Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 12.2

„Půjdu pro Liu. Nechci ji nechat přes noc s Helen a nevím, jak vy, ale já nemám v úmyslu budit Nevilla a Hannah, vypadají vyčerpaně. Nechci ale opustit hrad s dítětem bez jejich svolení, jinak bych ho prostě vzala s sebou.“

„Jistě, jsi více než vítána, abys tu zůstala,“ nabídl jí dřív, než Minerva stačila otevřít ústa.

Hermiona nepřítomně přikývla a podala mu spící dítě. „Nebude mi to trvat dlouho.“

„Sluší vám to, víte?“ poznamenala Minerva tiše, jakmile letax odnesl Hermionu do Prasinek.

„To sotva,“ ušklíbl se.

Minerva zvedla obočí. „Mě neošálíte, chlapče,“ odpověděla s ironickým zkřivením rtů, „kdyby odpověděla na Kingsleyho otázku jinak, okamžitě byste nás vyhodil, dokud byste nezajistil pokračování svého rodu. Viděla jsem, jak jste se na ni díval, když chovala mladého pana Longbottoma.“

Kingsleyho oči se během Minervina miniproslovu rozšířily. „Milí bohové, ty bys ho vážně chtěl?“

Povzdechl si a přemýšlel, jak z toho ven, než si uvědomil, že je to marné. „Ano,“ odpověděl neochotně, pohlédl na dítě a přemýšlel, jaké by bylo držet v náručí své vlastní.

„Navrhuji, aby ses o tom někdy zmínil. Hermiona s tím sama nikdy nepřijde.“

„Proč?“ zamračil se na Kingsleyho.

„Není žádným tajemstvím, že nejsi příznivcem dětí, Severusi,“ odpověděl Kingsley sarkasticky. „A abych byl upřímný, myslím, že se bojí, že zůstane zase sama, ne že by to někdy přiznala. Domnívám se, že nikdo z nás si neuvědomil, jak těžký ten první rok byl, dokud nebyl u konce. Neřekla nám to, dokud jsme ji jednoho večera pořádně neopili a ona se nepřiznala. Jsem si skoro jistý, že je teď vůči Životobudiči imunní.“

Severus se podíval na ministra a nebyl si jistý, jestli si dělá legraci, nebo ne. Hermiona by musela lektvaru užívat astronomické množství, aby si vypěstovala imunitu. Pak se mu ale v mysli znovu objevily vyčerpané tváře Longbottomových, a ti na to byli dva. Kingsley se jemně usmál, zjevně poznal Severusovi na tváři, na co právě myslí. Bylo téměř uklidňující vidět ho tak otevřeného. Než kdokoli mohl pokračovat v rozhovoru, objevila se zpátky Hermiona s Liou, která se k ní tiskla. Byla už oblečená do pyžama. Lehce zamrkala, když se rozhlížela po místnosti.

„Strýčku Kingsi! Teto Min! Můj Sev'usi! Ach! Miminko!“

Hermiona si odfrkla, když se Lia svíjela, aby se dostala na zem, a zamířila si to rovnou ke spícímu Jasperovi.

„Myslím, že jste byli nahrazeni,“ zasmála se, když Lia vylezla vedle Severuse a prstíkem přejela chlapci po čele, až se ze spánku zamračil. „Lio, nebuď ho, zlatíčko, byl by nevrlý.“

Lia našpulila pusu. „Můžu si miminko pochovat?“

„Ještě ne, princezno. Spí, možná až bude vzhůru? Za chvíli se má probudit, jestli dodrží rozvrh, kterým trápí nebohou tetu Hannah.“

Lia si povzdechla, ale přikývla: „Polož to mimino, můj Sev'usi!“ žádala trochu zamračeně, jakmile si uvědomila, že matka neustoupí.

Kingsley se uchechtl a tiše zamumlal: „Někdo tady žárlí.“

„Lio, co kdyby sis hrála se svými panenkami, než se Jasper probudí?“ konejšila ji Hermiona a snažila se přesměrovat její pozornost.

„NE! To je můj Sev'us! Žádného mimina!“

Severusovi se rozšířily oči, byl naprosto nepřipravený, nevěděl, jak se s tím vypořádat.

„Lio, to stačí, vzbudíš ho.“ Hermiona se pohnula a zvedla dceru do náruče. Lii se zachvěl ret.

„Já chci svého Sev'use!“

„Lio,“ promluvila tiše Hermiona: „Pořád je to tvůj Severus, jen prostě Jaspera drží, ty ses s ním taky ráda mazlila, když jsme přišli za strýčkem Nevillem a tetou Hannah, že?“

Lia neochotně přikývla a stále si hladila rtík. „A až se probudí, chceš se s ním ještě pomazlit?“ Lia znovu přikývla. „Severus ho právě teď chová, zatímco Jasper je celý znuděný a spí.“

Lia se neochotně usmála. „Vezmeš si dítě, mami?“

„Slečna Lio?“ přerušil je Severus: „Přineseš si sem tu knížku a sedneš si ke mně a Jasperovi?“

Lia naklonila hlavu, jak o tom uvažovala, než si povzdechla, zjevně s tímto plánem nebyla tak úplně srozuměná: „Dobře, můj Sev'usi.“

Severus ignoroval potlačované úsměvy Minervy i Kingsleyho a Hermionino lehké zamračení a pomohl Lie vyšplhat se vedle něj. Holčička se mu přitiskla k boku a roztržitě hladila jednu dětskou nožku, zatímco jí začal číst. Ke konci příběhu se Jasper začal hýbat a jeho drobný obličej se svraštil, aby dal najevo svou nespokojenost.

„Roly?“ zavolala tiše Minerva, „mohl bys nám přinést večeři pana Longbottoma?“

„Samozřejmě, paní ředitelko.“

Hermiona vycítila Severusovu paniku, když se dítě začalo urputně kroutit a hlasitě jim připomínalo, že ho netěší být vzhůru, a pohnula se, aby si ho vzala. Potlačovala smích při pohledu na Liu, která si s rukama na uších dítě s obavami prohlížela.

„Pšššt, chlapečku,“ broukala mu, „večeře se blíží.“

Lia si vylezla Severusovi na klín. „Už žádné dítě, můj Sev'usi,“ přikázala mu panovačně.

„Ne, dokud dělá takový rámus, slečno Lio,“ ušklíbl se a přitáhl si ji blíž.

Přitulila se k němu a pevně se chytila přední části jeho hábitu. Všiml si Hermionina pobaveného výrazu, když se usadila vedle Minervy a konečně chlapce utišila lahví, a pokračovaly v rozhovoru o nadcházejícím týdnu. Severus je poslouchal na půl ucha, zatímco hladil Liu po hlavě a sledoval čas. Cítil, že se pomalu uvolňuje, mírně povolila sevření, jak se její dech stával pravidelným. Možná by bylo v pořádku, kdyby nikdy neměl vlastní dítě, pokud mu bylo dovoleno nechat si tohle.

„Spí?“ tiše se zeptala Hermiona a položila si dítě na rameno.

„Ano. Minervo, mohla bys pro ni přeměnit postel?“

„Myslím, že uděláme něco lepšího,“ vstala Minerva. „Roly?“

„Ano, paní ředitelko?“

„Můžete požádat hrad, aby k ložnici profesora Snapea připojil pokoj? Ať jsou mezi nimi dveře.“

„Samozřejmě, paní ředitelko.“ Všichni fascinovaně sledovali, jak malý skřítek zavřel oči, a o chvíli později se na stěně vedle něj objevily dveře. „Vedou tam dvoje dveře,“ vysvětlil skřítek dřív, než se kdokoli stačil zeptat. „Chce paní ředitelka, aby Roly dal do pokoje věci?“

„Ano, Roly, je to ložnice, takže obvyklý nábytek. Ale myslím, že růžové povlečení, nerada bych byla kýmkoli obviněna z ovlivňování ohledně kolejní příslušnosti,“ nařizovala Minerva s úšklebkem.

Severus obrátil oči v sloup. To děvče může být Hermionina dcera, ale není možné předstírat, že nemá zmijozelské sklony. Chtěl sledovat, jak ji tam zařazují, kdyby už pro nic jiného, tak aby viděl Hermioninu tvář.

„Samozřejmě, paní ředitelko,“ vypískl skřítek a s prásknutím zmizel. Ani ne za pět minut se vrátil: „Pokoj je připravený pro malou slečnu.“

„Děkuji, Roly, to bude vše,“ Minerva skřítka s úsměvem propustila.

xxx

Mnohem později, když se Hermiona tulila k jeho boku, dítě spalo v proměněné postýlce po její pravé ruce a Lia se choulila v ostře růžovém povlečení ve vedlejším pokoji, Severus opatrně nadhodil téma dětí. Kingsleyho slova mu vrtala hlavou.

„Hermiono?“

„Hmmm?“ zvedla se na lokti a podívala se na něj.

„Chceš další děti?“ Ztuhla, zjevně přemýšlela, jak na to nejlépe odpovědět. „Pravdu, miláčku, ne to, co si myslíš, že chci slyšet,“ řekl tiše, objal ji rukou kolem pasu a přitáhl si ji blíž.

Povzdechla si a hlavou se opřela o jeho hruď. „Ano, nikdy jsem nechtěla, aby Lia byla jedináček. I když vzhledem k dnešnímu večeru má zjevně v plánu jím být.“ Její smích byl přidušený, ale vyvolal jeho úsměv.

„Nikdy jsem nechtěl děti,“ začal tiše, „ovšem když tě vidím, jak pečuješ o Liu, prožívám její přijetí, říkám si, že by to možná nebylo to nejhorší.“

Hermiona se pohnula, aby na něj viděla, a rukou mu vklouzla pod záda. „Lia tě zbožňuje, Severusi, to není přijetí. To je láska.“ Zabručel, nebyl si jistý, jestli může věřit svému hlasu, i kdyby měl tušení, co má říct. Lehce se usmála a naklonila se, aby ho políbila. „Možná bychom měli diskusi pro tuto chvíli odložit. Máme čas.“

Přikývl. „Já ji taky miluji, víš?“ zašeptal jí do vlasů.

„Já vím, Severusi. Každý, kdo má oči, to ví.“

Odfrkl si: „Úžasné.“

„Myslím, že je to rozkošné.“

Obrátil oči v sloup. „O tvé příčetnosti se dá pochybovat, má čarodějko.“

Pohrdavě zafuněla a vrtěla se, dokud se necítila pohodlně. „Kings mě požádal, abych zvážila návrat na ministerstvo.“

„Uvažuješ o tom?“

Povzdechla si: „Možná? Já nevím. Myslím, že musím probrat některé věci s Helen, to všechno se týká i jí, ale možná je čas zvážit návrat. Mohu vést knihkupectví, aniž bych tam fyzicky byla, můj vedoucí je skvělý, jen bych potřebovala najmout další asistenty.“

„Víš přece, že kdybys nechtěla pracovat na ministerstvu, Minerva by tě najala v okamžiku.“

Hermiona se ušklíbla: „A žít ve stejném hradě jako Harry? Kde byl dnes večer?“

„Večery tráví se svou rodinou, jeho děti jsou tak malé, že Minerva nevyžaduje, aby byl u každého jídla. A jsem si jistý, že by se neodvážil jít dolů do kobek, má milá. Možná bych si tě měl nechat tady. Určitě bychom mohli vymyslet nějaký způsob, jak…vyplnit tvůj čas,“ zabroukal jí do ucha a skryl úšklebek, když se mírně zavrtěla.

Sebrala se a plácla ho do hrudi: „V pokoji je dítě!“

Zavrčel a zasmál se: „Spí a nerozumí tomu, co říkám.“

„O to nejde!“

Zasmál se jejímu rozhořčenému výrazu. „Dobrá tedy, nerozumná čarodějko, nechám toho. Jaké oddělení ti Kingsley nabídl?“

„Jakékoliv, které budu chtít.“ Odpověděla se sarkastickým úsměvem.

„A o jakém bys uvažovala?“

„Nevím, jestli vůbec chci,“ odpověděla s povzdechem, „mám docela ráda to, co dělám.“

„A uvažovala jsi o kouzelnickém knihkupectví? Majitel Svazků a svitků se nechal slyšet, že by chtěl odejít do důchodu.“ Cítil její vyhrocený zájem a skryl úsměv. Znamenalo by to, že je blízko, což mu vyhovovalo.

„Možná ho tedy navštívím,“ odpověděla nakonec a hlavou už se jí honily různé možnosti.

„Zítra,“ zašeptal a přitáhl si ji blíž. „Prozatím bychom se asi měli vyspat, než se Longbottomův potěr zase probudí.“

„Severusi!“ nepovedlo se mu uhnout její ruce, „neříkej našemu kmotřenci potěr! Nezapomněl jsi požádat skřítka, aby jim nechal vzkaz? Nechci, aby Neville a Hannah propadli panice.“

Severus obrátil oči v sloup: „Spi, čarodějko, Callie jim ho nechala položit vedle postele, než jsme odešli.“

Hermiona přikývla a ospale se mu zavrtala do boku. „Doufejme, že zvládne víc než pětačtyřicetiminutový spánek,“ zamumlala.

xxx

Druhý den ráno stála v Severusových pokojích velmi rozpačitá, i když méně vyčerpaná verze Longbottomových.

„To jsi nemusela dělat,“ zamumlala Hannah, svraštila tvář a s úlevou si povzdechla, když si přiložila dítě k prsu. Severus vytřeštil oči a nebyl si úplně jistý, kam se má dívat, až se Hermiona rozchichotala.

„Samozřejmě že ano, byla jsi vyčerpaná,“ odpověděla a předkládala Lie ovesnou kaši. „A i když to nerada říkám, nebyl na obtíž. V noci se vzbudil jen dvakrát.“

„Uf, vážně?“ zasténala Hannah. „Jak se ti to podařilo?“

„Předpokládám, že to má co dělat s tím, že ani jeden z nás nevoní po jídle,“ řekla Hermiona rozpačitě.

„Kruci. Jak to mám sakra obejít?“

„Dalo by se použít kouzlo tlumící pach,“ navrhl Severus s pokrčením ramen.

Hannah spadla čelist. „Kdyby se zrovna nekrmil, políbila bych vás, Severusi Snape. Přísahám Merlinovi, že jestli to vyjde, pojmenujeme dalšího po vás.“

Severus se ušklíbl: „Prosím vás, nedělejte to. To dítě vás bude nenávidět.“

„Další?“ vypískl Neville, „myslím, že nepřežijeme tohle!“

Hannah se ušklíbla a pohladila syna prstem po tváři, zatímco se na něj upřeně dívala: „Samozřejmě že ano.“ Zvedla hlavu a usmála se na Hermionu: „Jeho kmotři právě dokázali, že dokážou přežít noc, jistě je jejich úkolem nás pravidelně zachraňovat před vyčerpáním?“

„Kdykoli,“ zasmála se Hermiona.