Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3. Tabule a odhalení

Po zbytek cesty přes areál už ani jeden z nich nepromluvil. Její mlčenlivost ho ještě víc než její vzhled přesvědčila, že dospěla, že už není tou mladou dívkou, kterou znal. Pamatoval si ji jako dítě, které ve třídě mává rukama ve vzduchu a překypuje otázkami. Zarazila ho skutečnost, že teď je to on, kdo má všechny otázky, kdo je sžírán zvědavostí. Ale držel jazyk za zuby a věřil, že mu vše vysvětlí, až bude vhodný čas. Byl trpělivý člověk. Na odpovědi čekal deset let, jistě může počkat ještě o něco déle.

A tak kráčeli v tichu, přerušovaném jen jejich kroky v měkké trávě a vzdáleným cvrlikáním ptáků. Tady, v této idylické zahradě, kde svítilo ranní slunce a motýli poletovali z květu na květ, bylo snadné zapomenout, že ho ještě před chvílí tiskla k zemi hrotem hůlky.

Nemusel se na ni dívat, aby věděl, že je hluboce zamyšlená, pravděpodobně formuje plán, nejspíš se rozhoduje, kolik mu toho může ukázat.

Vešli do velké budovy uprostřed areálu. Nebyl to hrad jako Bradavice, spíš se podobala rozlehlému starému venkovskému sídlu. Vedla ho bludištěm chodeb, zatímco se snažil nahlédnout do otevřených dveří, které míjeli, a zachytil jen nepatrné záblesky. Vystoupali několik pater po schodišti, dokud nedošli ke dveřím s nápisem „Ředitelka“. Zavedla ho dovnitř a zavřela za nimi.

„Omluvte mě na chvíli.“ Vyklouzla ven jinými dveřmi a nechala ho v místnosti samotného.

Zkoumal její kancelář. Byla plná seznamů, tabulek a rozvrhů, nalepených na stěnách a kupících se na všech dostupných rovných plochách. Složité, barevně odlišené čáry se táhly přes kusy pergamenu a označovaly časy, osoby a místa, třídy, studenty a úkoly. Na stěně za jejím stolem viselo cosi, co vypadalo jako plán areálu, v němž seděli, podobný mapě vytvořené Poberty. Vzhledem k tomu, že bylo léto a navíc ještě ráno, se po škole potulovalo jen několik zbloudilých teček, zatímco zbytek se nacházel v něčem, co vypadalo jako ubytovací křídlo. Další tabulky zahrnovaly učební osnovy, zásoby, mapovaly rozvrhy studentů, úkoly pro učitele a mimoškolní aktivity.

Bylo mu jasné, že zatímco on je pro funkci ředitele mizerně kvalifikovaný, ona je v ní neuvěřitelná. Byla to role, pro kterou byla stvořená. Přemýšlel, jestli to Brumbál věděl. Už v Bradavicích organizovala Potterovi a Weasleymu studijní čas. Plánování a řízení ostatních lidí jí šlo samo. Vždycky měla neuvěřitelnou schopnost chápat současně celkový obraz i ty nejmenší detaily. Otočil se, když znovu vešla do místnosti a nesla hromádku papírů, které si položila na stůl.

„Chtěl byste se tady porozhlédnout?“ Navrhla mu to, jako by nebyl nic víc než starý známý, který se zastavil na čaj, a ne spoluviník tyranského režimu, který by ji zabil už jen za to, že drží hůlku, natož že učí ostatní, jak ji používat.

„Vzhledem k tomu, že jsem vás hledal celé měsíce, ano, prohlídka je to nejmenší, co byste mi mohla nabídnout.“

Vyšli spolu z kanceláře. Od jeho příchodu byla zdrženlivá, ale teď, když byli na chodbách její školy, byla ve svém živlu. Byla tu viditelně uvolněnější. Napadlo ho, že se přece jenom skrývá a nejspíš se v potemnělých chodbách cítí bezpečněji než na světlé prostorné zahradě. Necítil se snad vždycky klidněji v temných, vlhkých chodbách kobek než kdekoli jinde, když špehoval?

„Je tu tolik kouzelníků a čarodějek narozených v mudlovském prostředí. Nikdy jsem si neuvědomila, že do Bradavic ve skutečnosti chodí jen velmi málo z nich. Mnozí mudlovští rodiče se pochopitelně zdráhají poslat své děti do internátní školy s podivnými kouzelnými bytostmi, kde jsou jediným prostředkem kontaktu sovy. Umožňujeme dětem, aby žily doma s otcem a matkou a do školy cestovaly pomocí přenášedla, pokud si to přejí. Vyučujeme také tradiční mudlovské předměty, což rovněž zmírňuje obavy rodičů.“

Zavedla ho do prázdné laboratorní místnosti. Poznal periodickou tabulku prvků ze svého mládí. V období dospívání experimentoval s mudlovskou chemií. Vedle periodické tabulky a dalšího různého laboratorního vybavení stály kotlíky a přísady do lektvarů. Na tabulích pokrývajících stěny byly načmárané různé rovnice.

„Vyučujeme jak mudlovské, tak magické vědy. Nejsou to dva oddělené světy. Jen dvě části jednoho komplexního celku.“ Namířila hůlku a levitovala tlustou knihu, po vteřině ji pustila a ta s bouchnutím dopadla zpátky na stůl a rozvířila kolem sebe prach.

„Když se kouzlo uvolní, převezme vládu gravitace. Proto musí být kouzlo samostatnou silou, která jde proti ní. Musí s ní nějakým způsobem souviset. Ještě nikdo nikdy nekombinoval kouzla a mudlovskou fyziku. Svět je zároveň jednodušší i složitější, než si kdokoliv dokázal představit.“

Studoval rovnice na tabuli a prsty přejížděl po křídovém prachu, zatímco v mysli zpracovával význam toho, co tam bylo napsáno.

„Jestli to chápu správně, jste si vědoma toho, že jste zde vynalezla nejméně tři nová odvětví magie?“

Jen se usmála a pokračovala s vysvětlováním.

„Vyučujeme jak mudlovské, tak kouzelnické předměty, některé kombinovaně, některé odděleně. Například dějiny magie a mudlovské dějiny se učí dohromady. Koneckonců se prolínají už celá tisíciletí. Vyučujeme také různé předměty, které Bradavice nikdy do osnov nezahrnuly - například umění a hudbu.“

Zatímco mluvila, zběžně listoval v sešitě, který ležel na jedné z lavic.

„Napadlo mě, že by vás jako polokrevného mohlo zajímat, co tu děláme. S matkou čarodějkou a mudlovským otcem jste nepochybně vyrůstal částečně v obou světech,“ pozorně si ho prohlížela, „a v určitém okamžiku jste byl nucen vybrat si, součástí kterého chcete být.“

Přikývl a vybavil si hořké vzpomínky. Svého násilnického mudlovského otce nenáviděl a poměrně brzy se rozhodl, že bude žít v kouzelnickém světě. S tím mudlovským byl však spojený natolik, že mu některé věci chyběly - pocit fotbalového míče pod nohama, způsob, jakým krajina uháněla za oknem automobilu, beletrie v otcově knihovně. Srostl s tím vším natolik, aby cítil mezeru poté, co to odřízl.

Tolik se snažil skrývat svůj mudlovský původ, aby zapadl mezi čistokrevné. Předstírání mu šlo velmi dobře. Snad právě tehdy si začal osvojovat schopnosti, které později využil jako špión. Byl dost dobrý na to, aby se stal pravou rukou čistokrevné revoluce. Přes veškerou snahu však věděl, že nikdy nebude jedním z nich. Nikdy by zcela nezapadl mezi čistokrevné, kteří byli vychováni výhradně v tomto světě. Bylo v něm něco víc, a i když to pilně skrýval, bylo to jeho neoddělitelnou součástí.

„Mudlorození stáli před ještě těžším rozhodnutím, před volbou mezi světem svých rodičů a světem svých přátel, mezi světem své výchovy a světem své moci. Vždy jsme byli nuceni volit mezi tím, do kterého bychom kulturně nikdy zcela nezapadli, a tím, ve kterém bychom museli své nadání neustále skrývat. To, co se tu snažím vytvořit, je jiná alternativa, způsob, jak integrovat oba světy, mudlovský i kouzelnický, vytvořit způsob, jak včlenit magii do zákoutí a záhybů mudlovského světa a umožnit jim žít vedle sebe."

Ze všeho, co si kdy myslel o Albusi Brumbálovi, o něm nikdy neuvažoval jako o konzervativním. Ovšem přes všechny své výstřednosti byl stále čistokrevný čaroděj, formovaný svou výchovou. Jakkoli si ministerstvo myslelo, že je Brumbál radikální, změnil jen velmi málo z toho, co se v Bradavicích vyučovalo nebo jak se to učilo. Hermiona Grangerová nejenže založila školu, ale také nově definovala magii.

Sledoval, jak několik studentů prochází kolem otevřených dveří třídy, ve které seděli. Šel tu vysoký chlapec se světlými vlasy a malá dívka s dlouhými černými copy. Odhadoval, že jim je kolem patnácti. Zdálo se, že studentům dovolila zůstat ve škole i přes léto, a teď už bylo pozdní ráno a oni začali vstávat.

„Dobrý den, paní ředitelko,“ zpěvavě pozdravili, když procházeli kolem dveří a na chvíli se zastavili, aby prohodili pár slov s Hermionou. Jejich oblečení bylo neobvyklou kombinací mudlovské a kouzelnické módy, takže by mohli plynule přejít do obou světů bez povšimnutí. Uvědomil si, že Hermionino vlastní šatstvo mělo o něco přiléhavější střih, než bylo v kouzelnickém světě běžné, a že mu nepřipadala úplně nepatřičně, když ji ráno viděl na mudlovském předměstí. To prolínání světů, o kterém mluvila, bylo víc než jen akademické, pronikalo do každé skuliny a štěrbiny jejich života. Dospívající pokračovali v chůzi a ona se otočila zpátky k němu.

„Vyučujete?“ zeptal se zvědavě.

„Ano. Když jsem tady začínala, učila jsem všechny předměty.“

„Nemáte žádné zkušenosti s výukou, žádné pokročilé vzdělání. Když jste odešla, sotva jste dokončila školu.“ Zvedl obočí a hodnotil ji pohledem.

Usmála se. Byl to smutný úsměv. „Vlastně učím magii už od svých jedenácti let.“

Zkoumal její tvář. Vždycky opravovala své spolužáky, pomáhala jim, když dělali chyby. Patřilo to k tomu, že byla nejchytřejším dítětem ve třídě, vždycky byla tou, za níž ostatní chodili pro pomoc, a vzhledem k jejímu přirozenému sklonu k soucitu nikdy neodmítla. V paměti se mu vynořila vzpomínka, jak ve třídě šeptala Longbottomovi pokyny. Nejspíš toho ubohého chlapce naučila víc než on sám. Zdálo se, že mu čte myšlenky.

„Byla jsem obzvlášť dobrá ve výuce lektvarů. Pomáhá, když jste svědkem všech možných chyb, kterých se člověk může dopustit.“

Přísahala by, že na zlomek vteřiny zahlédla na jeho tváři úsměv. Bylo jí jasné, že chtěl pronést nějakou jízlivou poznámku o Nevillově neschopnosti v lektvarech, ale udržel jazyk za zuby. Nebylo slušné mluvit špatně o mrtvých. Byla opravdu hanba, že většina spolužáků, kterým pomáhala při studiu, se nikdy nedožila dospělosti, že se nedožili toho, aby využili znalosti, které jim tolik hodin vtloukala do hlavy. Kdo by si pomyslel, že zkušenosti, které získala jejich výukou, vlastně budou užitečnější pro ni než pro její žáky?

„Ale teď máte učitele?“

„Ano. Ve skutečnosti jich je dvanáct.“

„Kdo to je?“

„Mnozí z nich jsou mudlorození, kteří opustili kouzelnický svět ještě před začátkem války. Vystopovala jsem je, sehnala jim nové hůlky a přesvědčila je, aby znovu používali magii. Teď, když škola už nějakou dobu funguje, začínám mít možnost zaměstnávat učitele, kteří se tu vzdělávali. Dokonce je tu i několik učitelů, kteří se narodili v mudlovském světě a vyrostli v něm. Nikdy nenavštěvovali kouzelnickou školu, takže své nadání nerozvíjeli. Vyučují mudlovské předměty a já je učím používat jejich magii. V pozdějším věku je to samozřejmě těžší, ale někteří z nich dělají jisté pokroky.“

Prošli chodbami a velkými dvoukřídlými dveřmi, které vedly do knihovny. Podle toho, jak otevírala dveře, jak nechala svou ruku při chůzi hladit hřbety knih, poznal, že ačkoli většinu času tráví ve své pracovně, tahle místnost je místem, kde je její srdce. Sbírka se skládala ze dvou třetin z mudlovských a z jedné třetiny kouzelnických knih. Předpokládal, že je to proto, že se jí mudlovská literatura získává snáze. Některé tituly poznal ze seznamu, který mu původně ukázal cestu.

„Tak jsem poprvé našel vaši stopu… ty knihy."

„Potřebovala jsem je… potřebovali jsme knihovnu.“

„Pochopitelně.“

Rozhlédl se po velké otevřené místnosti.

„Není tu žádná zakázaná sekce?“

„Tohle je škola. Naším cílem není omezovat výuku studentů.“

Opustili knihovnu a ona ho zavedla na konec chodby a otevřela dveře. Vyšli ven do slunečního jasu zahrady. Musel několikrát zamrkat, než se jeho oči přizpůsobily světlu. Stáli v po kolena vysoké trávě a dívali se jeden na druhého.

„Stále jste mi neodpověděla na mou původní otázku.“

Naklonila hlavu na stranu a podívala se na něj.

„Co tu děláte?“

Usmála se.

„Co si vy myslíte, že dělám?“

„No, tak, jak to vypadá, buď vytváříte samostatnou kouzelnickou společnost, nebo budujete armádu, ještě jsem se nerozhodl, co z toho.“

Smutně se na něj usmála.

„Ani já ne.“

Chvíli šli mlčky, než pokračovala.

„Nemohla bych ospravedlnit využívání dětí, ba ani dospělých, k útokům na svět, který nikdy nepoznali, aby získali uznání. Nicméně je velmi reálná možnost, že jednoho dne buď to, co tu dělám, někdo odhalí a zaútočí na mě, nebo že Voldemort a jeho stoupenci začnou znovu napadat mudly. Pokud nastane některá z těchto eventualit, budeme více než připraveni k boji.“ Při posledních slovech jí v očích vzplál známý oheň. Ten, který v nich viděl, když hodila svou hůlku po Luciusovi; oheň, který hořel v jeho snech a každou noc ho budil.

Mlčky ho vedla do přemísťovací komnaty, ze které přišel.

„Musím vyřídit důležitou záležitost. Možná byste mě chtěl doprovodit. Tato věc by vás mohla trochu zajímat.“