Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 6.2  

George seděl ve své kanceláři a zubil se od ucha k uchu. Dopis od Minervy McGonagallové ho překvapil, ale vždycky byl pro malé darebáctví. Nebylo mu jasné, co chce, ovšem rozhodl se, že se s ní přesto sejde. Znělo to zajímavě, a pokud to znamenalo, že se Miona vrátí do jejich světa, tím lépe.

Odeslal rychlou odpověď, v níž souhlasil, že se s profesorkou setká příští pátek ve Třech košťatech, a přemýšlel, jestli by neměl požádat Angie, aby šla s ním. Možná ne. Neschvalovala by, aby se Hermioně pletl do života. Mohl by jí říct, že má schůzku s Nevillem? Nejspíš ano. Možná by tam měl jít s Nevillem, mohl by pomoct s tím, co McGonagallová plánovala, že?

Rychle poslal Nevillovi další sovu. Asi bude nejlepší své budoucí ženě nelhat.

xxx

O několik dní později seděl v rohu u Tří košťat a čekal na Nevilla a profesorku McGonagallovou, s nimiž měl schůzku. Angie byla mírně překvapená, ale nepodezírala ho, když se zmínil, že si s Nevillem skočí na pivo. Všiml si jich, když vcházeli do dveří. Mávl na ně, aby upoutal jejich pozornost, a počkal, až se posadí, než promluvil.

„Dobrá, paní profesorko, o co jde, dost jste mě zaujala!“

„Mám vaše slovo, že se to nedostane ven? Vás obou! Žádné samolibé poznámky, žádné zastřené narážky, žádné škádlení?“

Oba muži s ostražitostí v očích přikývli.

„Chci povzbudit romantický vztah mezi Severusem a Hermionou.“

George vyprskl plná ústa piva, které právě pil, Neville se zasmál a mávnutím hůlky uklidil ten nepořádek.

„Nejsem si jistý, že budou potřebovat moc přesvědčování, Minervo. Severus je do ní úplně zblázněný! Ten jeho úsměv, když od ní přiletí sova, je úděsně roztomilý. A nikdy by mi nepřišlo na mysl, že bych něco takového mohl říct o Snapeovi.“

„Moje Hermiona?“ ujišťoval se George a pořád se tvářil omráčeně. „Hermiona Grangerová, Hermiona? Se Severusem Snapem? Slyšel jsem dobře?“

Jeho oči přelétaly z Minervy na Nevilla, oba měli tu drzost se na něj ušklíbat.

„Copak jsi neslyšel o jejich malém rande u kávy?“ zeptal se Neville.

„Probírali nejnovější výzkumy v oblasti lektvarů!“ namítl George.

Neville si odfrkl. „Předehra. Jsou děsivě inteligentní, nikdo jiný s nimi nedokáže držet krok. Usmívá se, když mu pošle sovu, u Merlina. Snape! Usmívá se u snídaně!“

George se na něj podíval vytřeštěnýma očima a lehce zezelenal. „Prosím, prosím tě úpěnlivě, už nikdy, absolutně nikdy nezmiňuj Snapea, Hermionu a předehru v jedné větě.“

Minerva i Neville se rozesmáli. „Ujišťuji vás, že se k sobě hodí. Má ji rád a Merlin ví, že byl už dost dlouho zamilovaný do vzpomínky. Jen potřebuju vědět, jestli má zájem ona.“

George se najednou tvářil vážně. „Za předpokladu, že tohle není nějaká strašná noční můra, do které jsem vstoupil, a jde o skutečný rozhovor, proč bych měl Hermionu povzbuzovat, aby usilovala o muže, který, jak jste správně podotkla, je už desítky let zamilovaný do mrtvé? Zaslouží si něco lepšího než člověka, který touží po někom jiném.“

Minervina tvář změkla. „Nemám chuť vidět slečnu Grangerovou zraněnou, pane Weasley. Severus je… komplikovaný. A Lily Potterovou skutečně miloval desítky let, i když si nejsem jistá, zda je to romantická láska. Možná sám sebe přesvědčil, že ano, ale zajímalo by mě, kdyby stanul tváří v tvář skutečné Lily, zda by si uvědomil, že jeho posedlost tou ženou byla dětská náklonnost promísená pocitem viny. Od té doby, co se znovu sblížil se slečnou Grangerovou, je šťastnější. Víte, že s ním trávila spoustu času, když se zotavoval? Dlouho byla jedinou osobou, kterou toleroval, nejspíš proto, že je stejně tvrdohlavá jako on a odmítala přijmout ne jako odpověď. Dobře to skrýval, ale jakmile opustila Bradavice, postrádal ji. Upřímně věřím, že by mohli mít šanci na něco úžasného. A Merlin ví, že si to oba zaslouží.“

George si povzdechl. „Neříkám, že to nevidím dobře z hlediska inteligence, bohové vědí, že jen málo lidí s ní dokáže držet krok. Ale je v tom opravdová přitažlivost? Chci Hermionu zpátky, natrvalo, a jsem ochoten udělat téměř cokoli, aby to tak bylo, ale nedovolím, aby se jí ubližovalo. Teprve teď jsem ji začal pořádně přivádět zpět, nepřipustím, aby to někdo pokazil. Zase ji něco zraní a její přesun do mudlovského světa bude nejspíš trvalý. Je silnější, než bývala, ale v duši si stále klade otázku, jestli je dost dobrá, i když to dobře skrývá. Vím, že s ním strávila nějaký čas, když se zotavoval, a vím, že si teď posílají sovy, ale přitažlivost? Vážně? Je to její bývalý učitel a je o kolik, skoro o dvacet let starší než ona?“

Neville pokýval hlavou. „Červenala se, když o něm při našem posledním setkání mluvila. S Liou byl zřejmě úžasný, což nás všechny překvapilo. A Lia ho zbožňuje, ptala se mě, jestli jsem jí přivedl Sev'use, když jsem ji viděl naposledy. Oba jsou však přehnaně přemýšliví. Jsem skoro přesvědčený, že Severus si ráno po jejich schůzce u kávy rozmluvil, aby se u ní o cokoli pokoušel, byl šíleně šťastný, a pak se tak nějak stáhl do sebe. Hermiona je stejná. Co vsadíš na to, že si vsugeruje, že on pořád miluje Lily, a proto nikdy nebudou ničím víc než přáteli?“

George si mnul rukama obličej a stále se pokoušel představit si Hermionu s profesorem Snapem, přičemž se jeho mozek násilně zbavoval představy profesora Snapea s kýmkoli, natož se ženou, kterou považoval za křížence mezi malou sestrou a nejlepší kamarádkou.

„Dobře, tak řekněme, že s tebou souhlasím v tom, že to Miona přehání s přemýšlením. Co hodláš dělat s tím, že příliš dumá Snape? A jsme si opravdu jistí, že se vzájemně přitahují?“ Věděl, že kňučí, ale opravdu se snažil to v hlavě nějak zpracovat.

„Dobrá, co kdybys zjistil, co si o tom myslí Hermiona. Minerva si může promluvit se Severusem. A v lednu, za předpokladu, že budeme všichni spokojení, je můžeme, co já vím, zavřít do jednoho pokoje, dokud se nepřestanou chovat jako idioti?“

Minerva si odfrkla. „Vaše plány potřebují propracovat, pane Longbottome. Oba by vás prokleli do zapomnění, kdybyste to zkusil. Navrhovala bych dvojitý útok. Lektvary,“ sklonila hlavu k Georgeovi, „tady musí vstoupit Severus. Občas pomáhá, že?“ Na jeho přikývnutí pokračovala: „Báječné. Budete tvrdit slečně Grangerové a pak Severusovi, že má na zahradě perfektní ingredience. Má skleník jen kvůli vám, ne?“

George se na ni zazubil. „Ano, paní profesorko.“

„A pochopitelně máte bohužel příliš práce s doplňováním zásob po Vánocích, než abyste šel sklidit přísady sám. A pak probereme modernizaci knihovny, jsem si jistá, že nám nějaká díla chybí. Navrhnu Severusovi, aby se jako můj zástupce ujal organizace, já jsem koneckonců nesmírně zaneprázdněná. A samozřejmě, nový rok je Hermionino klidné období. Kingsley mi říkal, že většinu knih shání právě tehdy. Bude to chtít několik schůzek, jak jistě chápete, abychom pročesali knihovnu a zajistili, že se najdou ty správné texty.“

George se rozesmál. „Takže místo toho, abychom je zavřeli do jedné místnosti, budeme je k sobě postrkovat, dokud se nevzdají?“

„Máte lepší nápad, pane Weasley?“ zahleděla se na něj Minerva.

„Ne, vůbec žádný, paní profesorko,“ řekl rychle, protože mu její pohled připomněl školní léta, a snažil se ignorovat Nevillův přidušený smích.

xxx

„Angie?“ ozval se váhavě, jakmile se toho večera ocitl doma.

Angelina se na něj podívala se zdviženým obočím.

„Co si myslíš o Hermioně a profesoru Snapeovi?“

Angie poklesla čelist, jak se snažila vzpamatovat a potlačit představy, které to prohlášení vyvolalo. Určitě to nemohl myslet tak, jak to vyznělo?

„Nejsem si jistá, jestli ti rozumím, Georgi,“ řekla nakonec.

George se mírně ošil, v reakci na to vykulila oči.

„Georgi? Co to plánuješ?“

„Slibuješ, že nic neprozradíš? McGonagallová by mě zabila.“

„Co s tím má společného profesorka McGonagallová?“ zeptala se naprosto zmateně.

„Vzala si do hlavy, že Miona a profesor Snape by se k sobě hodili. Já… nejsem si jistý, co si o tom mám myslet.“

„Hermiona a… profesor Snape… spolu? Jako že spolu, spolu?“

George pomalu přikývl.

„Krucinál. Jasně.“ Odmlčela se, jak si to pořádně promýšlela. „Vlastně, když o tom teď uvažuji, není to tak bizarní, jak to na první pohled vypadá.“

„Promiň, cože?“

„No, oba jsou děsivě brilantní, tvrdohlaví, a ona se usmívá, když o něm mluví, víš. Vlastně mě to ani nenapadlo, nejsme si tak blízké jako vy dva, ale když tu byla, párkrát na něj přišla řeč. Gin udělala několik neurčitých narážek, které teď dávají mnohem větší smysl. A s Liou se setkal, zřejmě ho zbožňovala, což, jak Miona říkala, je neobvyklé. Nestrávila s ním dost času, když se zotavoval?“

George mlčky přikývl a zíral před sebe, jak to zpracovával. „Opravdu si myslíš, že by to mohlo fungovat?“ zeptal se nakonec.

„Podívej, Georgie, neznám ji tak dobře jako ty, ale ano, na základě toho mála, co vím, by mě nepřekvapilo, kdyby to klapalo. Chci vědět, co jste s McGonagallovou splichtili? Je do toho zapletený i Neville?“

„Ano, byl u toho. A vypadá to na pečlivě připravený způsob, jak je tak nějak přimět, aby spolu trávili čas. Myslím, že se mi to nelíbí,“ zamračil se.

„Protože je to Miona, nebo proto, že je to profesor Snape?“

„Oba? Nebo ani jeden? Já nevím. Co když to bude příšerné? Vždyť jsem ji právě dostal zpátky, Angie.“

Jemně se na něj usmála a prohrábla mu vlasy. „Já nevím, Georgie. Co když je to přesně to, co potřebuje? Je osamělá, víš? Nikdy to neřekla přímo, ale je. A snaží se vyrovnat s pocitem viny, že se stýká s jinými lidmi, daleko od Lii. Jako by zapomněla, jak být Hermionou, je tak zvyklá být buď Liinou mámou, nebo majitelkou knihkupectví. Ten den, kdy tu byla kvůli plánování svatby, se zmínila, že ji Helen musela vystrčit ze dveří, protože i když chtěla pomáhat, práce je hodně a ona měla pocit, že když není v knihkupectví, měla by být s Liou. Možná potřebuje někoho, kdo chápe její osamělost a kdo je dostatečně tvrdohlavý na to, aby ji z těch rolí tu a tam vystrnadil.“

„Já… zatraceně, Angie, neměla jsi tomu dávat smysl! Fajn. Připravme se na přijetí profesora Snapea do rodiny. I když… být členem rodiny z něj dělá férový terč pro žerty. To je pravidlo,“ prohlásil a do tváře se mu začal pomalu vkrádat lehce šibalský úsměv.

„Jen jestli chceš, aby tě proklel, Georgie,“ zasmála se Angie.