Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Koho trápí bohové

4. kapitola

Koho trápí bohové
Vložené: Jacomo - 27.01. 2024 Téma: Koho trápí bohové
Jacomo nám napísal:

Koho trápí bohové


autor: richardgloucester (dickgloucester)


překlad a banner: Jacomo                 betaread: Calwen

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola čtvrtá, v níž Ron zjistí, že sláva není všechno

 

Kingsley šel do oslav opravdu naplno. Navzdory zbylému lešení vypadaly Bradavice dobře. Pozemky byly bez poskvrny a plné barev díky profesorce Prýtové a jejímu týmu zahradních skřítků, kterým pomáhal Dráp, jenž nadšeně souhlasil, že odtahá mohutné role travního koberce. Nedaleko Brumbálovy zrestaurované hrobky bylo vztyčeno pódium a stuhy, které ho zdobily, se třepotaly a škubaly sebou v prudkém větru. Kratiknot si pohrával se zvuk zesilujícími kouzly, která ministerstvo požadovalo pro proslovy, ještě když už začali přicházet první hosté. Lidé zaujímali svá místa, aby sledovali slavnostní předávání Merlinových řádů a šum hlasů se rozléhal tak, že přehlušoval zpěv ptáků.

V pavilonu vyhrazeném pro oceněné zatahala Hermiona za Ronův límec, aby ho narovnala.

„Nech toho, 'Miono,“ vyštěkl. „Už jsi ho rovnala třikrát. Je rovně.“

„Merlinův řád první třídy nedostáváš každý den, Ronalde. Jen chci, abys vypadal co nejlépe,“ odpověděla.

„No, v tom případě nevím, proč ses nemohla víc snažit, abys tak vypadala ty sama,“ poznamenal a tázavě se zadíval na její provokativně mudlovské, květinové letní šaty a plátěné sako. „Mamka říká...“

„Názor tvé maminky už jsem slyšela, děkuji.“ Odstoupila o několik kroků a zhluboka se nadechla. „Několikrát. Ale jestli jsme za něco v téhle válce bojovali, tak za to, aby mudlové byli plně přijati do kouzelnické společnosti ...“

„Ano, ale...“

„A myslím, že mi to sluší,“ dodala a prohlížela si svůj odraz v zrcadle, promyšleně poskytnuté organizátory.

„Sluší, drahoušku,“ řeklo zrcadlo. „Tyhle barvy opravdu zvýrazňují tvé krásné hnědé oči.“

„Děkuji,“ odtušila Hermiona důstojně. „Vidíš, Ronalde? A teď, kde je Ha-“

„Neuhodnete, koho jsem právě viděl!“ Harry vtrhl do pavilonu tak prudce, že se musel zachytit Ronova hábitu, aby se udržel na nohou. Hermiona si povzdechla. Ronův límec byl zase nakřivo a byla si dost jistá, že slyšela, jak něco ruplo.

„Ahoj, Harry.“

„Snapea!“ vyhrkl do jejich udivených tváří.

„Zatraceně!“ zaklel Ron předvídatelně.

„Jsi si jistý?“ zeptala se Hermiona. „Snapea? Tak to je skvělé! Kde je? Zaslechla jsem, že přežil, ale pak ho nikdo neviděl, tak jsem si myslela, že jsou to jen fámy, a… ach, Harry! Tolik se mi ulevilo!“

„Proč, slečno Grangerová?“ zeptal se hlas s pohrdavým tónem, který všichni poznali. „Protože moje další existence vás všechny zbavuje obvinění ze zabití z nedbalosti?“

Hermiona se při pohledu na obrys mistra lektvarů rýsující se proti zářivému slunečnímu světlu ve vchodu začervenala.

„Takhle to nebylo,“ přispěchal se do toho vložit Harry. „Chápejte...“

„Ušetřete mě svých výmluv, pane Pottere. Jediný důvod, proč jsem nevznesl obvinění proti vám třem, je ten, že bych musel zvládnout dny, ba týdny, kdy bych se s vámi potkával v soudní síni. Toho jsem si užil dost ve třídě.“

„Vidím, že vás zmrtvýchvstání nezměnilo, pane,“ prohlásila Grangerová a znělo to podivně potěšeně.

„Stále jsem si zachoval všechny své dovednosti, pokud máte na mysli tohle. Přestaňte zírat, Weasley. A narovnejte si límec.“ Snape se napůl otočil, aby se ohlédl přes rameno. „Ach, tady jsi.“ Na to ustoupil stranou a podržel vchod do stanu otevřený.

Když Snapeův host s ladným přikrčením vstoupil, neexistovala naděje, že by se Weasleyho nebo Potterova ústa zavřela. Byla to žena, která nikdy do místnosti jen tak nevešla. Ona vplouvala. Hermiona slyšitelně zaklapla pusu. Tři páry užaslých očí putovaly od elegantně nalakovaných nehtů na nohou vykukujících ze sandálů na vysokém podpatku výš, výš a ještě výš po přiléhavých bílých šatech k - tady se Harryho a Ronovy oči zastavily - dmoucímu se poprsí, dokonalému válci bílého hrdla a nejkrásnější tváři, jakou kdy svět spatřil, to vše korunované vodopádem nádherných kaštanových vlasů.

Hermiona, která se až do té chvíle cítila se svým vzhledem docela spokojená, se narovnala do výšky svých sto padesáti dvou centimetrů a pokusila se o společenský úsměv. Žena jí oplatila zvlněním bujných rtů, čímž se jí ve tváři objevil náznak dolíčku přesně v místě odpovídajícím bodu na Hermionině obličeji, kde cítila, že se jí tvoří pupínek. Nastala rozpačitá pauza, během níž měla velkou chuť se zavrtět. Ticho se poněkud protahovalo. Hermiona vrhla na Snapea podrážděný pohled.

„Jsem Hermiona Grangerová,“ řekla a natáhla ruku. „Těší mě, že vás poznávám, slečno... ?“

Ruka, která její gesto přátelsky opětovala, byla velká, ale štíhlá a půvabná, s dlouhými, útlými prsty a jemnou, hladkou kůží.

„Mě rovněž, slečno Grangerová,“ odpověděla žena smyslným hlasem, z něhož mladíkům přeběhl mráz po zádech. „Já jsem A…“

„Absolutně okouzlující jako vždy, drahá...“ přerušil Snape náhle rozhovor a znovu se zmocnil ruky své společnice. Bylo tak náročné představit si Snapea, jak o někom prohlašuje, že je okouzlující, že se chlapci vzpamatovali a zpozorněli.

„Drahá...“ zamračil se, ale trvalo to stěží vteřinu, „Jess. Jessica.“

Poté dodal: „Jessica Rogersová. Dáma, která se zasloužila o obnovení mého zdraví, když ostatní byli k jeho zachování, řekněme, lhostejní.“

„Dělo se toho strašně moc...“ znervózněl Harry. „Mysleli jsme, že jste...“

„Mně jste připadal úplně mrtvý,“ doplnil nepříliš nápomocně Ron.

„A vaše diagnostické schopnosti jsou pozoruhodné, že ano, pane Weasley?“ Snape se krátce odmlčel. „Vy nemáte co dodat, slečno Grangerová? Žádné omluvy?“

Hermiona si vzpomněla na drsnou hádku, kterou vedla s bystrozory, když bojovala s jejich odmítnutím dál pátrat po Snapeovi, jakmile zjistila, že schází jeho tělo. Zahnala vzpomínku na stud a znechucení, které ji zaplavily, když v chýši hledala stopy a dotkla se prsty studené, napůl ztuhlé krve. Vybavila si, jak dokázala spolknout svůj odpor a požádala Luciuse Malfoye, aby využil k hledání přítele svoje zdroje.

„Jaký by to mělo smysl?“ odtušila.

***

McGonagallová musela vytáhnout svou třetí nejlepší whisky, aby znovu usmířila ministra, který rozhodně nebyl spokojený s tím, jak byla jeho slavnost zastíněna. Ve skutečnosti za to nemohly zmiňované osoby, které se po celou dobu chovaly zcela nevýjimečně, ale Kingsley byl umíněně odhodlaný obvinit je, protože jinak by musel obvinit každého, kdo má oči k vidění a jazyk k šeptání. Momentálně se také usilovně snažil svalit vinu na Minervu, ale po půl lahvi tvrdého alkoholu si nebyl jistý, která z těch tří nebo čtyř Minerv, co vidí, je původcem, takže se přikláněl (k poněkud více než jen metaforickému) obviňování Bohů.

„Být tebou, tak to nedělám,“ ozval se mu u ucha chraplavý hlas. „Neumí moc dobře přijímat kritiku.“

Podařilo se mu zaostřit natolik, aby rozpoznal společnici Severuse Snapea, tu slečnu Něco, která rozhodně byla středobodem všeho... rozhodně středobodem... rozhodně... Merline, byla nádherná. Jak to Snape dokázal? Kingsley se rozhodl usnout. Minerva mu z ochablých prstů jemně vykroutila svou láhev a nechala ho spokojeně chrápat v avokádovém dipu.

„Ten trouba nikdy neuměl pít,“ prohlásila ředitelka, přičemž se jen mírně zapotácela. Přitiskla svou ruku na Snapeovu a poplácala ho po rukávu v typickém stylu energických staropanenských tet. „Je báječné vidět, že vypadáte tak dobře, Severusi. Prostě báječné. A chápu to správně, že musíme poděkovat této okouzlující dámě?“ Vyhlédla zpod krempy klobouku na slečnu Rogersovou, která se zjevným požitkem ochutnávala sýrové a cibulové lupínky. „Rogers...“ zamyslela se. „Nevím, jestli někoho toho jména znám.“

„Ne, myslím, že ne,“ odvětila ona dáma uhlazeně. „Váš hrad je velmi působivý, paní ředitelko. Povězte mi o něm něco.“

McGonagallová se sice nechala odklonit, ale nikoliv zamýšleným směrem.

„Mohu vám povyprávět vše, co si budete přát vědět, slečno Rogersová, během mnoha večerů, které budeme moci sdílet, jakmile mi pomůžete přesvědčit Severuse, aby se vrátil na svou pozici ve sboru...“

Severus protočil oči a pokusil se získat zpět svou paži.

O kus dál pozorovaly rozhovor Snapea a jeho doprovodu s ředitelkou Hermiona a Ginny. Dívky by se, popravdě řečeno, raději procházely zahradami, potkávaly se se starými přáteli a plánovaly budoucnost, ale vzhledem k tomu, že Harry a Ron byli zjevně zaujati touto podívanou, musely se přidat, jinak by se cítily zodpovědné za to, že jejich nápadníci provedou něco hloupého a trapného.

„Jak to dokázal?“ zeptal se Ron už po sté.

„Nevím, kámo,“ pokrčil Harry už po sté rameny.

„Chci říct - je to takový hnusný mizera,“ opáčil Ron už po ...

„Harry, Rone! Přestaňte! Chováte se, jako by to byla nějaká zatracená víla nebo co! Neumím si představit, že by ta chudinka chtěla, aby na ni neustále zíral každý mužský ve Skotsku!“ vyjela na ně Hermiona.

„No, já ti nevím,“ podotkla Ginny suše.

„Co my víme, třeba ji přitahuje informovaná mysl, inteligence a zajímavá konverzace!“

„Ale no tak, ‘Miono,“ namítl Ron, aniž by se na ni podíval. „Kdo by měl zájem o něco takového?“

Hermiona beze slov zavrčela a oddusala, aby přinesla láhev ministerského šampusu. Během vybírání značky za ní přišli profesoři Kratiknot a Vektorová s lákavým návrhem, který jí spravil náladu natolik, že ji to přimělo jít se o tu novinku podělit s přáteli. Pobrala tolik sklenek na šampaňské, kolik zvládla, a k nim další láhev a vrátila se, aby zjistila, že Harry a Ron už na slečnu Rogersovou jen nezírají, ale - hrůza hrůz - pokoušejí se s nebohou ženou flirtovat.

K její cti budiž řečeno, že brala podrobný popis Ronovy zkoušky u Kanonýrů s nadhledem a zívala jen lehce, zatímco Snape stál opodál a tvářil se asi tak radostně, jako by pokračoval v průběžném sčítání bodů odebraných Nebelvíru. Ginny stoicky zadusila každý Harryho pokus o rozvedení jemných fines famfrpálové strategie. Skleničku přijala se zachmuřeným úsměvem. Hermiona obsloužila slečnu Rogersovou s úsečným „pardon“ a pak zatahala Rona za rukáv.

„Rone, mám nějaké novinky,“ prohlásila rozhodně.

„Počkej, ‘Miono, ještě jsem se nedostal k té dobré části!“ Jeho oči zůstaly upřeny na ňadra slečny Rogersové ve zjevném přesvědčení, že je fascinována jeho sedmou úžasnou záchranou hry.

„Rone...“

„A pak jsem...“

„Ronalde.“

„Pane Weasley,“ protáhl Snape, „opravdu si myslíte, že je vhodné flirtovat s mou přítelkyní, když vaši pozornost tak zjevně vyžaduje ta vaše?“

„Ach, to je v pořádku, pane Snape,“ odpověděla Hermiona a obdařila ho plnou sklenicí a vřelým úsměvem. „Ronald žádnou přítelkyni nemá.“ Toho si všiml i Ron. „Už ne.“ Napila se vína a zamyšleně dodala: „Vlastně si nejsem jistá, jestli si zaslouží nějaký úspěch u žen, když se takhle chová.“

„Opravdu si to myslíte?“ zeptala se slečna Rogersová a znělo to, jako by ji to upřímně zajímalo. Vyměnila si pohled se Snapem, který zkřivil rty, ale než stačila říct něco dalšího, vrátila se McGonagallová ve společnosti dvou nově příchozích.

„Tak jsme tady, Severusi!“ zahlaholila ředitelka bodře, rozradostněná alkoholem. „Tohle jsou ti pánové, kteří staví novou bránu! Severus souhlasil, že bude konzultantem ohledně zabudování ochranných kouzel,“ dodala směrem k Hermioně divadelním šepotem. „Není to od něj milé?“

Hermiona si pomyslela, že Snape se tváří všelijak, jen ne mile. Dal si práci, aby zajistil rovnoměrné rozložení svého úšklebku na Rona, Harryho a hosty McGonagallové. Z nějakého důvodu se na ně nevrle mračila i krásná slečna Rogersová, i když Hermiona za nic na světě nechápala proč. Připadali jí naprosto přátelští. Poněkud rozložití a svalnatí - jako ragbyový útočník nebo něco takového - ale člověk nemohl za to, jak je stavěný. Když jim podávali ruce s konverzačními poznámkami o počasí, tyčili se nad nimi a působili tak mohutně, jako by zabírali polovinu hřiště. Hermiona usoudila, že její počínající nechuť ke slečně Rogersové je oprávněná, když žena vytrhla svou ruku tomu, který se jmenoval Elland, a Smitha dokonce ani nepozdravila.

„Kovář Smith!“ nadhodil Ron, potěšený vlastním důvtipem.

„Ach, jak komické,“ odtušila Rogersová a o fous tím předběhla Snapea. Ron zrudl.

Hermiona si nemohla pomoct, souhlasila s tím, že ze sebe Ron dělá pitomce, ale přesto byla ráda, když Smith laskavě řekl: „Ale je to vtipné, když to slyšíte poprvé.“ Ještě větší vděk pocítila, když Snape překryl trapnou pauzu dotazem, jak řemeslníci zakalují železo, aby sneslo magii.

„Ale no tak, Severusi,“ napomenula ho McGonagallová. „O prázdninách žádné řeči o práci. Jen jsem vás chtěla všechny představit. Hermiono, podle šampaňského vidím, že -“ Hermiona úplně zapomněla na skleničku ve své ruce, „- že s vámi Filius a Septima mluvili. Přijala jste? To jsem moc ráda, drahá. A teď, pane Ellande, věřím, že jste chtěl, abych vám našla profesorku Prýtovou.“

„Ona je to moc pěkná baba,“ potvrdil.

Hermiona a její kamarádky se navzdory veškeré snaze zachichotaly, a dokonce i Snapeovi se zaleskly oči, ale Rogersová se ušklíbla.

„A co vy, pane Smithi?“ zeptala se chladně. „Vy nemáte žádné jiné... projekty... kterým byste se věnoval?“

„Určitě žádný, který by mohl konkurovat významu toho vašeho, má paní,“ odpověděl. „Jsem jen skromný řemeslník.“

Snape přistihl Hermionu, jak zvedá obočí společně s ním. Radši se zamračil.

„No, pokud je to tak, možná by mě Severus mohl vzít někam, kde bych našla nějakou podnětnější konverzaci,“ poručila si slečna Rogersová.

„Zdá se, že je velmi dobře vycvičený,“ poznamenal Smith, když jí Severus nabídl rámě.

„Pouze dobře vychovaný,“ zavrčel Snape tak hrubě, jak jen dokázal.

„Možná by vám tihle chlapečci mohli povědět všechno o famfrpálu,“ dodala dáma. „Chápu, že některé lidi takové věci baví.“ Trhnutím Snapea otočila a dvojice důstojně odkráčela pryč.

„No tedy!“ vydechla ředitelka.

***

Hermiona by možná zalitovala, že jí v životě něco uteklo, kdyby nebyla příliš zaneprázdněná, takže si ani nevšimla, že ode dne předávání cen své přátele neviděla. Už dva měsíce byla až po uši ponořená do programu pokročilého studia formulí a věštění z čísel, speciálně navrženého tak, aby ji katapultoval přímo do magisterského studia na Flamelově akademii v Oxfordu. Několik hodin, kdy působila jako asistentka svých učitelů, nebylo nic v porovnání s množstvím výzkumné práce, kterou na ni naložili, a k tomu se přidal její speciální projekt - pomoc kovářům s novými školními branami. Zpočátku byla z těch mužů - drsných a mohutných - trochu nervózní, ale brzy na své pochybnosti zapomněla, protože ji nadchlo vypočítávání přesných teplotních výkyvů během kování, které byly nutné pro změknutí kovu a jeho provázání s obrannou magií tak, aby byl při útoku silnější; nebo námaha nutná pro vpletení choulostivých matoucích kouzel do subatomární struktury železa. Začala oceňovat umění, s nímž oba muži propojovali krásu a užitek. A přestože o nich mluvila jako o mužích a komunikovala s nimi jako s každým jiným kouzelníkem, se kterým kdy pracovala, přece jen o nich spekulovala o něco víc, protože si byla naprosto jistá, že to vlastně nejsou kouzelníci. Pokud šlo o to, co jsou zač, měla jisté podezření, ale zdálo se, že nikdy nenastane ta správná chvíle, kdy se na to zeptat.

Byl večer na začátku listopadu a Hermiona pomáhala Smithovi uklízet zbytky po denní práci. Elland se vytratil, aby se dlouze a pravděpodobně mládeži nepřístupně rozloučil s profesorkou Prýtovou, než se vrátí ke svým záležitostem na jihu. Padla tma a noční vzduch mrazil, ale Hermioně bylo horko, protože ukládala sbírku nářadí do stojanů poblíž výhně. Vychutnávala si cinkání každého dláta a kladiva, které se usazovalo na své místo, jako melodii doprovázenou syčením a praskáním plamenů. Zasunula poslední kleště do držáku a otočila se, aby zjistila, že ji Smith pozorně sleduje.

„Už ti to jde,“ řekl. „Zítra tě začnu učit osazovat filigrán.“

Hermiona se rozzářila.

„Opravdu?“ Každá část brány měla být vykládaná složitými vzory sestavenými z jemných drátků, které byly samy o sobě složitými strukturami z mnoha kovů a zaklínadel - cívky těchto drátů, výsledek Hermioniny usilovné práce, byly naskládané na lavicích po stranách stavby podobné stodole, kterou nechala ředitelka kvůli této zakázce postavit. I ve stínech se krásně blýskaly. „Ach, pane Smithi! To je tak... tak... skvělé! Děkuji vám!“ vychrlila ze sebe a vzrušením doslova nadskakovala.

„Taková ukázka dospělosti, slečno Grangerová.“

Smith se s úsměvem otočil, aby uvítal Snapea, který vstoupil do hřejivého světla kovárny a stahoval si rukavice. Chvíli podržel prsty nad ohněm a pak si začal rozmotávat několik stop šály kolem obličeje a krku.

„Rád vidím, když učedník projevuje nadšení pro svou práci,“ zabručel Smith. „Zrovna jsem se chystal ohřát trochu svařeného víno, chcete se přidat? Mizerné podnebí pro práci na hradbách.“

Snape, který se začal zbavovat vrstev, skutečně vypadal mizerně. Hermiona pověsila jeho šálu, klobouk, plášť, svrchník, kabát a teplé sako na věšák a přisunula k peci dvě stoličky. Sama raději sedávala na kovadlině, když se zrovna nepoužívala. Kovář ohřál džbán s vínem jednoduchým způsobem - strčil do něj rozžhavený pohrabáč - a rozlil ho do tří hrnků. Snape obemknul prsty kolem nápoje a vdechoval voňavou páru. Pak pozvedl obočí.

„Přidala jsem víc skořice a cukru a ubrala hřebíček,“ řekla Hermiona. „Jak jste navrhoval.“ Napila se. „I když osobně si myslím, že tohle množství cukru dodá nápoji výraznou karamelizovanou chuť, a nejsem si jistá, jestli se mi to líbí. A myslím, že příště bych mohla zkusit taky kardamon.“

„Přestaňte se mě snažit ohromit, slečno Grangerová,“ řekl Snape pro změnu bez jízlivosti. „Nejste moje učednice.“

„Nelichoťte si, pane. Kdybych byla vaší učednicí, nejspíš bych to okořenila arsenikem.“

Smith se ušklíbl. Snape schoval nos do svého nápoje, ale Hermionu napadlo, že možná zahlédla, jak se jeho úzké rty trochu zvlnily.

„Tak jak jde prohlídka?“ zeptal se Smith.

„Pomalu. Některá poškození sahají hluboko do základů a způsobují rozleptávání původních ochran. Budu muset udělat spoustu průzkumů...“

Hermiona se dychtivě naklonila dopředu.

„Nemáte toho už dost?“ zeptal se Snape sarkasticky.

Odpovědi ji ušetřilo nečekané vyrušení.

„Hola, Snape! Tady jste!“ Ronald Weasley ve spěchu prakticky propadl dveřmi. „Nahoře ve škole mi řekli, že tu možná budete. Potřebuju vaši pomoooc...“

Snape se chystal k opravdu vybranému odseknutí, když v tom Weasley náhle zahlédl Hermionu a na jeho tváři se udála zvláštní změna. Nikdo z osob v kovárně nikdy neviděl tak zřetelné propojení dychtivosti se zoufalstvím - byl to bolestný pohled. Weasley se očividně snažil neříct už ani slovo, ale zároveň se rozpačitě štěněčím způsobem vyřítil dopředu a chytil Hermionu za ruku, přičemž se mu podařilo rozlít polovinu jejího nápoje.

„Ronalde! Co je?“

„Hermiono!“ Vrhl prosebný pohled na Snapea, a pak se pohledem vrátil k Hermionině nesouhlasnému výrazu. „Musím ti říct...“ Snažil se zatnout zuby, ale námaha byla příliš velká. Hermiona se pokusila osvobodit a ustoupit. „’Miono! Já ... Minulou sobotu jsem hrál za zálohu Kanonýrů fakt dobře! Udělal jsem několik dobrých zákroků, ale jeden byl naprosto senzační, víš, stalo se, že ...“

„Přijel jsi po víc než dvou měsících mlčení až sem, jen abys mi vykládal o famfrpálu?“ Hermiona byla znechucená.

„Měla jsi mě vidět, ‘Miono! Camrál se blížil obloukem - s pořádnou falší - a měl opravdu zákeřnou rotaci, ale ...“

„Rone, nemáš ponětí, jak moc mě to nezajímá,“ pronesla Hermiona strnule. „Myslím, že půjdu nahoru do hradu,“ informovala ostatní dva muže.

„Nezapomeňte se před večeří vykoupat, slečno Grangerová,“ řekl Snape. „Vypadáte jako...“

„Kovářka!“ dokončil Smith.

„Je mi ctí!“ usmála se. „Rone, jestli najdeš jiné téma...“

„A já jsem ho odklidil rozmáchlým kopancem,“ pronesl Ron se slzami v očích.

„Rone?“ Teď už byla znepokojená.

Snape si chlapce pozorně prohlížel. „Tohle je možná záležitost pro mě,“ zamumlal. „Myslím, že jde o nějakou kletbu.“

„Kletbu? Rone, kdo...“

„’Miono, měla jsi vidět mé spoluhráče!“ vzlykl. „Myslí si, že jsem génius!“

„Běžte, slečno Grangerová,“ vystrčil ji Snape ze dveří do hořké noci.

„Díky Merlinovi!“ slyšela hlesnout Rona. Musela přiznat, že to zabolelo, ale otočila se zády k větru a nechala se jím tlačit zpátky k hradu.

Přesto po večeři vyhledala Snapea. Nebyl dvakrát potěšen, že ho oslovila předtím, než se stihl vrátit kamkoliv, kde pobýval, když zrovna nevymýšlel sarkastické výpady proti Minervině pokračující snaze ho znovu naverbovat.

„Co je?“ vyštěkl.

„Ehm, co ta Ronova kletba?“

„Po předběžném zkoumání bych, slečno Grangerová, řekl, že jeho prokletí se skládá z omezeného talentu na většinu oblastí života, vlezlé bývalé přítelkyně, která v něm vidí jen o málo víc než zajímavý pokusný objekt -“ při tom Hermiona změnila barvu, „- obrovské rodiny, která většinu času zapomíná, že existuje, příliš velké slávy s příliš malou zásluhou a někoho, kdo se postaral o to, že jediné, co může dělat, když je v jeho blízkosti nějaká vhodná mladá žena, je mluvit o svých sportovních úspěších. Je to skutečně dost chytré.“

„Ach, Merline. Chudák Ron - ve famfrpálu mu to opravdu moc nejde. Takže chápu, proč chce pomoct, ale proč zrovna vaši? Vždyť vás nemůže vystát. Bez urážky.“

„Nápodobně.“

Hermiona se ušklíbla.

„Zdá se, že se mu podařilo zpacifikovat matoucím kouzlem celý odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů a je na útěku před Těmi, o nichž se nemluví, protože ho chtějí pitvat. Tedy,“ dodal Snape, „pitvat ho chtějí ti, které nenudil k smrti; ostatní mu chtějí jen nacpat odrážečskou pálku našíř do...“

„A vy jste jeho poslední naděje.“

„Marná a přiznávám, že z toho nejsem zrovna zničený. Ale váš přítel Smith si zřejmě myslí, že může trochu pomoct, a vzal mladého pana Weasleyho pod svá křídla. Naštěstí pro mě, protože čím méně budu mít co do činění s vašimi přítelíčky, tím lépe.“

Snape dokončil zapínání vrstev svrchního oblečení, natáhl si na hlavu kuklu a otevřel venkovní vrátka. Prosvištěl jimi ledový závan a Hermiona je za ním spěšně zavřela, přičemž dumala, kdy se z něj stal takový zimomřivec, kam to vlastně chodí a proč jsou to další otázky, k jejichž položení se nějak nikdy nedostane.

***

O tři týdny později spěchala Hermiona na odpolední lekci do kovárny s čerstvým vydáním Věštce v podpaží. Práce, které se věnuje, ji rozhodně mění, říkala si, když lehce uběhla půl míle. Byla zdatnější než kdy dřív, silnější, protože kováři trvali na tom, aby dělala alespoň část těžké práce, nejen si hrála s detaily filigránu, a méně posedlá tím, že každou volnou chvíli stráví s nosem v knize. Někdy bylo potřeba, aby si člověk na problém prostě udělal čas, a ne aby se hnal za odpověďmi ještě předtím, než řádně zformuloval otázky. Nikdy by to nikomu nepřiznala, ale pár měsíců s kladivem v ruce jí pravděpodobně dalo důležitější lekci než sedm let školní docházky.

To vše byl důvod, proč strávila polední pauzu tichým zíráním na fotografie ve společenské rubrice Věštce.

RONALD WEASLEY: NEJŽÁDANĚJŠÍ SVOBODNÝ MLÁDENEC TÉTO SEZONY, hlásal titulek nad fotkami Rona s různými dívkami, pózujícího se dvěma vílami omotanými kolem něj, dopřávajícího si koktejly s Pansy Parkinsonovou a na nejnovějším snímku zachyceného nepříliš zřetelně, protože roztleskávačky týmu protivníků se přetahovaly o to, aby mu byly na fotografii co nejblíže.

Vaše věrná reportérka Rita Holoubková neúnavně sleduje stále populárnějšího přítele Chlapce, který přežil, od jednoho nočního podniku ke druhému. Mladý pan Weasley se stal hitem tohoto podzimu, vždy ochotný podělit se o své příběhy o famfrpálové zdatnosti - a o jaké taky jiné? - se svými obdivovatelkami. Zjistili jsme, že když se pan Weasley vymanil ze stínu pana Pottera, rozkvetl v mladého muže s velkým šarmem.

Na závěr Rita čtenářům slíbila barvitý popis exkluzivního rozhovoru s Ronem, který se uskuteční při večeři v oblíbené londýnské restauraci.

Ron očividně stále mluvil o svých sportovních výkonech. Stejně tak bylo jasné, že se stalo něco, co kletbu zmírnilo natolik, že se z něj stal magnet na holky. Snape důsledně popíral, že by o tom věděl nebo za to nesl jakoukoli odpovědnost, a to i toho večera, kdy konečně prohlásil, že směs koření připravila správně. Odpověď tedy zjevně souvisela se Smithem, který byl dobrý v neodpovídání na otázky. Rozložení Věštce na jeho pracovním stole jí vyneslo jen pobavený pohled a neodolatelné rozptýlení v podobě techniky mísení prastarých jazyků při nastavování očarovaných ozdob tak, aby pokusy o prolomení kouzel byly zmařeny hyperkomplexností jejich konstrukce. Zrovna byli ponořeni do diskuse o možném rozšíření teorie na seslání kouzel více uživateli současně za použití propletených kadencí i jazyků, když si Hermiona uvědomila, že poslední noviny se na ohništi kroutí v černý popel. V tu chvíli se zdálo, že na tom vlastně nezáleží.

Pomyslela si jen, že Ron vypadal v nedělní příloze velmi unaveně.

O zimním slunovratu se Minerva přišla podívat, jak osazují sloupy brány, a na každý z nich vložila ředitelskou pečeť. Byla zcela uchvácena zpěvností zaklínadel a dlouze mluvila o tom, jaká je to pro školu publicita a čest, dokud ji Elland, který se kvůli této příležitosti vrátil do Bradavic, nepoprosil, aby ho vzala nahoru do školy za Pomonou. Ušli několik kroků, když se ředitelka zastavila, vytáhla z kapsy pláště noviny a vrátila se, aby je podala Hermioně.

„Je mi moc líto, že nebudete moci o Vánocích navštívit pana Weasleyho v nemocnici, má drahá,“ řekla soucitně.

Hermiona chňapla po novinách.

„Artur je nemocný?“ zalapala po dechu. „Ale ne!“

„Ne, to pan Ronald Weasley je na tom špatně!“ namítla McGonagallová překvapeně. „Vy jste to nevěděla, slečno Grangerová?“

Hermiona zrudla. „V současnosti se už moc nestýkáme, paní profesorko,“ řekla a rychle prolétla noviny. V prosincovém šeru toho moc neviděla, a tak se vrátila do kovárny, kde se nakonec dozvěděla, že Ron je v nemocnici Svatého Munga, kde se léčí z vyčerpání a stresu, a nemůže přijímat návštěvy neprovdaných žen. A zřejmě ani kouzelníků jistého ražení - jak se zjistilo díky nešťastné příhodě krátce po jeho hospitalizaci. Pan Weasley dostal přísné instrukce, aby se po dobu následujících šesti měsíců až jednoho roku vyhýbal všem intimním vztahům.

Snape a kovář oslavovali dobře odvedenou práci. Hermiona opatrně odložila noviny a otočila se k nim čelem, s rukama v bok. Skleničku skotské, kterou jí nabídli, ignorovala.

„Dobře, Smithi,“ řekla. „Co jste mu dal?“

„Jen opasek,“ odpověděl s pokrčením ramen. „Obyčejný opasek.“

„Obyčejný.“

„S pěknou sponou. Těžko můžu za to, že ho nedokázal sundat, že jo?“

Snape se rychle zorientoval. „Poetická spravedlnost, nemyslíte, slečno Grangerová?“

„Přestaňte se pochechtávat!“ vyštěkla Hermiona. „Oba dva.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 27.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: prodavacka - 27.01. 2024
|
Ahoj,
je to božská a kouzelná povídka-zatím, a třeba bude ještě kouzelnější.
Zdraví Prodavačka
Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 30.01. 2024
| |
Já si rozhodně myslím, že bude ještě kouzelnější. Bohyně ani bohové ještě neřekli poslední slovo.
Díky, prodavačko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: barca666 - 27.01. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 27.01. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 27.01. 2024
|
Absolutně brilantní kapitola! Smát nahlas jsem se začala u: „Vidím, že vás zmrtvýchvstání nezměnilo, pane,“ prohlásila Grangerová a znělo to podivně potěšeně. - A pak už to jelo, prakticky co věta, to perla, lehký, oslnivý ohňostroj vtipu a půvabu.
Dvojice Severus a Afrodita je neodolatelná, o to víc, že všichni zírají :-) Tedy že zrovna Hermiona se dá do spolku s Héfaistem a Wielandem, to je geniální. A Severus k nim chodí na svařené víno :-D
Jacomo, objevila jsi opravdový skvost, moc děkuji!
Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 30.01. 2024
| |
Hermiona je tu neobvykle rázná, což je vidět jak z její reakce na Severusovo zmrtvýchvstání, tak z bryskního rozchodu s Ronem. Že následně neodolá výzvě rozpálené výhně, bylo pak už nasnadě. A Severus, když holt nemá horký středomořský ostrov, chodí se ohřát do kovárny, to je jasné :-)
Díky moc za chválu, Denice. Já tu povídku zbožňuju.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: alvap - 27.01. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ell - 27.01. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 27.01. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: petty002 - 27.01. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 27.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 27.01. 2024
| |
Panecku, ako sa podarilo Severusovi si obliect tolko vrstiev??? Inak toto je ocividne jeden zo skostov, ktory si budem musiet precitat este min raz, aby som pochopila vsetky narazky :D
Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 30.01. 2024
| |
Severus si nejspíš pomohl nějakým kouzlem. I když chápu - výlety z vlhkého Skotska do horkého středomoří, to jednoho rozklepe zima :-)
Já to rozhodně za skvost považuju, sama jsem povídku kromě překládání četla už několikrát.
Díky, katrin.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fanny88 - 27.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Phoe95 - 28.01. 2024
|
Je to fakt parádní!! Miluju to, děkuji moc za překlad!
Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 30.01. 2024
| |
Díky, Phoe95, doufám, že si užiješ i další kapitoly.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 28.01. 2024
|
Takže Hermiona získala mé sympatie (které ztratila v Drobných potížích, hihi) svou větou o tom, že se Severus nezměnil, a při tom byla zjevně potěšená. Tahle holka má hlavu na svém místě.
A jak se neobhajovala před Severusem. Ono by to opravdu nemělo smysl. Prostě vážně rozumná holka.
Musela se vedle sošné Afrodity cítit malá a nevýznamná. Ale přešla to s grácií.
Ale kolena se mi podlomila příchodem kovářů na scénu. To musí být chlapi. Výstavné kousky mužnosti. A Elland navíc pálí po Prýtové :) Ovšem Afrodita vypadala, jako by kousla do šťovíku. Nějak jí to přeju. Jako jo, zachránila Severuse, ale jen ze zištných důvodů.
No a teď tu máme Rona, který už není Hermioniným klukem a který získal podivné prokletí. Nebo dvě.
A Hermiona konečně pochopila, že knihy nejsou všechno.

Sečteno a podtrženo, výborná kapitola, kterou jsem s potěšením slupla.
Děkuji, Jacomo. Už aby byl příští víkend.
Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 30.01. 2024
| |
Hermiona je tu sympatická holka. Pořád je do všeho hrr - proto se asi taky ocitla v kovárně - ale když jí za zády nestraší Voldemort, tak přece jen trochu víc přemýšlí a začíná si vyjasňovat, co chce. S Afroditou to ustála na jedničku.
Ron to chudák zase odnesl, ale věřím, že předtím si docela užil. Může na nemocniční posteli vzpomínat na své (nejen famfrpálové) úspěchy :-)
Díky moc za komentář, Lupinko. Že ta povídka baví i při několikátém čtení? ;-))

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 28.01. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Denisa - 28.01. 2024
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 29.01. 2024
| |
Tak si říkám, kdo si to s Ronaldem pohrál, že nakonec skončil až u Munga... :D
Nicméně, fakt, že z krásné bohyně nemohl nikdo spustit oči, byl až úsměvný.
Jsem ráda, že se daří výroba nové brány pro Bradavice, ale nečekala jsem, že se do toho zapojí i Hermiona a nakonec bude kovářskou učednicí :)
Tak uvidíme, co příště. Moc děkuju!
Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 30.01. 2024
| |
Inu, motá se nám tu pár bohů, tak to holt smrtelníci odnášejí. Otázkou je, nakolik to bylo zasloužené. Oni z těch svých olympských či jiných výšin občas nepoznají míru.
Hermiona je holka zvědavá, tak strká nos i do kovárny. Pořád potřebuje nějaký projekt... Uvidíme, u čeho nakonec zakotví.
Díky moc za komentář, Yuki.

Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 29.01. 2024
|
Ronald dostal pás cudnosti a neuměl jej dobře použít? To je tak dobré, úplně mi to projasnilo zachmuřený večer. Díky. Díky všem z Olympu, díky všem v kovárně, díky, fanynkám na hřišti, roztleskávačkám v baru, díky.
Díky za tento brilantní překlad. Není nad prozářený večer s dobrou četbou.
Re: 4. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 30.01. 2024
| |
Ron ho zřejmě obdržel bez návodu k použití. I když, on by ho zřejmě stejně nečetl.
Jsem ráda, že ti kapitola vylepšila den. To vědomí je ta nejlepší odměna pro autora i překladatele.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 30.01. 2024
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 30.01. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 19.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

dickgloucester: ( Jacomo )24.02. 20248. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )17.02. 20247. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )10.02. 20246. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )03.02. 20245. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )27.01. 20244. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )20.01. 20243. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )13.01. 20242. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )06.01. 20241. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )24.12. 2023Úvod