Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Čas spálený na popel

Kapitola 9, část 1/2: Čtyři požadavky

Čas spálený na popel
Vložené: Jacomo - 13.07. 2024 Téma: Čas spálený na popel
Jacomo nám napísal:

Čas spálený na popel

Ashes of Time

Autor: Dius Corvus      Překlad a banner: Jacomo      Betaread: Calwen

Preslash

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Čtyři požadavky – část 1/2

 

Snape si kriticky prohlížel obývací pokoj Grangerové. S těmi elektrickými světly ve tvaru kuželů a talířů a se skleněným konferenčním stolkem vypadal nechutně mudlovsky. Jedinými kouzelnickými věcmi byly krb - pořádná kamenná obludnost - a deštník, v němž Snape rozpoznal ukotvení ochran.

„Promiňte,“ omluvila se Grangerová, když se přikolébala do místnosti. „Telefonoval Robert. Vždycky si zapomene vzít nákupní seznam.“

Snape zabručel: „Sháněla jste mě?“

„Ano, sháněla. Čaj?“

Snape odmítl.

„Jak to jde s tím lektvarem?“

Snape se zamračil. Rozhodl se, že neupozorní na to, že ta otázka je svým způsobem urážlivá. „Grangerová,“ vyštěkl, „přejděte k věci.“

Povzdechla si a sesunula se do křesla. „Jak se má Harry?“

„Spí, pokud vím.“

„Víte?“

Nastala pauza.

„Ano,“ řekl nakonec Snape.

Zamyslel se nad skutečností, že v toto sobotní ráno stojí ve velmi mudlovském obývacím pokoji Grangerové a odpovídá na otázky, na které by se velice snadno dalo odpovědět přes letax. Velice snadno, kdyby nebylo tak důležité, aby je nikdo neslyšel. Až příliš dobře chápal, jaké to má důsledky, a nebyl si jistý, jestli je smířený s tím, že se stal komplicem.

„Budeme muset uspořádat tiskovou konferenci,“ oznámila Grangerová.

Snape zkřivil rty. „Další nebelvírská póza?“

„Řekla bych, že je to lepší než další vymyšlené drby o minulosti.“

Snape cosi zabručel.

„A Harry je v pořádku?“

„Na to se ho můžete zeptat sama.“

Jeden úder srdce. „Mohla bych,“ potvrdila, ale s takovou mírou laskavosti, aby to vyznělo rozpačitě. Šlo o natolik dostatečný ústupek, že Snape uvolnil strnulost v ramenou a konečně vyslovil to, co chtěl říct už delší dobu.

„Myslíte, že je možné...“

Odmlčel se.

„Ano?“ nadhodila Grangerová.

„Že Pottera v té jeho prázdné lebce mohla napadnout ta směšná možnost...“ Znovu se zarazil, ale pokračoval dřív, než ho Grangerová stihla znovu pobídnout tím podrážděně pobaveným tónem. „Že ten chlapec, Niles, je nějakou hrozbou nebo konkurencí v boji o pozornost, náklonnost nebo nějakou jinou uboze nedospělou věc?”

Snape s nelibostí zaznamenal, že Grangerové zůstal na tváři pobavený úsměv, ale byla v něm i vážnost.

„Myslím, že si to určitě pomyslel. Myslím, že by to napadlo úplně každého v jeho postavení - to je přece lidská přirozenost, ne?“

„A předpokládám, že na oddělení záhad je všechno o tomhle,“ poznamenal Snape suše.

„Ale no tak. Harry je mnohem... zmijozelštější, než si myslíte - dokonce takový byl i před celou tou záležitostí s Voldemortem.”

Záležitost s Voldemortem! Můžete se spolehnout, že nebelvír přijde s takovou frází.

„Důležité je, jestli se rozhodne podle toho jednat, nebo ne.“

Snape se zamračil. Vzpomněl si, a ta vzpomínka nebyla hezká, na někoho jiného, kdo používal podobná slovní spojení: Nezáleží na tom, kým jsme, ale na tom, kým se rozhodneme být. Zatracený Brumbál a jeho nebelvírští pomocníci. Škoda, že jeho idiocie není spolu s ním pohřbená v blázinci.

„Dobrá - myslíte si, že je v Potterově povaze chovat se podle těchto nutkání?“

Grangerová mu na oplátku věnovala bezradný úsměv a Snape si uvědomil, jak hloupá to byla otázka.

„Severusi, vy jste poslední, kdo ho se s ním setkal,“ podotkla.

„Samozřejmě,“ zamumlal. Byla to pravda. Byl tak zvyklý na Pottera s mnoha přáteli, mnoha spojenci, mnoha fanoušky. Dokonce i poté, co umírnili vzájemné nepřátelství, mu byl na obtíž. Ne. Tenhle Potter byl jiný. Tohle byl Jonathan Frost.

Snape se zachvěl. Už jen to jméno stačilo k tomu, aby se mu v hrudi ozvalo bolavé místo. Bylo to jako instinkt. Zpětná reakce.

„Dobrá,“ řekl. „První naše starost: tisková konference. Čím nakrmíme tisk?“

„Pravdou,“ odpověděla Grangerová se znatelnou neochotou, „až na ty části o Voldemortovi. Řekneme, že to byly dozvuky Voldemortovy smrti.“

„A co Lestrange a Matellanová?“

Grangerová zaváhala. „Řekneme, že o tomhle ví jenom Brumbál.“

Snape si znovu odfrkl. „Jak příhodné,“ podotkl. „A -“ odmlčel se „- ta aférka se zákeřným ‚tehdejším Smrtijedem‘?“

„To je na vás.“

„Děkuji,“ odtušil Snape stručně. „Pak je možné dát světu vědět, že to všechno byla jen snůška lží.“

Bylo příjemné to takhle říct, pomyslel si Snape, když procházel letaxem. Příjemné způsobem, který nedokázal lehce pojmenovat, a způsobem, o němž si v hloubi duše nebyl jistý, zda u něj nevyvolává nenávist.

***

Snape se prudce zastavil ve dveřích. „Dobré ráno,“ řekl.

Potter se usmál a pokývl mu: „Dobré ráno.“

„Doufám, že jsi spal dobře?“ Snape se přesunul ke skříňce, aby si mohl uvařit čaj a přitom se vyhnout Potterovu pohledu.

„Jo. Jen trochu... však víš.“

Odmlka. Snape se zamračil. „Co?“

„Osaměle,“ pokrčil Potter rameny.

Snape si odfrkl a odvrátil se, ačkoli Potterův výraz mu zůstal v mysli vypálený jako při pohledu do slunce. Ve sklopených očích se zračila plachost, ale v křivce rtů byla také skrytá sebejistota, nebo možná smyslnost.

Roztrhl sáček s čajem a naplnil hrnek vodou. „Už jsi snídal?“

„Jo. Hodně. Kde jsi byl?“

Načasování bylo takové, že otázka působila téměř nevinně, jako by šlo o naprosto přirozenou součást sobotní ranní konverzace.

„Mluvil jsem s Grangerovou,“ odpověděl Snape vyrovnaně, zatímco přiváděl vodu k varu. „Bavili jsme se o lektvaru, který chce, abych vyrobil.“

„O lektvaru?“

„Ano. Má zjistit, jestli Fred Weasley pravidelně maže paměť zbytku své rodiny, nebo ne.“

„Ehm...“

Posadil se a dovolil svým očím, aby se setkaly s Potterovým pohledem. Když se teď jejich rozhovor týkal Weasleyových, bylo bezpečnější to udělat, ale ne úplně: Potter měl na sobě jen župan. Snape polkl. Odvrátil pohled, a tak nemohl říct, jestli se Potter v následné pauze usmál.

„Ano,“ pokračoval, „během tvé dovolené na severu se stalo pár věcí.“

Potter se zasmál: „Dovolené? Tak počkat, Hermiona si myslí, že Fred ostatním Weasleyovým maže paměť? Proč?“

„Aby zakryl své aktivity samozvaného strážce,“ řekl Snape tónem ‘používej pro jednou hlavu’.

„Aha.“

„Probírali jsme také záležitost... tiskové konference,“ pokračoval a opatrně se znovu podíval Potterovi do tváře. Tohle by mělo být bezpečné, pomyslel si.

Potterovy oči ale naopak zpozorněly mnohem víc. „Tisková konference?“

„Věřím, že ti včerejší titulky ještě úplně nevypadly z paměti?“

„Ne, ještě ne,“ odpověděl Potter. Znělo to téměř zamyšleně. „Takže čeho se budeme držet?“

„Nic o Voldemortovi, a platí, že jedině Brumbál - který se příhodně zbláznil - může mít poslední slovo o Lestrangeovi a Matellanové.“

„A...?“

„Že ty zvěsti o milostném poměru jsou jen potravou pro plátky typu Týdeník čarodějek a podobně,” odfrkl si Snape. „Mohli jsme být blízcí přátelé, jestli chceš, ale to bude všechno.“

Potter mlčel. Čas sklopit zrak, pomyslel si Snape a podíval se do svého hrnku s čajem. Zkreslený odraz jeho tváře mu pohled opětoval.

„Severusi...“

Potter zmlkl, jako by čekal, že Snape něco řekne. Když však Snape zůstal zticha, pokračoval.

„Severusi, já... chápu, že ti vadí, když svět ví o – tobě a o mně. O nás. Ale není proč se skrývat. U Merlinových vousů, tvým přítelem je Muž, který zabil Voldemorta. Vsadím se, že kdybych podporoval sodomii s mantichorami, ministerstvo by to propagovalo.“

„Inu, taková pitomost by mě od ministerstva nepřekvapila,“ odtušil Snape. „Ale ať je to, jak chce, byl bych rád, kdyby se mé soukromé záležitosti nepropíraly napříč bulvárním tiskem.“

„Stejně by se to dostalo ven. Lepší bude, když to vyjasníme rovnou. A vůbec...“ Odmlčel se a po chvíli pokračoval: „Chci, aby věděli, že jsi milován.“

Smích připomínal štěkot. „Už mě milovalo dost lidí,“ namítl Snape. „Ty. Voldemort.“

Na okamžik ho napadlo, jestli nezašel příliš daleko. Ticho se táhlo jako guma skoro až k prasknutí.

„To byla podpásovka,“ řekl nakonec Potter.

Snape si zamíchal čaj a napil se. „Pokud nechceš slyšet nepříjemná srovnání, dávej si pozor, abys je nevyvolal,“ poznamenal tiše.

„Prosím, Severusi...“

Snape vstal. Čaj měl vypitý jen z poloviny, ale přešel ke dřezu a vylil ho.

„Obávám se, že tento víkend mám poněkud nabitý program. Máš tu knihy, pokud se chceš kultivovat, a zbytek Londýna, pokud se chceš připojit k masám.“

Už byl u dveří, když znovu uslyšel Potterův hlas: „Severusi...“

Zaváhal. Na povrchu byla jen tesknota, téměř pokorná touha. Ale Snape pod ní slyšel - nebo cítil, nebo možná obojí - spirálu síly, svíjející se rozpoutanou frustrací. V duchu viděl Pottera v křesle, župan napůl rozevřený, ruce uvolněné: smyslný, mocný. Kůži jako mramor. Oči jako omámené. Možná to bylo omámení, pomyslel si. Zatnul zuby a zavřel oči.

„Tibby se ti postará o oběd,“ řekl. „Možná se uvidíme u večeře.“ Pak zmizel.

***

„Pozor!“

Ginny se otočila ve vzduchu a chytila camrál. Jak kroužila v chladném soumraku a klesala na trávník za Doupětem, slyšela, že Aaron Skonser něco vykřikl.

„Páni,“ řekl, když přistála vedle něj, „dokonce jsem na něj seslal kletbu kluzkosti.“

„Nebyla jsem střelec pro nic za nic,“ usmála se Ginny a hodila mu míč se záludnou spodní rotací.

Aaron ho chytil, i když jen stěží. „Kde ses takové věci naučila?“ zahuhlal. Odhrnul si z čela pramen vlasů a pokračoval: „Jdu na chvilku dovnitř. Chceš něco?“

Ginny zavrtěla hlavou. „A nezapomeň, že záchod je vlevo, ne vpravo.“

Aaron trochu rozpačitě sklopil hlavu. Když tu byl naposledy, omylem vstoupil do starého pokoje dvojčat a následkem toho si pořídil pár umělých prsou. Trvalo několik hodin, než mu je odčarovali.

Ginny se při té vzpomínce ušklíbla. Aaron Skonser se jí líbil. Myslela si, že bude příliš knihomolský na to, aby na něj mohla myslet romanticky, ale zjistila, že má opravdovou kuráž a dokáže si užít i dobrou famfrpálovou hru nebo korbel piva. Také to nebyl otravný hulvát jako někteří muži, s nimiž chodila. To ovšem znamenalo, že by mohl být gay. Ale Ginny si byla jistá, že není.

Otočila se a vyhodila camrál do vzduchu. Když ho chytila, zjistila, že se na ni dívá její bratr Fred Weasley.

V mžiku měla v ruce hůlku, ale Fred se ani nepohnul.

„Ahoj Ginny,“ pozdravil ji vyrovnaně.

Dlouho neodpovídala, jen zírala na povědomé rysy, o kterých si myslela, že je zná. Nakonec jen řekla: „Frede.“

„Cože? Žádné objetí? Žádné: 'Tak ráda tě vidím, Frede’?“ Protáhl obličej, jako když skončila partie Řachavého Petra, ale Ginny nedokázala říct, jestli v tom není náznak výsměchu.

„To není vtipné,“ odsekla.

Fred si povzdechl: „Pomohlo by, kdybych řekl promiň?“

Ginny se zasmála: „Promiň?“ Ale tón jejího hlasu už nebyl tak tvrdý. Věděla, že to slyšeli oba. Věděla také, stejně jako to věděla po celých několik posledních skličujících dní, že si přeje mu odpustit - nebo alespoň slyšet, jak se dostatečně pokorně omlouvá za to, že se choval jako hajzl.

„Ano. Promiň. Byl jsem hajzl.“

Dokonce se tvářil vážně. „Proč se tak mstíš Hermioně?“

„Ginny,“ spustil Fred tónem nekonečné trpělivosti, „víš, že se snaží mařit činnost Řádu na každém kroku -“

Tvého Řádu. Ne Řádu.“

Fred zůstal zticha. Ginny na okamžik napadlo, jestli se nechystá zaútočit. Pak si ale povzdechl a náhle vypadal staře - spíš na šedesát než na třicet.

„Fajn. Uznávám, že to ode mě bylo dost hloupé. V pořádku - vyloženě slizké. Ale myslel jsem, že to bude pro dobro věci.“

Pro dobro věci. Ano, to už Ginny slyšela, a od příliš mnoha lidí. „Problém je v tom,“ řekla a opatrně sklonila hůlku, „že to, co si ty myslíš, že je dobro věci, nemusí platit pro všechny ostatní.“

„Já vím.“ A pak dodal: „Viděl jsem tě hrát famfrpál.“

Ginny stále ještě ostražitě přikývla. „Ano.“

„Už dlouho jsme si pořádně nezahráli.“

„Frede, jestli si myslíš, že po tom kousku, co jsi předvedl, s tebou vzlétnu do vzduchu, tak se pleteš.“

„To by mě ani nenapadlo,“ řekl Fred. Jeho úsměv obsahoval poněkud moc zubů. Pak zmizel stejně rychle, jako se objevil, a Fred úplně změnil téma: „Vzpomínáš si, jak jsme s Georgem používali na schovávání některých našich věcí ten starý dub?“

Ginny se zamračila: „Co tím...?“

„Vzpomínáš si, Ginny?“

Co to má být, uvažovala Ginny, nějaký test mnoholičného lektvaru? „Vlastně ne,“ zamračila se, „nevzpomínám si.“ Odmlčela se. „Vím, že jste měli věci dole v komoře na košťata, ale ne ve starém dubu.“

Fred se zamračil. „No,“ promluvil pomalu, „a co jiná vzpomínka? Máš...“

„Frede, co to děláš?“

„Ginny, udělej mi malou laskavost, ano?“

Náznak výsměchu byl zpátky. Tentokrát si tím byla jistá. Zvláštní, že si toho nikdy předtím nevšimla. Možná to bylo tím, že se s Fredem už několik měsíců pořádně nebavila.

„Chci vědět, kolik si toho pamatuješ.“

„Z čeho?“

„Z minulosti.“

„Ne, vážně?“ vyhrkla Ginny podrážděně. Chtěla si frustrovaně dupnout nebo aspoň zkřížit ruce na hrudi, ale to by ji vytrhlo z bystrozorského postoje. „Frede,“ pronesla tichým, vážným hlasem a doufala, že mu to dojde a přestane žertovat. Dříve to fungovalo, když byl George ještě naživu. „Co chceš?“

Cítila, jak k nim přes trávník přichází Aaron, a viděla, jak Fred na chvíli zvedl zrak, než se pohledem znovu vrátil k ní a odpověděl: „Jen chci vidět, jestli si ještě pamatuješ to důležité.”

Aaron dorazil dřív, než Ginny stačila udělat něco víc než jen překonat podráždění.

„Zdravím,“ zahučel čarolog. Znělo to srdečně, ale ostražitě. „Profesor Weasley, je to tak?“

„K vašim službám,“ odpověděl Fred a řekl to tak, jak měl ve zvyku, takže Ginny strnula a nepohnula se, dokud se ruce obou mužů téměř nedotkly, aby si jimi potřásli. Pak do nich šťouchla hůlkou.

„Au!“ vyjekl Aaron. Fred jen zasyčel.

„Jeho ruce jsou momentálně nakažené hajzlovicemi,“ poznamenala úsečně a snažila se nenechat se Fredovým výrazem zrady rozrušit. Chtěla se zeptat: proč se to vůbec děje? Jsme přece bratr a sestra, sakra, a poslední z klanu Weasleyových.

Ale Fredova tvář se vyhladila a on škádlivým tónem poznamenal: „Bože můj. Naší malé Ginny už vážně narostly zuby?“

Ale bez onoho dodatku ‘že jo, Georgi’ to bylo celé špatně. Ale už to nikdy nebude správně: George byl mrtvý a pryč, pohřbený na pozemku dole ve Vydrníku. Proč musel být Fred takový pitomec, založit si vlastní Řád a snažit se šikanovat lidi okolo sebe? Teprve teď, když se Harry tak bláznivě vrátil a Hermiona jí opět nechtěla nic říct (i když nejspíš z velmi dobrých důvodů), si uvědomila, co chce - rodinu.

Bohužel, Fred jí rodinu dát nehodlal. Stáhl se a udělal pár kroků blíž k okraji ochran obklopujících Doupě.

„Uvidíme se v pondělí,“ řekl a zmizel.

„V pondělí?“ zeptala se Ginny hlasitě. „Co se děje?“

„Tisková konference Harryho Pottera,“ odpověděl Aaron.

„Tisková konference!“ vybuchla Ginny a z hůlky jí vylétla zlatá jiskra. „Promiň,“ hlesla.

„To je v pořádku. Pokračuj.“

„No, jen bych si přála vědět, co chce, co plánuje.“

Chvíli oba mlčeli. Politika, pomyslela si Ginny a v duchu si odfrkla. Tohle byla vždycky Percyho parketa. Ne její, nebo Ronova, nebo někoho jiného z rodiny. A Percyho ctižádost jim nic nepřinesla. Velký rodinný spor, to ano, a usmíření, které přišlo příliš pozdě, nebo nepřišlo vůbec.

„Chceš pokračovat ve hře?“

Ginny zavrtěla hlavou. „Ne,“ řekla. „Pojďme dovnitř.“

„Dobře,“ souhlasil Aaron rychle a následoval ji do Doupěte.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 13.07. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 13.07. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: alvap - 13.07. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 13.07. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: nika12 - 13.07. 2024
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 14.07. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 15.07. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lenus - 15.07. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: nika12 - 16.07. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 9, část 1/2: Čtyři požadavky (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.07. 2024
|
Konečně jsem kapitolu dočetla. Začal mi vrtat hlavou Fred. Jestli za ním nebude komplot větší než jeho Řád. Přijde mi, že všude se děje něco, co není jasně vysloveno.
A Hermiona je na rozpadnutí. Místo aby se těšila na malého Harryho, řeší takovéto problémy.
Děkuji moc za kapitolu, Jacomo. Těším se na další.

Kapitola 9, část 1/2: Čtyři požadavky (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 17.07. 2024
| |
ty jo ... Snape je divný? uražený? blbý? nevím
Potter ... žebrá? :)
Mia ... tiskovka ... co má v úmyslu
Fred ... hajzl neznámý
až to bude celé hotové, tak to přečtu najednou a třeb apochopím co teď ne
díky

Kapitola 9, část 1/2: Čtyři požadavky (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 18.07. 2024
|
Dnes dohanim resty:-) Celé se to nějak sype, Hermiona asi nebude mít čas na nic, až se malé narodí, Severus to dává Harrymu sežrat a Ginny tleskám, že Fredovi nevěří ani dobrý den.
Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )02.11. 2024Kapitola 13, část 1/2: Další smrt
Dius Corvus: ( Jacomo )26.10. 2024Kapitola 12, část 2/2: Před učiněním závěru
Dius Corvus: ( Jacomo )19.10. 2024Kapitola 12, část 1/2: Před učiněním závěru
Dius Corvus: ( Jacomo )05.10. 2024Kapitola 11: Mezihra
Dius Corvus: ( Jacomo )07.09. 2024Kapitola 10, část 2/2: Požadavky splněny
Dius Corvus: ( Jacomo )31.08. 2024Kapitola 10, část 1/2: Požadavky splněny
Dius Corvus: ( Jacomo )20.07. 2024Kapitola 9, část 2/2: Čtyři požadavky
Dius Corvus: ( Jacomo )13.07. 2024Kapitola 9, část 1/2: Čtyři požadavky
Dius Corvus: ( Jacomo )06.07. 2024Kapitola 8, část 2/2: Minulost a přítomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )29.06. 2024Kapitola 8, část 1/2: Minulost a přítomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )22.06. 2024Kapitola 7, část 2/2: Světla jedno po druhém bledla
Dius Corvus: ( Jacomo )15.06. 2024Kapitola 7, část 1/2: Světla jedno po druhém bledla
Dius Corvus: ( Jacomo )08.06. 2024Kapitola 6, část 2/2: Tání
Dius Corvus: ( Jacomo )01.06. 2024Kapitola 6, část 1/2: Tání
Dius Corvus: ( Jacomo )25.05. 2024Kapitola 5, část 2/2: Věrolomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )18.05. 2024Kapitola 5, část 1/2: Věrolomnost
Dius Corvus: ( Jacomo )11.05. 2024Kapitola 4, část 2/2: Prolomení ledu
Dius Corvus: ( Jacomo )04.05. 2024Kapitola 4, část 1/2: Prolomení ledu
Dius Corvus: ( Jacomo )27.04. 2024Kapitola 3, část 2/2: Hledání
Dius Corvus: ( Jacomo )20.04. 2024Kapitola 3, část 1/2: Hledání
Dius Corvus: ( Jacomo )13.04. 2024Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců
Dius Corvus: ( Jacomo )06.04. 2024Kapitola 2, část 1/2: Ve společnosti cizinců
Dius Corvus: ( Jacomo )30.03. 2024Kapitola 1, část 2/2: Mise Sever
Dius Corvus: ( Jacomo )23.03. 2024Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )24.12. 2022Úvod