Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7., část 2. Severusův první školní den

A paní Plumová, jestlipak by upozornila úřady, že jsem nějaké monstrum? Chtěl jsem co nejrychleji utéct z toho dusného obýváku a už se nikdy nevrátit, ale její další slova mě zastavila. Řekla mi, že její sestra používala stejnou techniku, když si před mnoha lety hrály. Prozradila mi, že celá její rodina měla magii jako já, jen ona se narodila bez tohoto daru.“

„Byla moták?“

„Ano. Moták z čistokrevné rodiny. Styděli se za ni a donutili ji odejít do mudlovského světa, jakmile byla dost stará na to, aby mohla žít sama. Zeptala se, proč nechodím do Bradavic, a já jí řekl, co rodiče udělali s dopisem. Odešla nahoru, čekal jsem, až se vrátí, a nervózně jsem bloudil očima po pokoji. Nakonec přišla s malou dřevěnou krabičkou. Otevřel jsem ji a uvnitř byla dřevěná tyčka. Zíral jsem na ni a nechápal, co to je. Řekla mi, že je to hůlka a že ji mohu použít k usměrňování své síly. Patřila její sestře. Samozřejmě mi nevyhovovala dokonale, ale fungovala. Řekla mi, že ze svého nadání nikdy jen tak nevyrostu. Jen když se ho naučím ovládat, budu schopný zabránit spontánním událostem. Zavedla mě na půdu a ukázala mi jakési zavazadlo. Byl to školní kufr její sestry. Zůstaly v něm ještě všechny učebnice, všechny potřebné pomůcky. Strávil jsem tam hodiny, pročítal si knihy a žasl nad všemi těmi kouzly a lektvary. Bylo to poprvé, co jsem o svých schopnostech přemýšlel jako o něčem pozitivním, ne jen jako o něčem, co je třeba schovat. Když jsem se vrátil domů, byla už tma.“

Severus netušil, že by moták byl schopný učit magii. Tito lidé byli stejnou obětí oddělení mudlovského a magického světa jako mudlorození kouzelníci.

„Paní Plumová se další den vrátila k nám domů. Mluvila s mými rodiči a řekla jim, že by se jí hodila další výpomoc s prací na zahradě a základními opravami v domácnosti. Řekla jim, že pro starou ženu je těžké žít sama. Požádala mě, jestli bych mohl každý den po škole na pár hodin přijít a pomoci jí. Rodiče byli rádi, že se mě zbaví, a souhlasili. A tak jsem každý den, když skončilo vyučování v mudlovské škole, chodil k paní Plumové na hodiny kouzel. Ona samozřejmě nikdy nečarovala, ale viděla, jak to dělá její rodina. Dokázala mi ukázat všechno, co jsem se nemohl dozvědět z knih. Uměla mi říct, když jsem švihl hůlkou příliš zeširoka nebo moc rychle. Předávala mi příběhy, které jí vyprávěla její sestra, o Bradavicích, o Prasinkách a o Příčné ulici. Byla mým mostem do světa, ve kterém jsem neměl žádné místo. Samozřejmě jsem žil v mudlovském světě, ale bylo mi jasné, že nikdy nebudu jeho součástí. Vždycky jsem věděl, že jsem jiný, víc spojený se světem, o kterém jsem slyšel jen z vyprávění, než s tím, kterým jsem každý den procházel.“

Muž se odmlčel a pak pokračoval ve vyprávění.

„Prosil jsem paní Plumovou, aby mě vzala do Prasinek nebo do Příčné ulice, ale odmítla, slíbila své rodině, že do kouzelnického světa nikdy nevkročí. Vysvětlila mi, že až mi bude sedmnáct, budu tam moci jít sám. Ale v době, kdy se tak stalo, vypukla válka, v níž byli lidé jako já pronásledováni a zabíjeni.“

Severus přikývl, koneckonců on byl jedním z těch, kdo je lovili.

„Celou tu dobu jsem pokračoval v mudlovské škole. Jedno odpoledne jsem dorazil k paní Plumové a našel ji mrtvou. Tu noc jsem utekl z domu, už mi tam nic nezbylo. Nakonec mě přijali na univerzitu na chemii. Po ukončení studia mi tam nabídli místo učitele. S nikým, kdo by měl nějaké spojení s kouzelnickým světem, jsem se už nesetkal, dokud mě asi před osmi lety nenašla Hermiona.“

„Neměl jsem tušení…“

„Že se magie vyučuje i mimo Bradavice? Divil by ses, jak je můj příběh běžný. Motáci jsou při vytváření spojení mezi oběma světy stejně důležití jako mudlorození. Magie se v mudlovském světě praktikuje za zavřenými dveřmi, předává se tajně z generace na generaci. Existují dokonce i ohniska, malá společenství uvnitř měst, v nichž se kouzla používají otevřeně. Magie existovala dávno před Bradavicemi a bude tu ještě dlouho po nich.“

Zaplatili, opustili malou kavárnu a vydali se zpátky do uličky, kde se přemísťovali. Když procházeli rušnou londýnskou ulicí, Severus si připadal mimo. Mudlovský svět měl prostě jinou strukturu, cítil se tam jinak. Barvy se zdály jasnější, zvuky hlasitější. Přecházeli ulici mezi nablýskanými auty a jen o vlásek se vyhnuli srážce s cyklistou. Téměř všichni na ulici jako by mluvili do malých telefonů s modře a zeleně zářícími obrazovkami. Jistě, znal mudlovský svět, ale znal jeho verzi ze sedmdesátých let, a ani tehdy netrávil ve velkých městech mnoho času. Byl rok 1971, když nastoupil do Bradavic, a v roce 1979 tam svá studia dokončil. Lily byla jeho spojkou s mudlovským světem, nutila ho poslouchat hudbu, kterou jí posílala její sestra, ukazovala mu články v nejnovějších časopisech. Všechno to dychtivě přijímal, celý žhavý do všeho, co by ho s Lily sblížilo.

Někdy v polovině sedmdesátých let začal svůj mudlovský původ skrývat. Lily se mu odcizila přibližně ve stejné době. Myslel si, že zná svět mudlů, ale ten, který znával, se jen málo podobal tomu, kterým právě procházel. Vypadalo to, že se vyvíjí rychleji než ten kouzelnický. Technologie se posunula na nepředstavitelnou úroveň, zatímco magický svět se za jeho života změnil jen málo. Možná by pokročil víc, kdyby se nesnažil zničit sám sebe. Posledních třicet let vypadala budoucnost bezútěšně. Válka byla stále na obzoru. Bylo těžké snít, těžké dosáhnout nějakého pokroku, když člověk věděl, že to všechno může být zítra zničeno.

Oba muži se vrátili do školy a připravili se na vyučování. První hodina proběhla dobře. Probrali základy i stručné shrnutí jejich letošního učiva. Severus pozoroval zaujaté přikyvování studentů, zuřivé čmárání poznámek a bystré otázky.

Když sledoval Geralda, jak promyšleně odpovídá na zaujatou otázku, uvědomil si, že nechce, aby ho tito studenti nenáviděli nebo se ho báli. Poprvé se přistihl, že touží po obdivu a úctě těch, které učil. Podvědomě si stáhl levý rukáv o něco víc dolů, aby zakryl všechny stopy po znamení. Tyhle děti byly tak jiné než ty v Bradavicích. Chtěly se učit. Na magii pohlížely jako na výsadu. Uvědomovaly si, že jejich škola existuje jako tajemství, že jejich výuka je revoltou. I když nikdy nespatřily lidi, proti kterým se bouřily, dodávalo to jejich vzdělávání nádech vzrušení. Ukázalo se, že udělat z učení něco proti pravidlům je to nejlepší, co můžete vymyslet, abyste přiměli dospívající ke studiu.

Po večeři se Severus vrátil do svého pokoje. Seděl u stolu a prohlížel si hromadu papírů na něm. Uvažoval, že vyhledá ředitelku, ale váhal. Nebyl si jistý, jestli ho Hermiona očekává nebo ho dokonce touží dnes večer vidět. Řekl jí, že přišel kvůli ní, a spali spolu, ale co se stane teď, pro něj bylo záhadou. Nebyl si jistý, co od něj chce. Tentokrát se ho nesnažila zapomenout, alespoň to bylo dobré znamení.

Ozvalo se tiché zaklepání na jeho dveře.

Otevřel je a Hermiona vešla dovnitř.

„Jen jsem si říkala, kde jsi.“ Pochopil, že ‚říkala jsem si, kde jsi‘ je jen jiný způsob, jak říct ‚zajímalo mě, proč nejsi v mé ložnici‘.

„Nebyl jsem si jistý, jestli bys chtěla…, aby to bylo stálé, nebo…“ začal rozpačitě.

Zkoumala jeho tvář a pomalu vytahovala hůlku. Beze slova seslala kouzlo a on zahlédl záblesk za svými zády. Otočila se a vyšla z místnosti. Pomalu se obrátil, aby se podíval, co udělala. Na místě, kde předtím stála jeho postel, doutnala hromádka popela. Do tváře se mu vkradl široký úsměv, popadl plášť a zamířil nahoru do jejích pokojů.

Vyjádřila se naprosto jasně. Očekávala ho ve své posteli tuto noc… každou noc.

P/A: Omlouvám se, není to nejlepší kapitola. Pokračuji dál a tahle kapitola se mi nepíše tak snadno. Řekla jsem si, že je na čase to vzdát a prostě ji zveřejnit a jít dál. Většinou už vím, kam se příběh bude ubírat. Pro ty z vás, kteří chtějí vědět, kdo ještě žije… vydržte, dozvíte se to, jen ještě ne teď. Původně jsem neměla v plánu pokračovat v příběhu dál než do poslední kapitoly… takže jsem si stanovila určitá pravidla, která teď musím obcházet (například zabít Nevilla a naznačit, že Hermiona nikdy předtím neměla sex s kouzelníkem). Omlouvám se za tuhle špatnou kapitolu, slibuju, že příští bude lepší. Děkuji všem, kteří příběh komentovali, vaše názory mi opravdu pomáhají ho doladit a dávají mi další nápady na později (uvidíte). Mám z nich všech radost (hlavně z těch dlouhých). Jste skvělí.