Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Čas spálený na popel

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever

Čas spálený na popel
Vložené: Jacomo - 23.03. 2024 Téma: Čas spálený na popel
Jacomo nám napísal:

Čas spálený na popel

Ashes of Time

Autor: Dius Corvus      Překlad a banner: Jacomo      Betaread: Calwen

Preslash


PP: Úvod k tomuto překladu vyšel už před dlouhou dobou, takže možná bude potřebovat si ho připomenout. Především upozorňuji na to, že se jedná o pokračování povídky Našlapuj zlehka - pokud jste ji nečetli, mohou vám unikat některé souvislosti.


Pro neslashaře - v povídce se objevují jen slovní narážky na homosexuální vztah, nikoliv explicitní popisy. Pokud jste ochotni toto přehlédnout, budete odměněni velice netradičním příběhem.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Mise Sever - část 1/2

 

Ginny netrpělivě poposedávala u baru a pohrávala si s náramkem na levém zápěstí. Snažila se nevnímat halasné hráče famfrpálu kousek od sebe, kteří slintali při pohledu na tanečnici svíjející se u tyče. Bylo to značně obtížné, zejména proto, že měla části striptérčiny anatomie prakticky před obličejem. Ani nevypadá hezky, pomyslela si Ginny. Byla si jistá, že muži kolem ní jsou pod vlivem nějakého druhu kouzla chtíče, ale stejně dumala, jak by takové kouzlo mohlo způsobit, aby ten obrovská, chlupatá věc působila aspoň vzdáleně přitažlivě.

Nebylo to poprvé, kdy měla práci v nějaké podobné díře, ale konkrétně tady - v Pekelném zámku - se ocitla prvně. Usoudila, že zvenčí nevypadal špatně. Křiklavá rudá světla a donucovací vyhazovací kouzlo. Stěny uvnitř pokrývala zrcadla, která byla zakouzlena tak, že spíš zkreslovala, než odrážela, a na stropě blikalo závratné množství světel. Nacházely se tu samozřejmě taky nezbytné taburety a pohovky, na kterých polehávali náruživí kuřáci, kterým trčelo z pusy něco, co vypadalo jako kousky srolovaného pergamenu. Ginny zaregistrovala, že někteří byli v katatonickém stavu. Jiní, zejména ti na podlaze za pohovkami, se zdáli být zapojeni do pohybově náročných aktivit. Ginny doufala, že aspoň znají jméno toho druhého, než jdou na věc.

Podívala se na hodiny, dotkla se náramku a povzdechla si. Pro jejího bystrozorského parťáka bylo typické, že chodil pozdě, ale ne takhle moc. Možná šlo o něco důležitého. Ale spíš seděl někde v hospodě a bouchal korbelem do stolu při ohlašování výsledků famfrpálu.

„Ginny! Tady jsi, v tom davu jsem tě nemohl najít.”

Ginny se posunula stranou, aby se její kolega bystrozor mohl posadit. „Jdeš pozdě,“ obvinila ho s pohledem na hodinky. „O dvacet minut.“

„Promiň,“ hlesl Cormac McLaggen. „Hej, můžu dostat pivko?“ Barman přikývl. „Uf. To potřebuju.“

„Co jsi dělal?“

„Pomáhal jsem Francine nakupovat.“

„Au,“ usmála se Ginny, „to je milé.“

Cormac na ni vrhl nespokojený pohled. „Omlouvala to tím, že si to musím vyzkoušet. Ale já si myslím, že mě chce jenom mučit. Ji to baví, víš. Díky, kámo,“ kývl barmanovi a napil se.

Ginny si znovu zkontrolovala náramek. „Jsem si jistá, že právě proto řekla ano.“

„Jo, taky si to myslím,“ řekl Cormac, hlasitě si povzdechl a pak si říhl. „Promiň,“ řekl, ale znělo to naprosto neomluvně. Poprvé se rozhlédl a při pohledu na striptérku se zarazil.

Ginny do něj šťouchla hůlkou a zadeklamovala: „Sobrius1.

Cormac sebou mírně trhl a pak jí věnoval rozpačitý úsměv. „Díky.“

Ginny obrátila oči v sloup. „Nevěděla jsem, že se ti líbí obří chlupaté bradavky.“

„Hele, má na sobě kouzlo, nejspíš hodně silné,“ bránil se Cormac. Ohlédl se přes rameno a otočil se s poněkud mdlým výrazem ve tváři. „Bože, nemůžu uvěřit, jak je ta věc velká.“

„Máš ten náramek?“ zeptala se Ginny rázně.

„Jo.“ Sáhl do svého hábitu.

„Nenosíš ho,“ poznamenala a ostře se zadívala na jeho prázdné zápěstí.

„Nemůžu ho nosit,“ postěžoval si Cormac a vytáhl malý zlatý náramek. „Lidé by si mysleli, že jsem buzna.“

„Co by sis tedy přál, aby odbor záhad vyrobil? Suspenzor?“

Cormac se možná začervenal, ale Ginny to v rudě zbarveném světle nepoznala. Naklonil se blíž a ona zaregistrovala, jak jeho rty mumlají zaklínadlo proti odposlechu. „Nějaká aktivita?“ zamumlal.

Ginny zavrtěla hlavou. Zběžně se rozhlédla kolem a ujistila se, že je nikdo nesleduje. „Můj náramek vůbec nezastudil.“

„Ale jsi si jistá, že fungují,“ přeptal se Cormac.

„Samozřejmě, že fungují, odboru záhad přece šéfuje Hermiona, ne?“

Cormac se znovu napil piva. Ginny pocítila mírné podráždění. Hermiona jí sice říkala, že je neobvyklé, aby se vedoucím odboru záhad stala žena - za posledních dvě stě padesát let se vyskytly jen dvě další a jedna z nich byla prozatímní - ale Ginny překvapilo, kde se taková pitomost vzala. Napadlo ji, jestli Cormac nechová vůči Hermioně nějakou osobní zášť. Věděla, že byl v Bradavicích o dva roky výš než ona a o rok než Hermiona, ale jinak tápala v temnotě.

Chvíli nic neříkali a Ginny se rozhlížela po místnosti a doufala, že ji opustí smutek, který se dostavil, kdykoli pomyslela na minulost. Dunivé zvuky a trhavé záblesky světla s ní jen nepříjemně otřásaly; nakrátko si přála, aby byla zpátky ve svém bytě, naložená ve vaně a z rádia se ozýval hlas Celestiny Warbeckové. Byl to dlouhý den.

„Je mi nějak povědomý,“ poznamenal Cormac a šťouchl Ginny do lokte. Otočila se a podívala se na místo, kam ukazoval lehkým nakloněním hůlky. „Nevím, kde jsem ho už viděl.“

Dotyčný seděl shrbeně na jednom z taburetů. Bylo těžké určit, zda jde o muže, nebo o ženu, protože černý plášť zakrýval všechny rysy kromě dlouhého závoje vlasů, který visel kolem obličeje. Ginny se zarazila; instinktivně si vzpomněla na profesora Snapea, ale co by ten dělal v téhle díře?

Znovu se zarazila. Náramek na jejím zápěstí začal chladnout. „Je to tady,“ zašeptala, pevně sevřela hůlku a rozhlédla se po místnosti.

Cormac si náramek vsunul do levé ruky a rozvalil se na sedadle, jako by odpočíval. „Ještě jednu pintu, prosím,“ křikl.

Ginny cítila, jak jí rty cukají v úsměvu. Tohle uměl Cormac moc dobře. Rozhlédla se po místnosti a přes krev bušící jí ve spáncích rychle přemýšlela. Chlad náramku se zostřil do té míry, že věděla, že ten, kdo má u sebe krak, není dál než na délku paže. Rozhlédla se kolem sebe. Dovnitř a ven z místnosti přecházelo několik lidí. Pomyslela si, že ať už to byl kdokoli, musel vejít, a její pohled se zastavil na muži, který právě vstoupil. Měl proužkovaný oblek a odbarvené vlasy jako většina štamgastů tohohle pajzlu a prohlížel si místnost. Pak zamířil k pohovkám vzadu a Ginny cítila, jak chlad ustupuje.

„Kryj mě,“ zašeptala a nonšalantně sklouzla ze stoličky.

S hůlkou v ruce se prodírala davem. Pár kroků od baru pach trávy zesílil. Ginny zahlédla několik prázdných výrazů, zatímco těla se bezmyšlenkovitě pohupovala v rytmu pulzující hudby. Potlačila zachvění; připomínali jí oběti války, které byly ucruciatovány do zapomnění.

Muž prošel kolem shrbené postavy a zastavil se. Zdálo se, že někoho hledá. Ginny se usmála; asi bylo těžké poznat, kdo je kdo, když byli všichni kolem propleteni do změti omámených a nahých končetin. Vykročila vpřed; chlad na zápěstí se zostřil.

Když ucítila, jak ji někdo chytil za horní část paže, málem vrhla kletbu. „Hej, zrzko,“ promluvil nezřetelný hlas. „Jsi tu sama? Pojďme si zatančit, jo?“

„Díky, jsem tu s ním,“ řekla a naklonila hlavu ke Cormacovi, který klidně usrkával pivo.

„No tak, jenom tanec...“

Muž vytáhl cosi z pláště, sehnul se a strčil to do zadní kapsy někomu bez košile, rozvalenému na podlaze. Ginny se vykroutila z držení a namířila hůlku. „Accio!

Balíček jí vlétl do ruky a chlad v náramku zesílil. Tohle je skutečná předávka, pomyslela si Ginny chmurně. Už jen to, že tu látku držela v ruce, izolovanou jen vrstvou tenké gázy, stačilo, aby vnímala účinky.

Expelliarmus!“ vykřikla a z kapsy vyděšeného muže jí do rukou vystřelila hůlka.

„Jménem ministerstva kouzel vás tímto zatýkám za nedovolené držení...“

Muž se rozběhl do davu, ale to Ginny očekávala. „Petrificus totalus!“ Muži ztuhly ruce a nohy, a jelikož se stále díky předchozímu rozmachu řítil vpřed, svalil se na zem.

Jeden vyřízený, druhý zbývá, pomyslela si Ginny a zvedla oči od toho na podlaze. K jejímu zděšení však poblíž nikdo další nebyl, kromě ženy, která z lehu zemi ochable mávala prázdným půllitrem. Ginny zaklela. Rychle přelétla pohledem místnost; několik lidí si všimlo potyčky, ale nikdo se nehrnul pryč, jako by na tom závisel jeho život. Na okamžik zachytila Cormacův pohled, ale ten se jen zamračil. Od něj pomoc nekouká, pomyslela si a otočila se zpět k zadní části místnosti.

Její zrak na okamžik spočinul na postavě v plášti. Zaváhala. Najednou se ozvalo zavřeštění a od nohou shrbené postavy vystřelil muž s nahým hrudníkem, který se neohrabaně držel za zadek. Ginny pozvedla hůlku.

Mdloby na tebe!“ vykřikla.

Cormac se prodral davem až k ní. „Máš je?“

„Ano, oba,“ řekla a ukázala na muže, který třeštil oči z podlahy. „A tohle.“ Hodila balíček do tašky, kterou držel Cormac. Ozval se bzučivý zvuk a Ginny věděla, že balíček skončil na stole v oddělení zneužívání magických látek.

Cormac namířil hůlku. „Funis! Loquor!2Na to si odkašlal. Muž na zemi měl teď kolem těla omotané provazy, ale ústa už nebyla zmrazená. „Jménem ministerstva kouzel vás tímto zatýkám za nelegální držení drogy kokain v magicky upravené podobě, jinak známé jako krak. Máte právo nevypovídat; cokoliv, co od této chvíle řeknete...“

Muž na ně plivl. „Bílý rytíř vás všechny dostane,“ zavrčel. „Dostane vás! Dostane! Bílý rytíř, ten mě ochrání!“

Ginny blesklo hlavou, že nezůstali tak nepovšimnutí, jak doufala, protože cítila pohledy, které na ně okolí vrhalo přes rameno. To jméno vyvolávalo ještě větší reakce, připomínalo - pomyslela si s tíhou v žaludku - účinek Voldemortova jména.

„Cokoliv, co řeknete, může být použito při soudním procesu proti vám.“

„Bílý rytíř tě dostane, on...“

Silencio. Ginny, přihraj mi toho druhého, ano?“

Ginny odlevitovala bezvládné tělo kolem několika lidí Cormacovi k nohám. Neodolala a pohlédla na jeho záda; uviděla tam spáleninu, jako by ho tam někdo ožehl letlampou.

„Pojďme odsud,“ řekl Cormac. „Myslím, že ještě nedeaktivovali ochrany. Budeme to muset vzít letaxem naproti přes ulici.“

„Jo, klidně běž,“ řekla Ginny. Cormac se na ni udiveně zahleděl. „Mám takové tušení, které chci prověřit. O nic nejde, budu v pořádku.“

„Weasleyová,“ začal podrážděným tónem, který Ginny připomínal jednoho z jejich nadřízených, „ve službě se nemáme rozdělovat...“

„Nechal jsi mě tu čekat samotnou dobrých dvacet minut,“ přerušila ho Ginny. „Kdyby to bylo pětadvacet, musela bych si je vzít na starost sama. A dovol, abych ti připomněla, že tenkrát v Devonu jsi to byl ty, kdo mi řekl, abych šla napřed, protože jsi musel něco zkontrolovat. Ve skutečnosti jsi šel na pivo s Colinem Creeveym...“

Cormacova tvář zbledla. „Jen jsem si... dal pivko...“

„Ano, já vím,“ řekla Ginny, „ale pak bych na tvém místě tyhle nesmysly nevytahovala.“

„Jasně,“ zamumlal Cormac. Levitoval před sebou obě těla, ale zastavil se. „Hele, o Colinovi se nezmiňuj, dobře? Jen jsem s ním, ehm, hodil řeč...“

„Neboj se, nebudu,“ ujistila ho Ginny s úsměvem. „Nevěděla jsem, že ti tolik záleží na tom, abys byl za vzorňáka.“

Cormac zrudl, ne z rozpaků nad vtípkem, jak se mu občas stávalo, ale takovým tím nepříjemným způsobem, díky kterému jeho tvář vypadala jako skvrnitá houba. „Jo,“ hlesl nevrle. „Tak já už jdu.“ Bez dalšího slova se protáhl davem, obě těla při tom náhodně narážela do tanečníků na parketu.

Tohle bylo zajímavé, pomyslela si Ginny. Někdy se Cormac choval víc než podivně, ale to bylo nejspíš kvůli jeho velkému egu. Ta drzá arogance jí někdy šla pěkně na nervy.

Její pozornost upoutal pohyb; shrbená postava se postavila a teď se prodírala davem. Už byla v polovině místnosti. Ginny se ponořila zpátky do změti zpocených těl; chtěla něco zakřičet, aby tu osobu zastavila, ale neměla tušení, jak ho oslovit - pokud to tedy byl muž. Hudba byla i tak příliš hlasitá a rozechvívala jí hrudní koš, jako by ji znovu a znovu zasahovala výbušná kletba.

Konečně se protlačila až na ulici. Byla noc a chladný vzduch jí ovíval zpocenou kůži. Postava v plášti už téměř dosáhla okraje bariéry proti přemístění.

„Počkejte!“ vykřikla Ginny a rozběhla se vpřed. „Profesore?“ dodala váhavěji. Zdálo se, že oslovený nejprve neslyšel, ale při druhém zavolání se zastavil natolik, že Ginny došla až k němu. Pomalu si stáhl kapuci.

„Profesore Snape!“ Ginny zasáhl příval nedůvěry smíšený s radostí, která překvapila i ji samotnou.

Snape jí pokývl, zkřížil ruce na hrudi ve svém starém gestu, kterým umlčoval celou třídu, a vrásky kolem úst se mu ustálily v mdlém, dobře známém zamračení. „Slečno Weasleyová,“ odtušil chladně, „jaké nečekané potěšení.“

„Nebyla jsem si jistá, že jste to vy,“ vyhrkla Ginny a váhavě se usmála, „bylo to jen šťastné tušení.“

„Aha,“ řekl s výrazem, který naznačoval, že možná dodá něco uštěpačného, ale zřejmě se ovládl. „Je nějaký důvod, proč jste se rozhodla vyslovit moje jméno?“

„No, díky, že jste mi tam pomohl. Byl jste to vy, že ano, pane profesore?“

„Ano, byl,“ potvrdil Snape a zatvářil se, jako by si přál, aby se to nestalo. „Nemusíte mi říkat profesore, slečno Weasleyová. Už nejsem povinen zažívat ony hrůzy, které se dějí ve třídě.“

„Víte, co se říká. Jednou profesor, navždy profesor.“

Snape se chabě usmál. „Prosím. Nepotřebuji, aby mi někdo připomínal všechny ty Longbottomy.“

„Neville si v Brazílii vede skvěle,“ odsekla Ginny poněkud obranně. „Slyšela jsem, že píše knihu o bylinkářství, a Fred říkal, že uvažují o tom, že až vyjde, použijí ji pro vyšší ročníky jako učebnici.“

„Aha,“ poznamenal Snape s zablýsknutím v očích. „Bradavice se na tom poslední dobou zdají být nanejvýš zoufale.“ Než Ginny stačila cokoliv říct, mírně se odtáhl. „Ale jsem si jistý, že to bude vynikající učebnice. Není těžké uvěřit, že Longbottom má schopnosti, které přesahují jeho kompetentnost v lektvarech.“

Ginny rozpoznala příměří, stejně jako si uvědomila, že ve skutečnosti nešlo o popichování. „Jsem jen zvědavá,“ začala a zaváhala. Bylo to už několik let, co Snapea viděla, a ještě déle, co chodila do jeho třídy, ale s lehce netrpělivě povytaženým obočím nevypadal o nic méně hrozivě. Ale je přece bystrozorka, připomněla si. Zadívala se na něj pozorněji. Nejdřív by řekla, že se od posledního setkání v sídle Řádu nezměnil, ale nebyla to tak docela pravda; vypadal hubenější a stíny na jeho tváři byly hlubší. Zestárl, uvědomila si.

„Ano?“ zeptal se příkře.

„Pro začátek by mě zajímalo, proč jste byl v Pekelném zámku.“

„To je moje věc, slečno Weasleyová,“ odtušil chladně. „Ale buďte si jistá. S tou ohavnou polomudlovskou látkou, které se ministerstvo zřejmě tolik obává, nekšeftuji.“

„To jsem si nemyslela, ale je dobré to vědět,“ usmála se Ginny.

Snape si přitáhl plášť pevněji k tělu. „Máte v plánu mě vyslýchat, slečno Weasleyová? Uplatňovat své bystrozorské výsady?“

„Pane profesore, patříme ke staré partě,“ prohlásila Ginny. „Pořád vymýšlím omluvy pro Mundunguse, i když si s Hermionou někdy říkáme, jestli by nebylo lepší, kdyby ho prostě na pár měsíců zavřeli do cely.“

„Hmm,“ řekl Snape. Znělo to uklidněně, pomyslela si Ginny, ačkoli na mužově tváři nebylo patrné vůbec nic. „Slyšel jsem pár zajímavých věcí o současném stavu staré party. Zdá se, že váš bratr je, řekněme, hodně zapojený.“

„Ach, tohle,“ vzdychla Ginny ponuře. „Fredův Fénixův řád.“ Zavrtěla hlavou. „Měl by se držet vedení Bradavic. Říkala jsem mu, že je to špatný nápad, ale on mě neposlouchá. Udělal si z toho jakýsi klub. Jsou tam úrovně a zasvěcení a člověk se musí osvědčit, než postoupí na další stupeň. Myslím, že je to hloupost.“ Odmlčela se, a když viděla Snapeův chladně pobavený pohled, cítila, jak se červená. Staré zvyky umírají těžko, pomyslela si, zvlášť u učitelů. „Promiňte, pane profesore. Míchám tu prázdný kotlík.“

„Co si o tom myslí vaše matka?“

„Nepodporuje ho, ale ani mu nebrání.“ Už se nesnaží zastavit nikoho z nás, pomyslela si Ginny, ale zadržela to v sobě. Před očima se jí mihl obraz matky, jak sedí v houpacím křesle a prohlíží si fotky Rona, George, Charlieho, svého manžela. Ginny tu myšlenku zasunula co nejhlouběji. Čtyři roky byly ještě příliš krátká doba. „Každopádně se musím vrátit na ministerstvo. Přeji vám hezký den, pane profesore. Doufám, že se brzy zase uvidíme.“

Snape se na ni podíval pohledem, z něhož bylo jasné, že by si přál nesouhlasit, ale zdvořile řekl: „Já vám též, slečno Weasleyová. Acies patrocinor tu3.“

Ginny se zarazila, ale usmála se. Můžete si být jistí, že Snape zná tradiční bystrozorský pozdrav na rozloučenou. „Acies patrocinor tu,“ opáčila. Snape se otočil, stáhl si kapuci a zmizel za rohem.


***

Poznámky k překladu:

1) sobrinus -> sobrie = lat. zdrženlivě, střídmě

2) funis = lat. provaz, lano; loquor = lat. mluvit, hovořit

3) „Acies patrocinor tu“ – tady mi trochu zavařil Medek svým překladem auror = bystrozor, v originále je totiž věta „Aura patrocinor tu“ = Nechť ti pomáhá aura/ovzduší/vítr. Dovolila jsem si bystrozorský pozdrav změnit podle české verze převedené do latiny: bystrost = lat. acies, tedy „Nechť ti pomáhá bystrost“.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 23.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 23.03. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 23.03. 2024
|
Slibovala jsi, Jacomo, zajímavý děj a musím říct, že začátek mě víc než navnadil. Ginny jako kompetentní bvystrozorka, Hermiona vedoucí odboru záhad a Severus na místě, kam slušný kouzelník nestoupne. A zná pozdrav bystrozorů.
Navnadilo a těším se na pokračování.
PS: Banner je parádní.
Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 28.03. 2024
| |
Start jako z děla, že? Já byla uchvácená od první scény. Ginny je tu naprosto skvělá, moc mě její zapojení a ztvárnění potěšilo. Naproti tomu Severus... no však uvidíš.
Moc děkuju, Lupinko.

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 23.03. 2024
|
Tak tohle vypadá dobře, dobře, dobře :-) Sice trochu depresivně - moc se mi líbí magický svět bez mudlovských drog, které tu zřejmě budou hrát velkou roli, ale rozhodně velice zajímavě. Ginny skončila s parťákem flinkem MacLaggenem, ta to tedy vyhrála :-) A Severus v pochybném podniku, hmm, hmm... Acies patrocinor tu - klobouk dolů!
Jsem hodně natěšená na příští kapitolu.
Díky.
Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 28.03. 2024
| |
Ano, želmerlin, v tomto příběhu proniklo do kouzelnického světa povícero nedobrých věcí, ale zase nás čeká zajímavý a napínavý příběh. Ginny to neměla ve válce i po ní úplně jednoduché, taky si nese své jizvy, ale v hlavě to má srovnané. McLaggen se ještě předvede - z různých stránek.
Díky moc za komentář, Denice.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Sofia99 - 23.03. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: nika12 - 23.03. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 23.03. 2024
|
Cormac je format... Nezklamal, zatim spoustu naznaku... Ginny je akcni a potesila Severusem... Za to ma plus. Neorientuju se ted, v jake casove ose se pohybujem ve vztahu k predchozi casti, ale to se ukaze. Vim ze minula cast byla misty depkoidny a brutalni, tak uvidime co tady. Jacomo, dekuji
Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 28.03. 2024
| |
Náznaky autor fakt umí (i když ne všechny pak využije). Ginny je tu naprosto skvělá, bude mít dost velkou roli.
Pokud jde o časové zařazení, je to čtyři roky od zničení Voldemorta a Harryho zmizení - pro osvěžení souvislostí zkus mrknout na první část Našlapuj zlehka, protože v čase navazujeme na ni.
Tahle část je méně depkoidní a méně brutální, i když některým věcem (smrt) se nevyhneme.
I já děkuju, kakostko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: alvap - 23.03. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 24.03. 2024
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 24.03. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: spaceyfan - 24.03. 2024
|
Mám ohromou radost, že jsem se konečně dočkala pokračování Našlapuj zlehka. Děkuji Jacomo!
Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 28.03. 2024
| |
Děkuju. Doufám, že se pokračování bude líbit.

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Helen - 24.03. 2024
|
Teda, jsem nadšená a máš můj velký obdiv. Tohle pokračování jsem přečetla s velkými obtížemi do pulky, a pak jsem to vzdala. Bylo to na mě dost náročné. Jelikoz jsi to přeložila, tak jsi u mě Paní překladatelka a já se těším na každou další kapitolu.
Díky ti
Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 28.03. 2024
| |
Naprosto rozumím. Já povídku četla asi třikrát, než jsem ji začala překládat, a přesto stále objevuji další věci, které mi v originále unikli. Autor má zvláštní styl a náročnou angličtinu.
Děkuju za chválu, ale ještě si ji nezasloužím, jsem s překladem asi ve třetině. Dává fakt zabrat.
I já děkuju, Helen.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 24.03. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 25.03. 2024
| |
Začátek pokračování více než zajímavý :)
Ginny je zdá se dobrou bystrozorkou, Cormac... se od toho, jak ho známe moc nezměnil a náš profesor lektvarů na neobvyklém místě.
Jsem zvědavá a moc děkuju :)
Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 28.03. 2024
| |
Začátek je jako výstřel z děla, okamžitě mě chytil, tak ráda vidím, že je tomu tak i u dalších čtenářů. Ginny a Cormac budou v dalších částech často na hlavní scéně, ale i o Severusovi se toho hodně dozvíme. Všichni si nesou své jizvy... nebude to vždycky veselé čtení.
Děkuju za komentář, Yuki.

Kapitola 1, část 1/2: Mise Sever (Hodnotenie: 1)
Od: marci - 03.04. 2024
|
Krásný překlad - jsem moc zvědavá, jak příběh naváže na Našlapuj. (Ha- na konci Tvé poznámky jsem skoro čekala Ať tě provází Síla ;) )

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 04.04. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme: