Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Čas spálený na popel

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců

Čas spálený na popel
Vložené: Jacomo - 13.04. 2024 Téma: Čas spálený na popel
Jacomo nám napísal:

Čas spálený na popel

Ashes of Time

Autor: Dius Corvus      Překlad a banner: Jacomo      Betaread: Calwen

Preslash

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Ve společnosti cizinců – část 2/2

 

Ginny si to přiznávala nerada, ale byla nervózní. Zvedla zavazadla na pohyblivý pás a sledovala, jak mizí v záhadné krabici. Mudlovský policista vedle obdélníkového šedého průchodu (proč mudlové dělají všechno pravoúhlé?) otevřel ústa a něco řekl; o vteřinu později se nastartovalo tlumočnické kouzlo.

„Teď pojďte sem.“

Poslechla, opatrně prošla průchodem a čekala, že se na něm rozsvítí červená světla a ozve se pronikavý pískot, jako když jím prošel Cormac. Rám však k její úlevě zůstal zhasnutý a tichý.

Posbírala svoje tašky a odtáhla je k místu, kde čekal Aaron.

„Co jim trvá tak dlouho?“ zašeptala a kývla Cormacovým směrem.

„Nejdřív si nechal v kapse pár svrčků,“ zašeptal Aaron. „A pak mu v kabátě našli galeon. Myslím, že je zajímá, proč u sebe nosí tolik zlata, pokud jim dojde, že je to zlato, což jim nejspíš nedojde, protože všechny galeony byly očarované tak, aby měly poloviční váhu.“

Ginny přikývla.

„A po tomhle...?“

„Pak nastoupíme do letadla,“ dokončil Aaron a usmál se, jako by ho ta vyhlídka vzrušovala.

Ginny mu věnovala nejistý úsměv. Přesunula pozornost k průchodu (k bezpečnostnímu rámu, jak Aaron několikrát zopakoval), kde Su Li, jedna ze týmu tří čarologů, které Hermiona vyslala, sbírala svá zavazadla. Za ní čekal poslední čarolog, Roberto Mitavelli, až mu policista nařídí projít. Jejich oči se krátce setkaly a Ginny se nuceně usmála. Mitavelli odpověděl rozvážným pozvednutím koutků úst a pak vykročil vpřed. Rám zůstal zticha.

„To jsem ráda, že jsem ten alethiometr1) na poslední chvíli dala do kufru,“ sdělila Su Li Aaronovi s úlevou a ohlédla se na Cormaca.

Aaron se ušklíbl: „To bych nechtěl vysvětlovat ochrance.“

Su Li se naklonila ke Ginny. „Posledně, cestou do Argentiny, si dal Aaron do tašky... sadu magických prstenů.“ Mluvila pomalu, jako by chtěla každou slabiku vyslovit co nejzřetelněji. Ginny si vzpomněla, jak Hermiona říkala, že Su Li se začala učit anglicky teprve před třemi lety; docela působivé, pomyslela si. „Na bezpečnostním rámu se ozvalo velmi hlasité 'cink-cink!'„

Aaron se ostýchavě zasmál. „To bylo horší, protože jsem je dal do krabice, kterou jsem zapečetil zamykacím kouzlem, a nemohl jsem prostě vytáhnout hůlku a mávat s ní přímo před nimi.“ Vyslal ke Ginny téměř váhavý pohled.

„Tak co jsi tedy udělal?“ vyzvala ho k pokračování.

„Čekali jsme celou hodinu!“ vložila se do toho Su Li. „Pak doktorka Grangerová otevřela hůlkou krabici, když se všichni dívali někam jinam.“

„Šikulka Hermiona,“ prohlásila Ginny. Su Li se zachichotala, ale pak se zamračila a tázavě se podívala na Aarona.

„Myslí doktorku Grangerovou,“ vysvětlil Aaron.

„Aha!“ zašeptala Su Li a přikryla si rukou pusu. „Já myslela... že jsi mi řekla Harmony!“

Aaron zrudl, věnoval Ginny další postranní pohled a zamumlal něco nesrozumitelného.

Čarologové si to fakt užívají, pomyslela si Ginny. Na krátkou chvilku si přála, aby mohla s Aaronem a Su Li to nadšení sdílet. Vlastně se i ona na celou akci těšila od chvíle, kdy jí o ní Hermiona řekla. Mezi nekonečným papírováním ke kraku si o Špicberkách něco přečetla; podle všeho byly kouzelníky a čarodějkami z velké části opuštěny kvůli podivnému magickému rušení, které začalo asi před pětadvaceti lety, což byl důvod, proč museli letaxem do Osla, pak do Tromsø a nakonec odletět na Špicberky mudlovským letadlem. S Hermionou se o tento objev nadšeně podělila a spekulovaly, jestli s tím třeba troleriometr nesouvisí. Její matka byla nervózní a donekonečna ji obskakovala, což bylo dobré znamení, a nachystala jí teplé vybavení seskládané z kousků zimního oblečení, které patřívalo Ronovi a Georgovi.

Všechno vesele klapalo až do včerejší noci, kdy ji v jednu ráno kontaktovala Hermiona letaxem. To, co jí řekla, vyvedlo Ginny z míry a chtěla se hned ráno spojit s Cormacem, ale byla sobota a Cormacova automatická letaxová odpověď radostným tónem švitořila, že bude celý den pryč, na nákupech.

„Vypadá, že už skončil,“ zašeptala Su Li a ukázala na Cormaca, který k nim kráčel s velkou taškou v ruce a ustaraným výrazem.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se, jako by celou dobu čekal on na ně.

Aaron vyskočil na nohy. „Východ osmnáct, což je...“ Podíval se na ceduli. „Tudy.“

Su Li a Cormac začali postrkovat svá zavazadla směrem, kterým Aaron ukazoval; Ginny slyšela, jak si Cormac mumlá něco o tom, jak se mudlové někam dostanou bez bleskových kouzel. Aaron zaváhal, ale pak ty dva následoval.

Už zbýval jen Mitavelli. „Až po vás,“ pobídla ho Ginny profesionálně srdečným tónem.

Muž úsměv opětoval. „Děkuji, bystrozorko Weasleyová.“

Čekali na sedačkách v téměř prázdném koutě haly. Cormac se vrtěl, Ginny seděla u okna a napůl pozorovala obří stříbrné stroje, napůl tři čarology. Su Li a Aaron byli ponořeni do rozhovoru nad svazkem svitků; Mitavelli seděl poněkud stranou a rozhlížel se kolem sebe, aniž by držel cokoli v rukou.

Ginny se posunula blíž ke Cormacovi. „Užil sis nakupování?“

„He?“ zamračil se Cormac. „Nakupování?“

„Nenakupoval jsi snad dneska celý den?“

Chvíli trvalo, než se jeho zamračený výraz rozplynul. „Ach ne, nenakupoval... nebo teda jo, svým způsobem.“ Nepohodlně se ošil. „Francine mě vytáhla ven nakoupit zimní věci, ale nikde nic pořádného neměli. A pak se vrátila a já se na chvíli zastavil v baru. Mohlo by to být na nějakou dobu naposledy, co si dám dobré anglické pivo.“ Pokusil se o úsměv.

„Tak to máš štěstí,“ odtušila Ginny. „Slyšela jsem, že Norové mají k alkoholu stejně těsný vztah jako Wronski ke koštěti.“

„Ach,“ vydechl Cormac a znatelně se rozzářil. „To je povzbudivé, ačkoliv si myslím, že jsem ho tu ještě moc neviděl. Všichni ti zdejší chlapi mi připadají nějací malí. Vždycky jsem si představoval Nory jako takové... velké blonďáky, s rohatými kovovými helmami.“

„A s dlouhými loděmi?“

„S dlouhými loděmi? Myslíš ty věci, na kterých se plaví a přitom vraždí mudlovské mnichy nalevo, napravo? Jo, to k tomu taky patří.“ Ušklíbl se a zvedl pěst. „Bij ho! Mor ho!“

Ginny se zachichotala. Když se Cormac snažil, dokázal ji rozesmát stejně jako dvojčata v době, kdy byl George ještě naživu a než Voldemort vložil veškerou svou energii do vyhlazení rodiny Weasleyových.

O půl hodiny později už seděli v letadle a Ginny velice litovala, že odmítla uklidňující bonbony, které přinesl Aaron. Ona ani Cormac si je nevzali; byli bystrozoři, byli zvyklí zůstat klidní v nejrůznějších situacích vyvolávajících u jiných lidí paniku. Mitavelli je také odmítl. Su Li si jeden vzala, ale řekla, že kvůli tomu, že jí chutnají, ne proto, že by se mohlo stát něco až moc děsivého.

Něco až moc děsivého! táhlo teď Ginny nedůvěřivě hlavou. Podlaha duněla, mozek jí naplnil řev a věc, v níž se nacházeli, se řítila stále rychleji vpřed. Cormac měl úplně bílý obličej. Ginny se téměř zoufale ohlédla k místu, kde seděli Aaron a Su Li. Su Li se dívala z okna, ale Aaron zachytil její pohled a ušklíbl se. Ginny se pokusila o stejnou reakci; nějak se pak cítila o trochu jistěji.

Letadlo se ještě jednou zakymácelo a Ginny uslyšela, jak Cormac vedle ní zalapal po dechu. „Do prdele,“ zasyčel.

Téměř se strachem vyhlédla z okna. Země se rychle vzdalovala, jako když sedíte na létajícím koberci nebo na koštěti, ale pak se vznesli výš a ještě výš, mnohem výš, než by to dokázalo jakékoli koště. Ginny fascinovaně zírala, jak se v průzoru ukázalo celé letiště a vzápětí se ztratilo ve shluku podobných budov. Detaily se pomalu rozplynuly a na obzoru se objevil široký pruh oceánu.

„Do prdele, tak je to pravda,“ zašeptala Ginny vzrušeně. „Cormacu, ti mudlové jsou skvělí!“ Podívala se na bystrozora; vypadal, že se chystá zvracet.

„Aarone,“ otočila se na sedadle, „uklidňující bonbon, prosím?“

Cormac se otřásl. „Jsem v pořádku,“ pronesl nahlas natolik vyrovnaným tónem, jaký dokázal vyloudit. „Ale myslím, že on by si dal,“ řekl a lehce kývl na Mitavelliho. Ital vypadal jako oživlá mrtvola.

„Ne, jsem v pohodě,“ odsekl trochu chladněji, než bylo podle Ginnyina názoru oprávněné. „Děkuji.“

Aaron se zatvářil trochu sklesle. Uzavřel sáček s uklidňujícími bonbony a chystal se ho sklidit, ale Ginny natáhla ruku a poklepala mu na rameno. „Dej mi jeden, ano?“ požádala.

Jeho tvář se rozzářila. Ginny potlačila úsměv. Opravdu byl docela roztomilý, když se takhle usmíval.

Uklidňující bonbon chutnal jako směs pomeranče a broskve. I samotná chuť byla uvolňující. Oceán pod ní se vlnil jako nekonečná třpytivá látka. Vzdálenosti překonávané letaxem vždycky ubíhaly skrytě. Ale tady, v mudlovském letadle, měli přímo pod sebou důkaz, že jsou každým okamžikem blíž a blíž Špicberkům. Za pár hodin tam budou a pak...?

V myšlenkách se vrátila k rozhovoru, který vedla s Hermionou.

„Jde o ten výlet,“ řekla Hermiona hned poté, co Ginny zmateně sešla po schodech ke krbu. „Je tu někdo?“

Ginny se chystala zavrtět hlavou, ale ztuhla uprostřed pohybu, protože Hermiona přiložila ruku k obličeji, jako by si chtěla odhrnout vlasy, a prsty udělala znamení zkřížením prostředníčku a ukazováčku. Byl to jeden ze signálů, které vytvořil Řád, a znamenal totéž, co Hermiona právě vyslovila. Ale při použití tohoto znamení, které Ginny neviděla už téměř pět let, ji náhle zamrazilo u srdce.

„Ne, mamka spí,“ odpověděla Ginny slovně a stejně tak prsty - stiskla k sobě malíčky a palce obou rukou.

„Dobře. Aaron i Su Li pojedou, vysvětlila jsem si to s ministrem i půlkou ministerstva.“

„Ano,“ kývla Ginny. Hermioně se podařilo získat pro Ginny materiály o obou čarolozích a z nich Ginny zjistila, že oba mají silné kořeny v mudlovském světě. Aaron měl mudlovskou matku a otce mudlovského původu; Su Li se narodila jako mudla a o magii se dozvěděla až v pubertě. Oba získali určitý stupeň mudlovského vzdělání.

„Právě jsem se dozvěděla, kdo bude ten třetí,“ pokračovala Hermiona.

„Kdo?“

„Nějaký hostující učenec z Florentské univerzity. Jmenuje se Roberto Mitavelli.“ Hermiona se odmlčela. „Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že jsem měla v plánu poslat s vámi Jamesona?“

Ginny přikývla. Hermiona jí předala i jeho osobní složku: studium v Bradavicích, tři roky po Ginny, havraspár, otec mudla a matka čarodějka.

„Ukázalo se, že jeho otec je nemocný, protože ho minulý týden prokleli. Trochu podezřelé, nemyslíš?“ Hermioně si odfrkla. „Nevadilo by mi, kdyby šli jen Su Li a Aaron, ale ministr trval na tom, aby se připojil i Roberto Mitavelli. Důvod? Protože ho právě navštívil pan Néant, člen Starostolce. Néant - francouzsky ‘nikdo’.“

„To zní jako další Malfoy,“ poznamenala Ginny.

„Těsně, ale špatný zmijozel. Porovnala jsem Néantův politický profil a konexe se všemi známými zmijozelskými rodinami. Néant má úzké vazby na dozorčí radu Gringottových a odbor pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci - stejně jako Malfoyovi a Blackovi - ale Néant má také obzvlášť silné vazby na etiopské ministerstvo kouzel a jihoafrický diamantový průmysl. Ze všech čistokrevných zmijozelských rodin, které jsem našla, odpovídají tomuto profilu pouze Zabiniovi.“

„Takže za tím stojí Zabiniovi?“ zeptala se Ginny. Vybavila si Bradavice a to, co si pamatovala o Blaisovi Zabinim, který chodil do vyššího ročníku než ona. Černý, vysoký, s téměř chabými způsoby posmívání, vždycky oblečený v těch nejlepších hábitech, ale nikdy se doopravdy nepřipojil k Voldemortovi.

„Taky jsem si vyhledala toho Mitavelliho,“ pokračovala Hermiona. „To bylo poněkud těžší, musela jsem přesvědčit italské ministerstvo, aby se podívalo do jeho záznamů, i když nepatřím k odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Má celkem čistý rejstřík, až na jednu věc – v šestadevadesátém byl zapletený do kokainového gangu. Nikdy nebyl zatčen, ani souzen, ale italští bystrozoři měli jeho jméno na seznamu.“

Ginny cítila, jak se jí najednou spojuje několik nesourodých nitek. „Krak! Ten Mitavelli – kokain – to musí souviset s krakovým kruhem a Zabini by mohl být jeho příznivec, šéf, nebo někdo jiný. Bílý rytíř.“

„Ano,“ souhlasila Hermiona a promnula si dlaní obočí a spánky. „A teď chtějí tuhle mocnou věc ze severu.“

Ginny se zamračila. „Na co by potřebovali nějakou mocnou věc? Kromě toho, že...“ Jsou zlí a chtějí ovládnout svět, dodala v duchu.

„Na to, aby z kokainu udělali krak, je potřeba hodně síly.“

Ginny okamžitě přikývla. To byl jeden z důvodů, proč se všichni bystrozoři soustředili na krakový kruh. Výroba kraku vyžadovala jednoduchou kombinaci drsné verze lechtací kletby zvané Rictusempra extremis a standardního stabilizačního kouzla. Přestože přeměna kokainu na krak vyžadovala velkou investici magické energie, ani jedno z těchto kouzel nebylo obtížné. S patřičným výcvikem je mohl seslat i prvák. Při správné kombinaci výhrůžek a trestů to zřejmě dokázaly i osmileté či devítileté děti.

Ginny si vybavila, jak vtrhli do výrobny kraku, která se nacházela na nejasném území nikoho mezi Obrtlou ulicí a mudlovským Londýnem. Byla to zchátralá bouda, vklíněná do uličky jako snůška pavoučích vajec. Uvnitř našli sedm dětí ve věku od devíti do čtrnácti let, které byly nuceny dnem i nocí odříkávat kouzla potřebná k přeměně kokainu na krak. Všechny trpěly magickým vyčerpáním, dvě z nich byly na pokraji kómatu. Všechny byly také závislé na kraku.

„Takže chtějí touhle věcí nahradit děti,“ shrnula Ginny. Svým způsobem jí to také připadalo jako dobrý nápad.

„Ginny, ať už je ona věc cokoli, teoreticky jde o nejmocnější magickou záležitost, jaká kdy byla zaznamenána,“ řekla Hermiona. Tvářila se zachmuřeně a unaveně a Ginny na krátký, panický okamžik připomněla Albuse Brumbála. „Je to nejméně pětsetkrát silnější než Bradavice. I kdybys dala dohromady Stonehenge, pyramidy, palác Potála a Machu Picchu, dostaneš se sotva na desetinu.“

„Jaj,“ hlesla Ginny. Hermiona se odmlčela. Pětsetkrát silnější než Bradavice, rezonovalo Ginny hlavou. To se nedalo ani pochopit. Co to mohlo být, ta věc? Nějaká díra v zemi, která se otevírala do útrob země? Nějaká shoda náhod?

A teď se k tomu míli za mílí blížili přes vlnící se moře.

Cormac ji šťouchl do ramene. Prohlédl si všechny časopisy v kapse na zadní straně sedadla a zbavil se sáčku pro případ nevolnosti. „Svrček za tvoje myšlenky,“ zamumlal.

Zakroutila hlavou. „Vlastně nemyslím na nic. Jen...“ Sklopila zrak do klína a téměř neochotně udělala znamení, které znali všichni bystrozoři, signál, který říkal, že poblíž se nacházejí lidé, kteří by to neměli slyšet. „Dumala jsem, za jak dlouho se tam dostaneme, to je všechno.“

Cormac přikývl. Otočil ruku v gestu potvrzujícím, že zprávu zaznamenal. Pak se protáhl a zívl, jako by se nacházeli v odpočinkové místnosti vedle kanceláře bystrozorů během normálního všedního odpoledne. „Hloupá mudlovská sedadla,“ zamumlal. „Nemáš si kam dát nohy. Jen si představ, budeme na tom ostrově jediní kouzelníci. Jen my. Divné, viď?“

„Jo,“ potvrdila Ginny zachmuřeně. „Jen my.“

***

 

Poznámky k překladu:

1) alethiometr – zřejmě vypůjčeno z knižní série Jeho temné esence (díky zfilmování je známější první díl s názvem Zlatý kompas), napovídá tomu i cíl mise: Špicberky (angl. Svalbard) a zmínky o ledních medvědech ;-)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 13.04. 2024
|
a sakra, 500x silnější než Bradavice, to jde? a divnej Ital, který se tam vecpal? není to málo, jen 2 bystrozoři? pokud to má být průser? je to napínavé, čím dál zajímavější, takže se těším co se ta objeví. líbí se mi i náznaky ke Zlatému kompasu a Jeho temným znamením, líbilo se mi to. Jacomo, děkuji za překlad
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 16.04. 2024
| |
Zatím se jen vynořují záhady a otazníky, ale jsme na začátku, časem by měly přijít i odpovědi.
Já jsem do nedávna Zlatý kompas vůbec neznala, takže jsem si rozšířila obzory. To je ale běžný následek čtení fanfiction :-)
Díky za komentář, kakostko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 13.04. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 13.04. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 13.04. 2024
|
Tak Zabini a Mitavelli? Tak to zase začíná - zkorumpované ministerstvo a někdo jako pán zla. Ještě že je Hermiona tak brilantní.
Už se moc těším na Špicberky, veseleji by mohlo být už po přistání, pokud se autor bude držet reálií, zatím je na mě ta odvrácená strana kouzelnického světa pořád hodně depresivní. Jsem upřímně zvědavá, jak se vybarví Cormac, zatím se prezentuje spíš jako flink a hospodský povaleč, než jako schopný bystrozor, ale nějaký důvod, proč ho Ginny toleruje, tu být musí, že?
Díky.
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 17.04. 2024
| |
Je to tak, zlo vystrkuje růžky pořád. Hermiona je sice brilantní, ale trochu ji limituje těhotenství. Nicméně je to pořád ona, schopná jít pro dobro věci do krajnosti, to se ještě ukáže. Špicberky budou rozhodně zajímavé a věřím, že tu odvrácenou stranu kouzelnického světa trochu vyváží.
Ginny a Cormac se sice úplně vždycky neshodnou, ale jako parťákům jim to celkem šlape. A na Špicberkách si leccos vyříkají.
Díky za komentář, Denice.

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 13.04. 2024
| |
na sever a letadlem a na letišti :)
tak s nimi letí nastrčená figurka :)
tak uvidíme co tam anjdou a jak to dopadne
díky
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 17.04. 2024
| |
Jo, letadlem. Miluju tohle prolínání světů :-)
Aspoň ví, na koho si dát pozor. Teď jen aby to stačilo.
Ano, na Špicberkách se budou dítě věci :-)
I já děkuju, fido.

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 14.04. 2024
|
Jedine, co mi nesedi je vzpominka na dobu, kdy byl George nazivu... Nema to byt Fred? George prece zije a je v Bradavicich a sefuje Fenixovu radu...
Ginny vzpomina na dobu, jdy ji dvojcata dokazala rozesmat.
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 17.04. 2024
| |
Tak teď si nejsem jistá, jestli mi to někde neuteklo. Naživu je Fred a ten také vede Fénixův řád. Jestli je někde něco jinak, tak to autorovi nebo mě uteklo. Mrknu na to.
Díky, kakostko.
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 18.04. 2024
|
aha, tak pokud žije Fred a vede Fénixův řád, tak jsem to zvrzla já, mám tak zažité z kánonu, že Bella zabila Freda, že jsem to brala jako jistotu i tady, omlouvám se, že jsem tě zmátla. teda, nedívala jsem se do předchozí kapitoly, takže vlastně nevím.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 14.04. 2024
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.04. 2024
|
Cormac je mi podezřelý. K tomu ten cizí čarolog a Špicberky, kde nejsou kouzelníci. Asi Ginny čekají zajímavé časy a já jsem na ně hodně zvědavá. Bojovat proti kouzelnické mafii nebude snadné. Díky, díky, Jacomo. Těším se na pokračování.
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 17.04. 2024
| |
Jak je to s Cormacem, to se dozvíme časem. A s Mitavelim. Ginny je každopádně ve střehu, má leccos v rukávu a Hermionu na dosah letaxu. Snad to bude stačit.
Kouzelnická magie jim ještě přidělá spoustu starostí. Nemluvě o té věci na severu.
Díky moc za komentář, Lupinko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 14.04. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 15.04. 2024
| |
Cormac a bezpečnostní rám (divím se, že jim jejich mudlovští kolegové nic neřekli) :D
To "něco" je 500krát silnější než Bradavice? Co to sakra je?
Rictusempra extremis jsem očekávala, že bude podobná "klasické" Rictumsempra z dílny našeho Mistra lektvarů a ne, že půjde o lechtací kletbu... nevadí.
Cormacovi bych ten uklidňující bonbon asi nacpala do krku násilím :D Čistě pro jistotu ;)
Je to zajímavé a jsem zvědavá, kam dál se to bude vyvíjet...
Moc děkuju, Jacomo.
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 17.04. 2024
| |
Ano, konečně správná otázka - co je ta věc s tak velkou magickou silou? :-)
Musela jsem si to ověřit v HP slovníku, ale mám to správně: Rictusempra je lechtací kletba, ta Snapeova, co použil Harry v HP6, zní Sectumsempra. Ale taky se mi to plete :-)
Zatím jsme na začátku, pokračování bude ještě rozmanité.
Díky moc, Yuki.
Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 17.04. 2024
| |
Rozdíl v jedno písmenu a co to způsobí :)
Moc děkuju za upřesnění.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 15.04. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 2, část 2/2: Ve společnosti cizinců (Hodnotenie: 1)
Od: Helen - 18.04. 2024
|
Mor ho!
To mě rozesmálo. Takže Zabini, Itálie, Afrika... Miluju, když je do příběhu zatažena velká část světa :) A Jeho temné esence miluju, četla jsem to asi desetkrat. Tak jsem zvědavá, jestli tam budou i další zmínky.
Zajímavá různorodá partička se nám vydala letadlem na sever. Tak jsem zvědavá, co se z toho ještě dál vyklube.
Skvělý překlad, moc diky