Preklady fanfiction Harryho Pottera

Druhý den se zpráva o tom, že Pettigrew žije, objevila na titulní straně Věštce. Zároveň s ní se u Amélie objevil také právník Harryho Pottera s dokumentem, v němž stálo, že jeho klient nepromluví ani slovo o tom, jak zjistil pravdu, pokud od ní nedostane nezrušitelný slib.

„Mohla být porušena některá pravidla a mohl bych vlastnit předmět, který by mohl být zabaven, kdyby se o jeho existenci vědělo,“ bylo vysvětlení, které nabídl.

Amélie nad tímto nápadem kroutila hlavou s tím, že chlapci trestní stíhání nehrozí. Nebyla si však zcela jistá, jestli chce vědět, co tím myslel, a nechtěla riskovat!

Rozhodla se tak po krátkém rozhovoru s Minervou McGonagallovou, ta ji informovala o událostech, k nimž došlo před třemi dny. Amélie Bonesová zjevně nebyla tak hloupá, aby si to u Harryho rozházela!

Výslech obou zatčených mužů mimo jiné odhalil, co se před třinácti lety skutečně stalo, a nevinu Siriuse Blacka. Vyšlo také najevo, že profesor Snape o ní věděl, ale nikdy neřekl ani slovo, protože se chtěl pomstít pobertovi a taky to udělal!

Amélie Bonesová se ještě toho večera vydala do Bradavic, aby Harryho Pottera informovala o obou výsleších a prohodila pár slov i s Albusem Brumbálem!

Když vešla do sálu, předala oběma kouzelníkům kopie zápisů. O necelou minutu později musela ona i zbylí zaměstnanci uhýbat několika kletbám, které přišly od nebelvírského stolu.

„VYSVĚTLETE TO!“ rozlehl se síní hlas Harryho Pottera, který se vydal k profesorskému stolu s hůlkou namířenou na Brumbálovu hlavu. Ostatní okamžitě opustili svá místa!

„Neměl jsem…“ začal Brumbál, než jeho směrem vyletělo nové kouzlo a on se mu sotva stačil vyhnout.

„Pane Pottere, prosím…“ zkusila promluvit Amélie, protože se obávala, že dříve nebo později přestane míjet cíl.

„Máte pravdu, madam. Nechám toho,“ řekl Harry náhle klidně, než dodal s poukazem na černého psa, který s ním šel na večeři a z ničeho nic se proměnil v Siriuse Blacka: „ale myslím, že on ne.“ A podal hůlku uprchlíkovi, hledícímu na Brumbála vraždychtivým pohledem, který VŠECHNY vyděsil.

„Díky,“ řekl Sirius, vzal si hůlku a pokoušel se s ní spojit.

„Nezapomeň mi ji vrátit, ano? Nemyslím si, že je dobrý nápad jít do třídy bez ní,“ řekl Harry s úsměvem, než se vydal na své místo.

„Později si promluvíme. Nejdřív si to vyřídím s ředitelem,“ oznámil Sirius Amélii, než stačila něco říct. Aby dodal svým slovům důraz, seslal nové kouzlo na Brumbála, který měl velké potíže se kletbě vyhnout.

„Já si zatím půjdu popovídat s panem Potterem,“ souhlasila Bonesová, zamířila k Harrymu a Sirius pokračoval v proklínání.

Než Amélie stačila říct jediné slovo, Harry jí podal další právní dokument, v němž stálo totéž, co v tom, který dostala ráno.

„Jak jsi přišel k tomu právníkovi?“ pátral Neville, zatímco se Albus pokoušel promluvit s pobertou, který po něm jen dál metal kletby.

„Včera jsem se obrátil na Gringottovy a žádal jsem nějakou právní pomoc. Víš, stýkat se se dvěma odsouzenci bez pomoci advokáta, který by ti řekl, co máš nebo nemáš dělat, by nemusel být dobrý nápad,“ zazubil se Harry.

Pak se k nim Sirius vrátil a podal hůlku Harrymu, ten mu s úsměvem přikývl. Stěna za vyvýšeným stolem byla do značné míry zničená a Brumbál vykazoval známky několika kleteb.

„Mohla byste přivolat několik bystrozorů, prosím?“ požádala Amélie Minervu, která přikývla a šla vyhledat krb.

„Žádný slib, žádné prohlášení,“ řekl Harry Amelii zcela vážně, když bystrozoři dorazili a ona jim nařídila zatknout Albuse.

„O pana Blacka se postarám sama, protože jsem si jistá, že mi nebude dělat problémy, nemám pravdu?“ zeptala se uprchlíka, který slavnostně přikývl a ujistil ji, že půjde klidně a nebude představovat hrozbu.

„Myslím, že se za pár dní uvidíme. Do té doby pokračuj ve vytváření zmatku!“ řekl Sirius Harrymu a objal ho.

„No, to zvládnu snadno!“ usmál se Harry zlomyslně, když skupina opouštěla síň.

„Kdo je další na řadě?“ zeptala se ho Hermiona, zatímco škrtala další řádek v notesu: ‚Čtvrtý den: Brumbál‘.

„Ještě jsem se nerozhodl, ale určitě mě někdo napadne. A pokud ne, příležitost se ukáže sama,“ znovu se usmál Harry.

„Taky se bojíš, viď?“ prohodil Fred k Hermioně, když vycházeli ze síně.

„No ano, bojím,“ přikývla vážně.

xxx

Následujícího dne stálo velkými písmeny na titulní straně Věštce: ‚SIRIUS BLACK NEVINEN! PETTIGREW ŽIJE!‘

V článku bylo podrobně popsáno včerejší mimořádné zasedání Starostolce a všechna svědectví: Pettigrewovo, Siriuse Blacka, Snapea a Brumbála. Pouze poberta z něj odešel jako svobodný člověk. Ostatní tři skončili na dlouhou dobu v Azkabanu.

Remus Lupin se po úplňku vrátil do školy a zažil životní šok, když si přečetl noviny a požádal Minervu, aby mu vysvětlila, co se stalo od doby, kdy byl ve škole naposledy.

„Shrnuto jednou větou, Remusi, Harry Potter se chce pomstít,“ konstatovala ředitelka, než mu celý příběh podrobně vylíčila.

„A zbývají ještě tři dny?“ zeptal se Remus a pozvedl obočí. Když přikývla, řekl: „Tak to nám pomoz Merlin!“

Ten den se Harry držel velmi při zemi, protože neměl v úmyslu přitahovat víc pozornosti, než bylo nutné. Věděl, že madam Bonesová bude chtít, aby dříve nebo později všechno prozradil. Ačkoli to dokument držel na uzdě, věděl, že to nebude trvat věčně.

Ten den vynechal několik hodin: historii, lektvary (které byly prozatím pozastaveny a nikdo nevěděl, na jak dlouho), a také věštění. Takže šel až na kouzelné formule před večeří.

Když začal se svými spolubydlícími jíst, objevila se v síni už třetí den po sobě Amélie Bonesová. Tentokrát však nepřišla jen s bystrozory jako obvykle. Následoval ji Popletal a ještě jedna žena.

„Kdo je ta ropucha?“ zeptal se Harry Nevilla. Věděl, že jeho kamarád se dobře vyzná v hierarchii ministerstva a bude ji znát.

„To je náměstkyně ministra, Dolores Umbridgeová,“ vysvětlil mu Neville, zatímco žena a Popletal hovořili s Minervou a Amélie zamířila k Harrymu.

„Potřebujeme odpovědi,“ řekla vážným tónem hlasu, který ho nenechal na pochybách, že bez nich nikdo z nich školu neopustí.

„Kde je můj právník? Dal jsem jasně najevo, že bez právníka nebo slibu podrobnosti neprozradím,“ řekl Harry zcela vážně a založil si ruce na prsou. Když chtějí boj, on jim ho dá!

„Potřebujeme tvou odpověď, jak ses dozvěděl o tom, že Pettigrew žije, a jak ses dostal do kontaktu se Siriusem Blackem,“ naléhal rozzlobeně Popletal, který se k nim s Umbridgeovou připojil.

„To by si vyžádalo dvě odpovědi, pane ministře,“ řekl Harry s úsměvem.

„Pane Pottere,“ řekly Minerva a Amélie varovným tónem.

„No co? Řekl, že chtějí odpověď, a položil dvě otázky,“ pokrčil oslovený rameny.

„Prostě na to odpovězte, ano?“ řekla Bonesová vážně.

„Dostal jsem se k jistému předmětu, který dokázal, že v celém příběhu je několik… děr,“ řekl Harry poté, co pouvažoval o odpovědi.

„K jakému předmětu?“ povytáhla obočí Minerva.

„To vám nemohu prozradit, paní ředitelko,“ řekl s plnou vážností, kterou situace vyžadovala.

„Tak musí být temný!“ zaječela Umbridgeová a nařídila bystrozorům, aby Harryho zatkli.

„NIC TAKOVÉHO NEUDĚLÁTE!“ křikla Bonesová na bystrozory, kteří ustoupili. Pak se obrátila k druhé čarodějce a řekla: „Dolores, já jsem tady jediná, kdo může bystrozorům poručit někoho zatknout, a neudělám to, dokud nedostanu důkaz o nějakém zločinu!“ Pak se obrátila k Harrymu a čekala na vysvětlení.

„Dostal jsem tu věc od nich!“ Harry ukázal na dvojčata.

„Měli jsme to od Filche!“ prohlásili šprýmaři, když se k nim všichni otočili.

„Nemám ponětí, o čem to mluví!“ vykřikl školník, protože teď se všechny pohledy upíraly na něj.

„Kdybyste dovolily?“ obrátil se Remus najednou k Minervě a Amélii. Když přikývly, zeptal se studentů: „Je ta věc pergamen, který funguje na heslo?“

„Víte, co to je?“ pokračoval, když všichni tři přikývli.

„Sebrali jste to z Filchovy kanceláře a dali jste to Harrymu?“ vyptával se dál a nevšímal si ředitelky.

„Před prázdninami!“ zazubila se dvojčata.

„Víš, co to je?“ vyzvídal Harry.

„Pomáhal jsem to vytvořit, takže ano, vím.“ Remus požádal Harryho o pergamen a ten mu ho podal. Profesor ho otevřel, ukázal na něj hůlkou a řekl: „Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.“

„Co to sakra je?“ zeptala se ho Minerva nechápavě.

„Pobertův plánek. Vytvořili jsme ho ve škole,“ řekl Remus s úsměvem a pak dodal: „Neplecha ukončena!“ a vrátil pergamen Harrymu.

„Může mi to někdo vysvětlit?“ oslovila Amélie Remuse, dvojčata a Harryho, než jim pohrozila: „Protože jestli někdo z vás nezačne do dvou minut mluvit, všechny vás zavřu do cely na ministerstvu!“

„Mohli bychom tam využít služby tvého právníka, že?“ zeptali se zrzci Harryho, který jim přitakal.

„MLUVTE!“ vykřikla Bonesová.

„Uklidněte se, madam, nebo dostanete infarkt,“ usmál se Harry a zeptal se Remuse: „Není to nezákonné ani temné, že ne?“

„Amélie, tuhle mapu jsem vytvořil já se Siriusem Blackem, Jamesem Potterem a tím zrádcem ještě za našich školních let. Ukazuje všechny lidi na hradě a jejich polohu. Předpokládám, že se do ní Harry někdy minulý týden podíval a musel si všimnout jména krysy.“ Remus pohlédl na Harryho, a ten souhlasně přikývl.

„Dobře, tím se tedy vysvětluje polovina věci, ale ne to, jak se dostal do kontaktu s Blackem,“ řekla Amélie, zatím spokojená s odpovědí.

„Věřila byste mi, kdybych vám řekl, že to bylo díky její kočce?“ ukázal Harry na Hermionu.

„Jak prosím?“ Amélie byla zmatená, stejně jako všichni zaměstnanci.

„Zdá se, že Křivonožka se velmi spřátelil se Siriusem, když byl ve své psí podobě, a já jsem jednou v noci kočku sledoval a mluvil s ním. Tak jsem se před několika dny dozvěděl pravdu,“ řekl Harry vážně, než podal Amélii další právní dokument.

„Je to další kopie toho předchozího?“ zeptala se, aniž by ho otevřela.

„Ne, je to žaloba na ministerstvo kouzel,“ řekl Harry zcela vážně.

„Kvůli čemu?“ zeptala se Amelie, zatímco rychle četla: Harry Potter žaloval britské ministerstvo kouzel o dva miliony galeonů.

„Kvůli nespravedlnosti spáchané na Siriusovi Blackovi, mém kmotrovi a právoplatném zákonném zástupci, jsem byl poslán k příbuzným. Do místa, kde jsem byl fyzicky týrán a psychicky zneužíván. Sociální službě bylo předloženo nejméně patnáct oznámení na moje příbuzné. Každé z nich bylo uzavřeno ministerstvem kouzel nebo hlavou Starostolce, madam,“ řekl Harry, než jí podal složku se slovy: „To jsou ta hlášení a vyšetřování, o kterých jsem se právě zmínil, pokud byste si to chtěla zkontrolovat.“

„Podívám se na ně později,“ prohlásila Amélie poté, co si je zběžně prohlédla a viděla, že poslední tři, které přečetla, jeho slova jen potvrdily. Neměla téměř žádné pochybnosti o tom, že i ostatní jsou pravdivá.

„Takže vzhledem k tomu, že ministerstvo selhalo ve své práci a já jsem kvůli té chybě celá ta léta trpěl, mám pocit, že mě musí odškodnit,“ řekl Harry zcela vážně, než dodal: „A odteď, pokud se mnou budete chtít mluvit, i kdyby to mělo být jen přání dobrého rána, musí u toho být můj právník. Je to jasné?“

„Naprosto jasné,“ přikývla Bonesová.

„Zápisník, prosím,“ požádal Harry Hermionu, která mu ho hned podala. Napsal: „Pátý den: ‚ministerstvo‘. Pak připsal další den a jméno, načež beze slova odešel.

„A kruci!“ zaklela Hermiona, když si ho přečetla.

„Čí jméno tam je?“ zeptala se Minerva, obávala se, že její.

„Věřte mi, NECHCETE to vědět,“ prohlásila Hermiona, než dodala: „Nemějte obavy, není vaše,“ vložila zápisník do svého hábitu a odešla.

„To je velmi malá útěcha,“ řekla Minerva Remusovi s povzdechem.

„Teď se začínám opravdu bát,“ řekl.

„Vítejte oficiálně v klubu!“ dvojčata se na ně usmála.

„V jakém klubu?“ chtěli vědět učitelé.

„Je to nový klub, který se jmenuje 'V dnešní době nás Harry Potter děsí víc než Weasleyova dvojčata',“ řekla Katie s úsměvem.

„A on nás děsí!“ prohlásili šprýmaři zcela vážně.

„Je to hezký název,“ Remus se snažil neusmívat.

„A velmi pravdivý,“ přikývla Minerva.