Preklady fanfiction Harryho Pottera

Další smrt – část 1/2 

Ginny se zatmělo před očima. Dělo se toho příliš mnoho, na jedné krátké nemocniční chodbě se nacházelo příliš mnoho lidí - Moody, Demme a Remus vedle vchodových dveří, které se otevíraly a zavíraly (proč to dělaly?); Aaron stojící hned za ní; profesor Snape a Harry.

Couvla. Harry se na ni díval a usmíval se stejně jako před několika dny v Hermionině kanceláři. Proč se tvářil, jako by věděl, co Niles zašeptal? Mladík to řekl tak tichým, roztřeseným hlasem, že to mohla slyšet jen ona. A proč by Harry odposlouchával - pokud to dělal? Znovu se jí v hlavě nahromadil onen pocit zmatení připomínající horkou vanu, ale odsunula ho stranou: poprvé si naplno uvědomila, že dveře, které na obou koncích nemocniční chodby otevírají a zavírají, tak činí samy od sebe.

Ucítila, jak se Aaron přesunul vedle ní. „Co se děje?“ zeptala se.

„Nevím,“ pokrčil rameny. Znělo to napjatě. „Je to magie - samozřejmě - ale není to normální druh magie. Myslím si, že není sesílaná pomocí hůlky.“

Zdá se, že ani ostatní nevědí, co se děje, pomyslela si Ginny. Všimla si, že Moody zaujal svou bojovou pozici: shrbený u zdi, s vytasenou hůlkou, zdravé oko upřené na kývající se dveře, to kouzelné se zběsile otáčelo.

„Ať už jde o cokoliv, musím říct, že odvedli dobrou práci, když nás všechny dostali na jedno místo,“ poznamenal Demme konverzačním tónem.

Moody dupl nohou. „Čeká je tu pár překvapení, pamatujte na má slova.“ Nahrbil se. „Kdo je tam s Grangerovou? Její mudlovský manžel a ošetřovatelka? Kontroloval ji někdo od té doby, co sem přišla?“

„Bude zamčeno,“ podotkl Harry.

Ginny se mu podívala do tváře; během odmlky to udělali všichni. Tvářil se jen otráveně, pomyslela si, to bylo všechno.

Moody se znovu nahrbil a odkulhal ke dveřím. „Alohomora!“ zavrčel. „Patefacio!“ Udělal složitý pohyb. „Mellon!“^*) Když zkusil kliku, nepohnula se. „Mohli bychom to odstřelit.“

„Uvnitř je Grangerová,“ namítl Jack Demme. „Alastore, to nemyslíš vážně, že ne?“

„Hmm? Proč ne?“

Neplánoval to udělat, pomyslela si Ginny. Její otec vždycky říkal, že Moody nejdřív jedná a pak mluví, a rád své kolegy dráždí. Otočila se k Nilesovi. Chlapec nic neříkal a jen upřeně zíral do země, ale hlavu měl staženou mezi ramena; vypadal hodně napjatě, jen jen prasknout. Podivně jí to připomínalo Snapea.

Aaron se k ní naklonil. „Myslím, že vím, co to je,“ zašeptal.

Ginny se k němu natočila; její šéf a Moody byli příliš zaměstnáni hašteřením a Snape propichoval pohledem zeď. „Co?“

„Určitě je to bezhůlková magie. Provedl jsem kouzlo na kontrolu indexace a je nejnižší, jakou jsem kdy viděl. Někde poblíž musí být mocný zdroj. Musí být hodně silný.“ Zarazil se. „Myslím, že pochází z Hermionina porodu.“

„Cože? Ale to nemůže být tak silné -“

„Není, ale ona se na to soustředí a zesiluje to. Vzpomínáš si na nohy z albatrose? A kdyby měla po ruce něco jako staletý ženšen nebo očištěný vápenec - „

Ginny polkla. Věděla, na co musí Aaron myslet; i jí to vrtalo hlavou. „To bude v pořádku. Hermiona by neudělala žádnou hloupost.“ Ginny se hodně vyrovnaně zasmála. „Na to je příliš chytrá.“

„Ne, ale taky je velmi -“ Aaron se odmlčel, „velmi... odvážná.“

„Jistě,“ souhlasila Ginny, aniž by to úplně chápala. „Byla nebelvírka.“

Aaronův pohled poletoval sem a tam. „Ale možná by něco udělala, kdyb si myslela - „

Ginny otočila hlavu a najednou všechno zapadlo na své místo. Teď už bylo jasné, naprosto jasné, proč Hermiona vypadala tak napjatě a odhodlaně, když ji Ginny viděla naposledy. Věděla - nebo tušila dost na to, aby udělala to, co teď dělá. Vysvětlovalo to také, proč se Harry tvářil tak zvláštně -

Stačilo to, aby se zapotácela. Aaron ji musel zachytit, nebo její kolena byla z toho, co za uplynulá léta přetrpěla a zakusila příliš zocelená, než aby se ohnula. Když po chvíli zaostřila, zjistila, že hledí na Harryho. Harry jí pohled oplácel. On to ví, pomyslela si, ale celou tu dobu na to čekal.

„Mohli bychom ten výbuch zaštítit zakrývacím kouzlem,“ navrhl Moody a ve zdravém oku se mu zablýsklo. „Ale to je jedno. Musí existovat lepší způsob, jak to udělat.“

„Mohl byste zaklepat,“ podotkl Snape suše.

Moody mu věnoval temný pohled.

Aaron si odkašlal. „Myslím, že by to mohl být dobrý nápad.“

Nikdo nic neřekl. Ginny si pomyslela, že všichni jsou příliš zaneprázdněni tím, že na sebe navzájem vrhají strohé pohledy. Udělala krok vpřed a cítila, jak se na ni upřely všechny oči. „Můžu zaklepat.“

Moody si odfrkl: „Já taky, Weasleyová.“ Ustoupil stranou. „No?“

Ginny došla ke dveřím, které byly hladké a bílé jako všechny dveře u svatého Munga, a zastavila se. Přes šumění pohybujícího se vzduchu a vrzání ostatních otevíraných dveří bylo těžké cokoli zaslechnout. Poklepala na dřevo.

Po krátké pauze se dveře otevřely - dovnitř, ale Ginny musela couvnout kvůli silnému větru, který náhle začal proudit do chodby. Zapřela se proti němu a otevřela oči; byla Hermiona uvnitř? Vzadu přece stála postel, ne? -

„Ne! Ne, nenechám ji tam!“

Ginny se znovu zapotácela a jen o vlásek se vyhnula tomu, aby do ní vrazil Hermionin manžel Robert, který se vyřítil z pokoje. Na poslední chvíli se mu podařilo jednou rukou zachytit rámu dveří. Proudění vzduchu zesílilo. Jak zvláštní, pomyslela si Ginny, vidět muže, jak se drží dveří v boji s něčím, co vypadalo jako vítr o síle hurikánu, který se vytrácel pouhé tři metry od nich.

„Co se to tu děje?“ dožadoval se Moody odpovědi.

Ošetřovatelka, která přeletěla přes půlku chodby, se vymrštila do vzpřímené pozice. Remus, který byl poblíž, jí nápomocně podal ruku.

„Vyvolala něco z porodu,“ spustila udýchaně. „Odpovídají tomu všechny příznaky - je to učebnicový příklad. Přiznám se, že jsem se s něčím takovým setkala jen v té učebnici. V životě jsem neviděla porodní vzývání - jsou strašně nebezpečná.“

Robert se stále snažil probojovat zpět. Ginny se zamračila; bylo docela bolestné se na to dívat.

„Říkala jsem mu, že s tím nemůže nic dělat, ale on mi nevěřil,“ vysvětlila ošetřovatelka a nervózně si popotáhla hábit. Poté zavrtěla hlavou. „Chudák chlap. A ještě k tomu mudla.“

„Her - mi - „

„Mdloby na tebe!“

Moodyho kouzlo zasáhlo Robertova záda a jeho tělo se složilo na podlahu chodby jako mokrý hadr.

„Něco jemnějšího by nebylo?“ odtušil Jack Demme chladně a spěchal s Remusem ke spadlému muži.

„Grangerová něco chtěla,“ zavrčel Moody, „a ten mudla jí stál v cestě. To je všechno.“ Sklonil hůlku. „No? Co teď?“

Všichni ztichli. Zvuk ode dveří byl podivně uklidňující. Znělo to jako vítr profukující bílými prostěradly, které Ginny s matkou věšívaly před Doupětem a které se ve vzduchu třepotaly téměř jako živé.

Moody se otočil k ošetřovatelce. „Co se ještě v učebnici píše o porodní magii?“

„No, nejsem si jistá, už je to dávno...“ Ošetřovatelka se odmlčela, očividně vyděšená Moodyho magickým okem. „Myslím, že v tom byl nějaký prvek - omilostnění nebo spravedlnosti?“

„Omilostnění a spravedlnost jsou dvě velmi odlišné věci,“ přerušil ji Snape suše. Založil si ruce na prsou a Ginny si okamžitě vybavila hodiny lektvarů. „Principem porodu je přivést na svět něco nevinného a čistého. Rovnovážnou akcí by tedy mělo být zničení něčeho zlého a poskvrněného.“

„Takže Grangerová si myslí, že jeden z nás má v sobě něco zlého a poskvrněného, jo?“ ušklíbl se Moody. „Říkám, Snape, že by mě fakt zajímalo, koho chce. Hm? Možná - vás?

Ginny překvapilo, že Snape na to reagoval pouhým kamenným pohledem. „Je to možné,“ řekl nakonec. „Ale myslím, že ne.“

Chce Harryho, pomyslela si Ginny.

„Chce jeho,“ ozval se Niles. Zvedl ruku a ukázal prstem přímo na Harryho. „Chce tohohle muže.“

„Myslím,“ připojil se Remus, „že to je poněkud směšné, Nilesi.“

Moody zavrčel. On si něco uvědomuje, pomyslela si Ginny. Její otec vždycky říkal, že Moody není žádný břídil. „No, Pottere? Koho myslíš, že Grangerová chce?“

Harry se znovu usmál. Ze všech, kdo stáli na chodbě, byl jediný v mudlovském oblečení; jako jediný se usmíval. „Nejspíš existuje velmi jednoduchý způsob, jak zjistit, koho tam s ní magie chce.“

„Pokračuj, Pottere.“

„Mohli bychom zkusit vejít.“

Aaron přikývl. „To by šlo.“ Po chvilce váhání dodal: „Myslím, že by chtěla, aby tam šli tři. Tak obecně funguje vzývaná magie - zesílení funguje ve trojici.“

Všichni přikývli. Hermiona bude chtít Severuse a Harryho, pomyslela si Ginny; výslovně o ně požádala. Ale ta třetí osoba - ?

„Pak tedy,“ pokračoval Moody a prudce poklepal dřevěnou nohou o podlahu. „Všichni se seřaďte! Včetně vás - jak se jmenujete?“

„Skonsor,“ představil se Aaron. „Myslím, že mě chtít nebude.“

„Proč ne?“

Aaron zaváhal.

„Mluv, chlapče!“ vyštěkl Moody.

„Bude chtít profesora Snapea a Harryho,“ vložila se do hovoru Ginny, částečně proto, že Aaron nadskočil pokaždé, když se Moodyho pohled zaměřil jeho směrem. „Výslovně si je vyžádala.“

„Ach? Tak tedy, Snape. Obžalovaný nebo žalobce?“

Snape bez námahy zkřivil rty do úšklebku. „Ještě je tu role soudce.“

„Sněte dál, Snape. Myslel jste si, že dokážete utéct své minulosti, co?“ Moody kývl na Pottera. „On je nejspíš soudce. Slyšel jsem, že taky získal pořádný kus moci. Není to tak, Pottere?“

Ginny těkala pohledem mezi Snapem a Harrym a chvíli přemýšlela, jestli je to pravda. Uvědomila si, že vlastně strašně doufá, že to pravda je, dokud Niles znovu nepromluvil.

„On - Snape - je ten soudící chlápek. Já jsem ten, kdo říká, že tenhle člověk zabíjel. To já jsem ten, od koho chce, aby to řekl.“

„Ano,“ promluvil Harry dřív, než mohl kdokoli jiný něco říct, „Hermiona by věděla, že si má vybrat tebe, ne?“ Zakroutil hlavou. „Je tak chytrá, až je hloupá.“

Ginny se otočila; Aaron také a přistihla se, že s ním sdílí ustaraný pohled. Poprvé jí naplno došlo, že o téhle magii a o tom, jaké může mít následky, nic neví. Ani nevěděla, proč je ten chlapec Niles - pokud měl pravdu, i když Harry s ním souhlasil - žalobcem. Pokud Harry skutečně Fredovi ublížil a hodil to na něj, proč v té roli nebyla ona?

Harry přistoupil blíž ke dveřím. „Dobře. Jdu, přesně jak to ona chce - přesně jak to chtějí všichni.“ Otočil se a hlasem, který zněl téměř jako zavrčení, všem řekl: „Nezapomeňte všechno sledovat a poslouchat. Od toho tu jste.“ Prošel dveřmi a Ginny měla jen tolik času, aby si pomyslela, že to znělo, jako by ho vzduch vtáhl do jiného světa. Na to se Niles v podkasaném hábitu také vrhl dovnitř.

Všichni si znovu vyměnili pohledy. Všichni, pomyslela si Ginny, kromě Snapea. Ten stále stál zády ke zdi, oči upřené na dveře - nebo možná na nic.

„Snape,“ oslovil ho Remus, než mohl kdokoli jiný promluvit, „pověz mi, o co tu jde? Jak ten kluk myslel to o Harrym?“

„Ustup, Lupine,“ zavrčel Moody. Rozhostilo se ticho, které ale s neustálým hučením větru a otevíráním, zavíráním a novým otevíráním dveří nebylo příliš tiché. „Snape?“

Muž sebou trhl. „Nejlepší protilátkou na vápenec je dřevěné uhlí - hodí se jakýkoli druh, ale u Slimáka a Stopečky ho určitě budou mít v zásobě.“

Aaron přikývl, ale Moody zavrčel: „O čem to mluvíte, Snape?“

Snape ho ignoroval. „Taky bych Grangerové doporučil nějaký myrgumový čaj.“

„Jasně,“ kývla Ginny. Ten máma vždycky doporučuje, pomyslela si. Snape vykročil ke dveřím a něco si cestou vyndal z hábitu - prsten, šedý a na pohled docela obyčejný - načež se ještě zastavil a dodal: „A Věštce držte pokud možno stranou.“

Na to vstoupil dovnitř. Vzduch zavířil. Bouchání dveří se náhle zastavilo, jako tlukot srdce. Nastalo ticho.

***

*) Poznámky k překladu:

patefacio = lat. otevírat, činit přístupným

mellon = v angl. ani v lat. jsem nic podobného nenašla, tak si myslím, že je to autorova narážka na heslo pro vstup do Morie z knihy Pán Prstenů (mellon = elfsky přítel)