktorko?“

„Prosím, přines troleriometr.“

„Jistě,“ řekl Aaron Skonser a očima jednou přelétl místnost. Šlo jen o jediný pohled, ale kdyby něco takového zahlédl Pán zla, chlapec by nevydržel ani den, protože to byl projev zlomku vteřiny pochybností.

„Ginny, běž s ním. Můžete použít letax.“

Weasleyová přikývla, hodila trochu prášku do plamenů a odešla se Skonserem - než zmizeli v ohni, jejich ruce se na poslední chvíli spojily. Dojemné a zvláštní, pomyslel si Snape: tohle lidé dělali za války, a pak se samozřejmě vraceli rozbití na kusy.

Všichni se sem přesunuli poté, co je uvolnila porodní magie. Samozřejmě ne bezprostředně poté; nastalo dobrých deset minut solidního chaosu, během nichž se sestry snažily všechny vyhnat a Robert - nebo Roger, manžel Grangerové - střídavě vrkal nad svým novým synem, rozčiloval se nad svou ženou a dožadoval se informací, co se děje. Teď seděl klidně po jejím boku, tvářil se nevzrušeně a sledoval, jak jeho žena kojí. Snape to přičítal uklidňujícímu kouzlu, které potajmu seslal Moody.

Uprostřed krizové místnosti ministerstva stál velký oválný stůl obklopený židlemi. Sedadla v čele zůstala prázdná. Grangerová, podpíraná manželem, seděla uprostřed; Weasleyová a Skonser vedle nich. Místa na druhé straně zabrali Moody, Jack Demme a Lupin. Lupin, ten ubohý, hloupý vlkodlak, pomyslel si Snape. Snažil se tvářit klidně. Nepochybně si namlouval, že syn Jamese Pottera přece nemůže být vrah s duší Pána zla připoutanou ke své. Snape cítil, jak se mu kroutí koutky úst, i když jen trochu.

Židle se nacházely i v zadní části v místnosti. Na nich leželo chlapcovo tělo, přikryté prostěradlem. Snape teď stál vedle něj. V nemocnici k němu uprostřed chaosu přišla sestra a zeptala se: „Je v pořádku?“

„Úplně v pořádku,“ potvrdil Snape hlasem tak mrazivým, že by zlámal větvičky stromů. Poté se narovnal a postavil se tak, aby se nacházel mezi ženou a chlapcovým tělem. „Situace je pevně pod kontrolou.“

Sestra se stále tvářila skepticky.

„Přesně, jak řekl,“ vyštěkl Moody, který se náhle objevil vedle nich. Sestra se mu krátce zadívala do očí a prchla. „Budeš chtít to tělo přikrýt, Snape,“ zamumlal Moody o chvíli později. Snape přikývl; nepochyboval, že Moody bude první, kdo vycítí mrtvolu. Tělo teď zakrývalo nemocniční prostěradlo: bílé, což byla barva, kterou měl v oblibě Brumbál. Pán zla své padlé generály rád halil do černé.

Čekali na ministra kouzel spolu s dítětem a mrtvým tělem. Už to bylo pět minut. Ještě pět a Brousek se vyrovná Popletalovi, který věřil, že nejlepší způsob, jak vyřešit problém, je ignorovat ho.

Ohniště se rozhořelo zeleným plamenem. Prošli jím Weasleyová a Skonser, před nimi se vznášela zlatá mísa troleriometru. „Jsme zpátky,“ oznámila Weasleyová. „Ministr tu ještě není?“

„Dává si zatraceně na čas,“ zavrčel Moody.

„Mám to připravit?“ zeptal se Skonser.

V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel ministr. Vypadal poněkud otráveně a byl oblečen do hábitu, který naznačoval, že přišel rovnou z nějaké obzvlášť důležité diplomatické transakce. Doprovázel ho muž mnohem mladší - podle vzhledu bystrozor, který byl Snapeovi povědomý.

Místností se rozlehl sborový pozdrav ‘pane ministře’. „Cormacu,“ dodala zdvořilým hlasem Ginny Weasleyová.

„Tak co se děje, Grangerová? Byl jsem uprostřed jednání s prezidentkou Francie. Velmi nerada slyšela, že se musím zúčastnit mimořádné schůzky. Přesto byla ochotná nechat se bavit vicepremiérem. Ach,“ zarazil se. „Blahopřeji vám k dítěti, Grangerová. To jsem nevěděl. Chlapec nebo děvče?“

„Chlapec,“ řekla Grangerová. Naklonila hlavu. „Aarone, mohl bys nastavit troleriometr?“

Aaron přikývl a hůlkou poklepal na okraj mísy. Snape se nacházel příliš daleko na to, aby viděl, jak se jehla pohybuje. Ticho se zdálo být hmatatelné.

„Nuže?“ nadhodil ministr a přimhouřil oči. „Co se děje?“

„Domnívám se,“ začal Moody a očima přejel po všech osobách u stolu, „že tahle záležitost se týká Pottera.”

„Harryho Pottera?“ zeptal se Brousek. Svlékl si svrchní hábit, podal ho bystrozorovi jménem Cormac a posadil se do čela stolu. „Neřešili jsme to náhodou už, ta tisková konference a další věci okolo?“ Teprve teď si prohlédl všechny v místnosti. Snape trochu sklonil hlavu, když na něm spočinuly ministrovy oči.

„Obávám se, že situace se stala vážnější,“ vložila se do věci Grangerová.

„Cože?“ vyštěkl Brousek. „Potter se přiklonil k temnotě?“

Snape zachytil pohyb: vlkodlak - zaťal čelist. „Ne,“ namítla Grangerová pomalu. „Myslím, že je z něj možná... hrozba.“ Pak se rozhlédla kolem sebe a Snape, s jemnou dopomocí nitrozpytu, zaznamenal vyčerpání a pochybnosti, lítost, strach. Pocítil příval zadostiučinění: měla pravdu, cítit pochybnosti, lítost a strach bylo na místě.

„Hrozba? Co spáchal teď?“

Byl to opět Moody, kdo odpověděl. „Vraždu.“

„Vraždu? Vraždu?“ Ministrova tvář zbledla. Zatahal se za límec, což Snapeovi připadalo skoro legrační. „Potter spáchal vraždu?“

„Možná,“ odtušil Moody.

„Možná?“

„Raději se zeptejte Grangerové a“ - jeho pohled se zaleskl - „Snapea. Byli uvězněni v jakési porodní magii. Byl tam ještě jeden člověk, ale ten už je bohužel mrtvý.“

„Kdo je mrtvý?“ Snape sledoval, jak ministrovy hloupé oči konečně zaregistrovaly tělo v zadní části místnosti. „Ten, co leží tamhle?“

Všichni ztichli. Bylo to, pomyslel si Snape, jako nějaká dětská hra: mlčet, dokud se někdo konečně necítí nucen promluvit. „Ano,“ vytasila se s odpovědí Weasleyová.

Brousek přešel dozadu a po chvilce váhání nadzvedl prostěradlo. Snape viděl, že Nilesův obličej je teď úplně bílý.

„Kdo je to?“

„Nikdo,“ řekl Snape. Ministr se na něj podíval poněkud nepřátelsky. „Chlapec, kterého zachránili ze Zabiniho pevnosti. Několik dní žil se mnou a... s Potterem. Nevím, jaký je jeho původ, a obávám se, že teď už se to nikdy nedozvíme.“

„Takže závislý na kraku?“

„Mudla,“ odtušil Snape chladně a potěšilo ho, že ministr přikývl. „Ale jestli chcete, můžete ho prezentovat jako závislého,“ dodal téměř líně.

Brousek na něj vrhl rozzuřený pohled a otočil se zpátky ke stolu. Snapeovi bylo toho muže vzdáleně líto. „Grangerová,“ řekl ministr, „co se děje?‘

„Byla aktivována porodní magie...“ začala Grangerová. Odmlčela se; Snape cítil, jak se pozornost místnosti přesunula na jejího mudlovského manžela. Snapeovi ho bylo (svým způsobem) také líto. Jeho žena použila jejich prvorozeného syna k osudovému kouzlu. Ale věděl to? Nejspíš ne a existovaly způsoby, jak obejít mysl, navzdory upřímnosti mezi manžely. „Záměrem bylo použít ji k tomu, aby se Harry kál.“

„Kál se z čeho?“

„Harry je podle všeho zodpovědný za Zabiniho smrt a falešné obvinění Weasleyho.“

Tohle, pomyslel si Snape, připadalo Brouskovi horší než vražda neznámého mudlovského chlapce. Rozhlédl se po místnosti. Tvář Weasleyové byla bledá, ale ne zasažená tak jako Lupinova. Zřejmě to uhodla. Moody se tvářil zachmuřeně. Demme měl jako obvykle pokerový výraz. „Jak? Jak to víte?“

„Je to jediná možnost. A magie porodního kouzla souhlasila. Toto byl zločin, za který se ho rozhodla stíhat.“

„Měli jsme ho nechat zavřít,“ zamumlal Brousek.

Snape si odfrkl. Brousek mu věnoval další zlověstný pohled a Snape se rozhodl promluvit. „Zavřít ho - a nechat ho utéct? Mohl byste ho zavřít, jen kdyby se rozhodl nechat se zavřít. Obávám se, že jeho moc je zcela mimo vaše chápání.“

„Jak to myslíte?“

„Chci říct, že je více věcí v nebi a na zemi, Horacio, o nichž se filozofům nezdá.“

„Snape, jestli mi to neřeknete na rovinu...“

„Potter měl schopnost měnit časovou linii.“ Snape se odmlčel. „Brousku, čistě ze zvědavosti, jako intelektuální cvičení, myslíte, že jste schopen si plně představit smrt? Jako že jste mrtvý, v nicotě.“

„Nevěřím, že to někdo dokáže,“ namítl Brousek chladně.

„Dokážete si představit, že byste měl nad tímto stavem vládu, nejen nad svou vlastní smrtí, ale i nad smrtí a životem magické struktury jako celku? Ne, myslel jsem si, že ne. Potter tuto schopnost má. A Potter je člověk - a to ne zrovna jemný.“ Snape se otočil. „Předpokládám, Grangerová, že jste při úvahách o porodní magie vzala v úvahu jak velikost jeho moci, tak povahu vaší zrady?“

Grangerová ztuhla. Střetla se s jeho očima a Snape se nemusel pouštět do nitrozpytu, aby přečetl její zarputilý, hloupý nebelvírský pohled. „Přiznávám, že to byla riskantní sázka – která nevyšla,“ řekla Grangerová. „Ale doufala jsem, že magie, o které jsem samozřejmě věděla, že je mnohem méně mocná než ta Harryho, mu nějak naznačí, aby postupoval správným směrem, stejně jako někdy může i malá změna -“

„Jaký je rozsah magické detekce troleriometru, Grangerová? A jsem si jistý, že jste seslala Veneficus Duco*), a jsem si jistý - bylo by trestuhodné o tom pochybovat, Grangerová - že jste si vědoma toho, že to nasytí i Stonehenge.“

„Severusi...“

„A rozhodla jste se pokračovat.“

„Taky jsem nevěděla, jak mocná bude porodní magie,“ dodala Grangerová tichým hlasem.

„Ale stálo to za riziko, ano, několika životů - Potterova, mého, Nilesova, vašeho vlastního i života vašeho syna. Kdybyste měla alespoň šanci uspět, nenazýval bych vás hloupou. Ano, Grangerová, jste hloupá. Jste hloupá ženská a matka.“

Grangerové se zablesklo v očích. „Tohle ničemu nepomůže, Severusi.“

„Souhlasím,“ vložil se do hovoru Jack Demme. „Důležité je probrat, co se má udělat s Harrym Potterem, a ne házet vinu na všechny okolo. Chlapcova smrt byla tragická nehoda - a Grangerová špatně odhadla riziko, ale byla to nehoda.“

„Ano,“ dodala Weasleyová. „Hermiona udělala to, co považovala za nejlepší.“

„Aha? A co bychom teď měli udělat, aby to bylo to nejlepší?“ Snape se odmlčel. „Zavřít ho? Zahájit proti němu válku? Ministerstvo kouzel proti Chlapci, který přežil.“

„Sklapni, Snape,“ zavrčel Moody.

Snape se otočil ke Grangerové. „Gratuluji vám, Grangerová, plně jste převzala žezlo Albuse Brumbála. Brumbál nechal Harryho jedenáct let hladovět, než dovolil Pánu zla, aby mu rok co rok usiloval o život, dokud nebyl tak zlomený...“ Snape se odmlčel, protože jeho hlas znejistěl, pokračovat touto cestou bylo nebezpečné. „Ale jsem si jistý, že to tak bylo nejlepší. On si to koneckonců myslel. A měl věštbu, která ho utěšovala, což vy nemáte, Grangerová, ale jsem si jistý, že to dokážete nahradit veselou myšlenkou, že jste málem obětovala své dítě, abyste zradila svého přítele. Bude vám to velkou útěchou, až budete sledovat, jak váš syn roste. Bellatrix Lestrangeová by na vás byla pyšná.“

„Profesore Snape!“ ohradila se hlasitě Weasleyová.

„Kdybych si nemyslela, že je to jediná možnost, kdybych neměla důvod předpokládat, že -“ Grangerové se zablýsklo v očích, „- že mu pomůžete, místo toho, abyste udělal to, co je třeba. Jako jste to dělal v minulosti.“

„Ano,“ řekl Snape tiše. „Předpokládám, že jsem mu pomohl především já. Koneckonců to bylo čistě pro zábavu, že jsem se přidal k Pánu zla a přeběhl k Brumbálovi.“ Zarazil se, protože si uvědomil, že tu jsou, mimo dalších, Lupin a Moody. „Předpokládám, že máme protichůdné názory, Grangerová. Moje představa o tom, co je třeba udělat, je sobecká, a domnívám se, že nedostatečně zákeřná.“

„Promiňte,“ ozval se Skonser, „troleriometr - hýbe se.“

Weasleyová, Lupin a Moody se shromáždili kolem mísy. Ministr stál stranou a tvářil se zmateně, ale naštěstí nedělal povyk ohledně vysvětlení.

„Předtím nic nezaznamenal,“ pokračoval Skonser. „Myslel jsem, že s ním není něco v pořádku, ale zdá se, že se Potterovi podařilo skrýt.“

„Chápu,“ poznamenala Grangerová.

„Kde je teď?“ zeptala se Weasleyová.

Skonser vstal. „Je tady. Je v Londýně.“

Nastalo krátké ticho.

„Kde v Londýně?“ dožadoval se Moody ostře.

„Velmi blízko - jen několik mil na jih.“

„Blíží se?“ zeptal se Jack Demme.

„Ne, zastavil se, ať už je kdekoli.“

„Chce, abychom věděli, že tam je,“ řekla Grangerová. Její hlas zněl unaveně.

Brousek se zamračil: „Proč?“

Snape zjistil, že je příliš podrážděný na to, aby zůstal zdrženlivý. „Proč by jinak dovolil troleriometru, aby ho odhalil, když se může skrýt?“

„Mohl nám poslat sovu,“ navrhla Weasleyová, ale její tón byl natolik naivní, že Snape ani nepocítil nutkání zavrčet.

„Několik mil na jih je Svatý Mungo,“ podotkla Grangerová.

„Ano,“ potvrdil Snape chladně. „Chce, abychom navštívili Freda Weasleyho.“

Nastalo další krátké ticho. Pak Skonser řekl: „Je pryč.“ Několikrát se ozvalo: „Pryč? Jak pryč?“ Jako hloupé ovce. „Jehla už nikam neukazuje,“ vysvětlil Skonser, odložil mísu a těkal pohledem mezi Grangerovou a Snapem.

„Tak co, Snape?“ zavrčel Moody. „Nechceš nám říct, jak to víš?“

„Nevím. Ale zdá se to velmi pravděpodobné, ne? Koneckonců porodní magie Grangerové se rozhodla Pottera potrestat za současný stav Freda Weasleyho i za Zabiniho smrt.“ Byly tu samozřejmě i další faktory, ale nic, co by bylo třeba zmiňovat. „Mohu se samozřejmě mýlit. Potter se mi v žádném případě nesvěřuje. Možná nese do márnice další tělo.“

„Snape,“ zavrčel Lupin podrážděně. Vypadal tak unaveně, jako by byl minulou noc úplněk. „Prosím. Tohle nepomáhá.“

Snape se ušklíbl, ale zmlkl.

„Nuže?“ Brousek se snažil o autoritativní tón. „McLaggene? Mohl byste prosím zajít ke Svatému Mungovi a podat zprávu o situaci, kterou tam najdete?“

Bystrozor přikývl a po chvilce váhání se přesunul ke krbu. Hodil do něj prášek, vyslovil adresu a zmizel. Letax stále funguje, pomyslel si Snape, takže nemocnice nevyhořela do základů.

V místnosti opět nastalo ticho. Brousek si odkašlal a šel se posadit do čela stolu. Snape se rozhlédl, ale nebyly tu žádné hodiny. Jak na Grimmauldově náměstí, tak v jakémkoli sídle, které si Pán zla vybral, se v každé místnosti vždycky houpalo nějaké otravné kyvadlo. Teď mu chybělo.

Dítě Grangerové vydalo několik kňouravých zvuků. „Ššš,“ zamumlala Grangerová a její pozornost se zdánlivě soustředila na uzlíček v jejím náručí. Co cítila teď? Snape se přistihl, že zvažuje, jestli svých slov lituje. Nelitoval. A důvod mu byl také jasný: to, co Grangerová řekla, byla pravda. Všechno se vracelo zpátky k Potterovi, nebo Frostovi, nebo jak se jmenoval. Bylo to, jako by byl hodinami nebo kompasem, troleriometrem - všechno, co udělal, se vracelo k Jonathanovi, k Harrymu.

Krb se znovu zeleně rozhořel. Vystoupil z něj McLaggen spolu s mužem, jehož zrzavé vlasy byly až příliš povědomé. Weasleyová se zajíkla a vykřikla: „Frede!“

***

„Ginny,“ promluvil Fred Weasley a přešel místnost, aby sestru objal.

Bylo to skutečné? Samozřejmě, že Fred nezemřel a lékaři byli neochvějně optimističtí - nic mu nebylo, jen se neprobouzel. Ale byl tady. Vnímala obrazy, myšlenky, které se jí mihly hlavou v okamžiku, kdy se objevil v krbu: najednou to byl táta, byl to Ron a George, a také si rázem vzpomněla na chmurný uzavřený výraz jeho tváře, než jí lusknutí Zapomeň uzavřelo mysl. Ale byl naživu.

„Ginny,“ oslovil ji znovu Fred. Znělo to trochu přidušeně a tak konečně ustoupila. Rozhlédla se kolem - všichni se tvářili překvapeně a šťastně, nebo většinou šťastně. Snape měl samozřejmě stále zcela neutrální výraz.

„Jsem rád, že jste zpátky, pane řediteli,“ pronesl ministr žoviálním tónem. Přešel místnost a poplácal Freda po zádech, na což zrzek zareagoval lehkou grimasou.

„Co je dnes za den?“

„Dvacátého sedmého,“ odpověděla Hermiona. „Byl jsi týden v kómatu, plus minus. Gratuluji k opětovnému probuzení.“

„Děkuji,“ odtušil Fred vyrovnaně. „A vidím, že jsi porodila. Gratuluji, Hermiono. A vám, pane Pickeringu.“

Hermiona přikývla, stejně jako její manžel. Fred vypadal bledě, pomyslela si Ginny, ale ne nemocně. Matka propukne v pláč, bude se ho snažit nacpat pastýřským koláčem a pak týden spokojeně sedět nad pletením s občasnými přívaly dalších slz. Chtěla by se to dozvědět hned, ale bude to muset počkat. Ginny se rozhlédla kolem sebe.

„Tak jak se ti podařilo probudit se, Weasley?“ zeptal se Moody. „Nebo ti někdo trochu pomohl, co?“

Fred se zasmál. „Mám hlad. Doslova umírám hlady. Rufusi, je tu někde poblíž nějaké jídlo?“

„Ne, to nás nenapadlo, ale - McLaggene, skočte pro něco, ano? Dolů do kuchyně ministerstva. No tak, pospěšte si.“

Cormac chvatně vyšel ven, ačkoliv se tvářil trochu otráveně, že je z něj kurýr.

„Jsem rád, že jste zpátky, pane řediteli,“ pronesl ministr znovu. Posadil se do čela stolu, naklonil se těsně k Fredovi s ignorování všeho kolem, což znamenalo, že narušil Ginnyin prostor. Musela se odtáhnout; zahlédla, jak Aaron dělá směšné pohyby obočím směrem k ministrovi. „Jsme ve šlamastyce, na jejíž vyřešení jste ten nejlepší člověk. Vlastně jediný člověk.“

Ginny se podívala na Hermionu, i když nevěděla proč; kamarádčina tvář zůstala netečná.

„Opravdu?“ nadhodil Fred klidně. „Co se děje?“

„Potter se dostal na scestí,“ řekl ministr.

„Ach, Potter se přiklonil k temnotě, že ano?“

Ginny se zamračila. Už nějakou dobu nespouštěla z bratra oči. Možná to bylo proto, že se právě probral z kómatu, ale možná taky kvůli tomu, že teď už věděla, co jí v posledních letech prováděl s myslí. Pokud měla nějaké pochybnosti o tom, zda je tím Fredem, za kterého ho považovala, tak ty teď pominuly. Není, a důkazy měla celou dobu před očima. Muž, co tu stál, byl někdo jiný než kluk, kterého si představovala, ale pořád to byl Fred, a Ginny ho chtěla chytit za paži, stále ještě osvalenou díky hraní na postu odrážeče, se stejnou skvrnou pih, jakou míval George.

„Nemusí jít nutně o temnotu,“ namítla Hermiona. „Co ti Harry řekl, když tě vzbudil?“

Fred polkl. Ginny překvapeně vykulila oči. Fred nikdy nepolykal; ovládal všechno, co souviselo s nasazováním pokerového výrazu, protože vyrůstal pod matčiným mračením. „Zajímavé. Takže ty jsi ho požádala, aby mě vzbudil?“

„Ne,“ řekla Hermiona. Ginny se na ni podívala. Snape uvolnil ruce založené na hrudi.

„Potter vás vzbudil?“ zarazil se ministr. „Grangerová, jak jste to, proboha, věděla?“

Jak to věděla? podivila se Ginny, ale ve zlomku vteřiny si na otázku sama odpověděla. Aaronův troleriometr ukázal, že se Harry objevil u Svatého Munga; pak Harry zmizel a Fred se vrátil probuzený. Bylo to zcela jednoznačné.

„Podle pohybu troleriometru jsme pojali podezření, že Harry šel ke Svatému Mungovi. Já jsem jen usoudila, že tam šel proto, aby probudil Freda.“ Hermiona se odmlčela. Ginny se přistihla, že se dívá směrem ke Snapeovi, i když si nebyla jistá proč; stál nehybně jako socha.

„Moc toho neřekl,“ začal Fred. „Lžu.“ Obočí mu vystřelilo vzhůru a jedna jeho ruka se zvedla do půli cesty k puse. „Lžu,“ zopakoval, tentokrát šeptem.

Ginny se podívala na Aarona a zachytila ministrův zmatený výraz. Když se její pohled odpoutal od Aarona, zahlédla Snapeovy lesknoucí se oči. Snape něco věděl.

„Co se děje, Weasley?“ zeptal se Moody tichým hlasem. Naklonil se dopředu, očividně ho to zajímalo. „Něco se ti přilepilo na jazyk?“

Fred spustil ruku dolů. „Potter mě proklel.“

„Víš, co je to za kletbu?“ zeptala se Hermiona.

Fred zavrtěl hlavou: „Nevím, neřekl ani slovo, když ji prováděl. Použil jen ruce. Docela dobře ovládá bezhůlkovou magii.“ Jeho tvář se zachmuřila. „Asi není divu, když má takovou moc.“

„Vypadá to docela neškodně,“ ozval se Snape náhle, „pokud budete dál mluvit pravdu, Weasley.“

Nastalo ticho. Ministr si odkašlal. „Podle toho, co víme, možná nejde o kletbu pravdomluvnosti. Ve skutečnosti to může být něco, co vás donutí říkat to, co sesilatel chce, abyste říkal. Jako třeba Confundus nebo...“

„Confundus dělá něco úplně jiného,“ namítl Snape chladně.

„Co Harry řekl?“ přerušila ho Hermiona.

Fred se otočil tak, aby stál čelem ke Snapeovi. „Harry mi řekl: 'Tohle není jeden ze čtyř požadavků, ale řekni mu, že to každopádně udělám.‘.”

Ginny se podívala z Freda na Snapea. Ve Snapeových očích bylo něco temného, neuvěřitelně temného. Ginny je ještě nikdy neviděla vypadat tak moc jako obsidián.

„To je všechno, co řekl?“ pokračovala ve vyptávání Hermiona.

Fred mlčel. Ticho se protáhlo. Ginny se nehýbala; zdálo se, že se nikdo nehýbe. „Řekl, řekl mi: 'Snaž se, aby ti bylo odpuštěno. A snaž se odpustit i sobě, pokud to dokážeš.’.“

Snaž se, aby ti bylo odpuštěno. Ginny měla pocit, jako by se její srdce mezi jednotlivými údery zvedlo, zastavilo a teď padalo. Mohlo to znamenat něco jiného, mohlo se to týkat jiné věci, ale byla si jistá, že Harry myslel na tohle - na to, co Fred udělal jí. A jejich matce. Ginny měla pocit, že by mohla začít zpívat. Harry sice sešel na scestí, ale jestliže udělal tohle, nepropadl temnotě. Aby bylo odpuštěno. Jako kdyby se jí v hlavě otevřely dveře. Najednou slyšela Harryho hlas, jak to říká, se zadrhnutím nebo pauzou, které vždycky hrozily na konci jeho vět nastat. Najednou věděla, že se to stalo kvůli tomu, že on sám touží po odpuštění, o kterém mluvil, a že to odpuštění chce od Snapea, od člověka, kterého miluje, od sebe a pro sebe.

Ginny se podívala na Snapea. Neskutečně tmavé oči se mu stále leskly.

Ministr se ošil. „To má něco znamenat? A kdo je ta osoba, které Potter chtěl, aby to bylo sděleno?“ Znovu se ošil a Ginny nabyla jasného dojmu, že si ministr myslí, že jde o něj.

„To není tak těžké uhodnout, že ne?“ zavrčel Moody a poněkud nepřátelsky se ušklíbl. „Tipnul bych si, že tady pan Weasley to vyřizoval správné osobě.“ A jeho pohled zabloudil ke Snapeovi.

Naštěstí je vyrušilo, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Cormac. Levitoval tác obtěžkaný pečivem, čajem, sušenkami a muffiny.

„Výborně,“ prohlásil Fred, ale znělo to téměř unaveně. „J-já lžu.“

Nastalo další ticho. Cormac, který pokládal tác na oválný stůl, se zatvářil zmateně.

„Co ještě Harry říkal, Frede?“ zeptala se Hermiona.

Fred si olízl rty. Ginny si všimla, že má oči upřené na pravou ruku. „Řekl: 'A já se postarám o to, abys při tom nemohl být za hlupáka.’“

„Co tím chtěl Potter proboha říct?“

Fred mlčel. Věděl to, pomyslela si Ginny. Zároveň sledovala, jak si prohlíží svou vlastní ruku.

„Chceš zpátky svou hůlku, Weasley?“ zabručel Moody nevrle.

„Ach ano, hned vám ji přineseme. McLaggene, dojdete pro ni?“

„Dobře,“ přikývl Cormac s dost otráveným výrazem.

Snape ze sebe vydal zvuk. Něco mezi odfrknutím a zachrčením, ale bylo to natolik tiché, že si toho nikdo nevšiml. „Slečno Weasleyová, mohla byste bratrovi půjčit svou hůlku? Jen aby si připomněl ten pocit.“

Ginny se zamračila. Chvíle prozření, které se jí před chvílí dostalo, byla zastíněna touto novou záhadou. Co se to děje?

„Snape,“ promluvila Hermiona káravým tónem. „Tady.“ Vytáhla svou vlastní hůlku a posunula ji po stole.

Fred si ji přitáhl k sobě a pak - se nic nedělo. Pravou ruku měl na hůlce, ale ležela na ní ochable jako rukavice. „Není to dobré,“ řekl. „Nemůžu ji zvednout.“

Ginny vytřeštila oči. Fred zvedl pravou ruku a ohýbal ji, zatínal a otevíral pěst, tutéž pěst, v níž tak často svíral odrážečskou pálku. Co se to děje? Fred uchopil Hermioninu hůlku levou rukou za špičku a zasunul si ji do úchopu pravé ruky. Jakmile ji však levou rukou pustil, hůlka mu proklouzla mezi prsty a spadla na stůl.

Fred ji posunul zpátky k Hermioně. „Dík,“ hlesl.

Ministr se zamračil. „Co? Co se děje? Vy neumíte držet hůlku, Weasley? Znovu jde o kletbu?“

„Zřejmě ano, i když tohle je asi hlubší než kletba,“ povzdechl si Fred. „Zřejmě to potrvá do doby, než mi bude odpuštěno. Mnou i někým jiným.“

Mnou, pomyslela si Ginny, ale mlčela. Ta myšlenka jí pulzovala v hlavě. Zvedla zrak, protože si uvědomila, že se na ni někdo dívá, a setkala se s Aaronovým soucitným pohledem.

„No, hned vás dáme do pořádku, Weasley. Grangerová, můžete povolat své čarology, aby se na ředitele podívali?“

Hermiona chvilku mlčela. „Nejsem si jistá, jestli něco zmůžou, pane ministře.“

Ministr se zamračil: „Chápu.“

Snape si odfrkl. Ve tváři měl výraz, v němž Ginny poznala ten, který míval poté, co dvě hodiny učil nebelvírské prváky. „Potter má schopnost měnit časovou linii. Zrušit jakékoli kouzlo, které na Weasleyho seslal, by bylo jako snažit se anulovat magii pod Stonehenge. Řekl bych, že to bude poněkud obtížné.“

„Co tedy máme dělat?“

Snape si znovu odfrkl a rozhodil ruce: „Nic.“

Ministr se zatvářil otráveně: „Jak to myslíte, Snape?“

„Vy - nebo kdokoli z nás - nemůžete udělat nic.“

„Něco musí jít,“ zamumlala Hermiona a znělo to unaveněji, než ji kdy Ginny pamatovala mluvit.

Snape se ušklíbl. „Copak – mít další dítě, Grangerová?“

Ginny se zamračila. Ale byl to Remus, kdo promluvil. „Miloval tě, Severusi.“ Pokud Hermiona působila unaveně, pak Remusův hlas byl jen skořápkou síly, kterou mohl mít. „Miloval tě.“

„Ty nic nevíš, Lupine,“ vyhrkl Snape. „A příliš si domýšlíš.“

„Pořád miluje,“ dodal Remus hlasem, který Ginny podivně připomínal Fredovo přiznání ke lži.

„Ty pitomé zvíře!“

„Snape,“ zavrčel Moody.

„Teď už je mimo kohokoli z nás,“ řekl Snape krátce. Ginny i ve stinném koutu, kde stál, rozeznala, jak namáhavě polyká, jako by sám nevěřil tomu, co říká. „Je mimo nás.“

„Snape má pravdu,“ potvrdil Fred a poprvé od chvíle, kdy prošel krbem, měl v sobě jeho hlas něco silného a tvrdého. „Nemůžeme nic dělat - ale jsou věci, které udělat musíme. Potter je teď mimo nás. Je Temný.“

Snape ohrnul ret. „Jak typické, Weasley, přisuzovat temnotu všemu, čemu nerozumíte.“

Fred se na Snapea klidně zahleděl a řekl: „Potter má Voldemortovu duši.“

Snapeova tvář se stáhla. Před lety by si Ginny jeho nepohodlí užívala, a i teď musela připustit, že na spatření té bolesti, těch zubatých hran vynořujících se v každém cuknutí, v každém ztmavnutí kolem očí, je něco fascinujícího, a přesto ji to bolelo. „Má také svou vlastní duši,“ podařilo se Snapeovi nakonec chladně podotknout.

Fred na okamžik ztichl a na tváři se mu objevil úsměv, který Ginny hned pochopila. Jak to, že si neuvědomila, co to znamená, když byl mířený na ni? Jak to, že jí to uniklo? Znamenalo to, že Fred ví, co se děje, a ona ne. Snape to nevěděl. Věděl to jen Fred. Jen Fred, protože řídil nový Řád, protože ona a Snape byli nějak oklamáni. A přesto, pomyslela si, mohla Fredovi všechno odpustit. Mohla, mohla.

„Musíme se ho pokusit zastavit,“ řekl Fred pomalu. „Brumbál nám zanechal odkaz boje proti temnotě, která se zdá být nezastavitelná. Moji přátelé, kouzelníci a čarodějky, i když se to zdá neuvěřitelné, nemožné - jsme pořád ve stejné pozici. Musíme bojovat se zlem, které je nezdolné.“

„Jste blázen, Weasley,“ řekl Snape tichým hlasem. „Nepředstavitelný blázen. Potter, Frost nebo Raddle, chcete-li, vůbec není jako Temné zlo - jako Voldemort.“

Nastalo ticho naplněné očekáváním. „Tentokrát nemusíte za stranu Světla bojovat, Snape,“ pronesl Fred tiše.

„Jste hlupák, protože nechápete situaci,“ pokračoval Snape, hlas stále kontrolovaný, připomínající tiché syčení zmije. „Jste hlupák, protože žijete v bludu, že Řád ještě existuje, že je třeba pokračovat v boji. Válka skončila.“

„Válka nikdy neskončí.“

„Ne, protože život sám je válka,“ řekl Snape se zavrčením. „Je snadné zemřít, ale je těžké žít s tím, co zbylo, co jste udělali a co zbývá udělat. A vy to víte, Weasley, jinak by z vás Potter neudělal mudlu s příkazem, aby vám bylo odpuštěno.“

Fred zaťal čelist. „Klamete sám sebe, Snape. To vy jste tím, kdo potřebuje odpuštění, ne já.“

Poslední věta duněla Ginny v hlavě. Čekala na to, čekala, až ta slova přijdou, až Fred řekne tím tichým, poraženým hlasem: Lžu.

„Opravdu?“ odtušil Snape velmi chladně.

„Neudělal jsem nic, co by nebylo nutné. Budu i nadále pokračovat v tom, co je třeba.“

Ginny si téměř neuvědomila, že vstává, dokud se nepostavila na nohy a Aaron a pak Fred se na ni nepodívali. „Ginny?“ otázal se Aaron, ale ona si ho nevšímala; upírala zrak na Freda. Skoro jako by byl přitahován magií, nakonec zvedl oči a setkal se s jejím pohledem.

„Neudělal jsi nic, co by potřebovalo odpuštění?“ zeptala se pomalu.

Snažil se v ní číst, uvědomila si Ginny, zjistit, co ví. Příliš pozdě ji napadlo, jestli neovládá nitrozpyt, nepomyslela na to, aby skryla svoje myšlenky. Ale nechala ho, aby je viděl. Ať si to uvědomí. Nebylo v nich nic jiného než to, co se stalo, a - ano - jak by mu chtěla, chtěla odpustit, jen kdyby jí to dovolil.

„Bylo to nutné, Ginny,“ řekl nakonec.

„Tímhle tempem už nikdy nezvedneš hůlku,“ prohlásila po stejně dlouhé odmlce. Jeho oči na okamžik ztmavly, ale jen na okamžik. „Harry není o nic temnější než ty, Frede. George by neudělal to, co jsi udělal ty.“

Ginny pochopila bratrův výraz až poté, co promluvil, a poté, co uslyšela, jak se mu strašlivě chvěje hlas. „Myslím, že o Georgovi nemůžeš mluvit, Ginny,“ řekl. „Nedržela jsi ho v náručí, když umíral.“

„Ty jsi nebyl u toho, když umřel táta nebo Ron.“ Ginny konečně přerušila jejich oční spojení a rozhlédla se kolem sebe. V duchu si říkala, že tu jsou i další, ale ta slova nemohla počkat. Se zbytkem mohli pokračovat v Doupěti, tohle byla záležitost jejich rodiny. „Jdu říct matce, že jsi vzhůru. Neřeknu jí všechno, aby ji to neranilo. Ale jestli na mě něco zkusíš, Frede, nezapomeň, že já mám bystrozorský odznak, ale ty ne.“

„Těžko můžu něco udělat,“ podotkl Fred suše.

Ginny se téměř usmála. „Jasně, zapomněla jsem. Měla bych tedy Harrymu poděkovat.“ Otočila se, a když promluvila, byla ráda, že má hlas jasný a pod kontrolou. „Harry se nepřiklonil k temnotě. Tím jsem si jistá. Ale musíme něco udělat.“

„Ano,“ souhlasil ministr. Vypadal ztraceně, ale snažil se to skrýt. „Něco.“

Snape se pohnul a znovu uvolnil ruce založené na hrudi. „Promiňte, ale jednak mě vaše neplodné snahy příliš nezajímají, jednak mám na práci jiné věci.“

„Jaké věci?“ zavrčel Moody. „Snad ne vyslechnout si hlášení od Pottera?“

Snape věnoval Moodymu nepříjemný úsměv. „Jestli chcete, můžete se ke mně přidat, Pošuku. Tam, kam se chystám, žádný Harry Potter nebude.“ Kývl hlavou k zadní části místnosti, k Nilesovu tělu. „Nechám tělo zpopelnit a pohřbít. Nebude to trvat dlouho, žádný obřad se konat nebude.“

„Kam uložíte jeho popel?“ zeptala se Hermiona.

„Do rodinné hrobky,“ odpověděl Snape chladně. „A teď, kdybyste mě omluvili...“

„Á, McLaggene, jste zpátky,“ zvolal ministr a spěšně si od mladíka převzal Fredovu hůlku. „Mohl byste prosím doprovodit profesora Snapea na jednu pochůzku?“

Cormac, který se zatvářil ještě otráveněji, přikývl.

„Dobrá tedy. Buď užitečný, chlapče,“ podotkl Snape. Znělo to podrážděně. „Jdeme do krypty.“

***

 

Poznámky k překladu:

*) Veneficus Duco = směřovat ke kouzlům či k čaroději -> veneficus = lat. čarodějný, kouzelný; duco = lat. táhnout, vést

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Edit - 18.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: AAZUZA - 18.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: alvap - 18.01. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 18.01. 2025
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 18.01. 2025
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anonymka9 - 19.01. 2025
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 19.01. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 14: Setkání (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 20.01. 2025
| |
Mám pocit, že všemu, co se tu děje, přestávám rozumět :D

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 20.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 14: Setkání (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 20.01. 2025
|
Souhlasim se Severusem... Hermiona riskovala zivot vlastniho ditete a se zivoty ostatnich. Boze, co se to z ni stalo? Jeji domnenky a spekulace, Harry je pro ni kapku temnej a ma cinit pokani? Wtf?
A co ona? Madam intrikanka? Pardon, madam Pickeringova... Ale s Fredem vydrbal dobre... pane jo. To bude dost zmena a jeste je z nej ted motak, pokud se nenapravi, hmmm
Ginny, tu satisfakci si zaslouzis, mas na ni pravo. Proc mam pocit, ze to cele dopadne na prd, ono to tak vlastne uz dopadlo.
Jacomo, Ivet, smekam, tohle je narocny preklad a ac mne misty mnoho postav depta, tak vy odvadite skvelou praci, diky.
Kapitola 14: Setkání (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 20.01. 2025
|
Pardon, dekuji i Calwern, nevsimla jsem si ji v zahlavi, mam zafixovane vas dve.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 21.01. 2025
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ruby72 - 21.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 14: Setkání (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 22.01. 2025
|
Je to jako nějaký špionský román. Hermiona se tím strašným činem shodila. A ještě to bude omlouvat tím, že Harry potřebuje pošťouchnout správným směrem.
Fred ví víc, než říká. Ale s Hermionou si nezadá. Oba jsou jak Brumbál.
Ginny mi tu pořád přijde nejrozumnější. Jestli má Harry v sobě duši Voldemorta, má moc, která nemá obdoby, jak mu můžou pomoct? Určitě půjde o něco, co musí on sám udělat. A řekla bych, že to snadné nebude.
Děkuju moc za další náročný kus, Jacomo. Jsem hodně zvědavá, kam tento příběh dospěje.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )25.01. 2025Kapitola 15: Konec mozkomorů
Dius Corvus: ( Jacomo )18.01. 2025Kapitola 14: Setkání
Dius Corvus: ( Jacomo )16.11. 2024Kapitola 13, část 2/2: Další smrt
Dius Corvus: ( Jacomo )02.11. 2024Kapitola 13, část 1/2: Další smrt
Dius Corvus: ( Jacomo )26.10. 2024Kapitola 12, část 2/2: Před učiněním závěru
Dius Corvus: ( Jacomo )19.10. 2024Kapitola 12, část 1/2: Před učiněním závěru
Dius Corvus: ( Jacomo )05.10. 2024Kapitola 11: Mezihra
Dius Corvus: ( Jacomo )07.09. 2024Kapitola 10, část 2/2: Požadavky splněny
Dius Corvus: ( Jacomo )31.08. 2024Kapitola 10, část 1/2: Požadavky splněny
Dius Corvus: ( Jacomo )20.07. 2024Kapitola 9, část 2/2: Čtyři požadavky
Dius Corvus: ( Jacomo )13.07. 2024Kapitola 9, část 1/2: Čtyři požadavky
Dius Corvus: ( Jacomo )06.07. 2024Kapitola 8, část 2/2: Minulost a přítomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )29.06. 2024Kapitola 8, část 1/2: Minulost a přítomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )22.06. 2024Kapitola 7, část 2/2: Světla jedno po druhém bledla
Dius Corvus: ( Jacomo )15.06. 2024Kapitola 7, část 1/2: Světla jedno po druhém bledla
Dius Corvus: ( Jacomo )08.06. 2024Kapitola 6, část 2/2: Tání
Dius Corvus: ( Jacomo )01.06. 2024Kapitola 6, část 1/2: Tání
Dius Corvus: ( Jacomo )25.05. 2024Kapitola 5, část 2/2: Věrolomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )18.05. 2024Kapitola 5, část 1/2: Věrolomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )11.05. 2024Kapitola 4, část 2/2: Prolomení ledu
Dius Corvus: ( Jacomo )04.05. 2024Kapitola 4, část 1/2: Prolomení ledu
Dius Corvus: ( Jacomo )27.04. 2024Kapitola 3, část 2/2: Hledání
Dius Corvus: ( Jacomo )20.04. 2024Kapitola 3, část 1/2: Hledání
Dius Corvus: ( Jacomo )13.04. 2024Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců
Dius Corvus: ( Jacomo )06.04. 2024Kapitola 2, část 1/2: Ve společnosti cizinců
Dius Corvus: ( Jacomo )30.03. 2024Kapitola 1, část 2/2: Mise Sever
Dius Corvus: ( Jacomo )23.03. 2024Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )24.12. 2022Úvod