Elves
Autor: kb0
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Skřítci, část 4
Amélie Bonesová se připravovala na svou první velkou konfrontaci se Starostolcem od chvíle, kdy se stala ředitelkou Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Na konec programu zařadila „Přelíčení se S.B.,“ a zatím nikdo neprotestoval. Dalším světlým bodem bylo dnešní ráno, kdy dostala zprávu, že nebyli nalezeni žádní další vězni, kteří by neměli soud.
Jednání zahájil Albus Brumbál. Amelie nevěděla, jestli ho tu má nebo nemá čekat, ale byl tu, nejspíš proto, že v Bradavicích neprobíhalo vyučování.
První tři soudy byly poměrně krátké a všechny skončily během první hodiny. Když přivedli Blacka, který teď v čistém oblečení a po koupeli vypadal jako normální člověk, mezi členy Starostolce to zašumělo, protože ho poznali, a Brumbál se na ni překvapeně zadíval. Stejně jako u ostatních dnešních případů se i u tohoto Amélie ujala vedení.
„Abych odpověděla na otázku, proč je tady Sirius Black, kterou si jistě mnozí z vás kladou,“ jak slyšela už od několika lidí z okolí, „nikdy nebyl souzen, a tak bude mít svůj proces až teď.“
„Jaký to má smysl?“ zeptal se někdo. „My všichni už víme, že je vinen.“
„Chtěli byste strávit zbytek života v Azkabanu bez možnosti obhájit se?“ opáčila. Když se ticho prodlužovalo, dodala: „Myslela jsem si, že ne. Každý má právo na soud do šesti měsíců od zatčení. Pan Black je ve vězení už téměř čtrnáct měsíců. Podle zákona jsem ho mohla propustit hned, ale myslela jsem si, že bude lepší celou záležitost vyjasnit.“ Viděla, jak několik členů přikývlo.
„Obvinění se týká vraždy dvanácti mudlů a jednoho čaroděje prvního listopadu roku 1981. Pane Blacku, co prohlašujete?“
„Nevinen ve všech případech,“ řekl Black důrazně, což na chvíli vyvolalo šum.
„Měl by být obviněn i z toho, že je smrtijed,“ řekl ministryně Bagnoldová.
„Neexistují žádné důkazy o tom, že by se kdy podílel na činnosti smrtijedů,“ prohlásila Bonesová, „ale, pane Blacku, vyhrňte si prosím rukávy.“
Black tak učinil a ukázal čisté paže, což vyvolalo několik nevěřícných komentářů. „Mohu učinit prohlášení?“ Bonesová mu to dovolila, a tak pokračoval: „Myslím, že si mě pletete s mým bratrem, který se opravdu stal smrtijedem. Ve skutečnosti jsem byl v šestnácti letech vyhozen z rodného domu, protože jsem nepodporoval smrtijedské myšlenky.“
„Také přivedl Vy víte koho k Potterům, takže je spoluviníkem těch vražd,“ tvrdil starý Samuel Nott.
„Nemám pro to žádné důkazy. Má je někdo jiný, přičemž se nepočítají klepy z doslechu?“ Bonesová se rozhlédla kolem sebe, ale nikdo nic neříkal, dokonce ani Brumbál. „Dobrá, takže žádná další obvinění.“
Bonesová sestoupila dolů, stoupla si vedle Blacka a zahleděla se do svých poznámek. „Podle shromážděných důkazů vás našli na místě vraždy dvanácti mudlů a jednoho kouzelníka, jak se smějete. To se zdá být velmi usvědčující, pane Blacku. Jak to vysvětlíte?“
„To Peter Pettigrew, ten jistý údajně zabitý kouzelník, poskytl Vy víte komu informace, které ho dovedly k Potterovým, aby je zavraždil,“ začal Black. „Když jsem si uvědomil, co se stalo, začal jsem ho pronásledovat a dohnal jsem ho v Londýně. Měli jsme krátký souboj, při kterém vykřikoval nějaké nesmysly a pak seslal výbušnou kletbu, zatímco já Omračovací kouzlo. Výbuch mě srazil ke zdi a byl jsem trochu zmatený. Začal jsem se smát, protože Petr, který byl nejslabším členem bývalé skupiny přátel, mě pro jednou zvládl dostat. Pak, než jsem se stačil zvednout, abych ho znovu pronásledoval, dorazili bystrozoři a omráčili mě. Když jsem se probudil, byl jsem v Azkabanu a od té doby až do dneška jsem tam trčel bez soudu.“
„Mně to připadá jako lež,“ poznamenala Bagnoldová a mnozí s ní souhlasili.
Bonesová se v Blackově složce posunula na další stránku. „Podle hlášení bystrozoři, kteří ho zatkli, provedli kontrolu jeho hůlky a poslední seslané kouzlo bylo Omračovací.“
„Tohle mi Skrk neřekl!“ důrazně namítla Bagnoldová.
Bonesová zavřela spis. „Jediný další důkaz jsou výpovědi mudlů, kteří tvrdili, že po sobě dva lidé metali světla. To je tak neurčité, že je to bezcenné, a mudlové u tohoto soudu stejně nesmějí svědčit, takže ten důkaz je dvojnásob k ničemu. Upřímně řečeno, kontrola důkazů po zatčení měla vést k jeho propuštění, takže by nemusel před soud.“
„Stejně je vinen!“ vykřikl Nott.
„Předložte důkazy o trestných činech, ze kterých je obviněn,“ řekla Bonesová klidně, „já žádné nemám.“
„Zabil toho druhého kouzelníka,“ pokračoval Nott. „Vzpomínám si, že jsem četl, že se našel jen prst.“
„Omračovací kouzla prsty neusekávají ani netrhají,“ namítla Bonesová. „Viděla jsem mnoho výbušných kouzel, používaných na lidi. Trhají končetiny, neřežou čistě. Mám fotografii toho čistě uříznutého prstu, jestli se chcete podívat,“ nabídla mu a zvedla ji. Nikdo se nezvedl, aby se na ni podíval zblízka.
„Nejvyšší divotvorce,“ podívala se na Brumbála, který se tvářil velmi zamyšleně a dokonce trochu provinile, až se divila proč. „Navrhuji, aby byla všechna obvinění proti Siriusi Blackovi stažena a Starostolec ho prohlásil za nevinného.“
Brumbál pohlédl na shromážděné. „Všichni, kdo jsou pro stažení obvinění, rozsviťte svou hůlku.“ Počítal a bylo jasné, že je jich většina. „Kdo je pro pokračování procesu?“ Napočítal jich jen hrstku v čele s Nottem, až ho napadlo, proč to Nott chce, nebo spíš kdo mu za to platí.
„Je rozhodnuto,“ uhodil kladívkem. „Všechna obvinění proti Siriusi Blackovi jsou stažena a vy můžete svobodně odejít. Toto zasedání Starostolce je ukončeno.“ Znovu klepl kladívkem a ozvalo se mumlání, jak se lidé spolu začali bavit, když odcházeli.
Bonesová se ohlédla po bývalém vězni. „Pane Blacku, je mi líto, že jste na to musel čekat tak dlouho, ale aspoň je to za vámi a dokonce jste se vyhnul veritaséru. Pokud mě budete následovat do mé kanceláře, vrátím vám věci, které vám byly odebrány. Jestli mohu něco navrhnout, zajděte si na vyšetření do nemocnice svatého Munga. Pošlu tam vzkaz, ať to vyúčtují ministerstvu.“
Všimla si, že k ní míří i Brumbál.
„Děkuji vám, paní ředitelko, za omluvu a pomoc.“ Sirius jí nabídl ruku a potřásli si jimi, než zamířili ven ze soudní síně. „Mám na vás ještě jednu nebo dvě otázky.“
Když je Brumbál na odchodu ze soudní síně následoval, Bonesová se ho zeptala: „Mohu pro vás něco udělat, Nejvyšší divotvorce?“
„Myslel jsem, že vás doprovodím, protože Sirius určitě bude mít pár otázek, na které bych mu možná mohl odpovědět,“ řekl laskavě.
„Můžeš začít tím, proč jsi mě nechal v té pekelné díře,“ řekl Black naštvaně. „Byl jsem součástí vaší skupiny. Stál jsem při tobě a bojoval spolu s tebou. Tak proč ses, sakra, nikdy nepokusil zjistit, proč jsem byl ve vězení, nebo se mě nepokusil dostat ven? Proč mě musela najít živořícího ve vězení až tady ředitelka, která, jak mi řekla, pouhou náhodou přišla na to, že jsem tam neměl být. “
Brumbál zvedl obočí. „Amélie, jak jste zjistila, že jeho soud byl přehlédnut?“
„Nejdřív odpověz na moje otázky, Brumbále,“ trval na svém Black.
Bonesová mlčela a pokračovala v chůzi, připadalo jí to poněkud zajímavé.
„Ujišťuji tě, že to bylo strašné přehlédnutí,“ řekl Brumbál klidně. „Měl jsem hodně práce a důvěřoval jsem systému. Nebyl v tom žádný zlý úmysl ani snaha ti ublížit, chlapče.“
Black si odfrkl, očividně mu nevěřil.
Když dorazili k její kanceláři, zastavil se Bonesová před dveřmi, kde seděla její sekretářka a mohla to také zaslechnout. „Nejvyšší divotvorce, je tu ještě jedna věc, kterou byste mohl udělat. Nemohla jsem si nevšimnout, že Sirius Black je registrovaným kmotrem Harryho Pottera, ale nemáme žádnou adresu dítěte a je uvedeno, že vy víte, kde se nachází. Jsem si jistá, že pan Black by se rád ujal kmotrovských povinností, jakmile bude mít potvrzeno, že je zdravý.“
Brumbálovi se vrátil provinilý výraz a ustoupil o půl kroku.
„Kde je?“ trval Black na odpovědi.
„Je na velmi bezpečném místě, Siriusi,“ vykrucoval se Brumbál. „Co kdyby ses nejdřív uzdravil, a pak si o tom můžeme promluvit. Je prostě v pořádku a ty se stejně nejspíš nebudeš chtít starat o úplně malé dítě.“
Black se začal velmi rozčilovat, a tak mu Bonesová položila ruku na rameno. Když se na ni podíval, usmála se. „Pane Blacku, co kdybyste si nejdřív šel pro své věci? Sice nevím, kde je váš kmotřenec, ale můžeme probrat pár možností, jak by se vám dalo pomoci, například postup, jak nechat Nejvyššího divotvorce odpečetit záznamy o něm. Možná byste také chtěl cestou ven učinit jedno nebo dvě prohlášení pro tisk.“
Black opět začal vypadat rozrušeně, a pak náhle zavřel ústa a usmál se, úsměvem, který někomu sliboval něco nedobrého. „Máte pravdu, paní ředitelko, musím se uklidnit a vzít si své věci. Trochu času na vyřízení některých osobních záležitostí by se také hodilo. Můžeme jít?“
Bonesová se na Brumbála nevinně usmála, pak nasměrovala Blacka do své kanceláře a velmi ustaranému Albusovi zavřela dveře před nosem.
„Děkuji, že jste mě zarazila,“ řekl Black a klesl na židli.
Bonesová zvedla úzkou krabičku. „Vyžádala jsem si ji už dříve, čekala jsem, že vás propustí. Je v ní vaše hůlka, ale než vám ji předám, musím vám říct pár věcí. Budete mě poslouchat?“
Přikývl a vypadal pozorně.
„Chápu vaši potřebu pomsty poté, co byl zabit jeden z vašich nejlepších přátel. Nicméně právě to vás dostalo do tohohle průšvihu. Teď, když jsem vás vytáhla z vězení, neudělejte prosím vás nějakou hloupost a nenechte se do něj znovu uvrhnout. Jak je vám jistě taky jasné, řada lidí bude věřit, že jste nějakým trikem podvedl zákon, a bude dávat pozor na jakékoli vaše uklouznutí, byť sebemenší, že ano?“
„Ano, rozhodně máte pravdu. Starý Nott to už určitě předvedl,“ řekl Black trochu rozmrzele.
„Dobře, jsem ráda, že souhlasíte. Opravdu si taky myslím, že byste měl jít k svatému Mungovi a nechat se vyšetřit a nejspíš i léčit kvůli dlouhodobému vystavení mozkomorům. Nepřekvapilo by mě, kdyby si vás tam nechali týden nebo tak nějak. Ministerstvo to zaplatí. Pokud máte nějaké dobré přátele nebo příbuzné, se kterými byste se chtěl znovu sejít, bude to vhodný čas na napsání dopisů a zahájení tohoto procesu. Také vám velmi doporučuji, abyste si našel někoho, u koho byste mohl prvních pár měsíců zůstat, a tím myslím jiného dospělého, který by vám po delší dobu pomáhal přizpůsobit se životu na svobodě.“
„Dobrý nápad, ale stejně chci zpátky svého kmotřence,“ řekl Black trochu bojovně.
„Já to chápu,“ řekla mu soucitně. „Jestli to pomůže, mám představu, kam ho Brumbál umístil, ale také si myslím, že už tam není a je někde na mnohem bezpečnějším místě.“
„Kde?“ naléhal.
„Kupodivu to nemohu říct s jistotou, ale jsem si jistá, že vím, jak dostat zprávu k těm, kteří se o něj starají, takže si myslím, že nakonec nebudete muset jednat s Brumbálem,“ řekla mu s úsměvem.
„Opravdu?“ zeptal se s nadějí.
„Opravdu,“ potvrdila to s úsměvem. „Cestou ven byste také mohl skutečně poskytnout prohlášení novinářům, kteří jsou nepochybně v hale. Snažte se ale nepřilévat olej do ohně.“
„Ovšem bylo by v pořádku, kdybych se zmínil, že hledám svého kmotřence, a Brumbál mi určitě řekne, kde je, protože to ví?“ zeptal se škodolibě.
„Nevidím na tom nic špatného,“ odpověděla se stejným výrazem. „Hodně štěstí, pane Blacku, a ještě jednou vás prosím, nedělejte nic, kvůli čemu by po vás moje oddělení muselo pátrat.“
„Udělám, co bude v mých silách, a přijdu za vámi kvůli svému kmotřenci, až mě propustí od svatého Munga. Ještě jednou vám děkuji!“
Dívala se, jak odchází, a cítila radost z výsledku. Pak její úsměv pohasl, když si uvědomila, co Bagnoldová řekla u soudu. Vypadá to, že bude muset zahájit vyšetřování svého bývalého ředitele, Bartyho Skrka.