Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4. Čtvrtý rok

„Já jsem vám to říkal, že?“ protáhl Severus, když se přiloudal do Albusovy kanceláře, aby se znovu ucházel o místo profesora obrany proti černé magii. Albusovi už odpustil, že přijal Remuse - z větší části - ale trvalo téměř týden od začátku školy, než Severus ustoupil a přestal s tím dětinským mlčením.

„Co jsi mi říkal?“ zeptal se Albus roztržitě. „Je tohle snad tvůj způsob, jak mi oznámit, že se o pozici ucházíš už potřinácté?“

Severus přikývl. „Samozřejmě. A budu se o ni ucházet, dokud neumřete, nebo mi ji nedáte, podle toho, co přijde dřív.“

„Proč přestaneš žádat, až zemřu?“ zeptal se Albus s upřímnou zvědavostí. „Ty o tu práci doopravdy nestojíš a bojíš se, že by ti ji mohl někdo jiný dát?"

„Samozřejmě že ji skutečně chci,“ ušklíbl se Severus. „Jde jen o to, že vás nahradí Minerva, a protože mě zná od doby, kdy jsem nastoupil, a vy jste ji často obšťastňoval historkami o mém epickém tažení za vytouženou pozicí, nemyslím si, že by potřebovala přijímací pohovor. Buď bude důvěřovat mým učitelským schopnostem, nebo bude chtít, abych z hradu odešel a protože mě nemůže rovnou vyhodit kvůli definitivě, bude doufat, že když mi dá smlouvu na obranu, udělá ta kletba práci za ni.“

„To by bylo naprosto neetické,“ řekl Albus a předstíral šok a zděšení.

Severus si odfrkl. „Jako byste to neudělal už nejméně čtyřikrát za tu dobu, co tu pracuju. Sakra, udělal jste to dokonce i s Quirrellem. A přestaňte mě rozptylovat!“

„Nerozptyluji tě,“ řekl Albus nevinně. „A nesnáším tato bláznivá obvinění.“

Pokud doufal, že bude Severuse dál rozptylovat - což samozřejmě dělal - pak neuspěl, protože Severusova další slova zněla: „Chci, abyste uznal, že jsem měl s Lupinem pravdu.“

„Nevěřím, že to tak bylo,“ řekl Albus strnule.

„ŘÍKAL jsem vám, že Blackovi pomáhá, a měl jsem pravdu, že?“ naléhal Severus. „Celou tu dobu byli zlatí nebelvírští chlapci, kterým prošel pokus o vraždu, stejně temní jako já. Pořád si to nedokážete přiznat, je to tak?“

„Jak mě Remus ujistil, neměl tušení, že je Sirius nevinný, až do té noci, kdy na ně narazil Harry se svými dvěma kamarády,“ řekl Albus tónem, který byl jasným varováním, aby se nehádal.

Severus obrátil oči v sloup, ale netlačil na pilu. „Proč všichni pořád omílají slova jako ‚nevinný‘? Black, ať už je kýmkoli, rozhodně není nevinný.“

„Pořád odmítáš věřit, že Pettigrew žije?“ zeptal se Albus a unaveně si povzdechl. Severus dokázal být někdy tak tvrdohlavý.

K jeho překvapení Severus odmítavě mávl rukou. „Momentálně si myslím, že na tom ani nezáleží. Zrada Lily je sice neodpustitelný zločin, který by měl být potrestán doživotním obklíčením mozkomory, završeným polibkem, ale technicky vzato není nezákonná. Nejspíš proto, že byla mudlorozená. To, za co Black BYL ve vězení, bylo zabití dvanácti mudlů a Pettigrewa. Bez ohledu na to, jestli je Pettigrew naživu, nebo ne, je tu stále dvanáct mrtvých mudlů, se kterými je třeba počítat.“

„Ach, ale Severusi, copak to nechápeš?“ Albus se naléhavě naklonil vpřed. Musel ho přimět, aby pochopil, co se stalo! Pak by možná mohla být stará zášť mezi Poberty a Snapem zažehnána, dvanáct let po… rozpadu Pobertů, pro nedostatek lepšího slova.

„Nechápu co?“ zeptal se bezvýrazně Severus a zjevně litoval, že o Blackovi začal mluvit, když to teď vypadalo, že to povede jen k dalšímu nehoráznému zvýhodňování kohokoli z koleje lvů. Opravdu si začínal myslet, že nejdůležitější kvalifikací pro ředitele by mělo být, aby nestudoval v Bradavicích a byl tak imunní vůči kolejním předsudkům. Na rozdíl od jistých lidí, kteří absolvovali před nejméně sto lety a stále si zřejmě mysleli, že jsou nebelvírským vedoucím koleje.

„Pettigrew je naživu, a tak když křičel, že Sirius zradil Potterovy, musel tím krýt skutečnost, že to udělal on sám, a i když jsme si všichni mysleli, že Sirius vyhodil do vzduchu ulici plnou mudlů, musel to být Pettigrew! Proč by si jinak usekl prst a žil dvanáct let jako krysa?“ zeptal se Albus řečnicky.

„Dávám vám za pravdu se ‚zradou Lily‘,“ řekl Severus pomalu a odmítal i teď uznat Jamesovu smrt za něco tragického. „A strach z odplaty stoupenců Pána zla ho vedl k tomu, že se skrýval - i když ve skutečnosti bych si myslel, že prostě opustí zemi a použije nějaké kouzlo, asi to jen dokazuje, že byl vždycky naprostý pitomec - ale to nutně neznamená, že ty mudly zabil. Upřímně, pane řediteli. Předstírejte, že Black byl, co já vím, havraspár. Nebo mrzimor. Víte, kolej, na kterou se lidé dokáží dívat objektivně. Opravdu byste mu přisuzoval takovou zuřivost ze ztráty Lily, že by vyhodil do vzduchu celou ulici, aby se pokusil zabít jednoho člověka? Vím, že já bych to neudělal.“

„Sirius mě ujistil, že nic takového nespáchal,“ řekl Albus krátce.

Severus znovu obrátil oči v sloup. „No, když BLACK říká, že se to nestalo, tak to tak musí být.“

„Nebudeme se dohadovat o Siriusově důvěryhodnosti, ano?“ navrhl Albus, protože vycítil, že pokud to nezarazí, Severus by byl ochotný žvanit o dotyčném celou noc.

„Dobrá,“ řekl Severus úsečně. „Pojďme se místo toho ‚dohadovat‘ o etice manipulace se dvěma třináctiletými dětmi, abychom z vazby ministerstva dostali uprchlého a nebezpečného, možná nevyrovnaného trestance.“

„Nic takového jsem neudělal,“ lhal Albus ctnostně.

„Všichni vědí, že ano,“ vysmál se mu Severus. Odmlčel se a zvážněl. „No, všichni kromě Popletala. Ale ten byl vždycky tak trochu idiot.“

„Během pěti minut poté, co sis všiml Blackova útěku, jsi vtrhl do nemocničního křídla - čímž jsi Poppy strašně rozrušil - a obvinil jsi Harryho, že jeho únik nějak zosnoval, přestože Poppy na ně dohlížela po celou dobu, kromě těch asi deseti minut, kdy jsem byl s nimi. Ujišťuji tě, že dokud jsem neodešel, nespustil jsem je z očí.“

„To je samozřejmě moc hezké a také docela věrohodné,“ připustil Severus. „Pokud byste náhodou nevěděl, že slečna Grangerová měla celý tenhle mizerný rok v držení zatracený obraceč času!“

„To je dost přitažené za vlasy, Severusi. Proč by slečna Grangerová a Harry riskovali život, aby osvobodili člověka, kterého potkali teprve před několika hodinami?“ zeptal se Albus uvážlivě.

„Protože nemají zdravý rozum!“ prakticky vykřikl dotázaný. Zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „A proč jste prostě nepožadoval, aby byl Black souzen, když je to pro vás tak důležité?“

„Nemůžu jen tak vyžadovat, aby lidé dostali proces, Severusi. To mi nepřísluší,“ namítl Albus.

„Samozřejmě, že můžete. Jste přece zatraceně Albus Brumbál! A co víc, jste hlavou Starostolce. Můžete rozhodovat o tom, kdo bude žít a kdo zemře,“ zkřížil Severus paže. „Je to kvůli Potterovi, že?“

Albus se málem zalkl. „Kvůli Harrymu?“

„Ano, kvůli Potterovi. Kdyby byl Black omilostněn, jako chlapcův zákonný kmotr by si na něj dělal nárok a pak by vaše drahocenná krevní ochrana byla zbytečná, protože žádný politik by nikdy nenechal chlapce, který zůstal naživu s mudly, když by ho místo toho mohl poslat k čistokrevnému. A to ani kdyby ten čistokrevný byl odsouzený zločinec.“ Severus řekl ‚čistokrevný‘, jako by to bylo sprosté slovo.

„Není odsouzený, neměl soud,“ opravil ho automaticky Albus. Když Severus prudce zvedl obočí, rychle si lámal hlavu a snažil se vymyslet důvod, kterým by ho uspokojil. Naštěstí pro něj to však bylo zrovna ve chvíli, kdy přišel další žadatel. „Vstupte!“ zvolal a snažil se, aby to neznělo příliš úlevně.

Do kanceláře vstoupil Alastor „Pošuk“ Moody, prošedivělý a paranoidní jako vždy. „Nechápu, proč musím dělat pohovor na tuhle pozici,“ bručel. „Je ti jasné, že to dělám jen kvůli tobě jako osobní laskavost.“

Albus doslova cítil, jak ho Severus propaluje očima. Odkašlal si. „Ano, tedy, musím to oficiálně oznámit školní radě a tak.“

„Nevím, proč vůbec musíš povolat právě mě. Vždyť jsem jen minulý týden odešel do důchodu. Kromě toho tenhle chlapík vypadá, že je pro tu práci dost zapálený.“ Alastor naklonil hlavu na stranu a pozorně si Severuse prohlížel. „Možná by pro ni byl ochotný i zabíjet.“

Severus se pod drobnohledem bývalého bystrozora začínal cítit zřetelně nesvůj.

„Nevěděl bych, kde za něj začít hledat náhradu,“ řekl Albus omluvně. „Mistři lektvarů se v dnešní době těžko shánějí.“

„Kdyby ses ptal po Křiklanovi,“ začal Alastor nevrle, „je v Manchesteru. V úterý jsem s ním obědval.“

Na ředitele se opět upřel žhavý pohled.

„Aha,“ řekl Albus jemně. „No, nepochybně se už přesunul jinam.“

„Vlastně si myslím-“ začal mluvit Alastor.

„Prosím tě, netrap se mým malým personálním problémem,“ žádal ho Albus vážně. „Severus už prohlásil, že se bude hlásit, dokud nezemřu, takže to může klidně trvat dalších zhruba dvacet let. Dost času na to, abych někoho našel.“

Ach, kdyby pohled mohl zabíjet. Tedy, pohled někoho, kdo není bazilišek.

„Jakou máš kvalifikaci pro výuku obrany proti černé magii?“ pátral Albus.

„Ještě před čtyřmi dny jsem byl bystrozorem, byl jsem ve více bojových situacích, než si tví studenti dokážou představit, a polovina cel v Azkabanu je plná díky mně,“ řekl Alastor temně. „O kolik ‚kvalifikovanější‘ musím být? Koneckonců jsi najal Lockharta.“

Teď se do něj pustil i Alastor! Upřímně řečeno, kdy se pohovory na obranu změnily v ‚spolčete se proti Albusovi‘? Přesto by možná jednou měl Severusovi jeho vysněné místo prostě přenechat. Tak by to měl za sebou a mohl by v klidu vést pohovory. Bylo vůbec vhodné, aby tu Severus byl, když se o místo uchází jiný kandidát?

„Měl bych vědět ještě něco?“ Albus se zeptal, protože znal Alastora až příliš dobře na to, aby měl na toho člověka nějaké doplňující otázky.

„Umím to s dětmi,“ nabídl Alastor a nebezpečně se usmál.

Albus a Severus se zachvěli.