Elves
Autor: kb0
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Skřítci, část 5.
O týden později dostala Amélie Bonesová vzkaz od Siriuse Blacka, že pozítří odchází ze svatého Munga a že by s ní rád mluvil o svém kmotřenci. Vrátila mu vzkaz s prosbou, aby k ní toho dne přišel na večeři a přivedl s sebou přítele, se kterým bude bydlet.
Když dorazila domů, zavolala si domácí skřítku. „Honni, umí domácí skřítci číst?“
„Většina ano.“
Amélie jí podala krátký dopis. „Dokážeš to přečíst a rozumíš tomu?“
Honni si ho chvíli prohlížela. „Ano.“
„Dobrá.“ Amélie byla ráda, protože tím se vše zjednodušilo. „Postarej se, prosím, aby se to dostalo ke skřítkovi, který hlídá Harryho, když si hraje, a pokud to neumí přečíst, tak mu to vysvětli, ano?“
„Ano, paní.“
xxx
Sirius Black dorazil s přítelem, který vypadal zhruba stejně starý jako on. „Dobrý večer, paní ředitelko. Tohle je můj přítel Remus Lupin. Chodili jsme spolu do Bradavic.“
„Paní ředitelko, děkuji, že jste nás pozvala,“ řekl jí Lupin, když si potřásli rukama.
„Myslím, že Amélie bude pro dnešní večer postačující,“ navrhla jim.
„Tak mi prosím říkejte Sirius.“
„A já jsem Remus.“
„Výborně, pojďte se prosím posadit.“ V jídelně řekla: „Tahle maličká je moje neteř Susan.“ Holčička už jedla a dělala nepořádek, protože všechno ještě brala do ruček.
Když bylo jídlo naservírováno a začali jíst, Amélie se zeptala: „Jestli můžu trochu vyzvídat, jaký byl váš pobyt u svatého Munga?“
Sirius se usmál. „Fyzicky jsem na tom nebyl špatně a pomohly mi v tom i nějaké lektvary. Psychicky jsem na tom většinou dobře. Chtějí, abych se tam jednou týdně vracel a s někým si promluvil, a to mi nepřipadá špatné. Tady Remus mi dobrovolně nabídl svůj dům, abych s ním mohl zůstat, za předpokladu, že nebudeme potřebovat víc pokojů a nebudeme muset hledat něco trochu většího,“ dodal s nadějí.
Amélie se usmála. „Jistě to víte lépe než já, ale já neznám žádné blízké příbuzné Jamese Pottera, kteří by ještě žili.“
„Žádní nejsou,“ potvrdil Sirius. „Překvapivě nejbližší příbuzná, o které vím, je moje prateta Cassiopeia, která by nejspíš byla jeho praprateta z druhého kolene nebo něco podobného. Já jsem s ním také spřízněný, ale ne tak úzce jako ona.“
„To je zajímavé,“ poznamenala Amélie. „Každopádně podle záznamů ministerstva je u příbuzných, takže když ne z Jamesovy strany, musí být z Lilyiny, ale o nich žádné záznamy nemáme.“
„To bude tím, že jsou to mudlové,“ řekl Sirius pomalu a vzal si další sousto, aby si to promyslel. Potřásl hlavou a podíval se na svého přítele.
Remus přikývl. „Jediný, kdo mě napadá, je Lilyina sestra, která jí ani nechtěla přijít na svatbu… Petunie, ale její příjmení neznám. Lily se tuším zmínila, že se vdávala nedlouho po ní, ale nepřišla od ní pozvánka, pokud si dobře vzpomínám.“
Sirius vypadal vyděšeně. „Kdyby tam Harryho poslali, byl by to průšvih.“
„Počkejte,“ řekla mu Amélie. „Sice tuhle Petunii neznám, ale nepovažovala bych za vhodné, aby ho dali na vychování k mudlům, jenže tu mluvíme o Albusi Brumbálovi, takže kdo ví. Každopádně jsem čistě náhodou jednoho dne přišla domů dřív a zjistila, že malá Suzzie si bez mého vědomí chodí někam hrát, a že je to s nějakým Nevillem a Harrym.“
„Můj Harry a Neville Longbottom!“ vykřikl Sirius.
„Ano, to je i můj závěr,“ řekla Amelia a lehce se zasmála. Tři děti, které už vlastně nemají rodiče, a zdá se, že jejich chůvy - domácí skřítci si mysleli, že potřebují trávit více času s ostatními dětmi, a tak je dali dohromady. Podívala se na hodinky. „Jestli můj plán vyjde, měli by tu být asi za půl hodiny.
I když bych vás chtěla varovat,“ řekla jim přísně. „Vůbec se nezmiňujte o tom, jak k tomu došlo. Podle všeho mělo být tohle hraní skřítčím tajemstvím a bylo by nejlepší je nerozčilovat, protože nedošlo k žádné skutečné újmě. Domluveno?“
Sirius vypadal, jako by chtěl protestovat.
Remus položil příteli ruku na paži. „Siriusi, sleduj cíl a téhle podivnosti si nevšímej.“
Nakonec Sirius přikývl. „Máš pravdu. Není důležité, jak jsme se k tomu dostali. Důležité je dostat Harryho zpátky a správně ho vychovat.“
„Dobře řečeno,“ usmála se Amélie. „Pojďme počkat do obývacího pokoje.“
Susan už byla umytá a také se k nim přidala. Zůstala poblíž své tety, a zatímco si dospělí povídali, tiše si hrála na podlaze s plyšáky.
Ozval se zvuk přemístění a stála tu domácí skřítka s dvouletým tmavovlasým chlapcem.
„Harry!“
„Sue!“
Batolata šla k sobě, usadila se spolu s hračkami a dospělých si nevšímala.
Sirius zalapal po dechu a chvíli se díval, než sklouzl ze židle a dolezl ke svému kmotřenci. „Harry, pamatuješ si na mě?“
Harry sice nerozuměl všem slovům, ale pochopil, o co jde, a opatrně se na muže podíval, aniž by cokoli řekl.
„Jmenuji se Sirius,“ řekl pomalu. „Nebo znáš Tichošlápka?“
Harry se rozzářil a zachichotal se. „Tlápek!“
„Ach, Harry…“ Sirius ho popadl a přitulil se k němu a Harry se smál, zatímco ostatní ho pozorovali, Mippy z největší blízkosti. „Je mi tak líto, že jsem tě opustil, Harry,“ řekl se slzami v očích, „moc mě to mrzí a už to nikdy neudělám.“
Sirius si několik minut hrál s oběma dětmi na podlaze, zatímco Amélie a Remus užasle přihlíželi.
„Kde je pejsek?“ zeptal se náhle Harry.
Sirius se zvedl z lehu a posadil se na podlahu. Podíval se na jejich hostitelku a zeptal se: „Jaká je pokuta za to, že jste neregistrovaný zvěromág?“
Amélie vytřeštila oči a ruka jí cukla, než se uklidnila. „Díky tomu jste tak dobře přežil věznění, že? To by mě nenapadlo.“
Sirius přikývl. „Několik z nás se to naučilo ve škole a ve vězení se to hodilo.“
Po chvíli přemýšlení Amélie řekla: „Je to tisíc galeonů, ale jestli se v příštích dnech přijdete zaregistrovat, budeme vašich čtrnáct měsíců v Azkabanu považovat za stejně dobré jako je pokuta.“
Sirius se usmál. „Děkuji vám. Ještě o jedné věci byste měla vědět. Peter Pettigrew je také neregistrovaný zvěromág, takže až ho budete hledat, měla byste na to upozornit. Je to krysa a bude mu chybět prst na přední tlapce.“
„Chtěla jsem s vámi o něm mluvit,“ odpověděla. „Děkuji za informace, dohlédnu na to.“
Sirius si uvědomil, že je tu ještě jedna věc, o kterou se musí postarat, obrátil se k domácí skřítce, která ho stále pozorovala, a vzpomněl si na předchozí velmi krátký rozhovor s Honni. „Řekli mi, že se jmenuješ Mippy?“ Přikývla. „Děkuji ti, že ses postarala o Harryho. Ani jsem nevěděl, že James má skřítku.“
„Pán mi řekl, abych zůstala skrytá, že jsem tajemství pro případ, že by se stalo něco špatného. Paní mě neměla ráda. Říkala, že jsem otrok, ale ona tomu nerozuměla,“ vysvětlovala Mippy.
Sirius přikývl. „Ne, pravděpodobně se nikdy nedozvěděla nic o domácích skřítcích a o tom, jak se vážou k rodinám.“ Podíval se na Remuse. „To je trochu divné, když o tom přemýšlím, vzhledem k tomu, jak byla Lily chytrá.“
„Nejsem si jistý, jestli se o nich nedozvěděla až po Bradavicích, a pak už nemohla navštívit školní knihovnu, a vidím to tak, že James tu otázku pustil z hlavy jako nedůležitou,“ řekl Remus.
„Pravda.“ Sirius se obrátil zpět ke skřítce. „Bydlíš na panství Potterů, a pokud ano, můžeme tam taky přijít? Pomůžeme ti postarat se o Harryho.“
Skřítka si oba chvíli prohlížela a její pohled se zastavil na Remusovi, který se nepříjemně zavrtěl. „Se mnou si nedělej starosti,“ řekl jí Remus. „Nebudu tam pořád, ale když tam budu, budu Harryho chránit.“
Amélie přemýšlela, co to má znamenat.
Mippy dlouho trvalo, než přikývla. „Můžu tam přenést všechny.“
Sirius vstal a podal Amélii ruku. „Nedokážu vám dostatečně poděkovat za všechno, co jste pro mě udělala.“ Oba pohlédli na děti. „Jestli vám to nevadí, zkusíme se domluvit, kde si děti budou hrát. Třeba bychom mohli střídat domy. Možná by bylo nejlepší, kdybychom se oba spojili s madam Longbottomovou.“
Amélie se uchechtla. „Nechte mě na ní zapracovat, a pak se vám ozvu. Jsem si jistá, že Harry a Suzzie si mohou dál hrát v našich domech, dokud Augustu nepřesvědčím. Teď, když vím, kdo všichni jsou a že tam bude dospělý, nemám nic proti tomu, aby Suzzie chodila k Potterům nebo aby Harry přišel sem.“
Mippy vzala Harryho a Siriuse na Potterovo panství. Remus řekl, že se svými věcmi přijde zítra.
xxx
Amélii Bonesovou překvapilo, že den poté, co vydala zprávu o Petru Pettigrewovi, ji navštívil Artur Weasley s krysou v kleci. Jistě to byl on. Rozhovor s lidmi z Odboru záhad zajistil obojek, který nedovoloval člověku proměnit se do své zvířecí podoby. U soudu byl shledán vinným, odsouzen na doživotí v Azkabanu a byl umístěn do Siriusovy staré cely.
xxx
Albus byl trochu překvapený, že za ním Sirius Black kvůli Harrymu Potterovi nikdy nepřišel. Ještě víc ho překvapilo, když si u své hlídačky Arabelly Figgové ověřil, že Petunie Dursleyová odchází z domu jen zřídka, a když už, tak má s sebou jen jedno dítě.
Na Albusův popud se paní Figgová zeptala Petunie na její rodinu včetně neteří a synovců. Pak mu ohlásila, že podle Petuniina názoru má její sestra dítě, ale nikdy ho neviděla a ani vidět nechtěla, protože se s ní před lety pohádala a od té doby spolu nemluvily.
Albusův plán s Harrym selhal dřív, než si to vůbec uvědomil. Protože ho Sirius nikdy nekontaktoval, mohl Albus jen předpokládat, že Sirius chlapce nějak získal. No, Harry nakonec do Bradavic přijde a Albus musel doufat, že jeho plány s ním dopadnou dobře; ale pokud ho vychovával Sirius, pak Albus tušil, že by měl být raději připraven na rošťárny.
xxx
Když v červnu 1982, asi půl roku po Siriusově osvobození, končil školní rok, Severus Snape překvapil všechny zaměstnance i všechny studenty, když ráno, kdy měli všichni studenti odejít, vstoupil do Velké síně. Mohutný kufr plující za ním, zatímco si to vykračoval k hlavnímu stolu, nebyl tou pravou otázkou; tou byl mistr lektvarů s čistými vlasy v tmavě zelené polokošili, elegantních černých kalhotách a ve stylových černých botách.
Všichni ve Velké síni zírali a úplně ztichli, takže bylo slyšet jen klapání Snapeových bot, dokud se nezastavil před ředitelem. Upustil na stůl list pergamenu a řekl: „Dávám výpověď. Zjistil jsem, že mě učení nebaví, a našel jsem si práci, která mi umožní v klidu a míru zkoumat lektvary.“
„Ale-“ nikdo už nikdy neslyšel, co chtěl Brumbál namítnout, protože Snape zvedl levou ruku v krátkém rukávu a znovu ukázal na svou výpověď, přičemž na okamžik předvedl normálně vyhlížející paži.
„Děkuji vám za pomoc. Věřím, že můj dluh byl splacen.“ Otočil a vyšel ven, stále následovaný svým kufrem. Jen Albus Brumbál věděl, o jaký dluh se jedná, a když se ho ptali, neodpověděl.
Albus také už nikdy neviděl ani neslyšel o žádném důkazu, že by Voldemort byl stále naživu.
PA: Zábavná drobnost, která mě napadla. Doufám, že se vám líbila.