Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 14.1

„Hermiono?“ George na ni v panice pohlédl. „Já to nemůžu udělat!“

Hermiona obrátila oči v sloup. Zdálo se jí, že už je to dnes po sté, a silně mu zatlačila na ramena, čímž ho donutila posadit se. 

„Georgi Fabiane Weasley. Okamžitě toho nech!“

Zamrkal na ni a ušklíbl se. „Snape má úchylku na profesorky, Miono? To byl hlas ředitelky, jestli jsem kdy nějaký slyšel.“

Plácla ho po hlavě. „Debile.“

Zarazil se a přitáhl si ji k sobě. „Díky, Miono,“ řekl tiše ve vzácné chvíli, kdy zvážněl. „Nedokázal jsem si představit, že by to mohlo proběhnout bez tebe.“

Přikývla a objala ho kolem pasu. „Nechtěla bych být nikde jinde.“ Na chvíli zaváhala: „Georgie?“ Po jeho tázavém pohledu pokračovala: „Díky, že jsi to se mnou nevzdal.“

Odfrkl si: „To bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat pro ženu, která mi po válce zabránila, abych zničil sám sebe. Mám tě rád, sestřičko.“

„Já tebe taky, Georgie.“ Chvíli seděli a užívali si to, co bylo v několika příštích hodinách pravděpodobně poslední chvílí klidu. „Tak pojď, Georgie, už je čas jít,“ řekla konečně, vstala a vztáhla k němu ruce, aby ho zvedla k sobě. Trochu zbledl, což ji rozesmálo. „Miluje tě. Je to jen kus pergamenu.“

„A celoživotní svazující kouzlo.“

Odfrkla si. „A celoživotní svazující kouzlo,“ souhlasila. „Vím, že se to tradičně říká nevěstě, ale jsi si jistý? Můžu tě během pár minut přenést na neznámé místo.“

Zasmál se jí: „To ti kupodivu věřím.“ Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. „Jsem si jistý. Žádné přenášedlo nebude třeba.“

Hermiona se na něj usmála: „Tak pojďme a ožeňme tě.“

xxx

Dorazili na zahradu za domem Katie Bellové, v níž se George s Angelinou před lety zamilovali, a našli všechno tak, jak to předešlé noci zanechali. Právě začínal padat soumrak, šňůry pohádkových světel nad hlavou osvětlovaly zahradu měkkým světlem, svíčky lemovaly chodník mezi lavičkami vedoucí ke stromu, pod kterým se George a Angelina chtěli vzít. Malé shluky svíček ve skleněných nádobách a divoce rostoucí květiny označovaly místo pro obřad a další pohádková světla se vinula kolem větví stromu. George rozhodně zvolil přístup ‚více je více‘ a bylo to krásné.

Většina hostů už tu byla a zaujímala svá místa na jedné z mnoha laviček, které George přetvořil z… čehokoli. Hermiona soustředila svůj pohled přímo před sebe a odmítala podlehnout nutkání prohlížet dav a hledat tváře, o kterých si nebyla jistá, že je připravena je vidět. S úsměvem pokývla Kingsleymu, který stál pod stromem, a všimla si, že George opět panikaří.

„Do prdele. Do prdele, Miono, už je to tady.“

Stanula po jeho boku a objala ho kolem pasu. „Dýchej, Georgi.“

„Dobře. Dýchat. To zvládnu.“

Potlačila hihňání, protože by nikdy nečekala, že George prohraje svůj boj s nervy. Když kapela začala hrát tichou hudbu oznamující Angelinin příchod, okamžitě zavládlo ticho. Slyšela, jak se George roztřeseně nadechl a odhodlaně se otočil dopředu, tak od něj o krok ustoupila se zamumláním: „Mám tě ráda, Georgie.“ Trochu se obrátila a usmála se na Liu, která vesele rozhazovala na zem před sebou hrsti sušených okvětních lístků, její drobná tvářička se rozzářila, když se mírně pootočila, takže se jí šaty rozevlály jako opravdové princezně, a na kadeřavých vláscích jí balancovala drobná korunka z modrých a bílých lučních květů.

Jamie za ní kráčel ve zmenšenině hábitu v námořnickém stylu, s přehnaným soustředěním svíral v rukou malý polštářek s prsteny připevněnými lepícím kouzlem. U všech bohů, aspoň doufala, že si někdo z nich vzpomněl na lepící kouzlo.

Jako další přišly Ginny a Katie Bellová, plující uličkou ve stejných šatech pro družičky. Připadalo jí to jako věčnost, než si je vybraly, snažily se shodnout na stylu, až do toho vstoupila švadlena, vrazila jim do rukou jednoduché bílé šaty bez ramínek v mini délce a oznámila jim, že jsou kouzelné, pro lásku Merlinovu, že si mohou změnit barvu a styl, pokud si něco vyzkouší! Nakonec se do toho vložila Angelina a vybrala tmavě modré šaty na ramínka se sukní do zvonu, která se ke Katiině a Ginnyině velkému potěšení při pohybu vlnila.

Angelina přišla po svých družičkách a byla úchvatná, její vypasovaný živůtek přecházel do jemných vrstev světlounce béžového tylu, takže vypadala, jako by se vznášela. V její tváři se zrcadlilo něco z Georgeovy nervozity, její ruka svírající otcovu paži se mírně třásla. Hermiona cítila, jak se rozechvěle nadechuje, a proklínala se, že si nevzpomněla na kapesník.

Slyšela, jak George zašeptal něco, co mohlo být „vypadáš nádherně“, když k němu Angelina došla. Její otec ji políbil na tvář, než odstoupil, a všichni se s očekáváním obrátili ke Kingsleymu. 

„Je mi ctí, že jsem byl požádán, abych vedl tuto svatbu,“ začal svým hlubokým, uklidňujícím hlasem. „Znám George už více let, než by chtěl, abych přiznal. Viděl jsem ho vyrůstat z chlapce, který si ze všech dělal legraci, v muže, který… no dobrá. Aspoň si tím vydělává na živobytí, co? Než začneme, Hermiona má jistou povinnost. Nikdy jsem to nikomu neřekl, ale před několika lety za mnou přišli dva chlapci, každý zvlášť, a něco mi nechali. Hermiona to teď přečte.“

George po ní střelil zpanikařeným pohledem.

Hermiona se usmála, když stanula tváří v tvář Georgeovi a Angelině, zhluboka se nadechla a soustředila se na Georgeovu tvář.

„Myslím, že máš jistou představu, co to je,“ řekla mu a proklela slzy, které jí už-už začínaly téct. Viděla, jak George ztěžka polkl a pevně sevřel Angelinu. „Pravděpodobně bych s tím počkala až po slibech, ale jsem daleka toho, abych šla proti jeho pokynům. Oba víme, že by se vrátil, aby mě pronásledoval za to, že jsem ho ignorovala.“ George se trochu přidušeně zasmál a po tvářích mu stékaly slzy, když Hermiona otevřela Fredův dopis.

„Georgie!

Budeš se ženit, a i když se tvoje žena určitě bude muset navždy utěšovat, že přišla o hezčí dvojče, jsem si jistý, že ti to nakonec odpustí. Doufám, že jste se dali dohromady a je to Angelina, rozhodně bych řekl, že je, a jestli ne… dobrá, už jsem mrtvý, takže…

Buď šťastný, Forgi. Žij dlouho, i když musím říct, že se nemůžu dočkat, až tě zase uvidím, a jsem si taky jistý, že chci, aby to bylo za hodně dlouho. Jeden z nás musí znovu osídlit svět svými mimořádnými geny, a i když ty moje jsou nekonečně lepší než tvoje, předpokládám, že ty tvoje budou muset stačit. Očekávám, že tvůj prvorozený syn se bude jmenovat Fred. Nenuť mě, abych tě strašil.

Dal bych ti rady pro svatební noc, ale pověřil jsem Kingse, aby to předal tvému svědkovi, který to přečte před tvými sliby, a jestli by někdo dokázal vymyslet, jak mě vzkřísit, jen aby mě zase zavraždil za to, že jsem neomalený, byla by to máma, takže to nechám tak… bude to tak lepší. Pozitivní zpětná vazba a podplácení dělá divy.

Kéž bych tam mohl být a vidět to… svatbu, ne svatební noc. Jsme si blízcí, ale ne zase až tak blízcí, jako rodina Blackových. Nedokážu si úplně představit, jak to bude vypadat, strávili jsme víc času vymýšlením našeho dalšího vynálezu než probíráním svateb. I když doufám, že jsi nezapomněl všechno, co jsme se naučili, a že tam bude aspoň ohňostroj. Raději ať tam ten ohňostroj je, Forgi! Nějaký skvělý.

Buď šťastný, Georgie. Vždycky jsme říkali, že horší varianta je, když jeden z nás přežije, zatímco druhý ne, ale už si nemyslím, že je to pravda. Svět bez alespoň jednoho dvojčete Weasleyových, které způsobuje chaos a neplechu, není ten, který si chci představovat. Šiř dost chaosu za nás oba.

Gred“

Když se Hermiona vrátila dolů a postavila se vedle George, roztřeseně se nadechla a přejela si rukou po tváři. George, který Angelinu na chvíli pustil, si ji přitáhl do pevného objetí a ramena se mu mírně třásla, jak vzlykal. Hermiona mu stisk oplatila stejně pevně, než zašeptala: „Tohle není reakce, jakou by si přál.“ Cítila, jak George přikývl do jejího ramene, pak se násilím vzpamatoval a otočil se k Angelině.

Kingsley se lehce usmál, jeho vlastní oči byly podezřele vlhké.

„No, v první řadě jsem vděčný, že nás ušetřil průvodce Freda Weasleyho po ženách,“ prohlásil, čímž odlehčil náladu. „Než začneme, má někdo nějaké námitky?“ odmlčel se a všichni byli vděční za ticho, které následovalo. „Tak tedy začneme.

George a Angelina se rozhodli pro svázané manželství, takže začneme tradičními sliby. Georgi?“

„Nemůžeš mě vlastnit, protože patřím sám sobě.

Ale když si to oba přejeme, dávám ti to, co mi patří.

Nemůžeš mi poroučet, neboť jsem svobodný člověk.

Budu ti však sloužit tak, jak budeš chtít,

a plástev medu bude z mé ruky chutnat sladčeji.

Slibuji ti, že to bude tvé jméno, které budu v noci hlasitě volat,

a tvé oči, do nichž se ráno usměji.

Slibuji ti první sousto svého masa a první doušek ze svého poháru.

Slibuji ti svůj život i umírání, oboje stejně ve tvé péči.

Já budu štítem pro tvá záda a ty pro má.

Nebudu pomlouvat tebe ani ty mě.

Budu tě ctít nade všechny ostatní, a když se pohádáme, budeme tak činit v soukromí a nikomu jinému si nebudeme stěžovat.

To jsou mé svatební sliby, které ti dávám.

Toto je sňatek dvou sobě rovných.“