Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 11.1 

Severus spěchal dolů do svých komnat a přemýšlel, jestli ho Hermiona zabije za to, že dovolil Potterovi odvést Liu. Oni se sotva domluvili na vzájemné zdvořilosti, ale pak ho Lia požádala a on nebyl schopen říct ne. Opravdu se to bude muset naučit, než ho Hermiona doopravdy zavraždí, samozřejmě za předpokladu, že tentokrát přežije.

Mávl hůlkou a sledoval, jak se jeho oblečení úhledně skládá do tašky, zmenšil ji a strčil do kapsy. Přemýšlel, jaká je šance, že Lia bude připravená odejít, a už teď panikařil, jak je z této situace dostane.

Když dorazil do Potterových pokojů, Lia na něj zamávala. „Ahoj, můj Sev'usi! Hraju si s Jamiem!“

„To vidím, slečno Lio. Jsi připravena vyrazit?“

„Ne,“ našpulila pusu a pak se s nadějí zeptala: „Mohla bych s Jamiem zůstat ještě několik minut, můj Sev'usi?“

Povzdechl si. „Deset minut, slečno Lio. Nastavuji si na hůlce budík.“

„Dobře, můj Sev'usi.“

Díval se, jak batolata hrají hru, která dávala smysl jen jim, a s nepříjemným pocitem vnímal, že Potter sedí po jeho boku.

„Takže vy a Hermiona?“ odvážil se ten chlap. Severus bojoval s nutkáním obrátit oči v sloup.

„Nebylo by možné, že jsme jen přátelé, pane Pottere?“

Harry pokrčil rameny: „Bylo, ale vzhledem k tomu, jak o vás Lia mluví, bych se tomu divil.“

Severus pokrčil rameny, netoužil mu poskytnout jakékoli informace. Znovu upadli do nepříjemného ticha a Severus byl víc než vděčný, když jeho hůlka spustila poplach.

„Dobrá, slečno Lio, je čas jít. Jsem si jistý, že si s Jamesem budeš moci zanedlouho zase hrát.“

Harry přikývl: „Napsal jsem tvojí mamince a požádal jsem ji, jestli bychom se mohli brzy na něčem domluvit.“

„Slibuješ?“

„Jo, slibuji. A teď se běž podívat za maminkou, určitě se jí po tobě stýská.“

Lia na něj vykulila oči: „Jasně že se jí stýská!“ Harry potlačil smích, zatímco je vyprovázel ke dveřím, a Lia při odchodu zavolala na trucujícího chlapečka: „Brzy se uvidíme, Jamie!“

„Půjdeme příště za Jamiem?“ zeptala se Lia a obrátila se k němu. Severus v duchu zaklel.

„Možná, slečno Lio,“ a změnil téma: „Teď pojďme a podívejme se, jestli tvá maminka už má dort.“

„Dort!“ vyvřískla Lia a rozběhla se po pozemku, aby se co nejrychleji dostala k bráně.

xxx

„Trvalo vám to déle, než jsem čekala,“ poznamenala Hermiona, jakmile se usadili a Lia si šťastně hrála se svým domečkem pro panenky.

„Ach, ano,“ řekl vyhýbavě a ostražitě ji pozoroval.

Přimhouřila oči. „Severusi,“ vyjela na něj varovně.

„Narazili jsme na Jamese,“ řekl s povzdechem.

Zamračila se a očividně se snažila to jméno zařadit, než se jí tvář vyjasnila a zmatek vystřídalo pobavení.

„A ty jsi ji nechal?“

„Ano. Trvala na tom, že si chce hrát,“ skoro to kňučel.

Hermiona potlačila smích: „A ty jsi jí samozřejmě nemohl říct ne?“

„Hermiono!“ Teď kňučel zcela zřetelně a ona už neskrývala smích.

„Ach, Severusi. Kdyby tě tak teď všichni ostatní viděli. Budeš se muset naučit říkat jí ne, víš.“

Nasupil se: „Já vím. Požádala mě, abych si s Potterem domluvil plán, kdy si budou hrát.“

Smích, který Hermioně unikl, byl hlasitý a bouřlivý. „Ach bohové. Vážně bych zaplatila, abych to mohla vidět. Kdo si vzal děti dneska?“

„To on,“ neochotně připustil Severus. „Musel jsem vydržet v jeho přítomnosti deset minut.“

Hermiona si odfrkla. „A jak moc to bolelo?“

„Nadmíru,“ řekl nasupeně, „vlastně si myslím, že bys mě měla políbit, aby mi bylo lépe.“

Hermiona se kousla do rtu, aby skryla úšklebek, a potlačila protočení očí nad tou hroznou žádostí. Kdo by to byl řekl, že Severus Snape bude dětinský. „Už teď?“ zeptala se lehce, „měla jsem dojem, že bych neměla začínat nic, co nedokážu dokončit.“

Severus obrátil oči v sloup, rychle se podíval na Liu a ujistil se, že je stále zaujatá svými hračkami, než si ji přitáhl k polibku.

„To je legrační,“ zašeptal jí do úst, když se od ní odtáhl. „Slyšel jsem něco o tom, že očekávání je polovina zábavy.“ Ukradl jí poslední cudný polibek a usmál se jejímu lehce rozcuchanému vzhledu, než stočil řeč na něco, o čem se dočetl v lektvarovém časopisu.

„Za tohle tě dostanu,“ zamumlala, pak sklopila oči a přijala změnu tématu.

xxx

O pár hodin, čínu a několik dětských stolních her později Lia tvrdě spala a Hermiona se choulila k Severusovi, v pozadí potichu puštěný speciální silvestrovský pořad BBC.

„Co to piješ, čarodějko?“ Severus přerušil ticho a podezíravě se zahleděl na její sklenici.

Hermiona se lehce usmála: „Gin s příchutí rebarbory a zázvoru. Chceš to ochutnat?“

„Proč jsi do toho přidala ovoce?“ zeptal se a opatrně si vzal sklenku, zatímco si ji s podezřením prohlížel.

„Neotrávíš se tím, Severusi, je to jen gin!“ zasmála se, „a maliny mám ráda.“

Nakrčil nos, když trochu ochutnal. „Proč je to sladké?“

„Protože je! Vrať mi to!“

„Hmmm, víš, myslím si, že to neudělám.“

„Severusi Snape, jestli chceš mít koule s tělem v jednom kuse, tak mi to okamžitě vrátíš!“

Severus málem vyplivl svou ohnivou whisky, pak se k ní otočil a pozvedl obočí.

„Ne, to nefunguje. Gin. Teď.“

Podal jí ho, víc než trochu pobavený. „Těžký den, Hermiono?“

Ušklíbla se: „Dlouhý rok… desetiletí?“

„Nemáš ráda Nový rok?“ Pokrčila rameny, sklonila hlavu na jeho rameno a vrtěla se, dokud se necítila pohodlně. Zafuněl. „Nevěděl jsem, že jsem váš osobní polštář, slečno Grangerová.“

„Ach?“ podivila se nevinně, „ale ty vyzařuješ takové hřejivé a roztomilé vibrace, Severusi!“

„Drzá čarodějnice,“ brblal neupřímně, zatímco si ji přitahoval blíž, stále ještě mírně ohromen tím, že to dovolila, a pak obrátil svou pozornost zpět k nesmyslům v televizi.

„Jaká jsou tvá novoroční předsevzetí, Severusi?“

Nevěřícně na ni pohlédl: „Vypadám snad na to, že si dávám předsevzetí?“

Zasmála se: „Musíš nějaké mít!“

Odmlčel se a chvíli o tom přemýšlel. „Možná bych si měl dát předsevzetí, že budu trávit víc času mimo hrad.“

„Aha? A co bys s tím časem dělal?“

„No, je tu jedna krásná čarodějka, se kterou jsem se seznámil, možná mi vnukne nějaké nápady.“

„Třeba tě nechá pracovat v mudlovském knihkupectví,“ přemítala s naprosto vážným výrazem.

„Aha, ta čarodějka už nechce žádné zákazníky. Stačí jediný pohled na mou tvář a už se nikdy nevrátí. Chápu, jakou hru hraješ, Hermiono.“

Zasmála se na něj: „Nebuď absurdní! Mně se tvůj obličej líbí!“

„A co bude teď?“ zašeptal a přitáhl si ji na klín, až překvapeně vypískla. V pozadí slyšel odpočítávání, když si ji přitáhl k sobě, aby ji políbil, a zamumlal šťastný nový rok, než ho přesvědčila, že mluvit je úplně zbytečné a že nový rok slibuje být opravdu velmi dobrý.

xxx

Druhý den ráno se probudil, na chvíli dezorientovaný, zmatený, že se k němu tisklo teplé tělo a ruku měl těsně ovinutou kolem něčeho, co podezřele připomínalo prso. Ne že by mu to dávalo nějaký smysl. Pomalu zamrkal, nechal oči, aby si zvykly na tmu, a uviděl vedle sebe ležet nezřetelný obrys jiné postavy.

Ústa se mu zvlnila v úsměvu dřív, než to stihl zastavit, přisunul se ještě blíž k jejím zádům a vychutnával si pocit její kůže na své.

„Hmmm, dobré ráno,“ zamumlala rozespale, přitiskla se k němu a táhle zamručela, když sklopil hlavu k jejímu krku, putoval drobnými polibky vzhůru a podél čelisti a rukou pomalu klouzal z jejího ňadra dolů po těle.

„Dobré ráno, opravdu,“ zabručel a modlil se k jakémukoli božstvu, které by mohlo naslouchat, aby Lia zůstala spát ještě o chvilku déle.

„Do prdele, Severusi!“ zalapala po dechu, když jeho ruka dosáhla zamýšleného cíle, a jednou rukou se natáhla za sebe, aby ho vzala kolem krku a přitiskla si ho k sobě.

„To by mohlo být,“ zašeptal s úšklebkem do jejího krku. Aniž by to viděl, cítil, jak protočila oči, než se vzdala kontroly nad jeho rozmary a ochotně mu dovolila vmanévrovat její tělo do jakékoli polohy, kterou považoval za nejlepší, čímž jí vyhnal z mysli veškeré racionální myšlenky.

„Možná bych tě mohla požádat, abys mě takhle budil každé ráno,“ zasmála se bez dechu a rozvalila se na jeho hrudi, neschopná se pohnout.

Se smíchem zafuněl: „Jsem starý chlap, Hermiono! Snažíš se mě zabít?“ a hladil ji rukou po celé délce páteře, zatímco se snažil popadnout dech.

„Po tomhle představení?“ zasmála se. „Kdepak, nemáš šanci! Mám v úmyslu si tě nechat hodně dlouho.“

„Tak takhle to bude, čarodějko?“

„Hmmm, ano,“ odpověděla a přitulila se blíž. „Na tohle bych si mohla zvyknout.“

Severus se usmál do jejích vlasů. Ještě nebyl připraven přiznat si, že by udělal téměř cokoli, aby si ji udržel.