Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 26. Na okraji propasti

Dveře za Hermionou zabouchly už před dobrou minutou, když se Potter konečně uráčil vstát. Celou tu dobu nepřítomně zíral na Draca s vytřeštěnýma očima a sevřenými čelistmi. Dracovi pracoval mozek na plné obrátky.

Řekla mi Draco.

Potter mě zabije.

Odkdy mi říká Draco?

Kde je moje hůlka? Aha, v kapse, schovaná!

Líbí se mi, jak mi říká křestním jménem. Mám jí říkat Hermiono?

Potter si stoupl. Sbohem, krutý světe.

Draco udělal malý krok vzad, když viděl, jak Potter klesá na jedno koleno a znovu se zvedá, pomalými, chaotickými pohyby jako stroj, kterému začíná docházet palivo v nádrži. Stále jej sledoval, až se začal cítit vyloženě nesvůj.

„Chystáš se mě praštit?“ zeptal se náhle Harryho chladně.

Harry se mírně zamračil.

„Měl bych?“ zeptal se úsečně.

Draco zavrtěl hlavou. „Myslím, že ne,“ zamumlal a udělal další krok zpět. „Ale to je jen můj názor, takže…“

„Tak proč couváš?“ rýpl si Harry a vydal se jeho směrem.

„Pottere, promiň, že jsem tě praštil,“ omluvil se spěšně Draco. „Vím, že se určitě toužíš pomstít, ale prosím tě… neznič mi obličej.“

Harry nevěřil vlastním uším. „Proč bych neměl, když jsi ty zničil můj,“ vyhrkl a ukázal si na rudou tvář.

„Tvůj už je…“ začal Draco, než znovu zavřel ústa. Ačkoli ho replika lákala, zjevně to nebylo to nejlepší, co mohl povědět. „Chci říct, protože jsme teď na stejné straně a neměli bychom ohrozit křehkou rovnováhu, která se v tomto domě vytváří?“ snažil se nešťastně. Harry protočil oči, pak se odvrátil a ztěžka se posadil na postel.

Přejel si rukou po tmavých vlasech a dlouze si povzdechl. „Teď, když vím, co se mezi vámi dvěma děje, už tě nemůžu praštit. Hermiona by mě strašně nenáviděla. No, asi ještě víc, než už nenávidí,“ odvětil. Draco vrhl zvědavý, ostražitý pohled Potterovým směrem. „Jinými slovy, její šokující prohlášení ti poněkud zachránilo zadek,“ pokračoval Harry. „A do toho, že ses rozhodl navázat s ní vztah, mi nic není. I když je zmíněný vztah bizarní, nepřirozený a já ho naprosto neschvaluji…“ zamumlal.

„Aha, takže ty si myslíš, že čistokrevní by se neměli družit s mudlorozenými,“ podotkl Malfoy s grimasou.

Harry zvedl hlavu a podíval se na něj, jako by právě opustil blázinec. „To samozřejmě ne… ale na druhou stranu zmijozel s nebelvírem…“

Malfoy přikývl, jako by to vysvětlení bylo mnohem jasnější. Až na to, že nebylo.

„A vůbec, tak nějak jsem tušil…“ dokončil Harry se zoufalým výrazem, zatímco Draco se mračil. Jak to myslíš, že měl podezření? Vždyť to není ani čtyřiadvacet hodin?

Harry vzhlédl a Malfoyův zmatený výraz mu musel připadat velmi legrační, protože se rozesmál. „Ano, Malfoyi, tušil jsem, že se tu děje něco podezřelého už v den, kdy jsi tu přistál…“

„Nesmysl,“ zabručel Draco a odvrátil pohled. Ten chlap je blázen, myslí si, že je Blaise, když dělá takové narážky?

Harry zavrtěl hlavou a jeho úsměv mírně ochabl. „Předtím jsem to přehnal… s ní.“ Předklonil se a opřel se lokty o kolena. „Ale víš, co je na tom nejhorší? Že se na ni nezlobím. Jsem naštvaný sám na sebe. A čím víc se zlobím, tím víc si na ní vybíjím svou frustraci.“

Draco se na Harryho zvědavě podíval a Harry přemýšlel, proč mu to všechno říká. Kdokoli jiný v tomto domě (snad s výjimkou dalších dvou Malfoyů) by mu byl lepším důvěrníkem než on. Na okamžik ho napadlo, že zmlkne a odejde z místnosti, ale teď, když začal, se mu zdálo, že slova pokračují dál a dál. Draco nevěděl, co říct, a upřímně řečeno se cítil trapně, a tak mlčel a doufal, že Potter nakonec zmlkne. Nezmlkl.

„Já vím, že jsme si řekli, že kdyby došlo k přepadení a někoho z nás chytili, ostatní by utekli… ale…“ Harry se zhluboka nadechl. „Byla to ta největší hloupost, jakou jsem kdy udělal. Kdybych zůstal po jejím boku, nic z toho by se nestalo.“

Nemůžu uvěřit, že si myslí, že jsem jeho cvokař, pomyslel si Draco a netrpělivě se zadíval k východu. Mám na práci jiné věci…

„Kdyby tě chytili, Pán zla by tě zabil a válka by byla prohraná. Nic by mi neudělalo větší radost, než kdybych viděl, jak se tahle planeta konečně zbavila tvé nafoukané, zmrzačené hlavy, ale pokud jde o Grangerovou, ani to by nezabránilo tomu, aby ji mučili, znásilňovali a téměř jistě zabili.“

Harry zvedl hlavu a podíval se na Draca. „Upřímně nevím, co na tobě vidí…“ zabručel.

To jsme dva, poznamenal si Draco v duchu, než pokračoval nahlas. „Každopádně jde o to: ne, nebyla to blbost,“ dokončil a zarputile si strčil ruce do kapes. „Nerad to říkám, ale na druhou stranu, Harry Potter opět zachránil svět. Hurá.“

Harry se sarkasticky usmál: „Svět, vážně?“

„No dobře, Anglii,“ opravil ho Malfoy. „Což je, mezi námi dvěma, docela dobré.“

Harry zavrtěl hlavou a zadíval se na Draca se svraštělým obočím.

„Co je?“ ušklíbl se Draco.

„Upřímně doufám, Malfoyi, že se v tobě Hermiona nespletla,“ spustil Harry pomalu a doslova ho pitval očima. „Že ses opravdu změnil. Ale jestli je to jen další z tvých špinavých smrtijedských triků, jak nám ublížit… donutím tě toho litovat. Hořce.“

Draco zvedl bradu a podíval se na Harryho. Toho překvapilo, jak byl v této pozici Draco podobný svému otci. „Pottere, kdybych zradil Grangerovou…“ zavrčel Draco a šedé duhovky se mu zableskly. „Přijdu za tebou sám a budu tě prosit, abys mě zabil.“

Další ticho. Potter se zdál být s odpovědí nadmíru spokojen a Draco se naléhavě podíval směrem ke dveřím ložnice. Zoufale se chtěl Pottera zbavit a připojit se k Gr-Hermioně. Hermioně. Už jen představa, že vysloví to jméno, byla zvláštní. Zvláštní a příjemná. Ale hlavně zvláštní. Nebo příjemná? To se nedalo poznat. A nemyslel si, že to zjistí, když zůstane v tomto pokoji s Potterem. Bylo by lepší dát se na útěk, dokud byl nádhera opět v myšlenkách. Draco udělal jeden krok, pak dva, pak tři směrem k východu a snažil se dělat co nejméně hluku.

„Merline, co řekneme Ronovi?“ zašeptal Potter, když byl Draco už jen dva kroky od svobody. S rukou napůl zvednutou směrem ke klice ztuhl a v duchu proklínal Pottera a jeho otázky. Než si uvědomil, že mu nezůstal nic dlužen. Mohl prostě předstírat, že nic neslyšel, a vrátit se k Hermioně. Hermioně, Hermioně, Hermioně. Stále méně divné a stále příjemnější. Vzal za kliku dveří.

„Zničí ho to,“ zopakoval Potter, který si jeho malého manévru u východu zjevně nevšímal.

Draco obrátil oči v sloup a zadržel zavrčení. Otočil se. „Pottere, poslouchej…

Vtom jim doslova roztříštil ušní bubínky výkřik hrůzy, který vyšel z jedné z přilehlých místností.

*****

Hermiona zabouchla dveře ložnice a na okamžik se opřela o dřevěnou plochu dveří. Lapala po dechu. Spolkla knedlík v krku. Neudeřit pěstí do zdi. Zhluboka se nadechla a kradmo si otřela osamělou slzu z koutku pravého oka. Otočila hlavu a uviděla dveře, které vedly do koupelny v patře. Trocha chladivé vody na tváři by jí udělala dobře. Vklouzla do sprchového koutu a zavřela za sebou. Znovu se zhluboka nadechla. Musela se uklidnit. Harryho nervy byly na pochodu od chvíle, kdy se začalo spekulovat, že je sedmým viteálem. Mělo to svůj důvod, to se muselo říct. Ale vždycky měla dojem, že se na ni zlobí, že s tím nápadem přišla, jako by tím byla zodpovědná za všechna jeho neštěstí. Věděla, že je to hloupé. Ale na Rona nikdy nebyl tak přísný, navzdory přehmatům, které za ta léta natropil. Vždycky byla bezvadná, živá a pohotová. Udělala jen jednu chybu, nechala se zaskočit, a Harry se na ni sesypal, jako by to bylo už dvousté pochybení.

Hermiona si odfrkla a se skloněnou hlavou došla k umyvadlu, kde otočila kohoutkem se studenou vodou. Pod proudem studené vody si podepřela ruce, počkala, až hladina vody dostatečně stoupne, a ponořila do ní obličej. Pohlazení ledové vody na rozpálených tvářích jí udělalo dobře. Gesto zopakovala a pak si protřela víčka, aby se zbavila přebytečné vody. Nahmatala levou stranu a našla osušku, kterou nechala uschnout na věšáku. Popadla ji, zabořila do ní obličej a jemně si otírala kůži, aby se ještě víc nezarděla. Spustila ručník a podívala se na škodu v zrcadle nad umyvadlem. Právě tam, za svými zády, mezi ní a zavřenými dveřmi, ji uviděla.

V zrcadle se vlevo od jejího vlastního obličeje odrážela Theodorova silueta.

Hermiona potlačila výkřik, okamžitě popadla z kapsy hůlku a ani ne za vteřinu se otočila a namířila ji před sebe. Byla však sama. S panickým zasténáním se rozhlédla po místnosti. Nic tam nebylo. Její dech se zrychlil. Začínala šílet. Začínala ho vidět všude.

S bušícím srdcem se znovu přiblížila k umyvadlu a koutkem oka sledovala okamžik, kdy ho znovu uvidí v zrcadle. Znovu zasténala, když si uvědomila, že i Theodor je opět na dohled. Aniž by odtrhla oči od svého odrazu (a Notta), natáhla ruku za sebe a pokusila se ho dotknout. V zrcadle viděla, jak její ruka přechází přes Nottův trup, ale ve skutečnosti se její ruka setkala jen s prázdnotou. Před svýma zděšenýma očima viděla, jak se Theodor zlomyslně usmívá a mrká na ni. Hermiona měla pocit, že dostane infarkt. Nebo si to alespoň myslela, dokud…

My dva se od sebe nikdy nevzdálíme, Grangerová…, ozval se Nottův pobavený hlas. Přímo do jejího mozku.

Mávla hůlkou přímo před sebe, rozbila zrcadlo a vykřikla tak, jak si nikdy nemyslela, že by mohla křičet.

Z vedlejšího pokoje vystřelili Harry a Draco a rozběhli se chodbou. Výkřiku předcházela malá exploze, a tak oba chlapci okamžitě popadli hůlky a hledali jakékoli známky útoku. Horečně se rozhlíželi po chodbě a hledali zdroj hluku. Zvuk pádu v koupelně jim pomohl rozhodnout se a oba vystartovali vpřed.

Draco dorazil ke dveřím jako první a otevřel je. Zaklel, když našel Hermionu v bezvědomí na bílých dlaždicích koupelny, obklopenou troskami toho, co kdysi bývalo zrcadlem nad umyvadlem.

„Hermiono,“ vykřikl Harry, vrhl se na podlahu a ignoroval střepy skla, které se mu přes kalhoty zarývaly do kolen. „Hermiono, prober se!“

Kroky na schodech jim prozradily, že křik slyšeli i ostatní obyvatelé domu. Ron a Snape dorazili na práh jako první a vzájemně se šťouchali lokty, aby se vtlačili do koupelny.

„Co se stalo?“ vyštěkl Snape a zvedl Hermionu za ramena na nohy. „Slečno Grangerová? Slečno Grangerová, slyšíte mě?“

„Nic jsme neviděli, byla pryč jen dvě minuty,“ vykoktal Harry bezradně.

„Enervate,“ zamumlal Snape a namířil hůlkou na dívku, která okamžitě zamrkala víčky. Prosté omdlení, podivil se Snape nad lehkostí, s jakou kouzlo zafungovalo.

„Hermiono, jsi v pořádku?“ zvolal Ron a sklonil se nad ní.

Hermiona se zamračila a rozhlédla se kolem sebe, všimla si, že se nad její maličkostí sklání spousta lidí a že dveřmi do koupelny se objevují i další hlavy.

„Samozřejmě, že jsem v pořádku,“ odpověděla s trochou údivu. Podívala se dolů, všimla si střepů zrcadla kolem sebe a zřejmě si také všimla, že napůl leží na podlaze a napůl ve Snapeově náručí. „Co se tu proboha stalo?“

„Tak trochu jsme počítali s tím, že nám to řekneš,“ odpověděl Draco lakonicky a snažil se skrýt své obavy za zamračeným výrazem.

Ron se na něj hloupě podíval. „Děkuji ti za účast, Malfoyi. To je asi ta nejtrefnější poznámka, jaká kdy vyšla z tvých úst…“ vyštěkl, zatímco se Hermiona snažila postavit na nohy a vyhýbala se dotyku střepů rozsypaných na podlaze.

„Tak dost, kluci,“ protestovala a prohlížela si paže a ruce, jestli se náhodou nepořezala. Nějakým zázrakem tam nic nebylo. Zvedla hlavu a začala přemýšlet. Vůbec netušila, co mohlo způsobit takovou spoušť. Jasně si pamatovala, jak se pohádala s Harrym, práskla dveřmi a utíkala do koupelny, aby se osvěžila. Osušila si obličej ručníkem, ale pak… nic. Černá díra. „Co se mi to sakra stalo,“ zamumlala a zvedla ručník, který jí spadl na zem.

„Ty si nic nepamatuješ?“ zeptal se Blaise, jehož hlava trčela za rameny dvojčat ve dveřích.

Hermiona zavrtěla hlavou. „Ne, no, ano. Opláchla jsem si obličej a pak si jen vzpomínám, že jsem se probudila a vy všichni jste se nade mnou skláněli, jako bych… jako bych omdlela nebo tak něco.“

„Křičela jsi z plných plic, Hermiono,“ pronesl Ron tónem, při kterém si Hermiona připadala nepříjemně jako pacientka v blázinci.

„Nevzpomínám si,“ odpověděla suše. „Musela jsem… uklouznout a narazit hlavou do zrcadla.“

„Nemáš nic s hlavou,“ ozval se Remus ode dveří. „Ale poslední dobou jsi zažila hodně emocí, jsi vyčerpaná. Možná by sis měla jít lehnout.“

Hermiona našpulila rty. Nesnášela pocit, že jí něco unikne. Ale ještě víc nesnášela, když ji někdo považoval za slabocha. Zvlášť když…  „Jsem v pořádku,“ opáčila a povzbudivě se usmála. „Ale máš pravdu, dneska půjdu spát dřív. Asi to potřebuju.“

Remus přikývl a úsměv opětoval. Hermiona se prodrala mezi přihlížejícími, aby se dostala z koupelny a unikla všem těm ustaraným pohledům, které ji rozčilovaly. Překvapilo ji, že se na cestu vydal i Lucius Malfoy. No, vůbec nevypadal ustaraně a držel se stranou od skupiny, poblíž schodů. Ale přišel nahoru. Hermioně to přišlo divné a podezřívavě se na něj podívala. V odpověď na ni upřel pohled a Hermiona se musela ubránit tomu, aby nepřevrátila oči v sloup. Geniální, pomyslela si, a když si pomyslím, že budu muset požádat toho zatraceného parchanta skvorejše o pomoc, pokud nevymyslíme něco jiného. Mimochodem, Malfoyi, políbila jsem tvého syna. Jak se cítíš, když víš, že mé rty zkazily rty tvého potomka? Lucius samozřejmě nedokázal přečíst její myšlenky, takže se jeho povýšený výraz nezměnil ani o píď. Skvělé, jelikož mi dáš své požehnání… ušklíbla se v duchu.

Hermiona ho minula a zamířila dolů. Nevolnost. Udělalo se jí špatně. Alespoň ji nenapadlo jiné vysvětlení.

*****

Po večeři Harry vytáhl z kapsy Ginnyin dopis a požádal všechny obyvatele vily, aby se sešli v obývacím pokoji. Paní Weasleyová doslova propadla hysterii, když jí Remus s veškerým taktem, kterého byl schopen, sdělil, že v Nottově domě našli koště a Ginnyin dopis. Spěšně dodal, že od Minervy McGonagallové dostal potvrzení, že dívka je v pořádku a normálně chodí do školy, ale paní Weasleyová ho přestala poslouchat a rozplakala se. O půl tuctu uklidňujících kouzel později Molly konečně upadla do jakési bdělé letargie a Harry mohl konečně rozložit dopis, který začal číst nahlas.

Harry,

nemůžu vystát, že se mi nikdo neozýváte. Od svatby Billa a Fleur nic! (Harry vyslovil Fleur, ale Ginny ve skutečnosti napsala Šišla, což byla přezdívka, kterou „přátelsky“ dala své nové švagrové). A to už je skoro březen! Vím, co řeknete: bezpečnost především… Ale být tu sama, bez zpráv, to je hrozné.

Každopádně. V Bradavicích převzali vládu dva elitářští šílenci Carrowovi, kteří tráví dny trestáním, mučením a vyhrožováním každému, kdo není zmijozel, tedy třem čtvrtinám zaměstnanců věznice, pardon, myslím zaměstnanců školy. Do sovince je vstup zakázán, stejně jako na famfrpálové hřiště, a mimo přestávky se žádný žák nesmí pohybovat po chodbách. Zkrátka se točíme v kruhu, všichni se bojí a já lituji, že jsem se nechala přemluvit mámou, abych se vrátila. Ale co se stalo, stalo se.

Předpokládám, že už jste to slyšeli, protože ten fouňa Nott se nebude zdržovat, aby vám to řekl, ale Trevor (Harry si uvědomil, že mluví o Nevillovi, a ne o jeho žábě) a já jsme mu pomohli najít a zničit jednoho Vy-víte-co. Roweny. Předpokládám, že Nott vám vše podrobně vysvětlí. Přiznávám, že jsem tomu těžko věřila, když mi řekl, že se k vám přidal. Ale pomohl nám ten předmět zničit a neprozradil nás, alespoň ne v době, kdy píšu tento dopis. Nepředstírám, že vím, co se mu honí hlavou, ale rozhodla jsem se to risknout a věřit mu na slovo… Koneckonců, nepřátelé našich nepřátel jsou naši přátelé, že? Jen doufám, že se nemýlím, jinak mi Carrowové pěkně zavaří. Oni nebo jejich Velký Manitou, když na to přijde.

Všichni se na tebe těší, Harry. Věříme v tebe. Hlavně se nevzdávej. Pozdravuj mámu a tátu a všechny mé bratry. Doufám, že i Hermiona se má dobře. Strašně mi chybí. Nott mi řekl, že ji zajali! Nemůžu uvěřit, že jsi mi to neřekl! No, podle něj jí Malfoy a Zabini pomohli utéct… Řekni Hermioně, že tahle informace jen potvrzuje něco, co jsem jí řekla před dvěma lety. Pokud neví, o čem mluvím, dej jí tyto indicie: pátý ročník, záchod, růžové šaty. Bude vědět.

Harry se tázavě podíval na Hermionu, která se na tři vteřiny zamyslela, než jí náhle došlo, o čem Ginny mluví. Okamžitě zrudla jako pivoňka, když se na ni upřely všechny oči. Ginny jí během rozhovoru v soukromí dívčích toalet vyprávěla o Malfoyových neodbytných pohledech na vánočním plese Turnaje tří kouzelníků v předchozím roce. Hermiona se jí vysmála a řekla, že Malfoy si ani neuvědomil, že to byla ona, mudlorozená dívka, která tančila po boku slavného Viktora Kruma. Ale Ginny se nedala. Podle ní Malfoy celý večer Hermionu hltal očima.

V rozpacích si odkašlala a pokynula Harrymu, aby pokračoval ve čtení, zatímco Ron a Draco vrhali jejím směrem zvědavé pohledy.

Doufám, že i ostatní se mají dobře. Jak se má Dora (Harry si opět uvědomil, že mluví o Tonksové)? Dítě by tu mělo být každou chvíli, myslím?

Mám tolik otázek, že bych toho raději měla nechat, než strávím noc… Strašně se mi po vás všech stýská. Nejvíc ze všeho mi chybíš ty, Harry. Tolik bych tě chtěla držet v…

Harry náhle zmlkl a odkašlal si, zatímco Artur schoval úsměv za ruku a Ron na svého nejlepšího přítele pohoršeně zvedl obočí.

„Můžu se zeptat, proč tě moje malá sestra chce tak moc objímat?“ vyhrkl Ron, zatímco Fred a George se ušklíbli.

Harry dopis spěšně složil, aniž by ho dočetl, a strčil si ho do kapsy. „Odbíháme od tématu. Podstatou dopisu je, že Nott požádal Ginny a Nevilla o pomoc při zničení viteálu.“

Ron otevřel ústa, aby protestoval, ale Artur Weasley ho zastavil tím, že promluvil jako první. „Jsem trochu zmatený… Je ten kluk s námi, nebo proti nám?“

Hermiona se narovnala na svém místě a bez podrobností mu vysvětlila, co jí Nott řekl v sídle.

„Chceš nám říct, že ten kluk chce, aby kouzelníci vládli světu? Čistokrevní, polokrevní a mudlorození dohromady?“ zeptal se George s širokým úsměvem. Hermiona přikývla. „Tak na co čekáme? Pojďme se k němu přidat,“ řekl a rozpřáhl ruce.

Molly ho s vyčítavým mlasknutím jazyka poplácala po hlavě. Zdálo se, že se probouzí ze své katatonie.

„Bez legrace, mami,“ řekl George. „Dovedeš si představit, že by se kouzelníci už nemuseli skrývat? Dovedeš si představit, kolik by náš obchod získal nových zákazníků? Naše zboží by si mohli kupovat i mudlové!“

Remus s Harrym se tiše zasmáli a představili si, jak si nešťastní mudlové pochutnávají na karamelách Jazyk jako jelito nebo na krvácivých kokoskách.

„Kdybychom se mohli vrátit k tématu,“ zabručel Snape a zadíval se na ‚předmět‘ na stolku v obývacím pokoji. Všechny oči se sbíhaly na grimoár, ležící na ubrusu přeloženém napůl. „A sice konkrétně o Nottovi a jeho nové schopnosti.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Artur a sklonil se nad knihou. Jeho doménou byly ukořistěné artefakty a tento exemplář se zdál být obzvlášť mocný. „Hermiono, říkala jsi, že jsi cítila mravenčení, když jsi s knihami v Nottově knihovně manipulovala. Ale Severus si zřejmě ničeho nevšiml, že ne?“

Snape pomalu zavrtěl hlavou.

„Zkoušel ses dotknout téhle knihy, Severusi?“ zeptal se Artur a ukázal ukazováčkem na grimoár.

„Určitě ne,“ odpověděl Snape a zamračil se. „Když ji slečna Grangerová vzala do ruky, měla zřejmě vidiny a propadla křečím. Kouzla ji nepomohla přimět, aby se pustila, byl jsem nucen vší silou udeřit do její ruky obrovským Slovníkem starobylých run…“ Snape postupně umlkl. Všichni na něj zděšeně zírali, kromě Luciuse, který se ve svém koutku usmíval, jako by to byla ta nejhezčí věc, kterou za celou věčnost slyšel.

„To má být vtip?“ vyprskl Draco a podíval se na svého kmotra, jako by ho chtěl zakousnout.

„Jiný způsob mě nenapadl,“ bránil se Snape a široce rozpřáhl ruce.

Draco se zvedl ze židle a přešel ke krbu. Zvedl železný pohrabáč, klidně ho potěžkal v rukou, pak přistoupil a postavil se metr od Snapea. „Pokračuj,“ pobídl jej přiškrceně.

„Cože?“ Snape se podíval nejprve na Dracův zlý výraz a pak na pohrabáč.

„Dotkni se té knihy,“ nařídil a namířil pohrabáč na grimoár. „Tobě se obrovskou dlažební kostkou podařilo přimět Hermionu, aby se pustila, myslím, že s pohrabáčem nebudu mít žádné potíže… No, možná se netrefím a opakovaně tě trefím do lebky, ale na tom nezáleží, protože jiné řešení jsme nenašli!“ vyštěkl rozzuřeně.

Poprvé od svého příchodu do Lasturové vily se Ron na Draca podíval s naprostým potěšením. Snape se naproti tomu tvářil mnohem méně potěšeně. Draco se ohlédl po Hermioně a viděl, že se na něj divně dívá. Na rtech se jí vznášel lehký úsměv a tváře jí lehce zrůžověly. V tu chvíli si Draco uvědomil, že se mu to povedlo. Nevědomky, přirozeně. Tak přirozeně, že si toho všimla jen ona. Nazval ji křestním jménem.

Najednou si v rozpacích odkašlal, obrátil pozornost zpět ke Snapeovi a gestem mu naznačil, aby se knihy dotkl.

Bývalý mistr lektvarů se rozhlédl po všech v místnosti a doufal, že mu někdo z nich přijde na pomoc.

„Mladý Malfoy má pravdu, Severusi,“ řekl Remus s výrazem příliš potěšeným na to, aby byl upřímný. „To je nejlepší způsob, jak mít jistotu!“

„Zrádce,“ zavrčel na něj Snape. „Příští týden si můžeš obstarat vlkodlačí lektvar sám.“

„Udělal jsem si zásoby,“ opáčil Lupin s širokým úsměvem.

Snape si povzdechl, předklonil se a natáhl se pro knihu. Zhluboka se nadechl, připravoval se na nejhorší, a položil ruku na kožený obal.

Nic se nestalo.

Nechal ruku na grimoáru, počkal ještě několik vteřin a pak ji stáhl. Draco a Ron současně zklamaně zavrčeli, ale Hermiona si nemohla pomoct a tiše se zasmála. Harry, povzbuzen Snapeovým neúspěchem, položil ruku na knihu a dočkal se stejně bezvýsledného výsledku.

„Zdá se, že Hermiona je jediná, kdo reaguje,“ zamumlal, když Draco neochotně vrátil pohrabáč na stojan. „Co přesně jsi viděla?“

Hermiona se na Harryho upřeně podívala. „Nic než výjevy z minulosti, kdy jsem se ocitla tváří v tvář Theodorovi. Většinou na panství,“ odpověděla a sklopila oči. Perfektní, vyhýbavé, aniž by to bylo příliš vyhýbavé. „Měla jsem dojem…“ Zmlkla, nevěděla, jak vyjádřit slovy, co cítí. Od chvíle, kdy se ráno vrátili do vily, měla zvláštní pocit. Jako by ji někdo sledoval… zevnitř. Ale bylo to hloupé. Tak hloupé. „Jako bych byla na okamžik spojená s Nottem.“

„Ale jakmile jsi knihu pustila, přestalo to?“ pokračoval Harry, zatímco se Hermiona kousala do spodního rtu.

Byla na okamžik v pokušení odpovědět ano. Ale něco vzadu v mysli jí říkalo, že ne. Zvláštní, jakoby ohlušující hlásek. Podivný hlásek, jakoby tlumený tlustou zdí, na ni křičel, že tohle spojení ve skutečnosti nikdy nepřestalo existovat.

„Nejsem si jistá…“ nadechla se a nervózně si pohrávala s knoflíkem na mikině. „Dá se takové pouto přerušit, když už bylo jednou navázáno?“

Remus a Snape si vyměnili pohledy. „Ani ne,“ odpověděl Remus temně. „Jako každá magie musí zanechat stopy. Například stopy, které by umožnily toto spojení znovu navázat, když budou splněny určité podmínky.“

„A jako odborník na stupidní psychické vazby ti řeknu, že to rozhodně nejsou dobré zprávy, Hermiono…“ zamračil se Harry.

*****

Přes své protesty se Hermiona nakonec nechala přemluvit, aby si šla nahoru lehnout. Lupin ji donutil spolknout tři řady čokolády a nařídil jí, aby si šla odpočinout. Nechala tedy všechny v obývacím pokoji, vyšla nahoru do Harryho a Ronova pokoje a vklouzla pod přikrývku. Draco ji kvůli diskrétnosti nemohl následovat (i když nikdo nebyl oklamán, snad kromě Luciuse a Rona) a Hermiona si musela přiznat, že jí jeho uklidňující přítomnost za zády strašně chybí. Jestliže do té doby pociťovala jistou fyzickou a duševní únavu, pouhý fakt, že je opět sama ve tmě, jí dodal adrenalin a ona se chvíli převalovala v posteli, než ji přemohl spánek. Když ucítila, jak se jí zavírají víčka, nejasně si pomyslela, že se Lupinova čokoláda asi trochu vylepšila, a pak se ponořila do nezvykle hlubokého spánku.

Tak hlubokého, že vůbec neslyšela Rona a Harryho jít spát až o mnoho hodin později. A Ronovo chrápání ji ani nepřimělo otevřít oko.

Všichni v domě už tvrdě spali, když se Hermiona začala napůl probouzet. Pomalu, postupně se její spánek stával méně hlubokým, a pak ji z téměř komatózního stavu vytrhl tichý hlas.

Na útes…

Hermiona pohodila hlavou na stranu a lehce zasténala.

Na útes… No tak…

Pomalu, se stále zavřenýma očima, se posadila a pak přehodila nohy přes okraj postele.

Tudy…

S těžkýma nohama se vlekla po naleštěné dřevěné podlaze a pomalu, jako náměsíčná se vydala k východu. Ruka se jí sama od sebe zvedla ke klice, kterou stiskla, a dveře se s tichým zaskřípěním pantů otevřely. Harryho probudil známý zvuk dveří zavírajících se za Hermionou. Už na to byl zvyklý. Koneckonců, nechodila snad každou noc za Malfoyem od chvíle, kdy se vrátila ze zajetí? Ano, chodila. A právě proto ji Harry nesledoval, aby se ujistil, že je v pořádku. Přitáhl si přikrývku těsně přes ramena a téměř okamžitě usnul. Té noci však Hermiona nebyla vzhůru. Nešla za Malfoyem. Tu noc to mělo být jinak.