Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ten den se u večeře Harry stále usmíval a tím lidi i nadále děsil. Nejvíce se báli zaměstnanci.

„Zdá se, že to nezabralo,“ řekla Hermiona s povzdechem.

„Trochu víry v sebe musíš mít, mladá Hermiono,“ Harry napodobil tón hlasu a způsob řeči mistra Yody a podíval se na hodinky.

V tu chvíli se rozletěly dveře a do síně vstoupil velmi rozčilený Lucius Malfoy, následovaný dvěma vyšetřovateli z ministerstva. Harry s Hermionou se začali pochechtávat a plácli si.

„Říkal jsem ti, že můj plán nemá chybu,“ prohlásil Harry s úsměvem, když se Malfoy starší rozhlédl a spatřil ho.

„POTTERE!“ vykřikl dost nahlas, aby ho slyšela celá škola.

„Vypadá trochu naštvaně, co?“ podotkl Harry k dvojčatům.

„Ano, nepatrně!“ zpěvavě protáhli Fred s Georgem, když k němu Malfoy zamířil, následovaný úředníky, Brumbálem a profesory.

„CO JE TO ZA NESMYSL? MŮJ SYN NENÍ ŽÁDNÝ LHÁŘ!“ křičel Malfoy vztekle.

„Vlastně, pane Malfoyi, máme svědka, který tvrdí něco jiného a vypověděl, že váš syn ve své výpovědi o incidentu u Hagrida lhal,“ řekl Harry s úsměvem, protože věděl, co je v pergamenu, který měl Lucius v ruce.

Byl to dopis, který včera s Hermionou poslali a v němž tvrdili, že výpověď hlavního svědka v procesu proti Klofanovi byla lživá a že existují lidé, kteří toto tvrzení potvrzují.

„A KDO JE TEN SVĚDEK?“ zařval znovu Malfoy.

„Ředitel jeho vlastní koleje, Severus Snape,“ řekl Harry s úsměvem jemu i mistru lektvarů, který teď zbledl.

„TO JSEM NIKDY NEŘEKL!“ vykřikl Snape zuřivě.

„Pane profesore Kratiknote, slyšel jste nebo neslyšel včera profesora Snapea prohlásit, že všichni studenti neustále lžou a že nikdo z nich nedokáže říct pravdu, i kdyby si tím měl zachránit život?“ zeptal se Harry drobného profesora.

„Slyšel,“ přikývl vedoucí Havraspáru, když mu začalo docházet, co bude následovat. Stejně jako Brumbálovi a Minervě.

„Paní profesorko McGonagallová, slyšela jste, že by profesor Snape nějak rozlišoval, kteří studenti lžou a kteří ne? Například, že jeho studenti říkají pravdu a členové ostatních kolejí lžou?“ položil Harry otázku i vedoucí své koleje, která jako odpověď zavrtěla hlavou.

„VYTRHÁVÁTE MOJE SLOVA Z KONTEXTU!“ zaječel Snape, když byla jeho slova použita proti němu.

„To nedělám, pane profesore. Jen jsem je uvedl na pravou míru. Tvrdil jste, že všichni studenti neustále lžou. A že bychom nedokázali říct pravdu, ani kdyby na tom závisel náš život. To znamená, že když pan Malfoy vypovídal o tom, co se mu stalo, lhal. A vy, jako vedoucí jeho koleje, jste toto tvrzení podpořil svým vlastním prohlášením,“ řekl Harry s úsměvem a pokračoval dřív, než proti jeho slovům mohl někdo cokoli namítnout. „Takže pokud je hlavní svědectví soudu zpochybněno, musí být provedeno znovu. Tentokrát musí být od dospělého, a ne od studenta. A pokud se rozhodnete znovu použít svědectví od zúčastněného nezletilého, bude to muset být provedeno s pomocí veritaséra nebo myslánky,“ dodal a vytáhl něco ze svého hábitu: „A tady máme lahvičku séra pravdy pro případ, že by bylo potřeba.“

Lucius Malfoy se chystal odpovědět, že jeho syn nemá co skrývat a že řekl pravdu, když si všiml, že Draco je bledší než obvykle a kroutí hlavou. Tehdy si uvědomil, že nastal problém.

„A pokud se rozhodne tento důkaz nepodat, pak požadujeme, aby bylo obvinění staženo, protože by to prokázalo naše tvrzení, že lhal. A také budeme žádat veřejnou omluvu Hagridovi,“ řekl Harry a podal Malfoyovi pergamen. Byl to další z řady ‚na nic se neptej a v tomhle mi věř‘. Lidé to dělali, protože Harrymu slepě důvěřovali.

„Pane Malfoyi?“ vyzvala Minerva studenta, který se snažil najít způsob, jak se dostat z potíží.

Zatímco diskuse pokračovala, hlava Olivera Wooda začala pracovat na plné obrátky, jak se snažil přijít na kloub pergamenu, který tým ráno podepsal, a jak by to mohlo souviset s touto situací.

„Ach, Merline!“ zvolal Oliver tiše, když si spojil všechna fakta. Jeho spoluhráči na něj pohlédli a on zamumlal: „Listopadový zápas“.

„Do prdele!“ vykřikl Fred, zatímco to došlo i celému týmu.

„Neříkal jsem vám snad, abyste mi věřili a na nic se neptali?“ připomněl jim Harry šeptem a s mrknutím, zatímco se Malfoy s Brumbálem dohadovali, co mají dělat.

Ale členové nebelvírského famfrpálového týmu nebyli jediní v síni, kdo si to dal dohromady a pochopil, co Malfoyovy lži znamenají. Madam Hoochová na to přišla také a její tvář se vztekem zbarvila tak rudě, že se mohla rovnat lícím Luciuse Malfoye.

Zavolala si domácího skřítka a řekla mu, aby jí přinesl knihu pravidel pro famfrpálový pohár v Bradavicích. Ačkoli měla pocit, že Harry Potter se na tu věc vrhne hned, jak skončí s Hagridovými vyučovacími metodami, potřebovala si to ověřit sama.

„Je to jednoduché,“ řekl Harry znenadání Malfoyovi staršímu, „buď poskytne svědectví, aby potvrdil nebo vyvrátil, že jeho tvrzení je lež, nebo to neudělá a automaticky tím dokáže, že máme pravdu a on lhal.“ Pak dodal: „Nebo ho můžeme vynechat a použijeme výpověď někoho jiného, buď Hagrida, nebo jiného studenta. Volba je na vás.“

Lucius Malfoy si teď uvědomil, že se chytil do pasti a že případ nemůže vyhrát, protože jeho syn lhal i jemu a jeho svědectví bude pod Veritasérem neudržitelné. Než si však stačil vybrat, promluvil jeden z úředníků ministerstva.

„A tyto výpovědi by probíhaly pod sérem pravdy?“ zeptal se Harryho, který přikývl a nabídl se, že mohou začít s výslechem u něj. Úředník souhlasil: „Tak se tedy do toho dejme.“

Harry mu podal lahvičku, kterou držel. Vysvětlil, že nelze použít veritasérum, které připravil školní mistr lektvarů, vzhledem k tomu, že byl do incidentu zapojen, takže by došlo ke střetu zájmů.

„Tohle mi dnes poslali soví poštou z lektvarové lékárny v Příčné ulici,“ prohlásil Harry a ukázal mu stvrzenku, která byla zaslána spolu s lahvičkou.

Muž přikývl a podal mu tři potřebné kapky lektvaru. Jakmile si byl jistý, že účinkuje, začal se vyptávat a brzy vyšla najevo pravda: Malfoy ve své výpovědi neřekl nic jiného než lži a incident si způsobil sám svou vlastní hloupostí.

Ticho, které v síni zavládlo poté, co Harry domluvil, bylo ohlušující a nikdo nepromluvil ani slovo, zatímco dostával protijed.

„Musíme se vám omluvit, pane Hagride. Očividně jsme neměli všechny informace, když jsme prováděli vyšetřování,“ řekl úředník profesorovi, který na znamení díků přikývl. Pokynul Brumbálovi a aniž by řekl jediné slovo Luciusi Malfoyovi, odešel i se svým společníkem.

„Ještě jsem neskončil, pane profesore,“ oznámil Harry, když se Brumbál chystal poslat všechny studenty zpátky do jejich společenských místností, než se stane něco dalšího. Pak se obrátil k Hoochové a zeptal se: „Přišla jste na to samé, co moji spoluhráči?“

„Ano,“ přikývla profesorka s vážnou tváří.

„O co tu jde?“ pátral Severus u své kolegyně.

„Můžu?“ dovolil se Harry čarodějky, a když přikývla, promluvil: „Je to docela jednoduché, pane profesore. Zápas, který měl hrát Nebelvír se Zmijozelem v listopadu, byl odložený kvůli Malfoyovu tvrzení, že nemůže létat kvůli zraněné ruce. Takže jsme toho dne hráli my proti Mrzimoru. Po vašem konstatování, že všichni studenti neustále lžou, a vzhledem k tomu, co se právě provalilo, je zřejmé, že váš student lhal i při této příležitosti. Protože nechtěli hrát za tak špatných podmínek, zápas byl přeložený na jiný den. To, pane profesore, znamená, že se váš tým pokusil získat neférovou výhodu a spáchal něco proti duchu famfrpálového poháru, když lhal o svém důvodu, proč při té příležitosti nemohl nastoupit ke hře.“ V tom okamžiku Harry vzal pergamen, který podepsal celý tým, a podal ho Brumbálovi.

„My, hráči Nebelvíru, požadujeme sankce proti týmu zmijozelské koleje a proti hráčům, kteří se podíleli na tomto útoku proti sportovnímu duchu. Pokud nebude naší žádosti vyhověno, Nebelvír do konce sezóny nebude hrát.“

„My také ne!“ vykřikl Roger Davies, kapitán Havraspáru, protože byl stejně jako Oliver rozzuřený kvůli tomu, co zmijozelové provedli. Zbytek týmu jeho rozhodnutí podpořil přikývnutím.

„Mrzimor také nebude hrát,“ oznámil Cedric Diggory jménem své koleje.

Brumbál si uvědomil, že teď má na krku vzpouru, a musí najít způsob, jak všechny uklidnit, než se věci vymknou kontrole.

„To nebude potřeba,“ prohlásila madam Hoochová a zavřela knihu s pravidly. Pak oznámila: „Po vyslechnutí předložených důkazů jsem jako rozhodčí školního famfrpálového poháru rozhodla takto:

Za prvé, za lži, které způsobily změnu týmů, takže v listopadu se hrál zápas mezi Nebelvírem a Mrzimorem, bude tým Zmijozelu vyloučen z poháru na příští dva roky.

Za druhé,“ pokračovala a ignorovala protestní výkřiky Snapea i jeho koleje, „student, který lhal, pan Draco Malfoy, bude mít po zbytek svého působení na škole zakázáno hrát za tým své koleje.

Za třetí, zápas, který Zmijozel odehrál, stejně jako získané body mu budou smazány. Tento zápas bude připsán Havraspáru, jako by ho vyhráli s minimálním počtem bodů, tedy se sto padesáti, stejným, jaký by jim byl přidělen, kdyby jejich hledač chytil zlatonku.

Stejný trest bych přidala i kapitánovi zmijozelského týmu, ale vzhledem k tomu, že letos absolvuje, nevidím, že by to bylo účelné.“ Pak Hoochová dodala pár slov k Brumbálovi: „Famfrpálový pohár spadá pod kompetenci učitelky létání, Albusi. Pokud nechceš začít hledat někoho, kdo mě nahradí, mé rozhodnutí zůstane v platnosti.“

„A my podporujeme stanovisko našich kolejí, Albusi,“ řekla Minerva vážným tónem hlasu a Prýtová s Kratiknotem přikývli na souhlas.

„Postihy zůstanou tak, jak rozhodla madam Hoochová,“ oznámil ředitel škole, což Severuse a jeho studenty velmi šokovalo.

„A já právě teď začínám s vámi,“ zašeptal Harry Snapeovi, než se obrátil k odchodu spolu se zbytkem své koleje. Náhle se zastavil, otočil se k Malfoyovi a zvedl ruku, jako by držel imaginární zbraň. Namířil ji na zmijozela, napodobil výstřel a před odchodem z ní vyfoukl imaginární kouř.

Před odchodem vytáhla Hermiona zápisník a odškrtla v něm jeden řádek. Stálo tam: ‚Den první: Malfoy‘. Bylo v něm vepsáno dalších šest dní, ale u nich nestála žádná jména.

xxx

„Ty jsi ale neřád!“ řekl Fred svému kamarádovi, když celá kolej uspořádala večírek na oslavu toho, co se právě stalo.

„Chlape, vždyť jsem sotva začal! Měl by sis počkat do sedmého dne!“ zasmál se Harry. Seděl se svými spoluhráči, Ronem a Hermionou.

„Jak jsi věděl, že najdeš podporu u nás i u ostatních týmů?“ zeptala se ho Katie a pozvedla obočí.

„Katie, vážně mi chceš říct, že bys nechala plavat šanci, jak vydrbat s Malfoyem?“ Harry předstíral úžas a také zopakoval její gesto. Pak vysvětlil: „Hoochová pochopila pravdu ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že Malfoy lhal o Hagridově hodině. I kdybych tu hrozbu nevytáhl, potrestala by je stejně. Já jsem si jen přiložil další polínko.“

„Na koho dojde příště?“ chtěl vědět Ron.

„Našla jsi, co budeme potřebovat?“ zeptal se Harry Hermiony, ta s úsměvem přikývla. Pak řekl ostatním: „Můj další cíl je překvapení. Ale bude se vám líbit stejně jako ten dnešní.“ Kývl na všechny a odešel se slovy, že je unavený a potřebuje se vyspat.

„Kdo to bude?“ doráželi všichni na  Hermionu.

„To je překvapení,“ řekla s úsměvem, než odešla do své ložnice.

„Ti dva mě děsí mnohem víc než vy,“ řekla Angelina zcela vážně dvojčatům.

„Nás taky!“ prohlásila dvojčata upřímně.