Kapitola 12. Skvrna

„Ginny, opravdu záleží na tom, co budeš mít na sobě v Prasinkách?“ zeptala se Hermiona, zatímco její zrzavá kamarádka prohrabávala oblečení.

„No, moc často svoje vlastní oblečení nenosím, proto chci, aby mi to slušelo,“ opáčila Ginny.

„Ne, chceš vypadat hezky kvůli Harrymu.“ Hermiona se zazubila a popadla ze zásuvky pruhovaný top s dlouhými rukávy.

„No… možná trochu. Tohle je ten rok, Hermiono, cítím to,“ pravila Ginny toužebně. „Takže žádné novinky z tvého milostného života?“

„Jako bych na něj měla čas,“ odfrkla v odpověď, zatímco hledala bundu. Teprve když si ji oblékla a podívala se do zrcadla, všimla si skvrny na košili. Zaměřila se na šmouhu na rukávu a zamyšleně si látku osahala. Krev. Charlieho krev z doby, kdy ho o prázdninách léčila v Doupěti. Bylo typické, že většina čisticích kouzel krev napoprvé pořádně nezlikviduje.

„Určitě se najde někdo, kdo se ti aspoň trochu líbí,“ trvala na svém Ginny a spokojila se se sukní, punčochami a obyčejným krémovým pleteným svetrem, aby vypadala dostatečně jako děvče, ale zároveň byla prakticky oblečená. „Jaký je tvůj typ?“

„Nemám ani zdání, jestli nějaký mám… víš, že se mi dřív líbil Ron, ale… nejsem si jistá, jestli se mi pořád líbí, nebo ne,“ přiznala Hermiona a kousla se do rtu.

„Myslela jsem si to, ale nikdy jsi nic nepřiznala!“ nadšeně zvolala Ginny. „Takže Ron je tvůj typ?“

„Vlastně… to je ten problém. Mám Rona ráda jako kamaráda, miluju ho jako kamaráda a občas mám pocit, že jde o víc, ale z dlouhodobého hlediska on není ten, koho hledám,“ vysvětlovala zamyšleně. „Myslím tím… když pominu Harryho a všechny problémy, do kterých se dostáváme, Ron a já nemáme moc společného. Nechápej mě špatně, není to konec světa, ale Ron není zrovna akademik, že? Zajímalo by mě, o čem bychom si povídali, kdybychom spolu byli deset let?“

„To je pádný argument; potřebuješ někoho, kdo je aspoň napůl vzdělaný,“ souhlasila Ginny. „Škoda… opravdu bych tě chtěla mít za skutečnou sestru.“

„Stejně vás mám ráda jako rodinu,“ usmála se Hermiona.

„Hele, mám spoustu bratrů, nelíbí se ti některý?“ uculila se zrzka. Hermiona se zasmála, ale cestou na setkání s ostatními přejížděla prsty po skvrně, než ji nakonec nechala zmizet.