Preklady fanfiction Harryho Pottera

Omlouvám se, že dokončení překladu tak trvalo a vážím si toho, že zbyli věrní čtenáři, kteří se na povídku ptali. Děkuju!
Protože je to od poslední kapitoly vážně dlouho, rozhodla jsem se shrnout předchozí děj:
Takže Harry je bystrozor, který momentálně odpočívá od práce v terénu a dohlíží na pořádek u Grinottů. Jednoho deštivého dne po cestě domů najde venku kočičku, která jak zjistí se zatoulala z kočičí kavárny Draca Malfoye. Harry tam začne chodit často (samozřejmě jenom kvůli výborné kávě a roztomilým kočičkám...ehm  ). V poslední kapitole se v kavárně konala Halloweenská párty, kde Harry potkal Pansy a ta mu nasadila brouka do hlavy. Harry nabyl dojmu, že ho Draco v kavárně vlastně tak nějak spíš trpí a neodpustil mu události z minulosti, ale naštěstí si to pánové vyříkali a kapitola končí takto: Harry se rozesměje. Všechno je tak, jak má být.

6. část

Moc dlouho to však nevydrží. O pár týdnů později je Harry u Rona a Hermiony na večeři. Hermiona konečně adoptovala Buřtíka a chce to oslavit. Je z nového přírůstku tak nadšená, že koupila drahé víno a objednala jídlo z luxusní restaurace.

„Harry, neplánuje Malfoy před Vánocemi zase nějakou větší akci v kavárně?“ zajímá se hned po jídle Ron, který se houpe na židli.

„Ještě to nevím jistě, ale myslím, že Lenka by něco ráda uspořádala. Halloweenský večírek měl velký úspěch.“ Harry se ušklíbne zpoza sklenky s vínem. „A kdo je bláznivý kočičí chlápek teď?“

Ronova židle se s bouchnutím zhoupne zpátky a Hermiona, která sklízí ze stolu, se rozesměje.

„Já ne!“ brání se Ron zamračeně. Potom se ušklíbne. „Prostě mi chutnaly ty minidortíčky. Neříkejte to mamce, ale byly skoro tak dobré jako její.“

Najednou zaslechnou tiché, vzdálené ťukání.

„Myslím, že je to sova,” prohlásí Hermiona, nakloní hlavu a poslouchá. „Zdá se, že se to ozývá z kuchyně. Seď,“ zarazí Rona, který se chystá zvednout. „Stejně tam jdu, postarám se o to.“

Oba pozorují, jak s plnýma rukama talířů odchází.

„Na sovu je trošku pozdě,“ poznamená s pohledem na hodinky Ron. „Pravděpodobně nějaká hovadina z práce, která mohla klidně počkat do zítřka.“

„Harry, to je pro tebe,” Hermiona se vrátí do jídelny s roličkou v ruce. Vypadá znepokojeně a Harry se snaží nenechat se ovládnout tím samým pocitem, přestože se mu zhoupne žaludek. Takhle pozdní sova obvykle znamená problémy. Odloží víno a vezme si od Hermiony pergamen. Zpráva je krátká a povědomé, úhledné písmo mírně roztřesené.

Klenot zemřela. Netrpěla bolestmi ani nic podobného. Prostě usnula. Chtěl jsem ti to dát vědět, než sem přijdeš a budeš se po ní ptát.

Tohle nenávidím.

Harry bez přemýšlení vstane, vzkaz pevně svírá v ruce.

„Co se děje?“ zajímá se Hermiona rozrušeně.

„Musím jít.“

Hermiona s Ronem si vymění znepokojené pohledy.

„Kámo, co se stalo?“ zeptá se Ron.

Harry zaváhá. Na zlomek vteřiny mu připadá příliš osobní jim to říct. Což je směšné, vždyť Klenot také znají. „Klenot zemřela.“

Hermiona zalapá po dechu a rukou si zakryje ústa.

„Chci se jen ujistit, že je tam všechno v pořádku. Omlouvám se, že odcházím takhle narychlo, večeře byla skvělá. Příště zvu já!“

Ve spěchu poplácá Rona po zádech, políbí Hermionu na tvář a zamíří ke dveřím.

„Vyřiď od nás Dracovi upřímnou soustrast!“ zavolá Hermiona za Harrym, který vyběhne na dvorek a přemístí se.

Měsíc nad Denní ulicí je skrytý za mraky. Jediné světlo pochází z bytů nad obchody a z několika vývěsních štítů, které jsou očarované, aby svítily celou noc. V kavárně je tma, Harry ale i tak zaklepe na dveře. Po chvilce zaslechne šramot, ale připadá mu, že se ozývá odjinud než z obchodu.

„Harry?“

Harry překvapeně přimhouří oči. Draco vykukuje z úzkých dveří vedle výlohy a jeho světlé vlasy ve tmě úplně září. Jak to, že jsem si tohohle vchodu nikdy předtím nevšiml? Musí být skrytý maskovacím kouzlem.

„Draco!“ zamíří k němu chvatně Harry, ale při pohledu na Dracův zmatený výraz zaváhá. „Ehm… ahoj.“

Ozve se posouvání bezpečnostního řetízku a dveře se otevřou dokořán. Harry vejde do útlé chodby a zavře za sebou. Je to tu stísněné a tmavé, nad hlavami jim tlumeně bliká jediné světlo a Draco stojí tak blízko, že ho slyší dýchat. Draco si ho stále nechápavě prohlíží a Harryho kvůli tomu přemůžou rozpaky. Potom Draco sklopí hlavu a na chvíli se mezi nimi rozhostí ticho.

„Nemusel jsi chodit, jen jsem ti to chtěl dát vědět.“

„Chtěl jsem přijít,“ vyhrkne Harry. Dracova hlava je stále skloněná a Harryho se zmocní náhlý pocit, že udělal chybu. „Promiň, můžu odejít, jestli chceš být sám-“

„Ne.“ Draco vzhlédne a působí křehce „Zůstaň.“

Harry přikývne a následuje Draca po schodech nahoru. Harry čekal, že byt nad obchodem bude – na rozdíl od mnohapokojové extravagance manoru, na kterou byl Draco zvyklý – mnohem menší, ale netušil, že se jedná o garsonku. Napravo od nich stojí vysoká, dlouhá knihovna, která vyčnívá směrem do místnosti a v podstatě ji tak dělí na dvě části. Většinu prostoru zabírá obývací část – naproti krbu je umístěný velký, neforemný gauč a podnožka, které dohromady tvoří písmeno L. Před nimi stojí konferenční stolek a všechno doplňuje kobereček s vyšším vlasem. Z oprýskaného rádia na krbu hraje příjemná hudba – Harry pozná večerní jazzový program, který následuje po Leeově pořadu Branky, body famfrpál. Draco zmizí v pravém rohu pokoje, kde se nachází kuchyňský kout.

„Chceš něco k pití?“ zeptá se, otevře ledničku a nakoukne do ní. „Mám máslový ležák, opravdový ležák, několik načatých láhví vína a hm… spoustu tvrdého.”

„Ehm, dám si to samé, co piješ ty,“ odpoví Harry a přejde dál do místnosti.

„Tak si dáme něco ostřejšího, ne?“ rozhodne Draco a vytáhne z chladničky vysokou láhev, kterou pokrývá námraza.

Sklo zacinká, když Draco vezme ze skříňky dvě sklenky a pustí se do práce. Harry si prohlíží byt. Je skutečně útulný, což by ho vzhledem k Dracově oblibě vytahaných vlněných svetrů nemělo nijak překvapit. Veškeré dřevo je tmavé, koberce a látky jsou sladěné do teplých tónů. Když se podívá za sebe, zjistí, že mezi stěnou knihovny a protější zdí visí lehký závěs v lilkové barvě. Zřejmě se za ním skrývá postel, přistrčená ke stěně.

V bytě je šero. Jediné světlo vychází z krbu, kde plápolá oheň, který teplým světlem ozařuje stůl a pohovku. Nakonec si Harry všimne nezvykle tvarované krabice na konferenčním stolku. Za jiných okolností by si myslel, že je to přehnaně velká krabice na klobouky, ale když ji zahlédne teď, sevře se mu žaludek. Uvnitř musí být Klenot, na svém kulatém polštářku. Napadne ho, jestli by vypadala, jakože spí, kdyby zvedl víko. Nechce nad tím přemýšlet. Otočí se ve chvíli, kdy se Draco vrátí z kuchyňky a podává mu koktejl, který je nahoře tmavě červený a u dna černý. Harry si ho vezme, Draco se posadí, bosé nohy přitáhne k sobě na pohovku a svou sklenici si postaví na koleno. V očích se mu odráží světlo ohně a Harry si všimne, že má zarudlé oči.

Opatrně, jako by se bál, že Draca vyplaší, si také sedne. Usrkne nápoj – je dost silný a chutná tak, jak by podle něj chutnal táborový oheň – a pokusí se uvolnit. Je to Draco. Je smutný, ale je to prostě Draco. Oba dlouho mlčky sedí a pozorují plameny v krbu.

„Mrzí mě to,“ řekne Harry konečně. „Jak… jak se to stalo?“

Draco na chvíli zavře oči a položí si ruku na čelo.

„Byl jsem-“ selže mu hlas a odkašle si. „Šel jsem dolů zkontrolovat ostatní. Víš, že Klenot zůstává přes noc tady nahoře?“

Harry přikývne.

„Poslední dobou hodně spala, jakože doopravdy hodně, ale mě nenapadlo, že je něco špatně. Prospala celý den v kavárně a když jsem ji po zavření přinesl sem, na chvilku se probrala. Ale hned zase usnula. Asi před hodinou jsem odešel dolů zkontrolovat ostatní a když jsem se vrátil, chtěl jsem jí dát večeři. A… volal jsem na ni, čekal jsem, že se probudí a přijde za mnou, volal jsem na ni jménem, ale ona nic. Tak jsem šel k ní, dotkl se její hlavy a ona... byla pryč.”

Draco se rozechvěle nadechne a na dvě polknutí dopije drink. Harry se dívá do ohně a mrká, aby ho přestaly pálit oči. Klenot už byla stará a nemocná a on si uvědomuje, že je hloupé být takhle překvapený. Byla to koneckonců obyčejná kočka a už dávno překročila průměrnou délku života. Ale bylo na ní cosi záhadného a královského, možná si myslel, že díky nějakému tajemnému kouzlu bude žít navěky. Prastará – tak jí vždycky říkala Lenka. Působilo to, jako by tu byla déle než oni a věděla věci, o kterých oni neměli ani tušení. Také dopije a obrátí se k Dracovi.

„Mrzí mě to,“ zopakuje. Uvědomí si, že vůbec netuší, jak by měl někoho utěšit po smrti domácího mazlíčka. Když zemřela Hedvika, bylo všechno hrozně hektické a na projevy soustrasti se jaksi zapomnělo. Jestli se vážně nechceš rozbulet, přestaň myslet na Hedviku. „Byla to skvělá kočka.“

„Cítím se mizerně, protože se mi pro ni nepodařilo najít trvalý domov.“

„Hloupost,“ namítne tiše Harry a přisune se k němu o kousek blíž. „Vím, že všechny kočky tady jsou teoreticky k adopci, ale Klenot byla tvoje.“

Draco se na něho podívá. Má vlhké, překvapením vykulené oči a Harry v nich doposud neviděl tolik zranitelnosti. Neposer to, Pottere.

„Vážně věříš tomu, že kdyby někdo přišel do kavárny a chtěl ji adoptovat, tak by ses jí dokázal vzdát?

Draco ho ještě hodnou chvíli upřeně pozoruje, než se zadívá zpátky do ohně. V koutku úst se mu mihne letmý úsměv.

„Ne. Myslím, že máš pravdu.“

Draco si povzdychne a prohrábne si rukou vlasy.

„Nevím, co mám teď dělat. Příčí se mi myšlenka, že bych ji jen tak nechal zmizet. Ale nemám dvorek ani nic podobného.“

„Já mám dvorek.“

Draco se s tázavě zdviženým obočím obrátí čelem k Harrymu. Harryho na okamžik rozptýlí, jak mu po lícních kostech tancují stíny, které vrhá světlo ohně. Ztěžka polkne a pokračuje.

„Navíc je docela prostorný. Pokud… pokud bys chtěl. Může… odpočívat tam.“

Draco zavře oči a zaboří hlavu do dlaní, které má položené na kolenou. Třesou se mu ramena a Harrymu dojde, že brečí. Bleskne mu hlavou, že to přece jenom posral.

„Omlouvám se!“ bez přemýšlení položí ruku Dracovi na záda. „Nemusíme.“

„Ne, ne,“ vyhrkne Draco, zvedne hlavu a utírá si slzy. „To jen, že jsi to tak hezky řekl. Opravdu bychom to tak mohli udělat?“

„Jasně, samozřejmě.“ Harry vnímá, jak ho Dracovo tělo hřeje do dlaně. „Chceš jít hned?“

„Ne. Ještě nejsem připravený.“ Hlas se mu nebezpečně zachvěje. Stoupne si a Harryho dlaň je najednou chladná a prázdná. „Potřebuju další drink. Chceš mi pomoct?“

Harry se zvedne a přejde za Dracem k lednici. Jeho pomoc spočívá v tom, že se dívá, jak Draco míchá různý alkohol se sodovkou a bittery. ¹ Jako už mnohokrát předtím ho napadne, kdy se Draco naučil připravovat drinky jako profík. Sleduje, jak obratnými prsty krájí citrony na tenké plátky. Vždycky byl dobrý v lektvarech. Nejspíš je to podobné.

„Vyprávěl jsem ti někdy, jak se ke mně Klenot dostala?“ zeptá se Draco, když se přesunou zpět na pohovku.

Harry zavrtí hlavou a sedne si proti němu do tureckého sedu. Draco se opře o opěrku pohovky, jednu nohu natáhne na podnožku a druhou skrčí. Drink si zase položí na koleno. Je trochu znepokojující vidět ho takhle uvolněného. Doma, naboso, ve vytahaném oblečení na spaní. Tak uvolněného, jak jen může být někdo, kdo právě přišel o milovaného mazlíčka.

„Stalo se to… hm, přibližně dva roky po soudu. V té době jsem bydlel u Lenky. Nikdy nepochopím, jak mě mohla vystát. Byl jsem náladový, smutný a většinu času zalezlý u sebe v pokoji. Nicméně jednou týdně mě donutila vyjít ven se socializovat. Pamatuju si, že bylo léto, a dokonce i večer bylo nechutné vedro. Bylo už dost pozdě a my jsme zavěšení do sebe odcházeli z nové tofu restaurace v mudlovském Londýně.

Najednou jsme z postranní uličky zaslechli hluk. Někdo tam křičel a ozývalo se rachocení, jako by někdo něco vyhazoval do popelnice. Potom nastalo ticho. Nakoukli jsme za roh a vedle popelnice jsme si všimli malého, roztřeseného uzlíčku. Lenka se k němu rozběhla, zdvihla ho a přivolala mě k sobě. Držela Klenot, zabalenou v hadrech. Byla ještě menší než dnes, strašně se třásla a sotva dokázala otevřít oči. Když jsme si to zubožené stvoření prohlíželi, nedaleko se otevřely dveře a vykouknul z nich vysoký muž s brunátným obličejem. Co tady děláte? Vypadněte odsud! Jestli tu nanicovatou prašivou potvoru chcete, vemte si ji a zmizte! Utekli jsme. Nikdy jsme nezjistili, co to bylo za budovu, ani proč ten chlap Klenot vyhodil.

Byla podvyživená a zesláblá. Víš, bylo to sice před několika lety, ale už tehdy byla dost stará. Nevěděli jsme, jestli přežije. Vzali jsme ji k mudlovskému veterináři, kde dostala nějaké injekce, spoustu prášků a doporučili nám přísnou vysokoproteinovou dietu, hodně odpočinku a lásky. Lenka pracovala dlouho do večera, proto jsem o ni pečoval já. Trávili jsme spolu celé dny. A… vím, že to může znít hloupě, ale péče o Klenot mě nejspíš přiměla, abych se postaral i o sebe. A začal jsem se cítit lépe.”

Harry cítí v krku knedlík a ztěžka polkne. Draco sklopí pohled ke skleničce a rychle mrká.

„Nezní to vůbec hloupě.“

Draco zvedne hlavu, usmívá se a otírá si oči.

„Děkuju.“ Hluboce si povzdechne. „Pojďme se na chvíli bavit o něčem jiném, ano? Ne o zvířatech. Pověz mi něco o sobě. Něco, co nevím.“

S pokročilou nocí přibývá vypitých drinků. Harry po chvíli dokáže zapomenout na krabici, která leží na stole, i na úkol, ke kterému pozvolna směřují. Draco prohlásí, že chce vyžahnout zbývající chlast co možná nejkreativnějším způsobem a Harry bude jeho pokusný králík. Popíjejí hořící panáky, křiklavě zbarvené likéry a jeden mimořádně sladký koktejl, na jehož dně se pomalu rozpouštějí bonbóny.

„Byli jste s Lenkou někdy… spolu?“ Zeptá se Harry a zaboří se do polštářů na pohovce. Hluboko v mysli si mlhavě uvědomuje, že později bude té spousty alkoholu litovat, ale teď vnímá jen příjemnou tíhu končetin. Kdo by se trápil nadcházející kocovinou, když ho Draco právě teď pozoruje, směje se a nebrečí.

„Haha, ne. Jsme si velmi blízcí, možná až příliš. Sdíleli jsme postel a dali si pusu víckrát než většina lidí, kteří nejsou v romantickém vztahu.“

Harry se zasměje a přikývne.

„Lenka ráda rozdává pusy.“

„Lenka hrozně ráda rozdává pusy.“ Draco dopije a s mírným zakolísáním se zvedne. „Ale ne. Lenka není ani trochu můj typ.“

„Nejsi na blondýny?“

„Nejsem na ženy.“

Harry se napřímí a sleduje, jak Draco odchází do kuchyňky.

„Aha.“

Draco rozlévá zbytek ginu na kostky ledu ve sklenkách, a přitom se ohlédne přes rameno. Alkohol mu do pohledu vrací zákeřnost, onu jiskrnou podlost, kterou Harry tak dobře zná z doby, kdy studovali v Bradavicích.

„No tak, není ti to nepříjemné, že ne?“ Dobírá si ho, ale zakrývá tím nervozitu. „Musíš znát nějaké gaye, ne? Chci říct, znáš přece Lenku, bohyni bisexuálů.“

„Ano. Znám gay lidi. Třeba… sebe. Chci tím říct, že to jsem. Gay.“

Draco zvedne hlavu od přípravy nápojů a Harry si pomyslí, že mu opilost docela sluší. Pod klížícími se víčky se mu lesknou potemnělé oči a místo aby se – jako většina lidí – potácel, prostě se jen pohupuje víc než obvykle, jako by pomalinku tančil.

„Vážně?“

Kdyby Draco nebyl opilý, určitě by si Harryho neprohlížel od hlavy až k patě. Aspoň ne takhle očividně. Harry prudce zčervená, přikývne a zbrkle se napije.

„Jak to, že se tenhle pikantní drb nedostal do novin?“

„Když člověk nerandí, není o čem psát.“

Draco se svalí zpátky na pohovku. Místo na podnožku si tentokrát natáhne nohy směrem k Harrymu, palcem se přitom letmo dotkne Harryho kolene „Proč nerandíš?“

Harry pokrčí rameny.

„Proto jste se rozešli s Ginevrou?“

„Ne.“ Harry dopije drink, je mu docela teplo. „V té době jsem to netušil. Chvíli mi to… trvalo. Než jsem si to uvědomil, víš?“

Draco přikývne a jedním prstem líně krouží po okraji skleničky.

„Co Astoria? Nebyli jste vy dva zasnoubení?“

„Nápad mého otce.“ Draco si položí jednu nohu přes druhou. „Astoria je dobrá kamarádka. Její rodina zůstala během obou válek neutrální. Myslel si, že se díky tomu… rehabilituju. Společensky. Zpočátku jsme s tím souhlasili. Oznámili jsme to ve Věštci. Jednou večer jsme se dost opili – zrovna jako my dva teď – a vážně jsme si o tom promluvili. Co by to znamenalo. Sex, děti a všechno okolo. Uvědomil jsem si, že mě to děsí.“

Draco je ztracený v dávno zapomenutých vzpomínkách, v očích se mu odráží světlo ohně. Harryho málem svrbí ruka, jak moc ji touží natáhnout a dotknout se ho.

„Takže jsme to zrušili. Otec mi dodnes neodpustil. Od té doby jsme spolu nepromluvili.“

„Proto jsi bydlel s Lenkou?“

Draco přikývne a kopne do sebe zbytek drinku. Dlouho oba mlčí, zírají do skomírajícího ohně, zatímco rádio tiše a vzdáleně hraje. Nakonec Draco vstane a odloží prázdnou sklenici na stůl.

„Dobrá, pojďme na to, než odpadnu.“

Harry se také postaví a mírně se zapotácí. Draco mu položí ruce na ramena a pomůže mu tím získat zpátky balanc. Harry položí ruce na Dracovy, poleje ho horko a lehce se mu zatočí hlava. Oheň už skoro vyhasnul, takže toho není moc vidět (a být totálně namol moc nepomáhá). Draco přistoupí blíž. Mnohem blíž, než kdyby nebyla taková tma a oni nebyli úplně opilí, bleskne Harrymu hlavou.

„V pořádku?“ zašeptá Draco.

Harry přikývne a odstoupí. Uvědomí si, že zadržuje dech. Vydechne.

„Víš jistě, že jsi připravený?“ zeptá se.

Draco přikývne nebo to tak alespoň podle pohybu světlých vlasů ve tmě vypadá. Ale k tomu, aby vzal krabici s Klenot, se nemá. Harry potřese hlavou a opatrně ji zvedne. Je lehká a zapečetěná kouzlem. Přitiskne ji pevně k hrudi. Za ním se ozve sotva slyšitelné posmrknutí.

„Všechno je v pořádku,“ pronese, obrátí se zpátky k Dracovi a natáhne ruku. „Pojďme.“

Dracova ruka je v Harryho horké dlani příjemně chladná. Potemnělým bytem se rozlehne prásknutí, které doprovází přemístění.

Objeví se přímo na Harryho dvorku a oba dva zavrávorají. Harry se pohotově snaží udržet rovnováhu, a přitom neupustit krabici s Klenot.

„Tohle pravděpodobně nebyl jeden z mých nejlepších nápadů,“ poznamená, stiskne si kořen nosu a bojuje s návalem nevolnosti.

„Přemisťování pod vlivem alkoholu, bystrozore Pottere, styďte se.“ Ušklíbne se Draco a pustí Harryho ruku.

Do rozednění už nezbývá moc času. Inkoustově černá noční obloha se začíná zbarvovat do sytě fialové a směrem k obzoru se pak změní v rozmazanou linku bledě růžové. V chladném podzimním vzduchu, který ho štípe do tváří a rukou, si Harry připadá skoro střízlivý. V zahradě je naprosté ticho, veškerý hluk z londýnských ulic tlumí kouzelná atmosféra Grimmauldova náměstí.

„Neuvědomil jsem si, že bydlíš ve starobylém sídle Blacků,” mžourá Draco do tmy směrem k domu.

„Sirius mi ho odkázal. Ty jsi tu už někdy byl?“

„Párkrát jako dítě.“

Nějakou dobu nehnutě stojí a rozhlíží se kolem sebe. Na rozdíl od vnitřku domu si dal Harry záležet na tom, aby byl dvůr pěkný. Strávil stovky hodin vytrháváním plevele, řezáním uschlých stromů a keřů a bojem s další nepřátelskou kouzelnou flórou i faunou. Ještě má velkolepé plány s malým jezírkem plným pestrobarevných rybek. Momentálně je však spokojený se svými květinami, kamennými cestičkami a několika mřížovými ploty, které jsou porostlé všelijakými popínavými břečťany – obyčejnými i kouzelnými.

„Kam,“ Dracovi se zlomí hlas a odmlčí se. Nadechne se. „Ehm. Kam ji uložíme?“

Harry pomalu přejde k plotu, kde dvě mříže, porostlé květy svlačce, ² vytvářejí oblouk.

„Sem?“ obrátí se k Dracovi. Je čím dál větší světlo. Když Draco posuzuje místo, Harry si všimne, že má pod očima tmavé kruhy z únavy. Bez přemýšlení natáhne ruku a dotkne se hřbetu Dracovy ruky. Draco zavře oči a přikývne. Harry velice opatrně položí Klenot, odstoupí a zvedne hůlku.

„Tohle dělám raději mudlovským způsobem, ale zem je už dost zmrzlá a já jsem až moc opilý.“

Draco se zajíkavě zasměje a ten křehký zvuk zasáhne Harryho srdce.

„Spolu?“

Draco přikývne a otře si oči rukávem. Při tom gestu Harryho na okamžik napadne, jaký byl Draco jako dítě. Pak ale s odhodlaným výrazem zvedne hůlku i on a Harry se začne soustředit. Vzhledem k jejich nevyspání a opilosti je působivé, že se jim pod svlačci podaří vytvořit dokonale kulatou jámu. Když se Draco se skloní, aby zvedl krabici s Klenot, Harry ustoupí, dřepne si a zkoumá vykopanou hromádku hlíny. Slyší Dracovo tiché loučení, přerušované rozechvělými nádechy. Neví jistě, jaká jsou Dracova poslední slova milované kočičce, ale není dost opilý ani netaktní na to, aby se zeptal.

„Dobře. Jsem připravený. Harry? Jsem připravený.“

Harry si stoupne a otočí se k němu. Společně pomocí levitačního kouzla zasypou hlínou Klenotinu krabici a nahoře vytvoří malý kopeček. Harry se rozhlédne a přivolá velký, téměř plochý a hladký kámen.

„Není to nic extra,“ poznamená a rukávem z kamene setře špínu.

„Bude to dokonalé. Můžu?“ zeptá se Draco a klekne si.

„Samozřejmě.“

Zatímco Draco kouzlem vyrývá slova na Klenotin náhrobek, Harry sleduje, jak se obloha pomalu rozjasňuje a růžovou nahrazuje pudrově oranžová. Oči ho pálí z vyčerpání a začíná cítit bolest hlavy.

„Dobrá, je to hotové.“

Draco umístí kámen na Klenotin hrob a Harry mu nakoukne přes rameno.

Klenot

Probudí se, stařičká kočička,

na celé kolo zívne,

protáhne se

a vydá se hledat lásku.³

Harrymu se sevře hrudník a vezme Draca kolem ramen. Už se rozjasnilo natolik, aby Harry postřehl, že pláče a rukávem si otírá jedno oko. Dlouho tam spolu potichu stojí v ranním rozbřesku a klepou se zimou.

„Čaj?“

Draco přikývne a pomalu vejdou dovnitř, Harry ho stále drží kolem ramen.

Pijí horký, silný čaj a Harry trvá na tom, že udělá velkou pánev vajec. Draco protestuje s tím, že musí nakrmit kočky, ale Harry se nedá. Pošle sovu Bridget a poprosí ji, jestli by byla tak laskavá a zastavila se u koček, aby jim dala snídani. Draco jí o Klenot pověděl hned večer a oznámil jí, že kavárna bude druhý den zavřená. Zrovna do sebe soukají míchaná vajíčka, když se vrátí sova se stručným potvrzením: Samozřejmě. Prosím, postarej se o Draca.

„Chceš zůstat tady a trochu se prospat?“ zeptá se Harry a dopije čaj. Už je tak unavený, že sotva udrží otevřené oči a vidí, že Draco na tom není o nic lépe.

„Jo,“ souhlasí Draco s jednou rukou přes oči. Půlku vajec nedojedl, přesto Harry odloží talíř se zbytky do dřezu. Postará se o to později. Oba se vyškrábou po schodech do obývacího pokoje. Na větší pohovku položí Harry několik přikrývek a polštářů pro Draca.

Jakmile se Draco posadí, strčí mu do ruky pár aspirinů. O tom, jak musí být Draco unavený, svědčí i to, že se na neznámé mudlovské prášky jen letmo zamračí a pak je zapije douškem vody. Druhou sklenici vody postaví Harry na stolek vedle menšího gauče a přisune odpadkový koš tak, aby na něj oba dosáhli. Pro jistotu. Nakonec se zhroutí na druhou pohovku a kouzlem zatáhne všechny závěsy. Ve tmě rozezná obrys Dracova těla, zachumlaného v hoře přikrývek, a poslední, co vnímá před usnutím, je jeho hluboké, pravidelné oddechování.

1 – bitter je očividně něco, co by doma nemělo nikomu chybět – počtěte si: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitter

2 – našla jsem, že v květomluvě svlačec znamená prchavou radost a přišlo mi to dojemně symbolické

3 – haiku od Issy Kobajašiho https://cs.wikipedia.org/wiki/Issa_Kobaja%C5%A1i  

Haiku anglicky:

Arise from sleep, old cat,

And with great yawns and stretchings...

Amble out for love

Překlad asi tohohle nebo dost podobného haiku jsem našla v knize Boží člověk Issa v překladu Antonína Límana, který zní takto:

Probudí se

na celé kolo zívne

a jde se milovat

V té anglické verzi jsou informace navíc, takže jsem vyšla z českého překladu a doplnila ho.

A pro milovníky haiku (a kočiček) ještě jedno bonusové, které mě při pátrání po českém překladu zaujalo:

V císařském paláci

i kočky

mají futony