Kapitola 32. Rošťárna

Následky války byly hořkosladké. S každým dalším dnem se vyskytli lidé, kteří byli pohřešováni buď proto, že se skrývali, nebo i kvůli něčemu horšímu. Mnoho kouzelníků a čarodějek vyšlo z úkrytů, ale každým dnem bylo potvrzeno více a více zraněných a mrtvých.

V ředitelně se neobjevil portrét Severuse Snapea, což pobídlo Harryho, aby se vydal hledat jeho tělo, které však nenalezl. Hermiona si ráda představovala, že všechny přechytračil a opět unikl, ale nikdo jej neviděl. Profesorka Trelawneyová byla v kómatu. Věřilo se, že ji poslaly do bezvědomí všechny ty temné aury a léčitelé si nebyli jistí, zda ji proberou.

Dalším hořkosladkým okamžikem bylo, když se Fred konečně probudil. Blažená úleva se však brzy rozplynula, jakmile se ukázalo, že Fred, kterého znali, je pryč. Stejně jako Nevillovým rodičům, i jeho mysl navždy zničil ten, kdo ho mučil a proklínal, ať už to byl kdokoli ze Smrtijedů. Hermiona Freda krátce pozdravila a rozloučila se s tím, aby rodina na návštěvě měla soukromí.

Nemohla to vidět. Ten kluk nebyl Fred. Jiskry v jeho očích zmizely, poťouchlost ve tváři také. Nahradil je skelný výraz a on na nic a nikoho nereagoval. Nemluvil. Fred byl prakticky mrtvý.

O něco později přišel Harry a pevně ji objal. Věděli, že z války nevyjdou nedotčení, ale doopravdy to nepochopili, dokud nepřišli do hradu během křížové palby a neviděli všechna ta těla.

Freda a George nikdy nic nerozházelo, nebo to tak alespoň vypadalo. Všem přinášeli světlo, naději a smích, zatímco čelili nejtemnějším časům. Ten smích všem připomínal, za co bojují. Zlomilo jí srdce, že už nikdy nebude Freda a George kárat za jejich rošťárny. Věci se opravdu navždy změnily. Rodina Weasleyových už nikdy nebude stejná poté, co ztratila ne jednoho, ale hned dva ze svých členů.