Nová kapitola
Autor: Douglette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Nová kapitola 1
Seděla v prázdném domě a měla pocit, že jí puklo srdce, všechny její staré úzkosti se vracely. Věděla, že je knihomolka, že její vlasy jsou nezvladatelné, a že se nezajímá o módu tak jako většina žen v jejím věku. Byla panovačná, náročná a tvrdohlavá. Přesto čekala něco lepšího. Zvlášť od muže, který ji měl milovat. Kdyby si s ní jen promluvil, ranilo by ji to, ale nedošlo by to až k něčemu takovému. Nakonec by pochopila, a i kdyby ne, měla příliš mnoho hrdosti na to, aby lpěla na vztahu, v němž nebyla chtěná. Možná to byla její chyba. Možná měly Levandule a Parvati před lety pravdu. Žádný muž nechtěl ženu, jako je ona. Možná to byl důkaz. Tohle nebyl žádný úlet ani nový románek. Byl to tři léta trvající vztah, který vznikl ze sedmiletého přátelství. Pokud ji nedokázal milovat, a nedokázal alespoň předstírat, že se k ní chová s úctou, jakou šanci měla?
Přinutila se pohnout, než ji přemůže sebelítost. Měla jen hodinu, pak se prý vrátí. Hodinu na to, aby sbalila svůj život a našla si jiné místo, kam jít. Přišlo jí to opravdu nespravedlivé, on byl ten, kdo se provinil. Souložil s Levandulí Brownovou v jejich posteli. Ale byla to ona, kterou nutil, aby se odstěhovala, měla možnosti, řekl, peníze na financování něčeho jinde, zatímco on měl pořád nástupní plat bystrozora, jak měla chápat. A také to chápala, když se nad tím zamyslela, a ne že by tu chtěla zůstat, ne, když věděla, co dělal v jejich domě, v jejich posteli a na různých jiných místech, jak předpokládala. Ale stejně jí to připadalo nespravedlivé, jako by to byla ona, kdo je trestán. Přemýšlela, jak dlouho bude trvat, než se k němu Levandule nastěhuje. Převezme dům, který spolu pečlivě vybírali, týdny strávili hledáním výhodných nabídek, které vyhovovaly jejich nárokům, aby ho zařídili s omezeným rozpočtem, jakmile konečně našli místo, které se jim oběma líbilo. Přemýšlela, co všechno Levandule vyhodí.
Mohla by jít za Harrym, ale i když se ta myšlenka objevila, zavrhla ji, nechtěla ho stavět mezi ně, zvlášť když si bral Ronovu sestru. To by mohlo být velmi snadno značně trapné. Zbýval tedy Děravý kotel, přinejmenším pro dnešní večer. Sbalila se a odletaxovala se tam s nadějí, že Hannah má volný pokoj, a přemýšlela, kam se poděla její páteř. Měla pocit, že se vzdává, že se plíží pryč se staženým ocasem, i když by neměla. Ale věděla, že válka jí páteř trochu nalomila. Nikdo z nich nebyl stejný, všichni se stále uzdravovali; byly to teprve tři roky. Nebyla si jistá, jestli někdo z nich bude ještě někdy tentýž jako před válkou.
Když se konečně usadila v malém pokoji se všemi svými věcmi zmenšenými v krabicích, naskládaných v rohu, a jemně odmítla péči Hannah, dovolila si konečně se rozplakat. Pokud k sobě byla upřímná, plakala spíš kvůli přátelství, o kterém si myslela, že ho má, protože pokud šlo o ni, byli v první řadě přátelé. Přátelé, kteří spolu léta podporovali Harryho, bojovali spolu ve válce a ona si myslela, že to něco znamená. Zřejmě to tak cítila jen ona.
Trvalo týden, než ji Harry v Děravém kotli objevil. Ve tváři měl výraz trpělivého zklamání, který jí v hloubi duše připomněl Brumbála. S povzdechem si uvědomila, že tenhle rozhovor nebude příjemný. Nemyslela si, že se postaví na Ronovu stranu, ne v tomhle. Nečekala, že se postaví na její, ale doufala, že zůstane alespoň neutrální. Vzhledem k jejich minulosti však nemohla upřímně říct, že by ji to nepřekvapilo. Ron a Harry si byli bližší, měli víc společného, Weasleyovi byli Harryho první zkušeností se skutečnou rodinou a on se bál, že v ní ztratí své místo, zvlášť vzhledem ke všemu, co prožil. Narovnala se v ramenou, když ho pozvala nahoru do pokoje, který se stal jejím dočasným domovem.
„Jak ses měl, Harry?“
Nedůvěřivě na ni zíral. „Jak jsem se měl, Hermiono? To myslíš vážně? Dával jsem Rona dohromady poté, co jsi mu zlomila jeho zatracené srdce, takhle jsem se měl!“
„Cože?“ S tímhle nepočítala. Poznámky o tom, že pracuje příliš mnoho hodin, že toho po Ronovi v domě hodně chce, bezchybné odpapouškování názorů paní Weasleyové, to očekávala, ale že mu zřejmě zlomila srdce, to ne. „Co ti řekl?“
„Opustila jsi ho, Hermiono. Nemá ponětí, co udělal špatně, zřejmě jsi měla čím dál častěji připomínky k tomu, jak dlouhý je bystrozorský výcvik. Vždyť víš, že trvá roky!“
„Harry! Přece nemůžeš věřit, že jsem Rona opustila kvůli penězům? Řekni mi, že mě znáš líp!“ Cítila, jak jí začínají slzet oči, jak ji bolí srdce, když poslouchala muže, o kterém si myslela, že ji zná lépe než kdokoli jiný. „Měl bys mě znát líp!“
„Upřímně řečeno, Hermiono, myslel jsem si, že ano.“
„Našla jsem Rona v posteli s Levandulí. Proto jsem odešla. O peníze jsem se nikdy nestarala, měli jsme jich dost. Věděla jsem, že ten výcvik je dočasný.“ Teď už naplno plakala, protože jí začalo docházet, že člověk, kterého považovala za svého nejlepšího přítele, vedle kterého po sedm let stála každý den, pro kterého znovu a znovu riskovala život, ji vůbec nezná. Chystal se na ni vykašlat. Vybral si Rona, jako to dělal vždycky, protože zřejmě bylo snazší uvěřit, že je zlatokopka, než si přiznat, že Ron má ve zvyku dělat příšerná rozhodnutí, když mu situace přestane vyhovovat.
„Snad nečekáš, že ti to uvěřím, Hermiono! Je zničený.“
Smutně se na něj podívala a snažila se ovládnout svůj dech, zatímco cítila, jak se jí pomalu zmocňuje hněv: „Ne. Ne, nečekám, že mi uvěříš. Proč bych měla? Moje verze je jiná než Ronova, takže samozřejmě musím lhát. Ne že by někdy udělal nějaké podělané rozhodnutí, které by mělo úmyslně ublížit mně, nebo tobě, když na to přijde. Ne že bych tam byla, zatímco on ne. Samozřejmě, že jsem to pohnojila já. Do prdele, tak je to vždycky. Vypadni, Harry. Mám toho dost.“
Chvíli vypadal rozervaně, než se na ni smutně podíval. „Nedělej to, Hermiono. Dá se to napravit, stačí si o tom jen promluvit.“
„Promluvit si o čem, Harry?“ Její hlas byl ostrý, až to s ním trhlo. „Promluvit si o tom, jak jsem ho našla šukat s Levandulí v naší posteli? Mluvit o tom, jak mi dal hodinu na to, abych se odstěhovala z našeho domu, když jsem měla příliš zlomené srdce, než abych dokázala pořádně myslet, protože, cituji, má plat začátečníka, takže pro mě bude jednodušší najít si bydlení někde jinde? Mluvit s tebou o tom, že ses postavil na jeho stranu, jako to zatraceně děláš vždycky? Zase to pekelně podělá, Harry, a já tam nebudu, abych posbírala kousky. Ví vůbec, že jsi tady a žádáš jeho jménem o druhou šanci?“
Když Harry odvrátil zrak, vysmála se mu. „Samozřejmě že to neví! Běž domů, Harry. Už ti nemám co říct. Stejně uvěříš jemu.“
„Až budeš připravená mi přiznat, co se doopravdy dělo, Hermiono, budu tady, abych tě vyslechl. Ale neotálej příliš dlouho, Ron nebude čekat věčně.“
„Táhni do prdele, Harry Pottere, táhni do prdele i s těmi svými svatouškovskými kecy. Kéž bych mohla říct, že tu budu, až ti dojde, že Ron lže, ale neřeknu. Už mě nebaví, když mě někdo zavrhuje. Sbohem, Harry.“
Tu noc se uvzlykala do spánku, a dovolila si truchlit. Ráno vymyslí plán, ale dnes v noci, dnes v noci potřebovala oplakávat ztrátu přátel, vztahu, života.
xxx
Severus Snape zkoumal návštěvníky Tří košťat. Minerva ho donutila, aby se k nim připojil na pár skleniček, a protože mu často dovolila popřát si její whisky, když se ti rozkošní malí spratci pokoušeli v jeho třídě povraždit, potřeboval ji mít na své straně. Její vkus na whisky byl bezkonkurenční, byla to koneckonců Skotka. Stálo to za to a nevyžadovala, aby s kolegy skutečně mluvil, jen aby byl přítomen. S tím se dalo pracovat.
V jednom rohu zahlédl Harryho Pottera a jeho zrzavého podržtašku. Vypadalo to, že ho kluk povzbuzuje. Krátce přemýšlel, kde je poslední členka jejich tria.
Hermiona Grangerová. Cítil k té čarodějce tak trochu přízeň a nenávist najednou. Zachránila mu život, když se vrátila pro jeho tělo do té bohem zapomenuté chatrče a našla ho ještě živého. Byla to ona, kdo zpočátku bojoval s léčiteli, aby ho ošetřili, nebo to alespoň tvrdily Minerva s Poppy. Když se zotavoval, chodila ho navštěvovat několikrát týdně, nosila mu články o lektvarech a knihy. Četla mu, když byl ještě příliš slabý, aby to dělal sám. Sice ho tím pekelně rozčilovala, ale zpestřila mu dlouhé a osamělé týdny.
Nikdy neměl přátele, ne od dob Lily. Minerva a Poppy se nepočítaly, protože měly tendence dělat mu matku. Nikdy toho nelitoval, ne opravdu, měl rád svou samotu, jeho neschopnost vypořádat se s idioty znamenala, že mu bylo lépe samotnému, ale měsíce rekonvalescence na nemocničním lůžku byly osamělé a ona dokázala narušit jejich monotónnost. Byla inteligentní, a pokud měl být upřímný, i mnohem zajímavější společností než většina lidí, s nimiž byl nucen trávit čas. Neznamenalo to, že ji měl rád, pořád byla nesnesitelná vševědka, ale její roční studijní volno ji alespoň naučilo samostatně myslet, místo aby papouškovala obsahy knih.
Co si tu lhal do vlastní kapsy? Poprvé po letech se při debatě s čarodějkou bavil. Byla zajímavá, inteligentní a místy kousavě sarkastická a co bylo nejlepší, nebála se s ním pohádat. Byl víc než smutný, když už neměl záminku, aby za ním chodila, a v důsledku toho ji za rok, co opustila Bradavice, viděl jen letmo, když se vrátila, aby složila OVCE, a její společnost mu chyběla. Předpokládal, že by jí mohl poslat sovu, ale nebyl si jistý, jak by to přijala. Byl Severus Snape, nic víc než její bývalý učitel, umaštěný prevít, netopýr ze sklepení. Ne, bylo nejlepší nechat to být. Doslechl se, že se hodlá provdat za Weasleyho, a to by nikdy nedokázal zůstat zdvořilý. Bylo lepší držet se stranou, než ho o to požádá.
Hagrid se vřítil ke stolu a přerušil jeho úvahy, ve tváři měl starostlivý výraz, když se ztěžka posadil na židli, kterou Rosmerta vyztužila speciálně pro něj.
„Ron je řádně zničenej, to von je. Neč‘kal sem, že by naše Ermiona takle počítala.“
Minerva se na něj podívala a zvedla obočí. „O čem to mluvíš, Hagride?“
„Ron a Arry jen říkali, že ho ‚Ermiona vopustila‘. Vyčetla mu, že nevydělává dost. Je z toho úplně hotovej, to vám povím.“
Minerva na něj upřela pohled. „Tomu můžu jen těžko věřit, Hagride. To vůbec nevypadá jako slečna Grangerová.“
Severus s ní soukromě souhlasil, i když si tento názor nechal pro sebe.
„Voni to říkají, paní profesorko. A měli by to vědět jistě.“
Minerva pevně stiskla rty. „Hmmm.“ To byla její jediná odpověď, než změnila téma.
Možná by jí nakonec přece jen mohl napsat, zvlášť když prohlédla a toho zrzavého idiota opustila. Ani na vteřinu nevěřil, že by to bylo kvůli penězům, i když byl zvědavý, co Weasley provedl, že ji konečně přiměl k odchodu. S touto myšlenkou se znovu zapojil do rozhovoru a cítil se překvapivě lehčeji než předtím.
Douglette: ( denice ) | 31.10. 2024 | Nová kapitola 9.1 | |
Douglette: ( denice ) | 24.10. 2024 | Nová kapitola. 8.2 | |
Douglette: ( denice ) | 17.10. 2024 | Nová kapitola. 8.1 | |
Douglette: ( denice ) | 10.10. 2024 | Nová kapitola 7.2 | |
Douglette: ( denice ) | 03.10. 2024 | Nová kapitola 7.1 | |
Douglette: ( denice ) | 26.09. 2024 | Nová kapitola. 6.2 | |
Douglette: ( denice ) | 19.09. 2024 | Nová kapitola. 6.1 | |
Douglette: ( denice ) | 12.09. 2024 | Nová kapitola. 5.2 | |
Douglette: ( denice ) | 05.09. 2024 | Nová kapitola. 5.1 | |
Douglette: ( denice ) | 29.08. 2024 | Nová kapitola. 4 | |
Douglette: ( denice ) | 22.08. 2024 | Nová kapitola. 3 | |
Douglette: ( denice ) | 15.08. 2024 | Nová kapitola. 2/2 | |
Douglette: ( denice ) | 08.08. 2024 | Nová kapitola. 2/1 | |
Douglette: ( denice ) | 01.08. 2024 | Nová kapitola. 1 | |
Douglette: ( denice ) | 01.08. 2024 | Nová kapitola. Úvod. | |