Šest let, šest žádostí
Autor: Sarah1281
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: malá Lupina
Druhý rok
Albus sebou lehce škubl, když Severus v hábitu, vlajícím za ním, vtrhl do jeho kanceláře a zabouchl za sebou dveře. Severus vždycky věděl, jak vstoupit. Nepochybně si přišel stěžovat na Albusovu poslední volbu profesora obrany. To dělal vždycky, i když Albus uznával, že Quirrell byl o něco pohoršlivější než jeho předchůdkyně, chudinka profesorka Brownová, které tak nečekaně zemřela matka a ona byla nucená odejít, protože se musela ujmout povinností hlavy rodiny.
„Chápu, že si nepřejete, abych se k té pozici přiblížil na deset metrů, pane řediteli, ale vážně? Vy jste si místo mě najal samotného Pána zla? Opravdu?“
Albus si myslel, že Severuse ještě nikdy neviděl tak rozčileného, dokonce ani tehdy, když se jím mladý Sirius Black pokusil během úplňku nakrmit Remuse Lupina. Měl vědět, že Black po tom malém incidentu skončí na temné straně (tomu chlapci bylo teprve šestnáct, pro Merlina!), ale jeho sklon vidět v lidech to nejlepší mu zastřel zrak, pokud šlo o Harryho nezdárného a zjevně vražedného kmotra. Když už jsme u toho, Remus by byl skvělým kandidátem na učitele obrany, kdyby člověk přehlédl jeho nešťastnou lykantropii. Možná by měl na příští rok prozkoumat terén? Bůh ví, že by nejspíš rok trvalo, než by ho přesvědčil. A možná bude trvat ještě déle, než přesvědčí Severuse, aby vařil vlčí zhoubu pro jednoho ze svých školních trýznitelů a další osobu, které Albus dal pozici profesora obrany místo něj.
A jestli profesor lektvarů šílel teď, Albus nechtěl ani pomyslet na jeho reakci, až se dozví, koho chce najmout letos.
„No tak?“ Albus s překvapením zjistil, že Severus stále ještě mluví a nyní očekává odpověď.
„Neuvědomil jsem si, že Voldemort je…“
„Na Quirrellově zátylku?“ dokončil Severus a lehce se ušklíbl. V Albusově přítomnosti se obvykle dokázal ovládat lépe, ale celá tahle situace se ukázala být na něj trochu moc.
„Tedy, ne,“ přiznal Albus. „Nečekal jsem, že Voldemort bude tak troufalý a zoufalý, že se mi vplíží do Bradavic přímo pod nosem. Ani na vrcholu své moci se toho nikdy neodvážil, tak proč teď?“
„Právě proto, že je tak zoufalý. Posledních deset let byl bez těla a teď najednou mu padl do rukou tenhle skvěle umístěný idiot, učitel ve vaší škole, který na něj náhodou narazil přesně v roce, kdy jste v Bradavicích ukrýval Kámen mudrců. Mimochodem, umístit návnadu na Pána zla do školy plné dětí je opravdu bezohledné a příšerné počínání,“ řekl Severus a významně se na něj podíval.
Albus si povzdechl. „Ano, ano, to už jsi mi říkal mnohokrát.“
„A měl jsem pravdu, že? Věděl jsem, že student… věděl jsem, že POTTER nebude schopný odolat,“ prohlásil Severus vítězoslavně.
„Abychom byli spravedliví, nebyla to bezuzdná zvědavost, ale jeho touha ochránit kámen před Quirrellem,“ Albus rychle hájil svého oblíbeného studenta.
Severus na ředitele skutečně vykulil oči. „A jak myslíte, že se o tom vůbec dozvěděl? Bezuzdnou zvědavostí. A kdyby ten kluk nebyl tak arogantní, uvědomil by si, že prvňáci nemají jít po Pánech zla nebo posedlých profesorech, ale mají to říct zodpovědným dospělým a přimět je, aby jim naslouchali. Ostatně mají mít dost důvěry v největšího čaroděje naší doby, aby věřili, že kámen nebude tak mizerně střežený, že se k němu zloděj mohl dostat obejitím několika základních překážek. Kámen by byl v menším nebezpečí, kdyby ho Potter dokázal nechat na pokoji,“ řekl Severus trpce.
Severus a Harry si v průběhu roku zrovna nepadli do oka, ale Harry alespoň necítil potřebu stěžovat si na Severuse pokaždé, když se otočil. Nebo aspoň Albusovi ne.
„Ano, ano,“ mávl Albus rukou nad Severusovými obavami. „Měl by sis ale uvědomit, že je pořád dítě a musí se toho o našem světě ještě hodně dozvědět. Když mu dáš čas, určitě se naučí důvěřovat a vyhledávat zodpovědné dospělé, když to bude potřebovat, místo aby se do věci pošetile vrhl a někoho zabil.“
Severus dal odfrknutím najevo, že o tom vážně pochybuje.
„Ale kvůli tomu tady nejsi, že ne? Přišel ses ucházet o místo profesora obrany proti černé magii po,“ Albus si zkontroloval poznámky. „Pojedenácté, říkám to správně?“
„Vskutku,“ Severus okamžitě vystřízlivěl.
„Harry bude příští rok teprve ve druhém ročníku, a tak bude potřebovat ještě pět let ochrany, kterou mu nebudeš moci poskytnout, pokud budeš kvůli kletbě umístěné na pozici profesora obrany bez cavyků vyhnán z hradu,“ řekl Albus klidně.
Severus sebou trhl. „Už jsem vám řekl, jak se dá kletba obejít, ale vidím, že opět odmítáte naslouchat komukoli, kdo má jiný názor. A existuje nějaký důvod, proč mi odmítáte dát tuhle práci, který se netýká Harryho Pottera?“
Albus se rozhodl ignorovat první část Severusova prohlášení ze dvou důvodů - musel rychle vymyslet další záminku, proč Severusovi tu práci nedá, a kromě toho ten muž měl také náhodou pravdu. „Samozřejmě, že je!“ vykřikl pobouřeně.
Severus skepticky pozvedl obočí. „Jako třeba?“
„…Musím tě chránit před Pánem zla a jeho stoupenci. Teď, když ses obrátil-“
„Pán zla je v Albánii a jsem si docela jistý, že má na starosti větší problémy než mě. Navíc polovina Británie už je přesvědčená, že ho stále podporuji, takže si myslím, že teď, jedenáct let po jeho pádu, jsem v bezpečí,“ poznamenal Severus suše.
„Nikdy nemůžeš být dost opatrný,“ řekl Albus rozjařeně.
„Ano, Albusi, můžeš,“ nesouhlasil Severus. „Podle mě jsi byl příliš opatrný nejméně šest let.“
„A zatímco se kouzelnická populace kvůli prokletí, které neumíme ovlivnit, smířila s poněkud podprůměrným a nerovnoměrným vzděláním v obraně proti černé magii, mistrů lektvarů tvého kalibru je málo a jsou hodně řídce rozeseti. Neobětuji výuku lektvarů žádného studenta Bradavic tím, že mu poskytnu méně než ideální učební prostředí a instruktora," pronesl Albus vznešeně.
„Dalo by se ‚učitel, který hluboce nenávidí děti‘ a ‚mít v jedné třídě nebelvíry a zmijozely, kteří se pokoušejí navzájem vyvraždit sabotováním kotlíků druhé koleje‘ považovat za méně než ideální učební prostředí?“ zeptal se nevinně Severus.
„V každém případě, koho bych měl najmout?“ otázal se Albus řečnicky, byl si jistý, že Severus přehání. Upřímně řečeno, ten muž byl geniální, ale vždycky projevoval smysl pro drama.
Severus si začal odkašlávat, což podivuhodně znělo jako „Horacio Křiklan“.
„Je tu samozřejmě Horacio, ale ten je v důchodu, kterého si na to, aby se nechal snadno přemluvit k návratu, příliš užívá,“ povzdechl si Albus. „Ne, opravdu neexistuje nikdo, kdo by tě dokázal nahradit. Jsi prostě příliš cenný, než abychom tě teď ztratili.“
„Ačkoli by mi to za normálních okolností lichotilo,“ řekl Severus nevrle, „nemůžu si pomoct, ale myslím si, že se jen vymlouváte.“
„Severusi, prosím tě, mysli na to prokletí,“ úpěnlivě naléhal Albus.
„Proč jste se ještě nedostal k tomu, abyste tu kletbu odstranil?“ pokračoval Severus. „Vždyť jste nejmocnější žijící kouzelník a ta kletba je tu už jak dlouho? Přinejmenším déle než třicet let.“
„DALŠÍ!“ rychle zavolal Albus.
Se sebevědomým úsměvem, trvale přišpendleným na tváři, se dovnitř nadutě vnesl Zlatoslav Lockhart.
„To si ze mě děláte srandu,“ řekl Severus nevěřícně. Protřel si oči. Lockhart tam stále stál. „Zlatoslav Lockhart? Vážně? Nejdřív Pán zla a teď tenhle? Nenávidíte mě, Albusi? Proto tohle děláte?“
„Vidím, že jste o mně slyšel,“ rozzářil se Lockhart. „Jistěže slyšel, jsem docela slavný, jak víte. Nemluvě o tom, že jsem oblíbený u dam.“ Uchazeč o místo profesora na ně skutečně mrkl. Albus z toho začínal mít opravdu špatný pocit. „Víte,“ pokračoval Lockhart a kriticky si Severuse prohlížel, „mohl bych vám doporučit značku šamponu. Nebo deset. Vlastně, když tady počkáte, můžu pro nějaký skočit hned teď-“
„To je v pořádku,“ řekl Severus, snažil se ovládnout a zamířil ke dveřím. „Já už jdu. Pokud se neukážu u večeře, vězte, že jsem konečně přijal nabídku madam Maxime, abych učil obranu proti černé magii v Krásnohůlkách.“
Albus si lehce povzdechl nad Severusovou teatrálností a obrátil pozornost zpět k plavovlasému muži před sebou, jehož největším dosavadním úspěchem - jak s potěšením všem připomínal - bylo získání ceny Týdeníku čarodějek za nejpůvabnější úsměv. Přesto nemohl být horší než profesor, který byl tajně posedlý Voldemortem a víc než učením se zabýval plány na zabití Harryho Pottera, vraždění jednorožců a na krádež Kamene mudrců, a tak mu byl Albus ochoten dát šanci. Kromě toho byl jediný, kdo se přihlásil. Díky Merlinovi, Charita Burbageová byla se svým místem spokojená a on nemusel hledat také nového profesora mudlovských studií. I když kupodivu nikdy neměl nouzi o mudlorozené uchazeče, toužící otevřít studentům oči ohledně mudlovského světa.
„Zvláštní chlapík,“ poznamenal Lockhart nenuceně. „Poněkud nevrlý. A jakmile dokončím tu řadu přípravků pro péči o vlasy, na které pracuji, určitě mu věnuji doživotní zásobu. Vážně, tolik mastnoty…“ odmlčel se, v jeho hlase zřetelně zněl bolestný tón.
„Ano, nuže, Severus tráví hodně času v blízkosti lektvarových výparů, a to vlasům opravdu neprospívá," odpověděl Albus a divil se, proč se proboha při přijímacím pohovoru baví o Severusových vlasech. Bylo to opravdu dost bizarní, ale Lockhart se alespoň nezačal zabývat jeho vlasy a tím, jak by se měl nechat ostříhat, kvůli čemuž ho občas sekýrovala Minerva. „Jakou máte kvalifikaci pro výuku obrany proti černé magii?“
„Doufal jsem, že se mě na to zeptáte,“ řekl Lockhart. „Mám za sebou boj s bánší, ghúly, čarodějnicemi, trolly, upíry, vlkodlaky a yettim. Podařilo se mi neuvěřitelně zbohatnout a proslavit se, ale myslím, že pořád stojím oběma nohama pevně na zemi. V podstatě jsem jen obyčejný - i když neuvěřitelně pohledný a talentovaný - muž a myslím, že tyhle děti opravdu dokážu oslovit. Kromě toho potřebuji čas na napsání své nejnovější knihy Létání s draky a tohle mi poskytne skvělou příležitost, abych si sedl a napsal ji.“
„Učení v Bradavicích je práce na plný úvazek,“ řekl mu Albus vážně. „Nikdy nevíte, co vám život postaví do cesty kromě vyučování, zastupování nemocných nebo práce neschopných učitelů, známkování velkého množství domácích úkolů a třídních prací, hlídkování na chodbách a občasných trestů, a tak musíte být vždy připraven na všechno.“
Lockhart přikývl. „Tomu rozumím, ale deset měsíců je jistě dost času na to, abych napsal jednu malou knížku, zvlášť když používám Bleskobrk.“
„Ty jsou nezákonné,“ řekl Albus přísně, vždy zůstával hlavou Starostolce.
„Jen na rozhovory,“ mávl Lockhart rukou nad jeho obavami. „A teď, nechci být nezdvořilý, ale mohli bychom si, prosím, pospíšit? Za patnáct minut mám schůzku s kadeřníkem.“
„Samozřejmě. Sice nejsem úplně přesvědčený, že plně chápete, jak obrovský časový závazek tahle funkce je, ale jsem si jistý, že se to časem naučíte. Vítejte na palubě, Zlatoslave.“
Lockhart vypadal mírně překvapeně, že Albus uvažoval o tom, že mu tu práci NEDÁ, a trochu uraženě.
„A teď mě omluvte, musím jít přemluvit svého profesora lektvarů, aby nezběhl do Francie,“ řekl Albus a doprovodil svého nejnovějšího profesora ke dveřím.
Lockhart se otřásl. „To rozhodně. A dejte mu mou vizitku, ano? Vážně, zatím je to jen prototyp, ale jsem si jistý, že to s ním udělá divy.“
Albus si v duchu poznamenal, aby nikdy, ale opravdu nikdy nepodporoval Lockhartovu zjevnou a poněkud znepokojivou touhu předělat vzhled svého nového kolegy, a vydal se toho kolegu najít. Vzhledem k tomuto vývoji si začínal myslet, že by bylo jednodušší risknout prokletí a prostě najmout Severuse.
Sarah1281: ( denice ) | 11.10. 2023 | Kapitola 6. Šestý rok | |
Sarah1281: ( denice ) | 05.10. 2023 | Kapitola 5. Pátý rok | |
Sarah1281: ( denice ) | 28.09. 2023 | Kapitola 4. Čtvrtý rok | |
Sarah1281: ( denice ) | 21.09. 2023 | Kapitola 3. Třetí rok | |
Sarah1281: ( denice ) | 14.09. 2023 | Kapitola 2. Druhý rok | |
Sarah1281: ( denice ) | 07.09. 2023 | Kapitola 1. První rok | |
. Úvod k poviedkam: ( denice ) | 07.09. 2023 | Šest let, šest žádostí - úvod | |