Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11.

„Přísahám, Pottere…“ Dafné přimhouřila oči do nebezpečných blýskajících se štěrbin.

„Co, ty kobřičko? Pokusíš se mě kousnout?“ V tu chvíli se zarazil a rty se mu opět stočily do rostoucího úsměvu. „Já kousání oplácím, víš?“

„Ano, ale to by si mohla skutečně užít,“ ozval se Astoriin hlas, když se s Dracem dostali na dohled.

„Aha, a řekni mi tedy, tohle mě mělo povzbudit, nebo odradit?“ Harry se na okamžik zadíval na téměř viditelnou auru nelibosti sálající z Dafné a pak se jen ušklíbl. „To je jedno, málem bych zapomněl na tvůj motiv v tomhle všem.“

„Počkej… Motiv?“ Dafné se zarazila s náhlým podezřívavým pohledem na sestru.

„Takže… tys to věděl?“ pronesla Astorie poměrně delikátně, ale pobavenou odpověď nabídl Draco.

„Navzdory všemu zdání není takový hlupák, za jakého se vydává, lásko.“ Draco se na chvíli odmlčel, aby na Harryho pohlédl. „No, alespoň teď už ne. Ale bývali jsme všichni rozkošní blázni, že?“

„To je hezký způsob, jak říct, že jsme všichni byli totální magoři, kteří, merlinví jak, dokázali přežít.“ Harry pomalu zavrtěl hlavou a s povzdechem napůl zavřel oči. „Tolik jsme toho spolu prožili, viď, Draco?“

„Spolu?“ Dracovi zacukaly rty a nenuceně zavrtěl hlavou. „Vzpomínám si jen, jak jsme v sedmém ročníku konečně dospěli natolik, abychom udělali správnou věc.“

„Ech, tak či onak jsi byl do věcí zapletený,“ odmítavě mávl rukou Harry. „Upřímně řečeno, asi jsi se mnou mluvil víc než kdokoli jiný kromě Weasleyových, Nevilla a Lenky.“

„Pokud se našim malým konfrontacím dá říkat mluvení,“ souhlasil Draco sardonicky. „Ale vážně, to je prostě smutné, nádhero. Myslel jsem si, že se s tebou bude bavit víc lidí.“

„Mám dojem, že už jsme zjistili, jak přesné jsou tvé domněnky, fretko,“ zavrtěl Harry s povzdechem hlavou. „Dobrá tedy, můžeme jít? S touhle kobřičkou si pohraju zase někdy jindy.“

„Počkej, jaký motiv? O čem to všichni mluvíte?“ Dafné s přimhouřenýma očima přejížděla pohledem mezi jednotlivými lidmi.

„Zeptej se své sestry a matky,“ odpověděl Harry a na rtech mu pohrával nepatrný úsměv. „Vím, že Draco je dost chytrý na to, aby věděl, jak moc nemám rád, když se se mnou někdo snaží hrát tyhle hry.“

„A přesto je pořád necháváš hrát.“ Draco se naklonil a políbil Astorii na rty. „Brzy se uvidíme, lásko.“

„Hlavně proto, že mě baví hrát svou vlastní hru a porážet ji v té její,“ vrátil argument Harry pobaveně.

„Nemusím si dělat starosti, že mi snoubenka uteče ze země, že ne?“ zeptal se Draco s náznakem obav, když se ohlédl na náhle obezřetné Greengrassovy ženy.

„To záleží na tom, jak moc se bude snažit tlačit na pilu.“ S těmito slovy Harry mrkl směrem k naprosto zmatené Dafné a pak odkráčel pryč.

„Tak tohle bude zatraceně velkolepé,“ povzdechl si Draco a stiskl si kořen nosu. „Začínám si myslet, že ses mi líbil víc, když jsi byl opilý.“

„Co na to říct, Draco? Musím si najít způsob, jak se zabavit, aniž bych se uchýlil k láhvi. Máš nějaký lepší nápad?“

„Stát se ministrem kouzel?“ Napůl nadějný tón v jeho hlase okamžitě přiměl Harryho otočit hlavu a vrhnout na něj pohled plný hrůzy.

„Zbláznil ses, sakra? Já v politice? Spadl jsi na hlavu? Už takhle mám dost problémů s tím, aby se mi lidi nepletli do mých záležitostí!“

„Co na to říct? Představa, jak neustále znevažuješ členy Starostolce, mi vyvolává úsměv na tváři,“ odpověděl mu Draco rozzářeně.

„Prostě se ti nelíbí, že s tvou rodinou nechtějí mít v současné době nic společného.“

„Samozřejmě. Mám dovoleno být malicherný, pamatuješ?“ Draco se zatvářil dotčeně. „Jsem Malfoy, máme to v krvi.“

„Je hezké vědět, že některé věci se prostě nemění,“ poznamenal Harry suše.

Když Dafné skončila sledování odcházející dobírající se dvojice, otočila hlavu a zahleděla se na svou mlčící matku a pobaveně se tvářící sestru. „Tak jo, co si sakra vy dvě myslíte, že děláte?“

„Uvidíš, sestro, uvidíš…“ odpověděla Astorie, sama se otočila a na odchodu hodila pohled zpátky přes rameno. „No, přinejmenším nakonec.“

ooOOoo

Bylo mnoho věcí, které George Weasley očekával každý den, když šel do svého obchodu. Široce rozevřené oči, rošťácké úsměvy, pošetilé rádoby zloděje v obchodě, abychom jmenovali alespoň některé. Dnes se mu však dostalo něčeho, co by nikdy, ani za milion let nečekal.

Harryho Pottera, který vešel do obchodu vedle jistého Draca Malfoye. No, to, že byli oba na stejném místě, nebylo až tak úplně překvapivé – v průběhu let v Bradavicích se to stalo už mnohokrát. Ne, skutečně překvapivý byl fakt, že dvojice kráčela a usmívala se a ani jeden z nich se nesnažil tomu druhému způsobit tělesnou újmu. George opatrně pootočil hlavu a pohlédl na ženu vedle sebe, jejíž pozornost zaujalo cosi jiného.

„Angelino, lásko, neprovedla jsi mi něco jako kouzlo halucinace, že ne?“

Žena zamrkala a pak na něj nedůvěřivě povytáhla obočí. „Opravdu, Georgi, co tě proboha vede k tomu, že se ptáš na něco takového?“

„Tohle.“ George zvedl prst a ukázal přímo na nyní naprosto pobaveně vyhlížející dvojici, která si všimla jeho pohledu a gesta.

Angelina zamrkala, přeměřila si je a pak se podívala zpátky na muže. „Georgi Weasley, co jsem ti říkala o tom, že na nás nebudeš zkoušet ty své zatracené experimenty?“

„Tohle není nic mého! Vážně!“ Rychle zvedl ruce na obranu a zavrtěl hlavou. „I moje představivost má své hranice!“

„Nebojte se, to všechno je jen iluze,“ prohlásil Harry s křivým úsměvem na rtech. „Já ve skutečnosti nejsem Harry. On je Harry.“

„Aha.“ George chvíli s pozorným pohledem pomalu pokyvoval hlavou. „A řekni mi tedy, kdyby on byl Harry, kdo bys byl ty?“

„No přece Draco, samozřejmě,“ doplnil Draco, jako by to byla všeobecně známá věc. „Vážně, myslel jsem, že ti to dojde hned.“

„Počkej, cože?“ George na ty dva zamrkal a pak zamrkal znovu.

„Je to opravdu dost smutná věc, že?“ poznamenal Harry truchlivě k plavovlasému muži vedle sebe. „Po tom všem, čím si prošel, se nadobro zvencnul.“

„Strašně smutné. Po všech těch důmyslných žertících a nehorázných výstřelcích,“ přikývl souhlasně Draco, než se otočil k Angelině. „Upřímnou soustrast s tvojí ztrátou.“

„Dobře, vy dva, to stačí. Už žádné zneužívání mysli mého manžela,“ zavrtěla Angelina hlavou, načež se rozpustile zasmála. „Ale dobrý vtípek… Kdo jste vy dva doopravdy?“

„Vážně, Angelino, tolik jsi na mě křičela v pátém ročníku, když jsi byla kapitánka, a teď si mě nepamatuješ?“ Harry otočil hlavu a podíval se na Draca.

„Jo, to bylo v tom roce, kdy jste mě s tím zkrachovalcem Weasleym po zápase přepadli,“ připustil Draco s úšklebkem.

„Počkat… Počkat. Chcete mi říct, že vy jste skutečně Harry a Malfoy?“ Angelinin pohled plný naprosté nedůvěry se setkal s dvojicí pobavených a souhlasných přikývnutí. „Tak jo… je to tu, svět se úplně a naprosto zcvoknul.“

„Toho sis všimla až teď?“ pobaveně protáhl Draco. „Vážně, vy Nebelvíři…“

„Fretko, musím ti říct jen jedno. Jsi Zmijozel, takže nemáš co mluvit,“ uchechtl se Harry a pohlédl na ohromeně vyhlížející Angelinu. „I když musím uznat, že tohle je ta nejlepší kulišárna, jakou jsem za poslední roky někomu provedl.“

„Jasně,“ zabručel Draco nevrle a ostražitě se rozhlédl po obchodě. „Nemusím se bát, že by se tu něco očarovaného obrátilo proti mně, že ne?“

„To nevím.“ Harry se na chvíli odmlčel, zamyšleně si poklepal na spodní ret a pak se podíval na George. „Tak co, starý brachu, přidal jsi nějaká další kouzla, aby se to tady cíleně zaměřilo na Draca?“

„Co…? Ne, ještě jsem se k tomu nedostal… Cože? Harry… co se to sakra děje? Proč jsi tady s Malfoyem?“ Zdálo se, že se George konečně poněkud probral z omámení a jeho široké, nevěřící oči se upřely na černovlasého muže.

„No, vzpomínáš si, jak jsem ti onehdy volal krbem a ptal se, kde bydlí Harry?“ Draco si zamyšleně promnul bradu. „Lhal jsem, že chci najít Harryho, abych si s ním promluvil.“

„No, abych byl upřímný, nenacházel jsem zrovna v nejlepší kondici na to, abych si s tebou povídal, když jsem byl ve stavu, v jakém jsi mě našel, víš?“ Harry zavrtěl hlavou a stiskl rty. „Ještě jsem se definitivně nerozhodl, že se do takového stavu nevrátím.“

„U Merlina… jestli to uděláš, tak jen někde hodně daleko ode mě, mé snoubenky a všeho, co se dá rozbít,“ zamumlal si Draco pod vousy.

„A co třeba v blízkosti tvého otce?“ V Harryho hlase zazněla nadějeplná myšlenka.

„Pořád je to můj otec.“ Draco se na něj mírně zamračil a zkřížil si ruce na hrudi. „Kromě toho, kolikrát potřebuješ naprosto ponížit nějakého Malfoye?“

„Ponížení Malfoye není nikdy dost,“ opáčil Harry s naprosto vážnou tváří a pak koukl na George. „Že?“

„To ano.“ Zdálo se, že to stačilo, aby se George alespoň částečně probral z šoku a plněji se zaměřil na Harryho. „Tak co tě sem přivádí, ó můj samotářský partnere?“

„Opatrně, Georgi, nechci, aby tvá milovaná žena začala žárlit,“ pousmál se Harry. „Pokud si dobře vzpomínám, má drsný pravý hák.“

„Ale ona mě má příliš ráda na to, aby… Au!“ Zrzek si chvíli třel ruku, když se podíval na svou nazlobenou ženu. „Správně, moje chyba a stále čekám na odpověď.“

„Unesli mě Malfoyovi, ale mazaně jsem je obelstil, což nebylo nijak přehnaně těžké, aby mi umožnili utéct do tohoto bezpečného útočiště,“ promluvil Harry scénickým šepotem, na chvíli se zarazil a podíval se na místo, kde na něj Draco koulel očima, než pokračoval. „Jen to neříkej Dracovi, ten mě má hlídat.“

„Aha, pak tedy nasadím všechny velkolepé prostředky, které mám k dispozici, abych zajistil rychlou a spěšnou záchranu tvé osoby.“ George se hrdě a pevně narovnal, načež obrátil pozornost ke zvědavě vyhlížejícímu Dracovi, zvedl srolované noviny a lehce ho švihl po hlavě. „Zlý Malfoy, zlý. Nech Harryho jít.“

Když Draco na George uraženě zafuněl, Harry se uchechtl, čímž na sebe připoutal pozornost těch pár lidí v obchodě. „Ach, Merline, to jsem potřeboval.“

„Nechápu, jak tě to může tak strašně bavit,“ zareptal Draco a střílel pohledem sem a tam mezi oběma šklebícími se muži před sebou.

„Samozřejmě že nechápeš, jsi Malfoy,“ ozvala se Angelina, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. „Vážně, copak ti to ještě nedošlo?“

„Ach ano, to úžasné rýpnutí do mé rodiny, jak originální,“ pronesl pomalu a pak přesunul pozornost k Harrymu. „Ty si to užíváš, viď?“

„Trochu,“ přikývl Harry a obrátil se na George. „Draco je tady, protože se dobrovolně přihlásil, že pomůže vyzkoušet, jaké aktuální experimenty máš v plánu.“

„A kdy jsem se k něčemu takovému přihlásil?“ Dracovy ocelově šedé oči se okamžitě upřely na dotyčného muže.

„Ve chvíli, kdy jsi mě podrobil účinkům toho detoxikačního lektvaru,“ odtušil Harry a sladce se na něj usmál. „Řekl jsem ti, že se pomstím, vzpomínáš?“

„Pořád odmítám, aby mě někdo používal jako nějakého lidského pokusného králíka,“ zlobil se Draco, zkřížil ruce na hrudi a pohrdavě si odfrkl. „Kromě toho sis to zavinil úplně sám, když ses rozhodl, že se budeš bavit tím, že mě ztrapníš před mojí snoubenkou.“

„Co na to říct? Pár věcí jsem se od tebe přece jen naučil, fretko. Zejména to, jak být zlý a pomstychtivý.“

„Dobrá, i když mě ohromně baví to vaše vtipkování a vůbec matoucí výlevy… Co se to tu, proboha, děje?“ vložil se do toho George.

„Draco se rád vměšuje,“ shrnul Harry jednoduše, než se podíval na blonďáka a tiše si povzdechl. „A upřímně řečeno, jakkoliv nerad to přiznávám, tentokrát se mu to vlastně povedlo.“

„To bylo vážně tak těžké přiznat, že jsem pro jednou opravdu udělal něco dobře?“ Dracovo povytažené obočí mluvilo za vše, když si Harry rezignovaně povzdechl.

„Až bolestně.“

„Dobře, tohle musím slyšet.“ Georgeovi pomalu rostl úsměv na rtech, když přejížděl pohledem z jednoho na druhého.

„V soukromí, jestli ti to nevadí. Není to zrovna něco, s čím bych chtěl seznamovat veřejnost,“ prohlásil Harry, když se rozhlédl po obchodě, a pak pokrčil rameny. „S nějakým kouzlem na odhalení zvěromágů, jestli to nevadí.“

„Aha, ověřeno, zadní místnost se pyšní protiholoubkovskou ochranou,“ souhlasně pokýval hlavou George a gestem naznačil dvojici, aby ho následovala.

„Protiholoubkovskou ochranou?“ zeptal se Draco zvědavě a povytáhl obočí směrem k Harrymu.

„Třeba proti Ritě. Je to neregistrovaný broučí zvěromág.“

„To hodně vysvětluje.“

ooOOoo

George na Harryho zíral v naprostém šoku, když ten dokončil své malé vyprávění, načež se pomalu zvedl a vytáhl láhev ohnivé whisky. Zrovna když se chystal odšroubovat víčko, ucítil na zátylku lehké plesknutí Angelininy ruky a okamžitě si uvědomil, co se chystal udělat. „Promiň.“

Rozpačitý výraz v jeho tváři se rychle vytratil, protože Harry se opřel na židli zjevně nezaskočený, i když si láhev prohlížel s mírnou touhou. „Žádný problém, stejně dávám přednost mudlovské whisky.“

„A mně je jedno, jaké jsou tvoje preference,“ zkřížil si Draco se zamračením ruce na hrudi. „Jestli se pokusíš dostat do sebe jen kapku, tak ti ty detoxikační lektvary budu podstrkovat týden.“

„A bude to to poslední, co kdy uděláš.“ Harryho hlas byl pevný a tvrdý, když Malfoyovi pohled oplácel. „Pořád ti dlužím za ten poslední.“

„Jo, jo, nebožátko, za necelou hodinu sis nechal propláchnout celé tělo, místo abys to dělal týdny tím zatraceným mudlovským způsobem, bůůůůů,“ odsekl Draco, načež zavrtěl hlavou a podíval se na George. „Přísahám, nemám ponětí, jak jste vy Weasleyovi dokázali s tím nevděčným zmetkem tak dlouho vydržet.“

„No, obecně se k nám chová trochu přátelštěji.“ George se na chvíli odmlčel, protože si udělal čas, aby si Harryho skutečně prohlédl, a pak potřásl hlavou. „Takže hádám, že proto jsi mi nevracel moje sovy?“

„Promiň, ale bez urážky… kvůli Ginny jsem neměl moc zájem bavit se s někým, kdo se jmenuje Weasley, kromě pokusů kontaktovat Rona a Hermionu,“ prohlásil Harry lehce neomaleně a pokrčil rameny. „A to vždycky končilo fiaskem, přes který jsem se nikdy nepřenesl, takže ani přes pití.“

„Jasně. Pořád nemůžu uvěřit, že je nedokážeš přemluvit, aby s tebou šli aspoň na oběd,“ nedůvěřivě zamumlal Draco, než se podíval na náhle ohromeně vyhlížející Angelinu. „Co?“

„Právě mi to došlo… Sedím tady a vedu s tebou zdvořilý rozhovor. Draco Malfoy.“ Pomalu zavrtěla hlavou a pohlédla na svého manžela. „Nepodstrčil jsi mi další z těch svých lektvarů, že ne?“

„Ne, ledaže bych jeden podstrčil i sobě.“ George souhlasně přikývl a pak se zneklidněně posunul směrem k Harrymu. „I když, kdybys potřeboval střechu nad hlavou, kamaráde, víš, že jsi vždycky vítán.“

„Cože? A vzdát se neustálého ponižování a zlehčování a destrukce samotných základů mého pohledu na svět?“ kontroval Harry sarkasmem, který mu odkapával ze rtů, než mávl rukou: „Ne, jsem v pohodě. Když už nic jiného, tak to není nuda. A kupodivu se Lucius vlastně naučil držet jazyk za zuby a chovat se, jako by měl mozek.“

„Vážně?“ George pohlédl na Draca. „Hm… Takže bys řekl, Harry, že je to teď slušný chlap?“

„To teda ne!“ Harry zavrtěl hlavou a tvář zkřivil odporem. „Lucius Malfoy je šmejd a vždycky bude. Má to zatraceně příliš zažité, než aby byl něčím jiným. Škoda jen, že mě už před lety nenapadlo, jak toho zmetka dostat do Azkabanu.“

„No, Pottere, proč nám neřekneš, co všechno ještě si doopravdy myslíš?“ Dracův hlas mrazil, když opětoval svému společníkovi pohled s hněvivou jedovatostí, jakou už léta nepocítil.

„Cože? Čekal jsi, že řeknu něco jiného? Tvůj otec se pokusil zabít mě, mé přátele, a kdyby bylo po jeho, nechal by zabít i všechny ostatní míšence a mudly.“ Harry se na Draca zamračil. „A ty to zatraceně dobře víš.“

Dracův hněv chvíli přetrvával a mračení Harrymu vracel stejně jako v dětství, ale pak povolil napjatá ramena a přikývl na znamení uznání. „Co čekáš, že ti na to řeknu, Harry? Pořád je to můj otec. Otec, který tu pro mě vždycky byl, miloval mě, staral se o mě. Pro tebe je to možná zrůda, ale pro mě byl vždycky prostě otec.“

„Dělám to hlavně proto, abych tě naštval,“ přiznal Harry, zatímco ignoroval nedůvěřivé pohledy Weasleyových. „No co, čekali jste, že budu pořád hodný maličký Harry? Posledních pár let jsem strávil tím, že jsem lidi štval, aby mě nechali na pokoji. Draco je prostě zatracený masochista a těžko chápe narážky.“

„Samozřejmě, že chápu narážky.“ Draco si chvíli prohlížel nehty, než vzhlédl a usmál se směrem k Georgeovi, kterému to najednou došlo. „Jen to prostě ignoruju, abych se mohl otočit a udělat tohle…“ Zvedl ruku a prostým gestem ukázal směrem k Harrymu. „Vidíte? Tohle jste mu udělali vy, Weasleyovi.“

„Hej! Já v tom neměl prsty!“ okamžitě zaprotestoval George a zvedl ruce na obranu. „Vlastně jsem se s ním snažil držet krok.“

„A já jsem Weasleyová jenom sňatkem, já jsem se do tohohle zatraceného průšvihu vůbec nezapletla,“ zamumlala si Angelina pod nos. „I když, jestli se mi ti dva někdy dostanou do rukou…“

„Nezapomeň, že i Gran-Hermiona je Weasleyová jen sňatkem,“ podotkl Draco samolibě.

„Tohle si užíváš až moc,“ poznamenal Harry. „Na druhou stranu, asi se to dalo čekat… Jsi přece Malfoy.“

„Je od tebe skvělé, že sis toho všiml,“ odpověděl Draco a rty mu zkroutil nepatrný úsměšek. „Ale nejsi to ty, kdo musel snášet hlavní nápor jisté dvojice Weasleyových, kteří se pokoušeli o křupanský humor.“

„Hele, my jsme se o to víc než pokoušeli, děkuju pěkně!“ protestoval George zamračeně. „A kromě toho, kdo byl ten, co si s bratrem založil vlastní úspěšný podnik, který úspěšně vytlačil konkurenci?“

„To mi připomíná – jak se vám dvěma vůbec podařilo tenhle malý podnik financovat?“ zajímal se Draco a zvědavě se rozhlédl po zařízení zadní místnosti. „Chci říct, upřímně, potřebovali byste…“

„Cože, ty sis myslel, že mě udělali společníkem jen proto, že jsem se jim tak líbil?“ ušklíbl se Harry. „Vážně, Draco, překvapuješ mě. Co sis myslel, že jsem udělal s penězi z turnaje?“

Draco se na chvíli odmlčel, ústa na okamžik zůstala otevřená, jak zvažoval vhodnou odpověď, a pak se na Harryho zadíval s nečitelným výrazem. „Tehdy jsem si nemyslel, že jsi tak obchodně zdatný.“

„Nebyl jsem,“ souhlasil Harry s pokrčením ramen a pobaveným úsměvem. „Byl jsem zraněný, byl jsem unavený, měl jsem strach… a když se vrátil Voldemort, řekl jsem si, že by se světu hodilo trochu smíchu navíc.“

„Máš z pekla štěstí, Harry,“ prohlásil Draco trpce. „Z pekla.“

„Po životě, který jsem měl?“

„Proto říkám z pekla,“ kontroval Draco samolibě.

„Jasně, co jsem si myslel?“ Harry pomalu zavrtěl hlavou a pak se s povzdechem rozhlédl kolem. „Takže po tomhle všem se Draco rozhodl mi vtlouct do hlavy, že moje chápání společnosti má tendenci mít v základech zející a dost nepříjemné díry…“

„Vždyť ani nevěděl, co je to pomluva a urážka na cti,“ potvrdil Draco se smutným pokývnutím hlavy. „A díky drahému zesnulému Brumbálovi… No, vzpomeňte si na rok Umbridgeové a Popletala.“

George sebou při té vzpomínce cukl, přikývl a ohlédl se na Harryho. „Což tě vedlo k tomu, že jsi nechápal, proč Popletalovi a Věštci všechno procházelo.“

„Vlastně mě to vedlo k tomu, že jsem nechápal, že jim to nemělo projít,“ kontroval Harry trpce. „Samozřejmě mě to pak nutí přemýšlet o tom, o co všechno jsem ještě asi přišel, když jsem vyrůstal u Dursleyových a tak.“

„Asi o hodně.“ V Dracově hlase zazněl okamžitý souhlas a usmál se na Harryho. „A já se těším na soukromé pochechtávání, které mi přinese zjištění, jak rozkošně nevědomý opravdu jsi.“

„Pak rozhodně zjistíš, že ač možná zrezivělé od alkoholu, moje soubojové schopnosti jsou pořád víc než dostatečné na to, aby tě úplně zničily.“ S tím se Harry podíval na George. „Je v kouzelnickém světě ještě legální vyzvat někoho na souboj?“

„Proč se ho na to ptáš?“ zněl Draco téměř dotčeně.

„Protože nemá důvod mi říkat ne jen z pudu sebezáchovy,“ kontroval Harry s uchechtnutím a pak se znovu podíval na George. „Takže?“

„No, je to trochu ošemetné, to teda jo,“ odpověděl George vyhýbavě a vrhl prosebný pohled směrem ke své ženě.

Angelina zakoulela očima a lehce poplácala manžela po paži, než se otočila k Harrymu. „Tím chce říct, že o tom nemá ani páru, protože nebyl vychován ve většině starých čistokrevných tradic, čili nikdy nemusel držet krok s tím, co ještě můžeš a nemůžeš dělat.“

„Takže… se mám zeptat tady Malfoye a věřit, že mi upřímně odpoví?“ ujišťoval se Harry nedůvěřivě.

„To těžko.“ Ta slova vymazala z Dracovy tváře chvilkovou samolibost, protože Angelina pokračovala s pobaveným úšklebkem. „To, že George neví, ještě neznamená, že nevím ani já.“

„Sakra, zapomněl jsem na tu holku,“ zavrtěl Draco hlavou a znovu se uchechtl. „Jak mi jistě potvrdí, oficiální souboje upadly v nemilost. Nejsou sice tak docela nezákonné, ale jsou poněkud odsuzovány.“

„Ta holka uznává pravdivost fretčina prohlášení,“ odpověděla Angelina. „Merline, Pottere. Jak se zatraceně dokážeš neustále dostávat do takových situací?“

„Řekl bych, že je to získaná dovednost, ale… buďme upřímní. Jedná se o čistý, vrozený talent.“ Harry bezradně pokrčil rameny a ohlédl se na svého bývalého spoluhráče a bývalou kapitánku týmu. „Tak co, napadá tě, jaké další základy jsem nezískal, což v důsledku zhatilo každý můj pokus o odlovení tvého bratra a švagrové, Georgi?“

„No, zkusil sis někdy dopředu domluvit čas schůzky, abys zjistil, kdy mají volný čas?“ Angelina zvědavě svraštila obočí.

„Hermiona s volným časem?“ Harry se na chvíli odmlčel a s přehnaným soustředěním se viditelně snažil ten pojem uchopit. „Je to… vůbec možné?“

„Jsi přece zatracený Harry Potter, samozřejmě že je to možné.“ Draco se zatvářil pobaveně. „Copak nevíš, že žiješ z nemožného a šíleného?“

„Ne, nijak zvlášť.“ Harry pokrčil rameny a zahleděl se do dálky. „Já jen… Nikdy jsem si nemusel domlouvat schůzky nebo dělat čas pro přátele, víš? Prostě jsme… no…“ Když se jeho hlas odmlčel, ramena mu zvedlo další bezmocné pokrčení.

„No, obecně to k dospělosti patří…“ odpověděla Angelina nejistě a pohlédla na svého manžela. „Lidé mají tendenci být zaneprázdněni prací a vším možným…“

„Harry… kolikrát ses s nimi pokoušel jít na oběd nebo tak něco?“ vložil se George přeopatrně do hovoru, zatímco studoval muže před sebou s nečitelným výrazem ve tváři.

„Hm… čert aby se v tom vyznal.“ Harry pokrčil rameny. „Kdy jsem je vlastně naposledy viděl mimo krb nebo jsem na ně náhodou narazil? Myslím, že před lety?“

„Myslíš?“ skočil mu Draco do řeči.

„Hodně z posledních tří let je jedna obrovská alkoholová šmouha.“

„Aha, jasně,“ pokýval Draco hlavou, než zvedl obočí směrem ke Georgeovi. „Takže mě zase praštíš, když pronesu poněkud hanlivou poznámku o tvém mladším bratrovi?“

„Harry, za celou tu dobu, co ses s nimi snažil navázat kontakt… Ani jednou si neudělali volno, aby s tebou mohli jít třeba jen na oběd?“ přednesl George velmi, velmi opatrně, když pro tuto chvíli ignoroval Dracovu otázku. „Ani Ron?“

„Ron se vždycky zeptal Hermiony,“ odpověděl Harry. „A Hermiona vždycky řekla, že toho mají prostě moc.“

„A-ha.“ George otočil hlavu, dlouho a pevně zíral na Draca a pak se obrátil zpátky na Harryho, než zabořil obličej do dlaní.

„No tak, drahý. Není to konec světa,“ chlácholila jej Angelina a pohladila svého manžela po zádech. „Vždyť co na tom, že se tvůj bratr a jeho žena chovají jako naprostí tupci… Znamená to jen, že se Ron se pohermionil.“

„Ha!“ Draco si hlasitě odfrkl, zavrtěl hlavou a podíval se na ty dva. „Prosím vás! Tohle je čistá Grangerová! Weasley byl vždycky pitomec, ale zanechal všeho jen při zámince pro zábavu.“

George sebou trhl, vykvíkl a náhle zabořil tvář do manželčiny hrudi. Angelina ho nechala, zjevně omráčená, než se po chvíli zamračila a rázně ho od sebe odstrčila. „Dobře, to by stačilo.“

„Nechceš utěšit svého ubohého, nešťastného manžela?“ George se prosebně podíval na svou ženu, než ukázal na Draca. „Právě jsem zjistil, že souhlasím s Malfoyem! A ne jen jednou!“

„Ano, je to hrozivě děsivé, že?“ Harry souhlasně pokýval hlavou, natáhl se a poplácal George po rameni. „Neboj se, nakonec dojdeš ke stejně prostému poznání jako já.“

„A to je?“ zeptal se Draco se zábleskem zvědavosti v očích.

„Svět je úplně a naprosto praštěný, takže nemá smysl snažit se v tom všem hledat smysl.“

„No, k tomu není co dodat.“ Nejmladší z Malfoyů zavrtěl hlavou a rozhlédl se kolem. „Ale není už čas na čaj?“

Když na něj Weasleyovi nevěřícně zírali, pokrčil v odpověď rameny. „No co? Nejsme přece žádní divoši.“

ooOOoo

„Tak, co je za touhle náhlou a tajnou schůzku, Georgi?“ Bill Weasley, s manželkou po boku, se tázavě podíval přes stůl. „Byl jsi ohledně toho víc než záhadný.“

„Oui, rršíkal jsi, že s Arrym není něco v porršádku?“ V hlase Fleur Weasleyové se objevila stopa obav a přízvuk podvědomě zesílil v reakci na její emoce.

„Bylo, to je to správné slovo,“ zamumlala Angelina, načež sebou trhla při pohledu, který po ní její manžel vrhl. „Cože? Já jen říkám…“

„Říkal, že se mu daří lépe, ne že by byl zcela v pořádku,“ opravil ji George nabručeně, než se otočil ke svému nejstaršímu bratrovi. „Jsme tu, abychom si promluvili o Harrym a o tom, do jakého monumentálního marastu ho naši mladší sourozenci dostali.“

Bill zamrkal, pak zamrkal znovu, jak chvíli zíral na svého mladšího bratra, než si v duchu pečlivě zopakoval ta slova. „No, myslím, že všichni víme, kde se Ginevra utrhla ze řetězu, ale co udělal Ron? No, kromě toho, že se choval jako obvykle?“

„Poté, co se to mezi Harrym a naší drahou sestrou zvrtlo, kam myslíš, že se obrátil pro podporu?“ George věnoval bratrovi dlouhý vědoucí pohled.

„No, samozřejmě na Rona a Hermionu.“ Odpověď přišla, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. „Vím, že se trochu odcizili, když se snažil, aby mu to s Ginny fungovalo, ale stejně…“

„Ano, no, zřejmě to bylo víc než jen malé odcizení,“ zabručel George a pomalu si povzdechl. „Jak tak hádám, za poslední tři roky si ti dva nedokázali najít čas na to, aby ze svého rozvrhu něco vypustili  a mohli s ním třeba jen jednou poobědvat.“

„COŽE?“ Pobouřený výkřik, který opustil Fleuřiny rty, přiměl ostatní tři Weasleyovy ucuknout, jak se jim ten zvuk zavrtal do uší. „Jak mohli…! Oooooh! Já…“

„Klid, lásko, klid.“ Bill opatrně položil ruku na manželčino rameno a lehce ji stáhl zpět do křesla. „Ještě nemusíš popouštět uzdu hněvu, vílo.“

„Nooo…“ Angelina opatrně přerušila Billovy pokusy uklidnit manželku, „… je tu ještě jedna věc, co přesně Harry dělal ty tři roky…“

„Angelino, lásko… Musím ti připomínat, že ještě nepotřebujeme pořádat výprodej?“ skočil jí George do řeči napjatým tónem, který Billa okamžitě přiměl k zamračení.

„Tak špatné?“ Bill se na chvíli odmlčel a pohlédl ze své ženy na bratra. „Hm… mám požádat svou krásnou, geniální, chápavou a báječnou ženu, aby počkala venku?“

„Ne, Bille, to bys neměl,“ zavrčela Fleur a upřela oči na Angelinu. „A co tedy Arry dělal v těch letech?“

„Víš, Georgi, možná že pozvat bratrovu ženu nebyl dobrý nápad,“ připustila Angelina, jak na tu bystrou otázku nedokázala úplně odpovědět.

„Nezval jsem ji,“ kontroval George s lehkým pokrčením ramen. „Jen jsem pozval svého bratra. Přivedl ji s sebou.“

„Aha, jasně, chápu.“ Angelina lehce pokývala hlavou, než se podívala na svého manžela. „Takže to znamená, že vinu za to, že se to dozvěděla, hodíme na něj?“

„Nepochybně.“ George souhlasně přikývl a zazubil se na ni. „Věděl jsem, že jsem si tě vzal z nějakého důvodu.“

„Ano, protože mě Alicia a Katie opily natolik, že jsem na tvou žádost řekla ano.“ Ležérní odmítnutí poskytnout jí odpověď způsobilo, že rozčilená Fleur lehce zamrkala, jak se snažila udržet si hněv a zároveň sledovat rozhovor manželů. „Chci říct, kdybych věděla, že s tím bude tolik problémů, prostě bych Katie vydírala, aby skončila na mém místě.“

„Vážně je být mou ženou tak strašná a hrozná věc?“ Zdálo se, že jí George téměř oplatil úšklebek a jeho vřelé hnědé oči jako by se mírně zaleskly.

„Ano.“ Nastala chvilka odmlky a pečlivého přemýšlení, než pokrčila rameny a pokračovala. „Naštěstí pro tebe se zdá, že jsem masochistka.“

„Už jste skončili?“ Fleur se konečně podařilo promluvit mnohem klidnějším hlasem.

„No, normálně v tom ještě chvíli pokračujeme, dokud neskončíme tím, že ze sebe strháme šaty a hupsnem na sebe jako králíci, ale to asi nechceš vidět,“ poznamenal George nenuceně.

„Merlin ví, že já sama mám dost velký problém přenést se přes ten pohled,“ přidala se Angelina s nevinným úsměvem na rtech a mrkla na svého manžela.

„Bohužel mě miluje jen kvůli mé mysli.“ Mladší z obou přítomných bratrů Weasleyových jako by našpulil ústa, než se podíval na Billa. „Proč nemůžu mít takovou ženu, jako je ta tvoje, která miluje můj drsný vzhled?“

„Protože nemůže milovat to, co ty nemáš,“ odpověděl Bill na rovinu a zkřížil si ruce na hrudi. „Takže, Harry?“

„Aha, jasně, Harry.“ George neochotně přikývl hlavou a pak se podíval na svou ženu. „Takže, moje nejmilejší z nejmilejších… Jak bys to řekla?“

„Přežíval zřejmě jako opilý povaleč, dokud na něj nenarazil Draco Malfoy a nedonutil ho vystřízlivět.“ Na chvíli se odmlčela, aby nechala svá slova vsáknout, a pak svoji řeč dokončila, aniž by se odmlčela. „Ne, nedělám si legraci, neutahuju si z vás a není to vtip.“

„To doufám, že ne, jinak bych se ptal, proč jsem si tě vzal, ženská,“ souhlasil George, než otočil hlavu zpátky ke svému bratrovi a švagrové a vyděsil se nad jejich výrazy.

„Takže… Nejenže Arryho dobré povahy zneužila vaše sestra…“ Její přízvuk ještě více zesílil, Fleur se natáhla, vzala šálek dříve ignorovaného čaje, opatrně ho přiblížila ke rtům a pomalu se napila uklidňujícího doušku, „… ale zapomněli na něj jeho nejstarší prršátelé?“

„No, ne tak docela zapomněli, jak se říká,“ rychle se ozval George a zvedl ruce smířlivě nahoru. „Opravdu, Fleur, vzpomeň si, kolik lidí mělo z Ronovy a Hermioniny práce prospěch.“

„A opravdu odvádějí dobrou práci,“ rychle se svého manžela podpořila Angelina. „Jen do toho vložili tolik času a energie, že když to s Ginny konečně skončilo, tak už se do toho tak ponořili, že, no…“

„Hermiona se pustila do svého malého plánu,“ navázal George tam, kde jeho žena skončila, a utnul tak jakoukoli reakci svého bratra a švagrové, „pořádně se zahrabala a pěkně se uvelebila. S Harrym, který byl Harry, a jen se sem tam zeptal, jestli mají volno na oběd.“

„No a odtud se to zřejmě začalo tak nějak nabalovat,“ dokončila Angelina s bezmocným pokrčením ramen.

„Takže… Harry, který byl Harry, nakonec zkolaboval, shořel a vyhasl. Hermiona byla Hermiona a myslím, že všichni víme, co to znamená. A Ron… byl Ron,“ poznamenal Bill bez špetky obvinění v hlase. „Když to vezmu kolem a kolem, podle toho, co vím o Harryho dětství, to není nic nečekaného. Spíš je zázrak, že vydržel tak dlouho.“

„Co znamená to jeho dětství?“ Ve Fleuřině hlase zaznělo zmatení, když s rostoucími obavami kmitala očima mezi ostatními třemi.

„Ach jo, nikdo jí to neřekl?“ Angelina ji chvíli sledovala, pak zavrtěla hlavou a podívala se na Billa. „Je to tvoje žena.“

„Harryho vychovávali jeho mudlovští příbuzní,“ vložil se do hovoru George. „Neměli rádi magii, ergo Harry neměl nejlepší rodinný život.“

„Nebyl jsi to ty, kdo ve druhém ročníku použil tátovo auto, aby vytrhl železné mříže z okna a dostal ho odtamtud?“ zeptal se Bill a položil Fleur ruku na rameno v utěšujícím gestu, a když bude třeba, tak i zadržujícím.

„To byl vlastně Fred.“ George na okamžik nabídl napjatý úsměv, než lehce zavrtěl hlavou a opřel se. „Ale jo… Nikdy si nestěžoval. Jak jsi říkal – Harry je Harry. Což znamená, že máš větší šanci rozesmát mozkomora než ho přimět, aby se otevřel, když nechce.“

„Takže, když přeskočíme to, co je pro Harryho nejspíš obrovská šmouha ne zrovna příjemných chvil, co se stalo, že se do toho ze všech lidí zapletl zrovna Draco Malfoy?“ zeptal se Bill zvědavě, zatímco si podvědomě přejel po vybledlých jizvách na tváři.

„Malfoy ho našel,“ odpověděla Angelina, zatímco George se nevrle zamračil. „A zřejmě se za tu dobu od poslední bitvy proměnil ve skutečného člověka. Kompletního s opravdovými emocemi, pocity cti a povinnosti a nechal si vytrhnout hlavu ze zadku.“

„Ano, vlastně se s ním dalo… skoro… takřka příjemně mluvit.“ V Georgeově hlase byl patrný náznak znechucení, když odpovídal s rukama zkříženýma na hrudi. „A je to ještě horší… Harry teď bydlí v Malfoyově sídle.“

„COŽE?“ téměř jednohlasně vykřikli starší manželé Weasleyovi, vyskočili a jejich oči se upřely na druhý pár, přičemž George s Angelinou urychleně couvli, když se duchaplný a okouzlující Bill a Fleur jako by rozplynuli ve dvojici rozzuřených dravců.

„Víš, ženo má, došel jsem k náhlému hlubokému a znepokojivému poznání,“ poznamenal George a s nemalým údivem a strachem hleděl na druhou dvojici.

„A to?“ Angelina se zmohla jen na široce rozevřené šokované oči.

„Existují lidé, kteří jsou ve stavu nasranosti skoro stejně děsiví jako Harry.“

„Souhlasím.“