Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 13.1 

Solomon Cadit Hermionu pobaveně sledoval, když si všiml, jak se prochází po jeho obchodě a prsty téměř hladí knihy.

„Mohu vám nějak pomoci, slečno Grangerová?“ zeptal se vlídně.

Hermiona vyskočila: „Pane Cadite! Omlouvám se, byla jsem v jiném světě.“

Skryl smích, slečnu Grangerovou dobře znal z jejích školních let. „Doufám, že v příjemném?“

Jemně se usmála a pokrčila rameny. „Slyšela jsem, že uvažujete o odchodu do důchodu, pane Cadite?“

Odfrkl si: „O odchodu na odpočinek uvažuji už přes čtyřicet let, slečno Grangerová, a kdykoli mě to napadne, připomenu si, že studenti potřebují knihkupectví.“ Lehce si povzdechl: „Nikdo nechce starý zaprášený obchod v Prasinkách, slečno.“

„A kdyby ho někdo chtěl?“ zeptala se a zkoumavě si ho prohlížela.

„Nechal bych ho podepsat dokumenty, které mám u sebe od roku 1966, dřív než by mu došlo, co se děje!“ odpověděl se smíchem.

Zasmála se s ním, pak se napřímila: „Žerty stranou, pane Cadite, chcete jít do důchodu?“

„U všech bohů, ano! Copak jste mě neposlouchala?“

Pokrčila rameny: „Jedna věc je o tom uvažovat, úplně jiná věc je to udělat. Víte, za kolik byste chtěl obchod prodat?“

„Propána, slečno Grangerová, máte zájem o koupi?“

„Možná. Provozuji knihkupectví v mudlovském světě, a když jsem se zmínila o tom, že se mě ministr snaží přilákat zpátky, dostala jsem návrh, abych si s vámi promluvila.“

Knihkupec na ni chvíli zíral, než se očividně sebral. „Pojďte, slečno Grangerová, dáme si čaj.“ Mávnutím hůlky zavřel obchod a vešel do zadní místnosti, Hermiona ho následovala a uvažovala, jestli tentokrát konečně dostane to, o čem léta snila.

O několik hodin později odcházela s drobným úsměvem na tváři a hlavou plnou nápadů. S lehkým povzdechem sama sobě přiznala, že rozhovor s Helen už nemůže déle odkládat. Rychle přemýšlela a rozhodla se, že to vezme oklikou, možná by se dal najít způsob, jak všechno změnit.

xxx

Harrymu se při čekání podlamovala kolena. Ginny se na něj podívala tak ostře, až sebou trhl.

„Uklidni se!“

„Myslím, že mi asi bude zle, Gin,“ zamumlal.

„Pro lásku Merlinovu, uklidni se, nebo tě profesor Snape sežere zaživa.“

Harry ztuhl: „Přijde Snape?“

„Myslím, že ano,“ pokrčila rameny „Lia ho zbožňuje a s Hermionou jsou spolu už několik měsíců.“

„Do prdele,“ vydechl a zbledl ještě víc. „Musela jsi mi to říct? Už tak jsem dost nervózní kvůli Hermioně, a to jsem se nemusel bát, že se budu muset chovat slušně i k němu! Nenávidí mě!“

Ginny vykulila oči: „Ale tak to není. Jen tě nemá zrovna v lásce. A abych byla spravedlivá, nejsem si jistá, jestli mu to můžu mít za zlé, vy tři jste mu zkomplikovali život víc, než bylo nutné, a to jsme si ještě nezačali připomínat, jak jste se chovali k Hermioně.“

Harry se při připomínce vlastních chyb zamračil, než zamumlal: „Hermioně  všechny ty problémy, které jsme ve škole způsobili, dokázal odpustit.“

Ginny si odfrkla dřív, než se dokázala zarazit. „Nedoporučovala bych ti zkoušet způsoby, kterými Hermiona jeho odpuštění získala,“ odpověděla jízlivě. Ve chvíli, kdy ta slova vypustila z úst, se ozvalo zaklepání na dveře. Harry zezelenal při pohledu na svého nejnenáviděnějšího profesora s rukou ležérně ovinutou kolem Hermionina pasu, a s její miniaturou, oblečenou do vrstev růžového tylu a třpytek, sedící na jeho druhé ruce s drobnými ručkami držícími ho kolem krku.

Ginny nedokázala potlačit zachechtání, zatímco střídavě hleděla na ně a na svého manžela. „Probírali jsme způsoby, jak si zasloužit odpuštění,“ zalapala po dechu, když si všimla Hermionina zmateného pohledu. Hermiona se na okamžik zamračila, nechápala tu souvislost, než vykulila oči a zakryla si ústa ve snaze zadržet smích.

„Aha, a doporučuješ je nebo jsi proti nim?“ zazubila se.

„Rozhodně jsem proti nim,“ rozchechtala se Ginny, protože Harry vypadal ještě hůř. Nebyl schopen podívat se příchozím do očí.

„Mám pocit, že mi unikl vtip,“ protáhl Severus, přitiskl si Hermionu blíž a užíval si Harryho zjevné nejistoty.

„Vysvětlím ti to později,“ zasmála se Hermiona a poplácala ho po hrudi.

Obrátil oči v sloup, ale dál se jí na nic neptal a položil Liu na podlahu.

„Jamie!“ volala Lia a pátravě se rozhlížela po pokoji.

James vyrazil z ložnice. „Lio!“ vykřikl a natáhl se po ní, aby ji odvedl k jakési hře, do které byl právě zabraný.

Ticho, které po nich zůstalo, bylo trapné.

„No, je hezké zjistit, jak moc velký je o nás zájem,“ poznamenala Hermiona lehce do ticha.

Ginny se zasmála a natáhla se, aby pošimrala Albuse. „Aspoň že tenhle nás má pořád rád.“

Severus si chlapečka prohlížel se sotva skrývaným zděšením, jasně si uvědomil, o jaké dítě se jedná. Hermiona se usilovně snažila udržet neutrální tvář, zoufale se jí chtělo smát, a v tom se před ní objevil Patron.

„Hermiono, slyšela jsem, že jsi tady! Kde jsi?“

Hermiona se zamračila, když poznala zběsilý hlas Hannah, a vyslala svou vydru, aby ji našla.

O pět minut později bylo slyšet zaklepání na dveře, Hermiona se podívala na Ginny, vstala a vyklouzla ze dveří, aby přivítala Hannah, která k sobě tiskla rozespalého Jaspera a v očích měla šílenství.

„Jsem těhotná,“ vyhrkla místo pozdravu.

„Do hajzlu.“

Z úst Hannah vytryskl lehce hysterický smích a zdálo se, jako by se propadla do sebe. „Jo, vypadá to, že přesně tam jsme se dostali,“ odpověděla ironicky. „Hermiono, je mu teprve deset týdnů! Co budu dělat s dalším, vždyť mezi nimi bude necelý rok!“

„Ano,“ řekla Hermiona pomalu a při tom vydechla. „Já… propána, Hannah. Mám gratulovat? Už jsi to řekla Nevillovi?“

„Ne!“ zakvílela. „Jak mu to mám říct? Teprve teď mohl začít aspoň trochu přijatelně spát! To byl zřejmě hrozný nápad, protože to znamenalo, že jsme měli nějakou energii, což vedlo k téhle situaci, kterou jsme si v podstatě zaručili, že spát už nebudeme vůbec.“

Hermiona s obtížemi potlačila smích. „Jeho hodiny už skončily, ne?“

„Ano,“ potvrdila Hannah.

„Dej mi Jaspera, stejně budu tady. Lia si hraje s Jamesem. Počkáme v Severusových pokojích, dokud nebudeš připravena… si pro něj přijít. Dejte si šlofíka a pak ho vezmi ven,“ zasmála se. „Prostě mu to řekni, bude v pořádku.“ Hannah vypadala naprosto nepřesvědčeně. „Jak se cítíš?“ zeptala se Hermiona lehce.

„Já… bohové, já nevím. Chtěla jsem jich víc, ale zrovna teď? Ne že bych s tím mohla něco dělat, je jasné, že se to děje, ať už jsme připravení nebo ne. Nechceš si adoptovat jedno z nich, dokud nedosáhne rozumného věku?“

Hermiona se ušklíbla: „Kdy vůbec děti dosáhnou rozumného věku?“

„Až jdou do školy?“ navrhla Hannah.

„Do školy, kde bydlíš?“ opáčila Hermiona rázně.

„Sakra,“ zamumlala Hannah „tohle jsem nedomyslela.“

„Vypadá to, že ho neadoptuji. Což je nejspíš dobře, Severus by měl otázky.“

Hannah si odfrkla: „Ráda bych viděla, jak se na ně snažíš odpovědět. I když určitě nakonec budeš ve škole bydlet taky, což, když se nad tím zamyslím, maří smysl toho, aby sis jedno z nich na nějakou dobu vzala.“

„Vlastně jsme o tom ještě nemluvili,“ přiznala Hermiona. „Pan Cadit ale minulý týden určil cenu, takže si myslím, že do toho půjdu.“

„Řekla jsi to Severusovi?“

„Ne… já… nebyla jsem si jistá, jestli to všechno neprobíhá příliš rychle. Doopravdy jsme spolu teprve od Vánoc.“

„Hermiono!“

„Já vím!“ zaúpěla. „Já… já jen, nebyla jsem si jistá, jak o tom začít. Ale mluvila jsem s Kingsem, dovolí mi instalovat v domě letax, takže se Helen ještě nemusím vzdávat.“

„Ve tvém mudlovském domě?“

„Ano. Netrvá na pravidlech pod podmínkou, že budu se strážnými kouzly zacházet neskutečně opatrně.“

„Jé,“ zamumlala Hannah. „Ale tak snadno téma nezměníš. Musíš si s ním promluvit!“

„Já vím! Udělám to. Čestně. Jakmile si promluvíš s Nevillem.“

Hannah vykulila oči. „Tento víkend, Hermiono, než podepíšeš ty zatracené dokumenty. Myslela jsi na to, že je nervózní, a proto na tebe spěchá?“

„Ne,“ Hermiona odpověděla tichým hlasem, který Hannah přiměl zamračit se.

„Hermiono?“

„Já… víš, když máš pocit, že se věci vyvíjejí příliš dobře? Když jen čekáš, až vybuchne bomba?“

„Ach, Hermiono. Nemohlo by to být aspoň chvíli dobré?“

„To ale není moje norma, že? Asi mě to…zneklidňuje.“

„Nesabotuj to, protože se bojíš, má milá. Promluv si s ním! Momentálně je tam s tvou dcerou, kterou zcela zjevně zbožňuje, a zatraceným Harrym Potterem, a jsem si poměrně jistá, že pořád fantazíruje, jak ho kvůli tobě zabije. Nemusel dneska přijít, chtěl, protože je to záminka, aby mohl být s tebou.“

„Bohové, Hannah!“ zasténala Hermiona, „děkuji ti, že se kvůli tobě cítím fenomenálně provinile.“

„Kdykoli ráda pomůžu,“ ušklíbla se Hannah, „teď dělej, co ti říkám, a chovej se jako dospělá, kterou máš být.“

„Ano, mami,“ odpověděla Hermiona nedůtklivě a Hannah se rozesmála.

„Vrátíme se, až bude jeho čas spát,“ řekla a předala jí Jaspera. „Požádám skřítka, aby mu přinesl věci. Děkuji ti, že sis ho vzala. Možná ti to zítra oplatíme,“ zakončila zlomyslně.

Hermiona na ni vykulila oči: „Běž!“

„Rád bych věděl, jak jsi přišla k dítěti?“ zeptal se Severus, když se konečně vrátila dovnitř.

„Myslím, že to je příběh na později,“ řekla vyhýbavě, „zůstaneme u tebe, dokud nebude čas na spaní, pokud ti nevadí, že se tam na chvíli vetřeme?“

Severus obrátil oči v sloup a přitáhl si ji k sobě. „Chtě nechtě mám problémy opustit tě, čarodějko, nikdy mi nebude vadit, když ke mně vpadnete,“ zamumlal tiše.

Hermiona se o něj opřela a uvědomila si, že Hannah má pravdu a že se chová naprosto směšně.

„Mami! Jamie má taky zvířata od strýčka George!“ vřískala Lia a oháněla se hlasitě řvoucím tygrem.

„Páni, to tedy má.“

Lia se zamračila. „Kde se tu vzalo mimino?“

„Ach, teta Hannah musela se strýčkem Nevillem někam jít. My si ho jen půjčujeme, dokud se nevrátí.“

„Žádné mimino, můj Sev'usi,“ vážně ho varovala, až se dospělí mírně dusili ve snaze zadržet smích.

„Lio, to by stačilo. Jestli se chce Severus s Jasperem mazlit, tak samozřejmě může.“

„Ne!“ zavrčela Lia. „Mami, vezmi to mimino pryč.“

Hermiona zavřela oči v naději, že za nimi najde inspiraci. „Lio. To stačilo. Myslela jsem, že sis přišla hrát s Jamiem?“

Lia se našpulila, zjevně nerozhodná, jak dál. „Můj Sev‘usi? Půjdeš si hrát se mnou a s Jamiem?“ zeptala se roztomile.

Hermiona vykulila oči, zatímco Harry a Ginny potlačovali chichotání, ale mlčela a čekala, co udělá.

„Teď mluvím s dospělými, slečno Lio. Co kdybys ukázala Jamesovi čajovou soupravu, kterou sis s sebou přinesla?“ ohradil se, i když úšklebek, který nedokázal skrýt, když musel Harryho Pottera nazvat dospělým, efekt poněkud pokazil.

Lia se zamračila. „Budeš si hrát na čajový večírek, můj Sev'usi?“

„Teď zrovna ne, ale jsem si jistý, že James bude chtít.“

Lia se na něj podívala a vylezla mu na klín: „Proč si se mnou nechceš hrát, můj Sev'usi?“

Hermiona se usmála rozporuplným emocím, které se mu mihly tváří, než konečně promluvil: „Myslím, že se mnou budeš až do spaní, slečno Lio, ale s Jamiem už jen chvíli.“

Lia svraštila čelo, zatímco si to přebírala. „Přespíme u tebe, můj Sev'usi?“

Severus střelil po Hermioně pohledem, ta jen pokrčila rameny. „Když půjdeš a budeš si s Jamiem pěkně hrát, můžeš tu zůstat přes noc,“ připustil. Hermiona zavrtěla hlavou a vyprskla smíchy, když Lia mu sklouzla z klína a běžela zpátky k Jamesovi.

„Nevím, jestli mám být ohromená, že jsi dokázal nekapitulovat a nešel sis hrát s batolaty, nebo být naštvaná, že jsi přesto podlehl její zjevné manipulaci,“ usmála se na Severuse.