Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 13.

„Co to sakra je?“ Ron se zadíval na pergamen před sebou a pomalu si ho přečetl. „To si ze mě děláš srandu!“

„Hm? Co se děje?“ ozvala se Hermiona a zvědavě vzhlédla od svého psaní.

„Dostali jsme pozvánku na zatracenou Malfoyovu svatbu!“ Viditelně ohromený mlčky zvedl pergamen a podal ho své ženě.

„Opravdu?“ Hermiona lehce zamrkala a podívala se na čas a datum. „No, zatím nemáme žádné plány…“

„To snad nemyslíš vážně.“ Ron se na ni nevěřícně zadíval. „Mluvíme tu o Malfoyovi!“

„A přesto nás pozval na svou svatbu,“ oponovala Hermiona pevným, rozumným tónem. „Vlastně docela zdvořile. Vím, že měl v plánu pozvat i Harryho.“

„Snad o tom vážně neuvažuješ…“

„Bylo by neslušné to nepřijmout,“ přerušila ho Hermiona a tiše si broukla, než vytáhla malý diář a začala si do něj čmárat příslušné datum. „Ty máš ještě ucházející společenský hábit a já můžu oprášit jedny ze svých šatů.“

„Ale, ale, ale… Je to Draco!“ Ron téměř zakňučel s prosebným pohledem na svou ženu. „Draco Malfoy! Pamatuješ si, ten hajzl, co se nás snažil vyhodit ze školy, kdykoli mohl?“

„Ano, a? Opravdu, Ronalde, už nejsme v Bradavicích. Oba jste dospělí kouzelníci.“ Nasupeně loupla okem po manželovi a založila si ruce na hrudi. „Nemusíš se chovat, jako bys byl zase prvňák.“

„Je to Malfoy,“ odsekl Ron s úšklebkem a i on si zkřížil ruce na hrudi.

„A ty necháš Harryho, aby se tam objevil sám?“ opáčila Hermiona a významně povytáhla obočí.

„Vždyť ani nevíš, jestli tam Harry vůbec bude,“ odporoval Ron.

„Pravda, asi bych mohla… no, ne, nemůžu… hm… pošlu mu sovu a uvidíme, co řekne,“ rozhodla se nakonec, pevně pokývla, vytáhla čistý pergamen a začala psát.

„Jestli tam nepůjde, tak mě tam nedostaneš ani náhodou,“ opáčil Ron.

„Dobře,“ souhlasila Hermiona, i když nerada. „Když Harry řekne, že tam nepůjde, pak není důvod, abychom tam šli i my.“

„Děkuju,“ odvětil Ron s úsměškem. Byl si jistý, že ví, jaká bude odpověď.

ooOOoo

„Dostala jsem odpověď od Harryho,“ ozvala se Hermiona, když si všimla Rona vcházejícího do pokoje.

„Na co?“ Ron při pohledu na svou ženu zamrkal.

„Na tu Malfoyovu svatbu?“ Nad mírným podrážděním v jejím hlase sebou trhl a rychle přikývl.

„Aha, jasně, víš, jak jsem na tom se vším, co se týká té fretky.“ V jeho slovech zazněl lehce omluvný tón. „Takže ti napsal, že tam nepůjde, že?“

„Naopak,“ zavrtěla hlavou, zvedla pergamen a samolibě se na něj usmála. „Podle všeho se Narcisa a Andromeda poněkud usmířily, a proto Teddy jde, a tím pádem i Harry.“

„To si děláš srandu.“ V Ronově hlase zazněla naprostá nedůvěra, když si od ní vzal pergamen, aby si přečetl známou Harryho čmáranici. „Neděláš si srandu.“

„Ne, nedělám.“ Hermiona odolala nutkání obrátit oči v sloup a s povzdechem se usadila. „Teď ti asi budu muset připomenout, že jsi souhlasil s tím, že půjdeš, když půjde Harry?“

„Ne,“ odpověděl Ron. „Co bych to byl za přítele, kdybych ho nechal, aby tomu čelil sám?“

„Upřímně, je to jen svatba.“ Hermiona protočila očima. „Žádná bitva.“

„Hermiono, lásko, pamatuješ si naši svatbu?“ připomněl Ron s nepřítomným úsměvem na rtech.

Hermiona lehce ucukla a zavrtěla hlavou. „No, jsem si jistá, že Harry a Ginny se nechystají…“

„Pochybuju, že by se Ginny vůbec ukázala,“ odpověděl Ron. „Proč by se vůbec měla na té svatbě objevit?“

„Protože tam bude Harry?“ odporovala Hermiona s povytaženým obočím a sledovala, jak se její manžel viditelně zachvěl.

„Uf, můžeme tam, prosím, prosím, nechodit?“ Ron se sesunul na židli. „Mám je oba rád, opravdu mám… Taky se mi líbí představa, že by byli spolu, takže bychom všichni mohli být jedna velká šťastná rodina… Ale realita je něco úplně jiného.“

„Opravdu, Rone, není to tak špatné,“ odfrkla se Hermiona. „Kromě toho měli oba možnost ještě trochu dospět a spoustu času strávit odděleně…“

„Panebože, Hermiono, prosím tě, neříkej mi, že jsi… Prostě ne.“ Ron si stiskl kořen nosu. „Už minule to bylo dost zlé!“

„Nebylo to tak zlé.“ Její protest se setkal s pevným Ronovým pohledem, takže zůstala neoblomná. „Nebylo!“

„Hermiono, miluju tě, opravdu tě miluju, ale jako vážně?“ Jen se na ni zadíval a pak pomalu nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Cože?“

„Na tohle ani nemysli. Nevyšlo jim to z nějakého důvodu.“

„Ano,“ souhlasila a pokývala hlavou. „Oba byli mladí, nezralí a nezvládli vztah. Ale teď…“

„Ach, dobrotivý Merline, ty to opravdu myslíš vážně.“ Ron se na ni zadíval s naprostou nevírou v očích. „Mluvíme tu o Harrym, Hermiono, o Harrym.“

„Přesně tak,“ souhlasila. „Odkdy Harry ví, co je pro něj nejlepší? Nebýt nás, nikdy by se nedostal ani skrz Bradavice.“

„Neříkala jsi právě, že od té doby oba dospěli?“ opáčil Ron a zavrtěl hlavou. „Kromě toho jsme s ním za poslední tři roky skoro nemluvili. Proč si myslíš, že máš představu, co je pro něj nejlepší?“

Podívala se na něj, jako by odpověď byla tou nejsamozřejmější věcí na světě. „Je to Harry.“

„Tohle bude zatraceně skvělé,“ tiše si Ron zamumlal pod nos.

ooOOoo

„Ronalde,“ pronesl George Weasley mrazivě a povytáhl obočí směrem k bratrovi, který vešel do obchodu.

Ron sebou škubl, rozhlédl se kolem sebe a pak upřel zrak na bratra. „Georgi… proč se ke mně chováš tak odtažitě?“

„Nemám ponětí, co tím myslíš, můj drahý bratře.“ George se vrátil pohledem ke svému zápisníku a začal si do něj zase něco čmárat.

„Přece mě nebudeš jen tak ignorovat, že ne?“

„Angelino, lásko… Myslím, že mi právě položili otázku,“ zavolal George směrem dozadu.

„Tak odpověz, ty zatracený blázne,“ ozval se zezadu Angelinin hlas se zřetelným podrážděním.

„Přišla od Ronalda,“ následovalo rychlé upřesnění.

„No, vždycky mohla přijít od George,“ ozvala se napůl pobavená odpověď, když Angelina vyšla ven s úsměvem na rtech.

Káravé pohledy, kterých se jí dostalo, ji okamžitě vyvedly z míry, takže začala tiše trucovat. „Co je?“

„Lásko, nechme tu komedii na mně, ano?“ ujal se téměř delikátně slova George. „Chci říct, jsi nádherná, skvělá a úžasná, nechápej mě špatně… ale ty tvoje vtipy…“

„Co je s mými vtipy?“ opáčila vyzývavě a panovačně pozvedla obočí.

„Nejsou dobré?“ nabídl Ron.

„Co ty tu chceš?“

„Proč mě George odbývá?“ zeptal se Ron a tázavě pohlédl na švagrovou.

„Když nevíš, co jsi udělal, tak proč čekáš, že to budu vědět já?“ Se stále povytáhnutým obočím si pevněji zkřížila ruce na hrudi a vyzývavě se na něj zadívala.

„Vždyť jsi jeho žena,“ opáčil Ron.

„A po tom, co jsi mě právě urazil, očekáváš, že ti něco řeknu?“ Angelina zavrtěla hlavou a otočila se na svého manžela. „Georgi, měl bys svému pitomému bratrovi poradit, aby se naučil držet jazyk za zuby.“

„To bych udělal, ale snažil jsem se tě přimět, aby sis s ním promluvila, protože si ho nevšímám, pamatuješ?“ kontroval ostře George.

„Ano, no, to ruším. Tak mu to řekni.“

„Obávám se, že nemůžu, lásko, už jsem začal s tím, že ho odbývám a ignoruju ho,“ odpověděl George s omluvným pokrčením ramen.

„Až do té míry, že nechceš hájit ani čest své ženy?“ Angelininy oči se zúžily do tmavých štěrbin, když se na George zamračila.

„Hrál jsem s tebou famfrpál, pamatuješ? Ty umíš svou čest bránit lépe než já,“ odpověděl George s vědoucím přikývnutím.

„A taky jsi mě ty sám urazil,“ upozornila ho se zamračeným výrazem.

„Jen jsem poukázal na pravdu. Že jakkoli jsi úžasná, tvé žertovné schopnosti zdaleka nedosahují zbytku tvé velkoleposti.“

„Tím se z problémů nedostaneš, víš?“ zavrčela Angelina, i když spíš otráveně než naštvaně, protože zafuněla jen trochu.

„Já jsem pořád tady, víte?“ ozval se Ron a zamával rukou.

„My víme,“ odpověděli mu jednohlasně.

„Jen jsem se chtěl ujistit, protože jsem si myslel, že byste možná chtěli vědět, že se Hermiona pokusí dát Harryho a Ginny zase dohromady.“

„COŽE?“ A opět dokonale unisono, když dvojice obrátila svou pozornost plně na něj.

„Aha, takže teď se mnou mluvíte?“ V Ronově hlase se objevil lehký náznak samolibosti, když zkřížil ruce na hrudi a na dvojici se zazubil.

„Moje švagrová je idiot,“ zamumlal tiše George a položil si ruku na obličej.

„Vždycky jsem si myslela, že Fleur je docela inteligentní,“ oponovala mu nepřítomně Angelina.

„O téhle švagrové jsem nemluvil.“

„Já vím.“

„Znovu opakuji, že jsem stále tady a že to je moje žena, o které mluvíte,“ ozval se znovu zakaboněný Ron.

„Jeden z nás si s ním bude muset promluvit, víš?“ poznamenala Angelina.

„Jsem rád, že to tak cítíš, užij si to,“ souhlasil George a moudře pokýval hlavou.

„Tím jedním z nás jsem myslela tebe.“

„A přece ses přihlásila ty,“ opáčil George s klidným úsměvem na rtech.

„A kdy jsem to udělala?“ Angelininy oči se zúžily do štěrbinek.

„Když jsi přiznala, že je třeba s ním promluvit.“

„Do háje,“ zaklela tiše Angelina, než otočila hlavu a zadívala se na Rona. „Dobře, tak ven s tím.“

„Řekneš mi, proč mě ignoruje?“ zvědavě se zeptal Ron a trhl palcem směrem k Georgeovi.

„Ne, neřeknu.“ Angelina zkřížila ruce na hrudi a zvedla obočí. „A teď, co je to s tou Hermionou a snahou dát Ginny zase dohromady s Harrym?“

„Oba už dospěli a jsou připraveni to teď zkusit znovu,“ shrnul Ron s lehkým cuknutím, protože cítil, jak ho dvojice propaluje pohledy. „Hej, já to nevymyslel! Říkal jsem jí, že je to špatný nápad! Ona je prostě… víte, jaká je.“

„Potvrzujeme, že tvoje žena je mešuge a potřebuje vytáhnout hlavu ze zadku.“ Angelina souhlasně pokývala hlavou a rozvážně si přitom poklepala na spodní ret. „Jak k tomu, sakra, vůbec došlo?“

„Dostali jsme pozvánku na Malfoyovu svatbu… Hermiona mě přesvědčila, abychom šli, protože psala Harrymu a zjistila, že tam bere Teddyho,“ vysvětloval Ron a jen pokrčil rameny. „Ona, ehm… Myslím, že si neuvědomuje, že jsme s Harrym za ty tři roky strávili sotva hodinu času. Pořád ho vidí jako toho ztraceného klučinu, kterého jsme tehdy potkali v bradavickém vlaku.“

„A čí je to vina?“ zeptala se Angelina kysele a zamračila se na svého švagra.

„Co, že ho pořád vidí takhle, nebo že jsme s ním netrávili moc času?“ Ron sebou znovu trhl a pak si zvolna povzdechl. „Hele, nejdřív s tím vším okolo Ginny… jo. Potom… On nikdy neplánuje dopředu, zdá se, že nám vždycky zavolá, kdykoli se mu zachce, a neuvědomuje si, že ne každý má svěřenecký fond, ze kterého může žít! Někteří z nás se musí živit prací! Nemůžeme se na všechno vykašlat, kdykoli se nám zachce!“

George svého mladšího bratra dlouhý čas jen tak sledoval, načež otočil hlavu ke své ženě, na kterou se dlouze a významně podíval. Když to zachytila, jen přikývla a obrátila se zpátky k Ronovi. „Myslím, že bys už měl jít, Rone.“

„Co… hm? O čem to mluvíš? Co Hermiona a její…“ začal Ron okamžitě protestovat, než si všiml, že jeho bratr začíná vstávat s hůlkou v ruce a temným výrazem ve tváři. „Hm, jasně… Já budu jen, ehm… Ahoj!“

A s tím se Ron otočil a prakticky vyběhl z obchodu, zatímco George se předlouze mračil na dveře, než se pomalu a zhluboka nadechl. „Angelino, lásko… Přísahám, že moji mladší sourozenci chtějí, abychom je my ostatní zabili. Přísahám, že chtějí.“

„To mi nemusíš říkat, lásko, vůbec ne,“ přitakala Angelina a zachmuřila se.

ooOOoo

Ron se mračil, když se vřítil zpátky do svého domu, prsty sevřené do dlaní ve snaze se ovládnout, a vypouštěl ze sebe tiché vrčení plné frustrace. Nešlo to zrovna podle jeho představ, zvlášť když George hned zkraje vytáhl tu ignoraci. Aby pak na něj málem vytáhl hůlku.

Pomalu a zhluboka se nadechl, než se zarazil a zavřel oči. Možná byl na Harryho příliš přísný. Trhl sebou a zavrtěl hlavou, když si přehodnotil, co řekl. Dobře, tak to možná nebylo tím, že by se najednou choval jako v některých nejhorších chvílích s Harrym, jenže ten chlap zřejmě nikdy nepochopil, že ne každý může všeho nechat a jít z ničeho nic na oběd.

Chtěl mu odepsat, aby se pokusil domluvit, kdy by mohli někam zajít, sejít se nebo povečeřet, cokoli. Jenže pokaždé ho práce prostě pohltila. A pak tu byla Hermiona a její rozvrh. Znovu zavrtěl hlavou a pokračoval v chůzi do kuchyně, jen aby se zarazil nad tím, co před sebou uviděl.

Jeho sestra a jeho žena. Společně. Mluvily spolu.

Okamžitě ucítil, jak mu žaludek klesá k nohám, znovu se nadechl a promluvil. „Hermiono, Ginny. Co se děje?“

„Rone.“ Hermiona se na svého manžela zářivě usmála. „Neuvěříš, co Ginny dostala.“

Studoval výraz její tváře a potlačil nutkání hlasitě zasténat. „Pozvánku na Malfoyovu svatbu?“

„Není to dokonalé?“ zvolala Hermiona a významně se na Rona zadívala.

Bez odpovědi otočil hlavu ke své sestře a posadil se. „Ginny, dlouho jsem tě neviděl, slyšel jsem, že se ti na famfrpálovém hřišti docela daří.“

„Prosím tě, neříkej mi, že ses ještě nevyrovnal s tím výpraskem, co jsme uštědřili Kanonýrům.“ Lehký úšklebek na Ginnyiných rtech, když se opřela na židli, ho přiměl protočit očima. Pak sebou ale cukl, když její slova konečně pronikla dovnitř.

„Upřímně řečeno, neslyšel jsem o tom – nemám už moc času je sledovat.“ To přiznání a uvědomění přimělo Rona zamrkat. „Co přivádí světoběžnickou famfrpálovou hvězdu do našeho skromného domova?“

„Přestaň mě ignorovat, Ronalde,“ zavrčela Hermiona a zamračila se přes stůl na svého manžela.

„Snažím se, abych se s tebou právě teď nepohádal, lásko, takže si to nechme na dobu, kdy moje malá sestra odejde na noc pryč, ano?“ Ron unaveně zavrtěl hlavou. „Prosím tě, Ginny, řekni mi, že s tím jejím plánem nebudeš souhlasit.“

„To není plán!“ okamžitě zaprotestovala Hermiona a opět přimhouřila oči.

„Já nevím, mně to jako plán připadá,“ vstoupila do toho Ginny. „Ne že bych si zrovna stěžovala, ani to není dost velký plán na to, abych se cítila jako Zmijozel. A jsem zvědavá, jak se Harrymu v těchto dnech daří.“

„Dobře, už se zmínila o tom, že si myslím, že je to špatný nápad?“ zeptal se své sestry, zatímco svou ženu opět ignoroval. „Jako že je to velmi, velmi špatný nápad? Prosím tě, vzpomeň si, jak jste se s Harrym chovali na poslední svatbě, které jste se oba zúčastnili.“

„Vzpomínám si.“ Její do této chvíle pobavený úsměv smazalo zamračení. „Vlastně docela dobře, děkuji za připomenutí.“

„Byla bys tedy tak laskavá a řekla mi, proč do toho chceš jít?“ zeptal se Ron s trochou podráždění v hlase.

„No, Hermiona má pádný argument,“ podotkla Ginny, která se pomalu přestávala mračit. „Tehdy jsme byli mnohem mladší a…“

„Zaprvé nevíme, jestli se teď Harry s někým nestýká. Řekla ti to?“ skočil jí Ron do řeči, když se konečně otočil a upřel na svou ženu zamračený pohled. „Ani nevíme, co v těchto dnech dělá.“

„Je to Harry,“ zněla prostá, zlostná odpověď, i když teď se v jejích očích mihla pochybnost.

„Ano, je to Harry, ten samý Harry, který spolu s tady Ginny málem zničil naši svatbu kvůli jejich hádce,“ pokýval Ron souhlasně hlavou.

„On si začal,“ zamumlala si zakaboněná Ginny tiše pod nos.

„A ty chceš, aby se do sebe pustili i na další svatbě?“ pokračoval Ron, ignoroval sestřin hlas a znovu upřel oči na svou ženu.

„Páni.“ Hermiona zamrkala a upřeně se zadívala na svého manžela. „Ty se vlastně snažíš zajistit, aby Malfoyova svatba nebyla zkažená?“

Ron ztuhl a jeho oči se náhle rozšířily, když mu došlo, co tím myslela. „Co… počkat… ach… Sakra.“

„Myslím, že jsi ho rozbila,“ poznamenala Ginny s potměšilým úsměvem.

„Mám tendenci to dělat tak jednou za měsíc,“ podotkla Hermiona s malým triumfálním úsměvem na rtech. „Člověk by si myslel, že už si na to zvykne.“

„Budeš na něj tenhle argument používat pokaždé, když se pokusí protestovat, že ano?“ poznamenala Ginny pobaveně, než se zamračila. „Ale měl pár dobrých připomínek.“

„Je to Ron,“ opáčila Hermiona s lehce povytaženým obočím.

„No, pravda,“ neochotně souhlasila Ginny, i když se jí v očích stále zrcadlila pochybnost. „Neměla bys víc… Já nevím, brát ohled na jeho názory? Je to tvůj manžel.“

„Je to Ron,“ zopakovala to Hermiona bez obalu. „Miluju ho, ale opravdu…“

„Já jsem pořád tady, víš?“ zavrčel Ron a stiskl si kořen nosu. „Víš co? Zkoušel jsem to. Tohle padá na vaše hlavy.“

„Vážně, Rone. Říkáš to, jako bychom se chystaly vyrazit a udělat nějakou hloupost,“ odfrkla si Hermiona.

„No nepovídej,“ odpověděl a zkřížil ruce na hrudi.

ooOOoo

Ve vzduchu se neslo ticho, když Ginny kráčela Příčnou ulicí a tu a tam se nenuceně usmála na rychle se shromažďující dav, který ji následoval. Když se na okraji jejího vidění náhle mihl nějaký záblesk, otočila hlavu, vlasy lehce přehozené přes jedno rameno, a poslala davu zpět koketní úsměv. A v odpověď se objevil další záblesk fotoaparátu zachycující škádlivé mrknutí, které na ně vrhla, než jim věnovala polibek a vykročila ke dveřím Kratochvilných kouzelnických kejklí.

Naposledy se na všechny usmála, šťastně jim zamávala a pak otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Na rtech jí zůstal spokojený úsměv, jak se tak procházela po obchodě a zkoumala nové zboží. Úsměv, který zmizel ve zmateném výrazu, když spatřila bouři věštící tvář svého bratra, majitele obchodu.

„Lásko, je tady další,“ zavolal George na svou ženu, když ostře vytáhl výtisk Jinotaje a rozevřel si ho před obličej, čímž si zakryl výhled na Ginny.

„Víš, chováš se v tomhle dost dětinsky,“ tiše zamumlala Angelina, než se ohlédla a uviděla, o kom je řeč. „Ale ne, s tímhle si poradíš. Je to tvoje sestra.“

„Proto tě žádám, aby ses s ní vypořádala ty,“ střelil George zpátky a zaměřil se na obzvlášť bizarní článek o nějakém abnormálním tvorovi nebo něčem jiném, co Lenka údajně objevila. „Ty s ní spíš udržíš umírněnost.“

„Nebál ses vždycky jejího nestvůrného netopýřího zaklínadla?“ opáčila Angelina, zkřížila ruce na hrudi a upřeně se na George zadívala.

„A to je další důvod, proč bys to s ní měla vyřídit ty a ne já.“

„Hm, a co takhle ne?“ odsekla Angelina, zavrtěla hlavou a obešla pult. „Já už se vypořádala s tvým bratrem. Ty si to vyřiď se svou sestrou.“

„Pche, říkám,“ odfrkl si George, důrazně škubl novinami a sestru přitom dál ignoroval.

„Proč se ke mně a k Ronovi chováš jako hňup, Georgi?“ ozvala se Ginny, studujíc přimhouřenýma očima svého bratra.

„Ach, nejde jen o vás dva, ale Hermiona se tady prostě neukáže, abych ji mohl ignorovat.“ George pokračoval ve čtení dalšího článku. „Což je od ní docela slušné, když se to tak vezme. Obecně je těžší ignorovat ji než tebe.“

„To mi ale neříká proč.“

„To vím jenom já a ty si na to přijď pomocí toho svého často ignorovaného mozku.“

„To jsi právě neřekl,“ zasyčela Ginny.

„Vážně? Neřekl?“ George se na chvíli odmlčel, jako by se zamyslel, načež otočil na další stránku. „Hm, určitě? Tak to musí být tvoje představivost.“

„Ohó, tak to si…“ Tvář jí mírně zrudla, ještě ostřeji se na bratra zadívala a zavrčela.

„Nezapomeň, že by nevypadalo moc dobře, kdyby hvězdná famfrpálová střelkyně napadla majitele obchodu v jeho provozovně,“ poznamenal George a dál si pročítal noviny.

„Co kdybych ti ukázala, že moje nestvůrné netopýří je stále stejně dobré jako kdykoli předtím?“ opáčila Ginny a začala vytahovat hůlku.

„Co kdybys to zkusila a já tě popadl za flígr a vykopl na ulici, aby to vidělo celé tvé ‚zbožňující‘ publikum?“ vrátilo se jí zpoza novin.

Skutečně si odfrkla a namířila na staršího bratra hůlku. „Tak se na to podíváme, ne?“

O několik okamžiků později se fotoaparáty opět rozblikaly, i když z úplně jiného důvodu. Naskytl se jim totiž pohled na známou Ginny Weasleyovou, kterou obrovská vznášející se ruka nesla dveřmi obchodu. A v následujícím okamžiku se ulicí rozlehl smích při pohledu na enormní botu, připomínající spíše huňatou králíčkovskou trepku, která ji s hlasitým vykviknutím pořádně nakopla do zadku. A smích propukl ještě víc, protože ve chvíli, kdy dopadla na ulici, se zdálo, že z jejího místa stoupá do vzduchu erupce poměrně hrubých zvuků.

„No, nemůžeš říct, že jsem tě nevaroval.“ George se nenuceně opíral o rám dveří, nehnutě sledoval sestru a lehce přitom kroužil hůlkou mezi prsty. „Příště ti radím, aby ses nepokoušela ohrožovat majitele v jeho podniku. Dobrý den, Ginevro.“

A s tím se dveře poměrně pevně zavřely a zachytily dívčino odvetné kouzlo jen okamžik předtím, než ho mohlo zasáhnout do zad.

Docela nahlas zaklela a posunula se, než položila nohu na zem, aby se začala zvedat. Náhle se ozvalo slyšitelné zatroubení a to ve chvíli, kdy nohu zatížila. Na okamžik ztuhla na místě a zadívala se na botu, než se pokusně postavila a pak zatížila druhou nohu. Opět se ozval poměrně hlasitý zvuk, tentokrát jako když se rozezní kravský zvonec.

Tvář se jí zbarvila stejně jako vlasy, otočila se a vykročila zpátky ke dveřím, pravé kroky troubily, levé cinkaly. „Georgi Weasley, pohni zadkem a odkouzli to!“

Nato se najednou objevil nápis, který se rozbalil a zaplnil prostor před dveřmi, aby ho všichni viděli: Kratochvilné kouzelnické kejkle mají bohužel dočasně zavřeno kvůli otravné malé sestřičce. Provoz bude obnoven, jakmile odkvičí z uličky. A ano, Ginevro, mám na mysli tebe. Trhni si!

Poslední slova měla vedle sebe smajlíka, jehož rty na ni prděly.

„Ooooch, až se mi dostaneš do rukou!“ V očích se jí mihl vztek a pevně zabušila rukou do dveří obchodu.

„Vážně, Weasleyová, to se chceš až takhle znemožnit?“ ozval se pobavený hlas, který prořízl závoj hněvu halící jí mysl, a důrazně jí připomněl, kde se právě nachází.

Pomalu se otočila a viditelně se zarazila, když spatřila, že fotoaparáty stále blikají na ni a bratrův obchod. Pomalu a zhluboka se nadechla, otočila hlavu a zjistila, že ji pobaveně pozoruje nějaká blondýnka. Byla jí povědomá, to Ginny věděla, ale nedokázala ji zařadit.

„Chci říct, opravdu, jestli ze sebe chceš dál dělat hlupáka, tak prosím. Jakkoli je to špatná reklama pro tebe samotnou, jsem si jistá, že to bude skvělé pro podnikání tvého bratra,“ pobaveně se uchechtla.

„Zmlkni,“ zasyčela Ginny a v očích se jí mihl vztek a ponížení.

„Aha, tak to jsem bodla do živého, co?“ Žena se natáhla a nenuceně si přitiskla prst na rty v hraném zamyšlení. „Opravdu se omlouvám, myslela jsem, že budeš mít radost z toho, jak mu pomáháš.“

Ginny pevně sevřela prsty na hůlce a cítila, jak jí skrze zaťaté zuby probublává pokušení spustit na ženu příval kouzel, zatímco se zoufale snažila udržet pomalý, rovnoměrný dech. „To… stačí.“

„Cože, trápí tě něco?“ Žena se zdála být téměř překvapená a ústa se jí otevřela do malého ‚O‘. „Řekla jsem něco špatně?“

„Víš moc dobře, že ano.“ Prsty sevřela ještě pevněji, protože cítila, jak se jí na špičce jazyka chvěje nutkání štěknout zaklínadlo.

„Vážně?“ Žena téměř zmateně zamrkala. „Myslela jsem, že si jen všímám, jak jsi dobrá sestra. Něco jako že jsi taková dobrá kamarádka a taková dobrá přítelkyně.“

„A to má, sakra, znamenat co?“ zeptala se Ginny.

„No, nic, vůbec nic.“ Žena nedbale mávla rukou a pak se rozhlédla kolem sebe. „Panečku, my na sebe rozhodně strháváme tolik pozornosti… Všichni na nás jen zírají, ach jo. Doufám, že nedělám něco nevhodného.“

„Dafné, myslím, že to stačí,“ ozvalo se pobaveně a mladší žena, nápadně podobná té první, se zavěsila se do paže té druhé. „Máme před sebou ještě několik dalších obchodů, které můžeme navštívit.“

„Ale, drahá sestro, jak často se člověk setká s takovou celebritou?“ Z Dafné odkapával sarkasmus, i když se nechala sestrou táhnout zpět ulicí.

„Promiň, ale nemyslím si, že je to tvůj typ – nemá dost tmavé vlasy a její oči nejsou dost zelené.“

„Ale jdi ty.“ Dafné se trochu usmála, než vrhla na Ginny poslední pohled. „Tak čauky, Weasleyová.“

Ginny chvíli civěla na vzdalující se postavu, než zaznamenala zbytek davu, který na ni stále zíral. Znovu se začervenala a zamračila se, než se vydala zpátky k Děravému kotli a jeho krbu. Celou cestu troubila a řinčela.