Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3. Třetí rok

„Myslel jsem, že byste letos jako příjemnou změnu mohl najmout schopného profesora obrany proti černé magii. A možná i někoho, kdo není posedlý, pokud jste opravdu ambiciózní,“ řekl Severus a z jeho hlasu odkapával sarkasmus. Albus jako obvykle vedl personální pohovory na jeden z nejdůležitějších, a přesto špatně vyučovaných předmětů v Bradavicích, na poslední chvíli. A Severus znovu využíval svůj drahocenný čas k tomu, aby si stěžoval na Albusova předchozí rozhodnutí. Opravdu by mu měl někdo říct, že hanobení konkurentů funguje lépe předtím, NEŽ dostanou výpověď.

„Přiznávám, že poslední dva kandidáti byli…“ Albus se odmlčel a hledal správné slovo. Nakonec se rozhodl pro: „Méně než ideální.“

Severus si odfrkl. „To je podhodnocení, pokud jsem kdy nějaké slyšel. A nešlo jen o poslední dva roky, ale o celých dvanáct let, co učím. Nemluvě o některých profesorech zaměstnaných v době, kdy jsem tu studoval…“ Odmlčel se a zjevně vzpomínal.

„Nebylo nic špatného na­…“ začal Albus.

„V mém pátém ročníku jste najal vílu, Albusi,“ skočil mu do řeči Severus. „Zkusíte mi prostě tvrdit, že to přispívá k tomu, aby se hormony zmítaní dospívající kluci něco naučili?“

„Nikdy jsem si nevšiml žádného problému,“ prohlásil Albus strnule.

Severus zvedl oči k nebi. „Samozřejmě že vy ne, jste imunní nejen vůči vílám, ale prakticky vůči celé ženské populaci. Začínám si myslet, že jste asexuál.“

Nebo by samozřejmě mohl být gay, ale to není třeba zmiňovat. Jen ať si všichni myslí, že je na takové věci příliš starý. „Víš, že není snadné tuhle pozici obsadit?“ změnil Albus téma.

„To si uvědomuji. Nicméně jsem tady, a od chvíle, kdy jste mě přijal, jsem házel narážky velikosti balvanu, že o to místo stojím,“ poukázal Severus.

„Můj drahý Severusi,“ pronesl Albus konejšivě. „Jak bych jen mohl…“

„Dovolit si mě ztratit, já vím,“ řekl Severus nevrle. „Jen tak ze zvědavosti, zkusil jste vůbec hledat Křiklana?“

„Měl jsem moc práce s přesvědčováním svého nejnovějšího uchazeče, aby se dnes dostavil na zběžný pohovor,“ bránil se Albus.

Severus zvedl obočí. „Celý rok? To se před vámi schovával nebo co?“

„Ne, nic takového,“ zavrtěl Albus hlavou. „Prostě tu práci opravdu nechtěl vzít.“

„Napadlo vás někdy zeptat se někoho jiného?“ otázal se profesor lektvarů důrazně.

Albus se na okamžik zamyslel. „No, slyšel jsem, že Alastor na konci roku odchází do důchodu…“

Severus na něj zlobně pohlédl. „Mluvil jsem o sobě.“

„Aha,“ řekl Albus, na okamžik ho to zaskočilo. „No, to ne, to tedy opravdu ne.“

„Proč myslíte, že se pořád hlásím?“ zavrčel Severus frustrovaně.

„Kvůli tradici?“ hádal Albus.

Severus se zatvářil utrápeně. „Nemyslel jsem si, že je to možné, ale myslím, že váš vkus na profesory obrany se skutečně ZHORŠUJE. Další věc, kterou spácháte, bude najmout zatraceného Pobertu.“ Při té představě se uchechtl.

Albus tu seděl a snažil se nevypadat podezřele nebo provinile. A žalostně selhal, pokud se dalo soudit podle Severusova náhlého pohledu.

„Neplánujete najmout Pobertu, že ne?“ Severus se zeptal tichým, nebezpečným hlasem.

„Lockhart nebyl tak špatný,“ odpověděl Albus rychle na Severusův předchozí výrok, aby se vyhnul otázce.

„Je na oddělení Januse Paklíče v nemocnici svatého Munga!“ vykřikl Severus.

Albus odmítavě mávl rukou. „Nehody se stávají. Je třetí učitel, který tam skončil.“

„Pokusili se ostatní učitelé nejdřív vymazat paměť dvěma druhákům a nechat prvňáka zemřít strašlivou bolestivou smrtí z rukou zhmotnění Pána zla?“ namítl Severus.

„No, ne,“ připustil Albus. „Ten první udělal chybu, že navštívil Hagrida, když byl opilý, a skončil na špatném konci toho růžového deštníku, který s sebou tahá, a ten druhý pronásledoval Minervu příliš mnoha nechtěnými návrhy.“

Severus na něj hleděl s očekáváním, ale zdálo se, že to je vše, co se Albus chystá říct. „Nuže?“

„To nechceš vědět.“

Severus si odfrkl. „I když pomineme poněkud nejasné události týkající se Tajemné komnaty, zbývá fakt, že byl prakticky moták a -“

„Severusi, prosím tě, není třeba být tak unáhleně kritický,“ opravil ho Albus.

Severus si teatrálně povzdechl a dodal: „Neříkám nic proti motákům, ale možná by bylo lépe, kdyby NEVYUČOVALI předměty, které jsou hodně závislé na používání hůlky. Jediné kouzlo, o kterém víme, že ho ovládal, bylo Zapomeňte, a podívejte se, kam ho to dostalo.“ 

„Vlastně by nebylo tak špatné, kdyby učil děti jen to kouzlo,“ zamyslel se Albus. „Ale i tak si myslím, že by to vypadalo příliš podezřele.“

„I když nesouhlasím s tím, že by bylo dobré, aby si na hradě plném dospívajících byli všichni najednou schopní vymazat si navzájem vzpomínky,“ řekl Severus a nepochybně si představil několik scénářů, které by nevyhnutelně nastaly, kdyby se kouzlo Zapomeňte rozšířilo, „musím podotknout, že je samozřejmě nic nenaučil. Byl příliš zaneprázdněný tím, aby je zapojil do Lockhartova kultu. Chlapci, děvčata, ten člověk není vybíravý. Chce jen všeobecné zbožňování a zřejmě si neuvědomil, že studenty nemůže přimět k tomu, aby si koupili další jeho knihy, protože všichni už mají kompletní sadu kvůli jeho volbě učebních osnov.“

„Nuže, ano, Lockhart se možná až příliš staral o svou proslulost, ale s tím se opravdu nedalo nic dělat. Prostě jsem neměl čas, abych mu vštípil, jak je důležité být učitelem, mezi vším tím dohledem nad ostatními profesory-“ v tu chvíli se Severus zachvěl, ale Albus pokračoval: „jeho žádostí o založení soubojového klubu, útoky, Hagridovým zatčením a mým suspendováním.“

„Možná by to mohla být lekce v činnosti ‚věnovat větší pozornost svému profesorovi obrany v tomto roce‘?“ navrhl Severus.

„Snad to zvládnu v Harryho pátém ročníku,“ řekl Albus nepřesvědčivě. „Do té doby toho mám příliš mnoho na práci."

Severus zasténal nad dalším důkazem, že ředitel řídí školu podle zvláštních potřeb Harryho Pottera. „Příští rok se koná Turnaj tří kouzelnických škol, takže to chápu, ale co letos?“

„Sirius Black právě před hodinou utekl z Azkabanu,“ informoval Albus Severuse nejistě a čekal na nevyhnutelný výbuch.

„COŽE?!?!“ zaječel Severus.

xxx

O tři hodiny později nastal čas dalšího pohovoru a Severus ještě nestačil vychladnout. „Samozřejmě, že by něco takového udělal. Je to zatracený psychopat! Pamatujete si, jak se mě pokusil zabít, protože jsem ho otravoval? Když mu bylo šestnáct? Vždycky se chystal přejít k straně zla a teď vstal a utekl z Azkabanu - TY!“

Albus - který si prohlížel časopis s mudlovskými vzory na pletení - vzhlédl při Severusově podivném pozdravu. Aha, Remus dorazil.

„Severusi,“ řekl Remus neutrálně. Bylo opravdu štěstí, že z Pobertů už zůstal jenom ten nejdiplomatičtější, uvažoval Albus. Zvlášť když byl Severus na škole a stále choval zášť.

„Co ty tady děláš, Lupine?“ vyplivl Severus.

„Přišel jsem se ucházet o práci,“ řekl Remus a tvářil se, jako by to bylo naprosto očividné a ve skutečnosti na to měl Severus přijít sám. To byla pravda, ale na jeho obranu je třeba říct, že se ještě nestačil vzpamatovat ze šoku, když se dozvěděl, že člověk, kterého nenáviděl víc než kohokoli jiného, právě dokázal nemožné, je nezvěstný a pravděpodobně se pokusí zabít Harryho.

Severus se beze slova otočil k Albusovi. „Vy­…Black PRÁVĚ TEĎ utekl a vy jste si myslel, že je dobrý nápad najmout si jeho vlkodlačího komplice?“

„Sirius utekl?“ zeptal se Remus překvapeně.

Poté, co po Severusovi střelil škaredým pohledem, Albus si ztěžka povzdechl a pokusil se Remuse uklidnit. Nechtěl, aby se to dozvěděl, dokud nepodepíše smlouvu. „Ano, je to pravda. Sirius Black před čtyřmi hodinami utekl z Azkabanu.“

„Chápu, že když budu zaměstnán v Bradavicích, ohrozí to-“ začal Remus sebemrskačsky a toužebně hleděl na dveře.

„NE!“ Albus téměř vykřikl. Odkašlal si. „Copak to nechápeš? Teď tě potřebujeme víc než kdy jindy, abys Harryho chránil. Určitě bys neodešel a nenechal mladého, nevinného třináctiletého chlapce, který je shodou okolností také to jediné, co ti zbylo po dvou tvých nejbližších přátelích, napospas Blackovi?“ zeptal se bezelstně.

„Hádám, že ne,“ souhlasil Remus neochotně.

„Jakou máš kvalifikaci pro výuku obrany proti černé magii?“ pokračoval Albus plynule.

„Ona je třeba nějaká kvalifikace?“ zeptal se Remus zmateně. „V tom případě nevím, co tady dělám, protože nemám vůbec žádnou.“

„Určitě musíš mít nějakou-“ začal Albus.

„Nee, žádnou.“

„No vidíte, pane řediteli. Dokonce i Lupin si myslí, že je to špatný nápad. I když se zdálo, že ho to nikdy nezastavilo, když jsme byli ve škole-“

„Tu jsme absolvovali před víc než patnácti lety, Severusi, nech to být,“ utrhl se Remus.

„Nikdy!“ zařekl se Severus.

„A co Bradavice?“ navrhl Albus. „Tři roky jsi byl prefektem a skončil jsi jako nejlepší ze třídy.“

„To už je tak dávno, že jsem nejspíš všechno zapomněl,“ řekl Remus ztrápeně.

„To určitě není pravda,“ ujišťoval ho Albus a ostře ignoroval Severusův podezřelý záchvat kašle. Znělo to skoro jako by říkal „ano, je to tak…“ „Vždycky jsi byl velmi cílevědomý a já nepochybuji, že během příštího měsíce, než začne škola, doženeš vše, co potřebuješ, a že budeš mít velký úspěch. Zvlášť, jak mi Severus s oblibou připomíná, ve srovnání s mými posledními dvěma učiteli obrany.“

„Já nevím, pane řediteli,“ řekl Remus pochybovačně. „Pořád si nejsem jistý, jestli tu práci vůbec chci.“

„A co Harry?“ Albus vytáhl kartu téměř kmotra.

„Jsem si jistý, že mu dokážete poskytnout víc než dostatečnou ochranu,“ odpověděl Remus.

„Nechceš dostat příležitost seznámit se s ním?“

Remus na okamžik zaváhal, ale pak zavrtěl hlavou. „Myslím, že ty vzpomínky by na mě byly příliš, zvlášť teď, když je Sirius na svobodě.“

„Severus slíbil, že ti bude každý měsíc vařit lektvar vlčí zhouba,“ zkusil to Albus znovu, začínal být zoufalý.

„To bys udělal?“ Remus se zvědavě podíval na Severuse, který mu pohled opětoval. „No… protože je to na poslední chvíli a vy určitě nemáte čas hledat někoho jiného… hádám, že to budu muset být já.“

Albus se široce usmál. „Výborně. Řeknu jednomu z domácích skřítků, aby ti ukázal tvé pokoje.“

Než stačil otevřít ústa, Severus, který stál jako přimražený hrůzou, se od nich odtrhl a vyrazil ke dveřím. „My dva jsme spolu domluvili,“ oznámil Albusovi dramaticky.

To šlo dobře.