Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Nepříteli můj

Kapitola 1.

Nepříteli můj
Vložené: Lupina - 10.07. 2024 Téma: Nepříteli můj
Lupina nám napísal:

Autor: Kirby Lane

Překlad: Lupina, Beta: marci

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3514260/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 1. Nečekaný host

 

Crucio!

Zrušil kletbu, ale ne na dlouho. S radostí sledoval, jak se zrádce svíjí v bolestech a jeho tělo se během krátkého oddechu chvěje.

Jak jen se mu líbila agónie způsobená touto prostou kletbou. S láskou vzpomínal na své mladické dny, kdy experimentoval s mučícími kletbami, a neznal žádnou radost srovnatelnou s absolutní extází při vyslovení tohoto konkrétního slova.

Crucio!

Zasmál se. Byl rozzlobený, to se nedalo přehlédnout, ale jeho vztek na nově odhaleného zrádce našel odreagování v oblíbené kletbě.

„Můj pane…“ ozval se po jeho boku váhavý hlas.

Přerušení. Jeho vztek znovu vybublal na povrch; otočil se a našel si nový prostředek k jeho zmírnění.

Crucio!“ Krysí muž padl na zem a křičel bolestí. „Opovažuješ se mě vyrušovat, Červíčku?“

„M-můj pane, přinesl jsem vám informace, které jste si přál…“ malý muž se zakoktal a otřásl se následky kletby, „o P-Potterovi…“

Dvěma plavnými kroky došel k té kryse a vytrhl papíry z třesoucích se rukou menšího muže. Ano… ano, všechno to tu bylo. Jeho potřeba vyřknout mučící kletbu polevila, když ji nahradil pocit blížícího se triumfu. Už takhle ztratili dost času, musí plán uvést v život.

„Belo,“ zasyčel a vyhledal svého nejvěrnějšího následovníka. „Červíček začíná hlídku za hodinu. Zaútočíme, až chlapec příště opustí dům. Pak už víš, co máš dělat. Postupuj podle plánu.“ Rty se mu zkroutily v očekávání tohoto posledního setkání s chlapcem, který zůstal naživu – chlapcem, jehož žití se mělo ukázat užitečnějším, než si sám dokázal představit.

Po jeho levici náhle nastal rozruch. „Utíká!“ zvolal jakýsi hlas.

Otočil se příliš pozdě, protože ztýraný zrádce se v tom okamžiku vypotácel na okraj mýtiny a přemístil se pryč. „Vy hlupáci,“ zahřměl a znovu se ho zmocnil vztek. „V tomhle stavu se nemohl dostat daleko. Najděte ho, a až ho najdete, přineste mi jeho mrtvé tělo!“

S řádně pokaženou náladou hledal novou oběť, jakoukoli oběť.

Crucio!

Harry Potter se probudil s leknutím, hlava mu pulzovala bolestí. Vize, uvědomil si se zasténáním a promnul si pálící jizvu. Zavrávoral, když se k bušení v hlavě přidalo i silné bušení na dveře jeho ložnice.

„Vstávej, ty lenochu! Máš pět minut na to, abys sešel dolů a pomohl Petunii se snídaní, JINAK…!“ Strýc Vernon si v poslední době zvykl přidávat poslední slovo ke každému rozkazu. Nejspíš si myslel, že tak zní hrozivěji, ale Harrymu nikdy nebylo jasné, co je obsaženo v hrozbě jinak, takže se tím příliš netrápil.

Povzdechl si. „Ano, strýčku Vernone.“ Bez ohledu na to, jak moc nesnášel, když se k němu chovali jako k domácímu skřítkovi, někdy bylo nejlepší spolknout hrdost a neupozorňovat na sebe… a s touhle bolestí hlavy bude nejspíš nejlepší si dnes strýce Vernona neznepřátelit.

Harry svoji vizi odsunul stranou, aby o ní mohl přemýšlet později, spěšně se oblékl a pospíchal dolů do kuchyně, kde už Petunie smažila na plotně vajíčka, slaninu a Dudleyho oblíbené palačinky. „Trvalo ti to dost dlouho,“ odfrkla si, aniž by vzhlédla.

Harry prostřel stůl a bez komentáře na něj postavil džbán s pomerančovým džusem. Letošní léto bylo předvídatelně hrozné, ale alespoň se s Dursleyovými dostali do jakési rutiny. Dokud plnil úkoly, které mu přidělili, a nepřekážel jim, většinou ho nechávali na pokoji. Jistě, strýc Vernon Harryho rád chytal za ruku a třásl s ním pro efekt, aby pak většinou zakřičel ‚jinak‘, ale teta Petunie se mu v poslední době nepokoušela mávat pánví u hlavy a Dudley, jak se zdálo, už vyrostl z touhy používat Harryho jako boxovací pytel. Nejspíš také pomohlo, že Harry byl tak sklíčený ze ztráty Siriuse, že zapomínal na svou obvyklou potřebu být vzdorovitý. Ať už to bylo z jakýchkoli důvodů, léto u Dursleyových bylo téměř snesitelné.

Harry sebou trhl, když se na schodech ozvaly rázné kroky a bratranec Dudley halasně vešel do kuchyně, kde se okamžitě začal dožadovat dalších vajec a palačinek, zatímco vtlačil svůj velký zadek na židli u stolu. Harry sotva stačil nepřevrátit oči v sloup, když se teta Petunie vrhla na svého milého Dudlánka a na talíř mu nasypala víc než polovinu uvařeného jídla. Od té doby, co se Dudleymu podařilo zhubnout natolik, aby se vešel do školní uniformy, bylo pro Petunii obtížné přinutit ho k pokračování v dietě, v důsledku čehož rychle nabíral ztracenou váhu zpět.

„To je můj kluk,“ konstatoval Vernon spokojeně, když se sám posadil ke stolu. „Musíš si udržet sílu na velký zápas příští víkend. Žádný z těch mrňavých trpaslíků nebude mít šanci.“

Harry se usadil na své obvyklé místo a Petunie mu na talíř naškrábala malou porci vajíček, načež zbytek rozdělila mezi sebe a strýce Vernona. Talíře se slaninou a palačinkami položila mimo Harryho dosah a on věděl, že by se po žádném z nich neměl sápat. Zamračeně do vajíček bodal vidličkou. Dudleyho dieta sice skončila, ale teta Petunie příhodně zapomněla, že Harry žádnou nedrží.

Snídaně proběhla v mumraji rozhovorů mezi Dursleyovými, ale Harry se neobtěžoval dávat pozor. Stejně to nevypadalo, že by chtěli, aby se k nim připojil. Jeho mysl se vrátila k vizi, kterou měl ráno. Nedokázal si vybavit příliš podrobností – něco o zrádci, trochu mučení. Nebylo toho moc, ale i tak zvažoval, jestli o tom má někomu říct. Nutkání poslat Siriusovi sovu se v něm vzedmulo tak náhle, že tu myšlenku zahnal stranou stejně rychle, jako vstal od stolu.

„Smím odejít?“ přerušil vyprávění strýce Vernona o Dudleyho posledním vítězství v boxu a počkal jen na Petunino ostré přikývnutí, než opláchl talíř ve dřezu a vyběhl nahoru do relativního klidu svého pokoje. Vrhl se na postel a zíral do stropu. Snažil se vyčistit si mysl tak, jak ho k tomu Snape loni na jaře neustále nabádal, ale bohužel stále netušil, jak na to. Pro jednou si přál, aby těm hodinám nitrobrany věnoval větší pozornost. Prázdná mysl musela být lepší než jeho příliš plná, v níž na okraji stále číhaly obrazy bitvy na ministerstvu, připravené bez varování vtrhnout do jeho myšlenek.

Harry se znovu nadechl, zavřel oči a znovu se pokusil pročistit si mysl… ale opět se mu to nepodařilo, stejně jako žádný den od začátku léta.

Bylo to tak dobře, protože po patnácti minutách a dalším Vernonově hrubém probuzení stál Harry vedle svého strýce na dvorku a zíral do zahrady. Velmi rozsáhlé, velmi zaplevelené zahrady.

„Každý plevel,“ říkal muž. „Do posledního kousku. A pak ještě předzahrádka. Rozumíš, kluku?“

„Ano, strýčku Vernone,“ zamumlal Harry ze zvyku, ačkoli jeho strýc už dupal zpátky do domu a v kapsách mu cinkaly klíče, jak se chystal odejít do kanceláře.

Harry si povzdechl, vyhrnul si plandavé rukávy a dal se do práce. Pletí vlastně nebylo tak špatné. Být venku, dýchat čerstvý vzduch… I když mu do zad pražilo horké slunce, bylo to mnohem lepší než trávit celé léto zavřený v prázdném pokoji. Když se soustředil na opakující se pohyb trhnutí, vyhození, trhnutí, vyhození, dokázal si dokonce skoro představit, že se od loňska nic nezměnilo. Pořád byl domácím skřítkem Dursleyových, ale Sirius byl naživu a jen si krátil čas, než bude jeho jméno očištěno a bude moci Harryho odvést pryč, aby měl vlastní rodinu.

Harry zavrtěl hlavou, když si to představil. Bylo mu patnáct – skoro šestnáct. Už několikrát se postavil Voldemortovi a za něco málo přes rok bude plnoletý. Už nebyl malé dítě, které potřebuje maminku a tatínka, aby ho večer uložili do postýlky. Přesto… i když by to nikdy, nikdy nahlas nepřiznal… velká část jeho já vždycky toužila a vždycky bude toužit právě po tom.

Jak ubohé to bylo?

Zamračil se a s náhlou zuřivostí, která nevěstila nic dobrého pro obzvlášť zářivou chryzantému, která se mu připletla do cesty, vytrhal plevel. Teprve pomyšlení, jak by se tvářila teta Petunie, kdyby to viděla, ho přimělo ještě několikrát se zhluboka nadechnout a záměrně zpomalit pohyby. Neprospělo by mu, kdyby se dostal do dalších potíží s Dursleyovými, připomněl si.

Stejně tak ovšem není prospěšné přát si život, který nikdy nebude mít. Téměř bezděky se mu vybavila známá slova z dávných dob…

Není dobré se zabývat sny a zapomínat žít.

Harry se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. Dokonce i teď, léta poté, co Brumbál k Harrymu před Zrcadlem z Erisedu ta slova pronesl, měla úžasnou moc ho usměrnit. Ano, jeho rodiče a kmotr byli pryč – ale on byl stále tady. A co je důležitější, byli tu i jeho přátelé. Musel žít svůj život a nemohl ho žít, dokud se upínal k minulosti a zabýval se tím, co by mohlo být. Napřímil ramena a vytrhával jeden plevel za druhým s co nejpročištěnější hlavou.

ooOOoo

V poledne už zahrada vypadala natolik dobře, že si Harry udělal přestávku. Věděl, že Petunie a Dudley jsou doma, ale naštěstí je nikde neviděl, když si v kuchyni dopřával trochu vody.

Otřel si pot z čela a s úlevou se usmál, když si přiložil chladnou sklenici k jizvě. Letos v létě ho sice moc nepálila, ale každou chvíli v ní píchalo. Harry se snažil příliš nemyslet na necelý měsíc staré Voldemortovy pokusy ho posednout, nicméně ho napadlo, jestli to nějak nenarušilo jejich spojení. Jestli ho to ovšem posílilo, nebo oslabilo, se teprve uvidí.

Z myšlenek ho vyrušil podivný cinkot a on rychle vypil zbytek vody ve sklenici, než ho teta Petunie přistihne, jak znečišťuje její kuchyni umazanýma rukama a botami. Odložil sklenici, utřel si ruce do špinavé košile – což mu sotva pomohlo – a právě došel k zadním dveřím, když to uslyšel znovu. Zastavil se, zmatený a ostražitý. Zvuk jako by vycházel od předních dveří.

Nepřítomně nahmatal první kousek kovu, který našel, a držel ho nad hlavou… pro jistotu… zatímco tiše procházel chodbou ke dveřím, aby je prozkoumal. Dřevěné dveře byly nehybné, vchod dokonale čistý a nenarušený, ale roky pronásledování nejnebezpečnějším čarodějem na světě naučily Harryho, jak je důležité mít se na pozoru. Opatrně vyhlédl kukátkem.

Nic.

Harry se sám sobě málem vysmál, když sklonil ‚zbraň‘ v ruce – neškodnou šlehací drátěnou metličku. S pobaveným úsměvem zavrtěl hlavou. V posledních dnech začínal být stejně paranoidní jako Moody. Začal se otáčet, když tu se náhle otvorem pro poštu protáhlo několik dlouhých bledých prstů.

„Do pr…“ Harry se zarazil a srdce mu bušilo jako o závod.

„Pottere!“ ozval se chraplavý hlas. Prsty, zkrvavené a poškrábané, se chvěly, jak svíraly štěrbinu pro poštu. Harry zamrkal a nebyl si jistý, jestli má na ruku zaútočit metličkou, nebo vyrazit nahoru a pokusit se osvobodit hůlku ze zamčeného kufru. Tenkým otvorem štěrbiny vykoukl pár tmavých, krví podlitých očí. „Pottere,“ zaznělo znovu a tentokrát byl hlas až příliš povědomý.

„P-profesore Snape?“ zaskřehotal Harry, teď už spíš zmatený než vyděšený. Co by proboha Snape dělal na Harryho prahu?

Snape znovu promluvil tak potichu, že se Harry musel namáhat, aby jeho slova rozeznal. „Nesmí… odejít… zůstat… v domě…“ Slova odumřela a ruka i tvář zmizely stejně náhle, jako se objevily. Přes řinčení zavírající se poštovní schránky Harry uslyšel tupé zadunění.

Dlouho stál na místě, příliš omráčený, než aby se pohnul. Nakonec ho k akci přiměl zvuk z horního patra, takže opatrně pootevřel dveře, aby nahlédl do zádveří. Při pohledu na to, co na něj čekalo, se málem pozvracel. Snape v bezvědomí ležel ve špinavé, zkrvavené a pohmožděné hromádce. Podle zaschlé krve na boku schodu Harryho napadlo, jak dlouho už tam profesor leží. Doufejme, že ne dost dlouho na to, aby si toho všiml soused. Harry se po vzoru Petunie rychle rozhlédl po okolí.

Lehce šťouchl do Snapeova těla, ale krev Harryho znepokojila jen o něco víc než to, co měl muž na sobě. Smrtijedské roucho v něm vyvolalo řadu raději zapomenutých vzpomínek, i když Snape před příchodem zřejmě odhodil masku.

Teprve pomyšlení na pravděpodobnou reakci Dursleyových na to, že na prahu svého domu našli kouzelníka, přimělo Harryho k akci. Převalil tělo, zaháknul Snapea za ruce a vtáhl ho dovnitř. Bylo by to mnohem snazší, kdybych nebyl na svůj věk tak malý, zabručel si Harry poté, co muže v bezvědomí odtáhl jen kousek po chodbě.

Pocítil náhlý nával adrenalinu, když Dudleyho velké nohy zaduněly v chodbě v patře. Mohlo být otázkou několika vteřin, než seběhne dolů, s tetou Petunií v závěsu. A Harry neměl nejmenší tušení, co si počít se Snapeovým bezvládným tělem.

Nebo snad…?

Harry impulzivně rozrazil nejbližší dveře – jediné, o kterých věděl jistě, že je Dursleyovi neotevřou – přístěnek pod schody. Pořád se tam mohl vejít, pokud nestál úplně vzpřímený, takže prostor bude stačit na to, aby asi na hodinu ukryl tělo bezvládného Smrtijeda před několika mudly. Ještě že byl Snape v bezvědomí. Kdyby věděl, že je hozen do přístěnku jako pytel brambor, nedostat se příští rok do pokročilé třídy lektvarů by byla Harryho nejmenší starost.

S úlevou si povzdechl, když se dveře přístěnku za jejím obyvatelem zavřely… dokud si nevšiml stopy špíny a krve, kterou za sebou zanechal, když táhl Snapeovo tělo chodbou. Co nejrychleji se dobelhal do kuchyně a zamířil k ručníkům. Sotva stačil uklidit nejhorší krvavé šmouhy, ozvalo se bouchnutí dveří v patře a Dudleyho dupot na schodech.

Harry sebou trhl a doufal, že Snapea z toho stavu, v jakém se právě nacházel, jen tak někdo neprobudí.

Dudley se při pohledu na Harryho klečícího v chodbě zastavil. „Fuj. Mami! Harry roznesl bláto po celém domě!“ zakňučel z plných plic, ale na Harryho hleděl s úsměškem. Rád viděl svého bratrance v nesnázích a Harry mu to dnes dopoledne až příliš usnadnil.

Harry rychle nacpal zakrvácené ručníky do květináče u vchodových dveří, zatímco Dudley byl otočený zády, a připravil se na to, že mu stopy bláta, které po něm zůstaly, způsobí pořádné potíže. Nemá smysl se schovávat, konstatoval a rezignovaně čekal, až se jeho léto oficiálně zhorší.

Alespoň že strýc Vernon nebyl doma, usoudil později, zatímco na kolenou čistil a leštil Petuniinu podlahu. Teta se na něj zlobila, že se po domě tahá s blátem, a dostalo se mu dost květnaté přednášky. Ale zatímco Vernon by jím s řečmi typu ‚jinak‘ důrazně, možná bolestivě, zatřásl, Petunie Harrymu prostě zabodla kostnatý prst do hrudi se slovy: „Do práce. Hned! A ukliď – ten – nepořádek!“

Přesto ještě nedokončil pletí a teď se musel postarat i o podlahu. Pokud nestihne obojí do příchodu strýce domů, čeká ho peklo.

Harry cítil, jak se v něm kvůli nespravedlnosti situace začíná vzmáhat vztek, a stálo ho veškerou vůli, aby ho potlačil. Ani nevěděl, proč se vůbec obtěžoval táhnout Snapea dovnitř. Nenáviděl toho muže. Pokud měl jiného nepřítele než Voldemorta, byl to rozhodně Snape. Možná ho měl nechat venku, aby si po sobě uklidil sám.

Zaťal zuby a vydrhl z podlahy chodby další pruh špíny.

ooOOoo

Harry musel čekat jen hodinu, než teta Petunie a Dudley opustí dům. Neřekli, kam jdou, ale to Harrymu nevadilo. Nikdy mu nezáleželo na tom, kam jdou, hlavně aby zůstali co nejdéle pryč.

Jakmile uslyšel, že auto odjíždí, otevřel dveře do přístěnku pod schody a ustoupil pro případ, že by se Snape probudil, uvědomil si, kde je, a rozhodl se Harryho zabít. Naštěstí Snapeova bezvládná ruka sklouzla z jeho boku a dopadla na zem přístěnku, což svědčilo o jeho stále ještě bezvědomém stavu. Harry vypustil mělký dech, který zadržoval, a vytáhl muže za ramena k úpatí schodů.

Ne poprvé si přál, aby mohl v létě používat kouzla. Schody se nad ním tyčily a rameno mu dělalo problémy od toho, jak s ním strýc Vernon posledních pár týdnů neustále škubal. Bolest hlavy, i když už nebyla tak palčivá, jako když se probudil, ho úplně neopustila.

Přesto musel Snapea dostat nahoru do pokoje a musel to udělat hned. Harry si spočítal, že má ještě dobrých pár hodin, než se někdo vrátí domů, ale očekávalo se, že celou tu dobu bude také plít.

Povzdechl si, když se posadil na první schod, zahákl ruce Snapeovi pod rameny a pozadu jej tahal ze schodu na schod … a další… a další… Takto pokračoval po celém schodišti a nemohl se ubránit pocitu zadostiučinění z toho, jak bude Snapea bolet zadek, až se probudí.

Než vtáhl Snapea do pokoje, rameno mu pulzovalo v rytmu s hlavou. Stačil jeden pohled na postel a Harry se rozhodl, že Snape zůstane na podlaze. Neexistoval způsob, jak by ho dokázal zvednout nahoru a ještě si zachoval dost dobré vůle, aby se postaral o jeho zranění.

Ne že by měl k Mistru lektvarů příliš dobrou vůli. V mysli mu vyvstal Siriusův obraz a náhle ho pohltila vlna vzteku. Harry věděl, že Snape byl jedním z hlavních důvodů, proč se Sirius cítil nucený vyrazit ten večer na ministerstvo. Kdyby se Snape Siriusovi neposmíval, že není schopen pomoci Řádu, možná by nikdy neopustil bezpečí svého domova a nevydal se za Harrym.

Nebýt Snapea, Sirius by tu možná ještě byl.

V hlavě se mu naráz vybavila spousta vzpomínek na zlomyslného profesora a jeho šikanování ať už ve třídě, nebo mimo ni a Harry cítil, jak ho náhle opouští zbytky dobré vůle. Neudělal snad už víc než dost tím, že ho sem dotáhl? Nemluvě o tom, že díky Snapeovi bude Harry rád, když se dnes vůbec nají. A ne že by Snape měl problém nechat Harryho umřít, kdyby se role obrátily.

„Ha, ty by sis nejspíš přitáhl židli, jen aby ses mohl dívat, jak umírám!“ vybuchl Harry na muže, který byl stále ještě v bezvědomí. „No, tak si tu klidně zůstaň a trp, co je mi do toho! A věř mi – je mi to jedno!“

Harry se vyřítil ven a cítil se aspoň trochu pomstěný za ztrátu kmotra a za léta posměchu a rozpaků. Na Snapea, který nemohl mluvit, si mohl docela zvyknout.

Jeho odhodlání ochablo, když se zadíval dolů na schodiště a chodbu a na zbrusu novou krvavou stopu. Zavřel oči proti bušení v hlavě a pevně se rozhodl, že ať už se pomstí, nebo ne, má velmi, velmi špatný den.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Sofia99 - 10.07. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 10.07. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 10.07. 2024
| |
Začíná to pěkně dramaticky, ale já už se teď těším, až se Snape probere a řekne si k dané situace své.
Dívala jsem se na originál - promerlina, to je kláda! Přeji hodně chuti a energie do překládání a moc děkuju za českou verzi povídky, Lupinko a Marci.
Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.07. 2024
|
Jo, až se Snape probere, bude Harry vzpomínat na bezvědomého Snapea :D
Dlouhé to je, ale aspoň nebudu muset nějakou dobu vybírat, co dál :D
Děkuji moc za komentář, Jacomo.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: AAZUZA - 10.07. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 10.07. 2024
|
Velký dík za novou povídku, panenko skákavá, nabízí se tolik možností, kudy povedou cestičky osudu zdejších hrdinů, nehledě na to, jak různě mohou dopadnout! Zatím tedy nám profesor Snape upadl na schodech u Durslayů a Potter neumí dávat první pomoc, ani nemá nikoho, koho by kontaktoval, ani čím. Marně dumám, jestli se ochrany na domě vztahují i na zahrady, snad ano. Celé dopoledne Harry plevelil a nikdo mu neublížil. Je to jeden z mála případů, kdy Brumbálova kouzla na domě vážně fungují. Snad aspoň nějaké hejblátko nebo cinkátko v ředitelně oznámí, že se v Zobí ulici schovává zraněný kouzelník a přijdou pro ně.
Ještě jednou díky za překlad, vážně se těším na pokračování, mám tak nějak ráda dlouhé příběhy.
Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.07. 2024
|
Cestičky budou křivolaké a rozhodně překvapující. Je na co se těšit. O ochranách se bude mluvit, budou vysvětleny. Podle plevelení se zdá, že ochrany fungují i na pozemek, ale ne zcela spolehlivě...
Taky mám ráda dlouhé příběhy. A tento se překládá dobře, užívám si ho.
Děkuji za komentář, sisi.

Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 10.07. 2024
|
Tak rozjezd je velmi rychlý - Voldemort se konečně dovtípil, ale Červíček mu do toho pěkně vstoupil :-) Na Severuse prostě nemá.
Harry není jediný, kdo má opravdu velmi špatný den...
Díky.
Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.07. 2024
|
Rychlý je jen rozjezd. Bác ho a máme kluky spolu. Jenomže teď se nám to zpomalí a my si je pořádně užijeme. Ty jejich rozhovory, co nás čekají...
Oba mají špatný den a nevypadá to na zlepšení.
Děkuji za komentář, denice.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 10.07. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 10.07. 2024
|
Rozmýšľal už pubertiak Harry, že by bolo dobre nazvaného návštevníka najskôr ošetriť, aby sa za ním netahala krvavá stopa? :D minimálne by mal menej upratovania.
Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.07. 2024
|
Ošetřování není na pořadu dne, Harry si musí zatrucovat. :D A hlavně splnit všechny úkoly. Ale však on se brzo vzpamatuje.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 10.07. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: misule - 10.07. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 10.07. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 10.07. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 10.07. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: barca666 - 10.07. 2024
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 10.07. 2024
|
to vypadá slibně, velmi slibně, včetně délky povídky, 60 kapitol, mnam, čekají nás báječné středy- snad nebude Severus dlouho osinou v zadku... Harry si zde vytahl kratší sirku, Sirius je mrtvý, žádné Grimmauldovo náměstí a ještě je z něj lidská verze Dobbyho. chová se laskavě i k lidem, co jsou hnusní. v podstatě zachránil Snapemu život, takže životní dluh? tahnout se s ním do pokoje, nějak ho musí probrat a ošetřit, do toho troška jídla, ach jooo a Voldy ví, že Severus je zrádce, ach joooo. stejně jako někdo přede mnou dumám nad tím, jestli zahrada zahrnuje krevní ochrany a předzahrádka je už volná lovná plocha... no snad, ne.

jsem zvědavá, jaké to bude, když je to psáno před 6 a 7 dílem. děkuji malé Lupince, že povídku vyčenichala a lobovala u tebe za její překlad. navíc malá Lupinka je už velká slečna.
díky dámy za slibnou povídku, Severus a dobrý Severitus, to je podle mého gusta.
komentovala jsem už dopo z mobilu, ale neuložilo se to, tak znovu a lépe.
Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.07. 2024
|
Ty krevní ochrany budou vysvětleny. On je problém, že jakmile je překročí, je v háji. Rodina D. je hnusná, ale ne zas nějak přehnaně (týrání). To jídlo mě taky znepokojovalo. Hlavně jak dlouho bez něj budou, jak se podělí. Ale Severus naštěstí zas tak dlouho nepobude.
Taky se těším na tohle dlouhé dobrodružstvé. Už máme pár kapitol zaplánovaných a dalších pár mám nahrubo přeložených. Moc dobře se na tom pracuje, protože mě to neskutečně baví.
Díky za komentář, kakostko.
Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 11.07. 2024
|
Vypada to bajecne... Tesim se a dekuju

Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: miroslava - 10.07. 2024
|
Tedy, to je rychlý nástup do děje. Neskutečně se těším na pokračování. Veliké díky vám, překladatelkám a ještě jedno vetší malé Lupince za žebronění o překlad.
Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.07. 2024
|
Nejlepší úvod je rychlý úvod :D Teď se nám to zpomalí a pořádně si ty dva užijeme.
Díky za komentář, miroslavo.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Monie2 - 10.07. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: nika12 - 11.07. 2024
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Kapitola 1. (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 12.07. 2024
| |
To nám to pěkně začíná:D nějak nechci vědět, co ze Severuse vypadne, až se probere...
Moc děkuju za překlad a novou povídku, milé čarodějky :)

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 14.07. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lenus - 15.07. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

Kirby Lane: ( Lupina )24.07. 2024Kapitola 3.
Kirby Lane: ( Lupina )17.07. 2024Kapitola 2.
Kirby Lane: ( Lupina )10.07. 2024Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )10.07. 2024Úvod